“Opustili jsme Gazu a oni vystřelují rakety Kasám” – není jasnější formulace převládajícího pohledu na současné kolo konfliktu. „Oni začali“ bude obvyklá odpověď každému, kdo by se pokusil argumentovat například tím, že pár hodin předtím, než první raketa Kasám dopadla na školu v Aškelónu, aniž by způsobila nějakou škodu, Izrael rozmetal Islámskou univerzitu v Gaze.
Izrael stojí za výpadky elektrického proudu, obléháním, bombardováním a ostřelováním, vražděním a vězněním, zabíjením a zraňováním civilistů včetně dětí a miminek v hrůzostrašném počtu, ale “oni začali”.
Oni také “porušují pravidla“ stanovená Izraelem: My můžeme bombardovat cokoliv se nám zachce a oni nesmí odpalovat rakety Kasám. Když odpálí Kasám na Aškelón, je to “stupňování konfliktu”, ale když my bombardujeme univerzitu a školu, je všechno zcela v pořádku. Proč? Protože oni začali. Proto si většina myslí, že veškerá spravedlnost je na naší straně. Jako rvačka na školním hřišti, argumetace o tom, kdo začal, je izraelským vítězným morálním argumentem k ospravedlnění každé nespravedlnosti.
Tak kdo ve skutečnosti začal? A “opustili jsme Gazu”?
Izrael opustil Gazu jen částečně a zkreslujícím způsobem. Plán stažení, který byl označen efektními názvy jako “rozdělení” a “konec okupace” vyústil v rozebrání osad a odchod izraelských ozbrojených sil z Gazy, ale tím se téměř nic nezměnilo na životních podmínkách obyvatel pásma. Gaza je stále vězením a její obyvatelé jsou stále odsouzenci k životu v chudobě a útlaku. Izrael je odřízl od moře, vzduchu i země, kromě omezené pojistky hraničního přechodu v Rafah. Nemohou navštívit své příbuzné na Západním břehu ani si hledat práci v Izraeli, na němž byla ekonomika Gazy nějakých 40 let závislá. Někdy může být zboží přepraveno a někdy ne. Gaza nemá v těchto podmínkách šanci uniknout své chudobě. Nikdo zde nebude investovat, nikdo ji nemůže rozvíjet, nikdo se zde nemůže cítit svobodný. Izrael opustil klec, zahodil klíče a zanechal její obyvatele svému hořkému osudu. Nyní, méně než rok po stažení vojsk, se vrací zpět, silou a násilím.
Co jiného se dalo čekat? Že se Izrael jednostranně stáhne, hrubě a odporně ignorujíc Palestince a jejich potřeby a že oni budou tiše snášet svůj hořký osud a nebudou pokračovat v boji za svou svobodu, živobytí a důstojnost? Slíbili jsme bezpečný průchod na Západní břeh a slib jsme nedodrželi. Slíbili jsme propuštění vězňů a slib jsme nedodrželi. Odpořili jsme demokratické volby a pak bojkotovali zákonně zvolené vedení, zabavili peněžní prostředky, které mu náležely a vyhlásili mu válku. Mohli jsme se stáhnout z Gazy vyjednáváním a koordinovaně, zatímco podpoříme existující palestinské vedení, ale odmítli jsme to. A nyní si stěžujeme na “nedostatek vedení”? Udělali jsme vše, co jsme mohli, abychom podkopali jejich společnost a vedení, ujistili jsme se jak nejvíce je to jen možné, že stažení nebude novou kapitolou v našich vztazích se sousedním národem a nyní jsme překvapeni násilím a nenávistí, kterou jsme zaseli vlastníma rukama.
Co by se stalo, kdyby Palestinci neodpálili střely Kasám? Zanechali by Izraelci ekonomické embargo, které na Gazu uvalili? Otevřeli by hranice palestinským pracujícím? Propustili vězně? Setkali se se zvolenými vůdci a vedli vyjednávání? Povzbuzovali investice do Gazy? Nesmysl. Kdyby obyvatelé Gazy seděli klidně, jak od nich Izrael očekával, jejich případ by zmizel z pořadu dne – tady i ve světě. Izrael by pokračoval v zostřování, což znamená sloužit jeho cílům a ignorovat jejich potřeby. Nikdo by ani nepomyslel na osud lidí v Gaze, kdyby se neohradili. Je to velmi hořká pravda, ale prvních dvacet let okupace přešlo v tichosti a my jsme nezvedli ani prst, abychom ji ukončili.
Místo toho, pod rouškou klidu, jsme budovali obrovské zločinecké překvapení v podobě osad. Vlastníma rukama nyní znovu tlačíme Palestince k použití jejich titěrných zbraní a jako odpověď používáme téměř veškerý obrovský arzenál, kterým vládneme a pokračujeme ve stěžování si, že “oni začali”.
My jsme začali. My jsme začali s okupací a my jsme vázáni povinností ukončit ji, skutečně a úplně ukončit. My jsme začali s násilím. Není žádné horší násilí, než násilí okupanta používajícího sílu proti celému národu, takže otázka ohledně toho, kdo vystřelil první, je výmluvou, která má jen pokřivit celý obraz. Po Oslo zde byli také takoví, kteří tvrdili, že “my jsme opustili území” v podobné směsici slepoty a lží.
Gaza je ve vážných nesnázích, ovládaná smrtí, hrůzou a denními těžkostmi, daleko od zraků a srdcí Izraelců. Ukazují nám jen rakety Kasám. Vidíme jen Kasám. Západní břeh je stále okupován, osady vzkvétají a každá ochable vztažená ruka po smíru včetně té Ismáíla Hanijího, je okamžitě odmítnuta. A po tom všem, pokud má někdo stále jiný názor, ihned dostane vítěznou odpověď: “Oni začali.” Oni začali a spravedlnost je na naší straně, ale faktem je, že oni nezačali a spravedlnost není s námi.
Gideon Levy - izraelský novinář
{moscomment}
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.