Ve válce: ženy ve Spojených státech v r. 2005

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 8. 2006

Twitter

Ženy a muži ve Spojených státech prožili další rok „znovunabytí nezaměstnanosti“. Narůstající nerovnost mezd znamenala, že mzdy zůstaly všem dělníkům v USA stejné nebo klesaly; všem dělníkům, to znamená vyjma špičky z 95 procent, která viděla nárůst platů o 7,7%. Dělnická třída, střední třída a dokonce i vysoce placení lidé viděli neměnné vyhlídky do budoucnosti, vedle raketově narůstajících výdajů na zdravotní pojištění a léčiva. Životní podmínky těch, kdo žijí v bídě a v extrémní bídě se tváří v tvář zákonům „reformy sociální péče“ TANF *), přijaté v r. 1996, drasticky zhoršily.

Nejmenší děti v extrémní bídě, nejchudší skupina lidí ve Spojených státech, byly těmi, kdo podle zákonů TANF obdrží peněžní pomoc a potravinové poukázky s nejmenší pravděpodobností. Ženy, zvláště chudé ženy, ženy dělnické třídy a barevné ženy, čelí přímým zásahům administrativy, která chce nadále privatizovat přežití. Spojené státy jsou ve válce v Iráku i doma.
Být ve Spojených státech ženou znamená pracovat. A tvrdě pracovat. Nejlehčí dosažitelnou prací je placené zaměstnání a tato čísla ukazují, že v rukou žen je téměř 44% všech zaměstnání na plný úvazek ve Spojených státech. Což znamená, že více než 44 miliónů žen vykonává práce na těchto pracovních místech, ovládaných ženami, jako sekretářky nebo ošetřovatelky, stejně tak v továrnách, za volanty kamionů nebo na úřadech. Jediný rozdíl od doby před pěti lety je pokles ženské zaměstnanosti na plný úvazek, zhruba pracovalo v r. 2003 na plný úvazek o 560 000 tisíc žen méně než v r. 2000. Ženy stále pracují za podstatně nižší platy než muži, po létech, kdy se mzdová propast zúžila, mzdy žen stagnovaly na průměrně 77 centech na každý dolar vydělaný muži. Přesto všechna tato čísla selhávají při posuzování práce žen vykonávané bez zaplacení: práci na výchově dětí, každodenní práci v domácnostech, péči o přestárlé rodiče, dobrovolné činnosti ve veřejných školách, nemocnicích a charitě. Ženy stále vykonávají nejtvrdší a neplacenou práci v péči a výživě, pracujíce daleko nad objemem práce mužů.
Ptát se na ženy ve Spojených státech vyžaduje ptát se na rozpory mezi těmito skupinami. Třída a rasa určují, jak ženy ve Spojených státech konají, žijí a volí. Během prezidentských voleb v r. 2004 třídy a rasy hluboce zasáhly do jakýchkoli zevšeobecňování o „hlasování žen“. Bílé ženy tvořily v roce 2004 největší volební blok, se 44% hlasů, a vychýlily směrem k Bushovi nejvyšší procentuální rozdíl s jakýmkoli seskupením. Bushův volební příděl mezi bílými ženami se od r. 2000 zvýšil o obrovských deset procent. Zatímco barevné ženy daly v r. 2004 Bushovi pouhých 24% svých hlasů, bílých žen pro něho hlasovalo 55%. Bob Wing, spolupředseda Sdružení pro mír a spravedlnost a spoluvydavatel publikací Čas válek a Rasová diskriminace, položil (ale neodpověděl na ni) otázku kolem bílých žen-voliček. Proč bílé ženy, nejzřetelněji bílé ženy z dělnické třídy, se tak ostře přiklonily v r. 2004 k Bushovi? Co dělá tento hlasatel pro ženské hnutí, pro pracující lid, jenž vyhlašuje boj proti protipřistěhovaleckému, protičernošskému rasizmu ve svém srdci?
Jak bez obalu prohlašuje Poradenské centrum pro ženy barevné pleti „Kdyby to bylo na volících ženách barevné pleti, současný pán Bílého domu by si balil kufry a hrnul by se zpět do Texasu“.
Vytyčují dva důležité body: za prvé, Bush nedostal svůj takzvaný mandát od žen barevné pleti. A za druhé, kdyby tyto ženy převzaly vedení polické spoluúčasti žen v této zemi, nediskutovali bychom o privatizaci sociálního zabezpečení a Bushovo permanentní snižování daní bohatým ani bychom hystericky nevykřikovali na naše představitele o ztrátě fondů pro Head Start **). Ptát se na rasu, rasizmus a ženy znamená ptát se na vedení v idejích, hodnotách a vizích pro ženskou politiku.
Pracující ženy daly Bushovi 45% svých hlasů a všichni příslušníci dělnické třídy, kteří vydělávají méně než 50 000 $ (ročně) hlasovali též proti Bushovi, s pouhými 44% v jeho prospěch. Ale Bush dokázal získat v obou těchto kategoriích více hlasů než v r. 2000. Dokonce i když téměř všechny ženy pocítily tíhu Bushovy politiky snižování sociálních výdajů, zvýšení státního dluhu, vysychání zdrojů k politice přijatelné zdravotní péče a vzdělání i systematické ničení ochrany prostředí pro čistý vzduch a vodu a nekontaminované potraviny, nereagovaly všechny ženy ve volebních místnostech stejně. Bush měl nejvýznamnější zisk mezi bílými ženami z dělnické třídy; demokraty volilo o tři procenta víc svobodných bílých dělnických žen, ale oproti patnácti procentům ve prospěch demokratického kandidáta v r. 2000 to je pokles.
Vdané bílé dělnické ženy daly Bushovi o 31% více hlasů oproti 15 procentům hlasů navíc v r. 2000. To je nárůst o 16% v Bushův prospěch. Pro tyto ženy Bush vyhrál ve dvou důležitých věcech: terorizmu a národní bezpečnosti, ale též v ekonomice.
„Terorizmus a národní bezpečnost“ je problém obvykle chápaný jako měřítko strachu žen o bezpečnost vlastní i jejich rodin. Kdyby vedení žen barevné pleti bylo bráno vážně, pak „bezpečnost“ jako problém zahrnovala ekonomické zabezpečení zaopatření sebe sama i vlastní rodiny. „Bezpečnost“ též zahrnuje svobodný život bez fyzického, společenského, institucionálního a sexuálního násilí. „Ženská práva“ musí zahrnovat domácí válku jakožto součást a díl válek vedených našim jménem v cizině. Nemůžeme uznat definici „ženských práv“, když máme na mysli mandát k válce, mandát k napadání chudých, mandát pro zrušení práva organizovat se na pracovišti nebo mandát k rozdělení pracujících proti sobě navzájem.
Bushova administrativa je otevřeně nepřátelská vůči legální podpoře ženské rovnoprávnosti a ženských práv. Počínaje dubnem 2004 byla opět potlačena legislativa rovných příležitostí. Všelidové iniciativy jako Věc rovného placení byly eliminovány. Ačkoli rostou stížnosti na diskriminaci těhotných, Spojené státy stále vedou politiku neplacené mateřské dovolené. Ministerstvo školství „založilo do archivu“ své směrnice k boji proti sexuálnímu harašení na školách. Ministerstvo práce chce zastavit jakékoli shromažďování informací o ženách-dělnicích, o platové propasti, o diskriminaci na pracovištích.
Boj za kriminalizaci potratů nabral dech, s tvrději trestajícími zákony v knihách a s horším přístupem k bezpečným potratům nebo dokonce k informacím o kontrole porodnosti a o pohlavně přenosných chorobách. Systematické smétání nouzových útočišť, krizových telefonních linek a služeb pomoci proti domácímu násilí dělá ženy zranitelnější vůči násilí. Bush právě znovu nominoval soudní kandidáty, které již dříve zamítl Senát; jeden z nich napsal, že ženy se musí „podřizovat“ svým manželům. (!!! Žijeme ve 21. století, NE ve středověku; pozn. překl.)
Je dokázáno, že podpora Bushe bílými ženami je více překvapující než to, že ho zcela podporují lidé s vysokými příjmy. Ženy si pravděpodobně méně libují v v Bushově politice. Rodiny žen, zdá se, v menší míře vidí v Bushově útoku na veřejné vzdělání lepší budoucnost a je méně pravděpodobné, že si mohou dopřát vysokou školu s jeho likvidací vládních programů školství ve prospěch vyššího zájmu o soukromé úvěry. Částečně asi spočívá vysvětlení pro podporu Bushových lží bílými ženami v jednom místě, které si zvolil, když promluvil o ženských právech: místě války. Bush využil ženská práva jako omluvu k bombardování Afganistanu následujícím po útoku na Světové obchodní centrum v r. 2001. Ignorujíc bohatou historii ženských práv před Spojenými státy podporovanou afgánskou občanskou válkou v sedmdesátých a osmdesátých létech, učinil Bush islám nepřítelem ženské rovnoprávnosti. Navrhoval, abychom svrhli tuny bomb naplněných ochuzeným uranem na zdánlivě nechráněnou zemi, aby tak vytvořil nová práva pro ženy. Jak se dodávky potravin stávaly stále vzácnějšími, ženy jak se zdá stále více hladoví.
Jak se chatrná afgánská infrastrukrura rozpadala, ženy musí nést další břímě, hledání zásob čisté vody a prostředky k zahřátí domovů a vaření jídla. Tak či onak, Bush chtěl, abychom uvěřili, že žemy mají větší práva za těchto vražedných podmínek.
Při útoku na Irák Bush opět lhal. Předstíral, že za vlády Saddama Hussejna byla v Iráku ženská práva ohrožena. Především před první válkou v Zálivu a před USA vyhlášeným embargem v 90. létech měly irácké ženy největší volnost pohybu, zaměstnanosti a vzdělání mezi všemi arabskými zeměmi.
Bush prodal válku ženám ve Spojených státech jako boj za rovnoprávnost a boj za práva; ale také prodal válku ženám díky staromódnímu tatíčkovství. Příběh tyranizovaných muslimských žen vyžaduje smysl pro nadřazenost, aroganci a rasizmus. Bushovou logikou je, že ženy nemohou samy za sebe bojovat, my jim musíme říci, co chtějí a potřebují, ony nám budou vděčné. Bush splétal dohromady militarizmus a ženská práva způsobem, který mění to,jak definujeme terorizmus, jak porazit terorizmus a čemu se podobají hnutí za ženská práva.
V Afganistanu Bushova administrativa v současnosti platí ženám ze zhoubně antifeministického Nezávislého ženského fóra, aby naučil ženy demokracii a volbám. Nemůžeme připustit, aby smysl bojů za rovnoprávnost žen nebo za ženská práva byl vyjadřován jazykem války.
Výzkumy veřejného mínění naznačují, že lid dělnické třídy jako celek nenakoupil tyto historky. Ještě důrazněji, tyto výzkumy naznačují, že barevné ženy v USA viděly lživost války za ženská práva. Též naznačují, že vyšší procento bílých žen v USA, především bílé vdané ženy z dělnické třídy, mohly koupit řetěz kolem rasové a národnostní nadřazenosti, ale že to byl prodej na poslední chvíli. Mnoho bílých žen z dělnické třídy bylo též v r. 2004 „nerozhodnými voličkami“, a rozhodly se během posledních deseti dnů kampaně.
Jejich zlom ve prospěch bezpečnosti a pokračující války s terorizmem je nedávný. Jak pokroková a levicová hnutí věnují pozornost zájmům jak rasa rozděluje příslušníky dělnické třídy zároveň s rozdělením podle pohlaví, tento zlom nemusí být trvalý. Hnutí, jež organizují dělníky do odborů, poskytují ekonomickou jistotu a mohly by změnit rysy solidarity. 6enské hnutí vedené ženami barevné pleti a ženami z řad dělnické třídy by mohlo změnit koncepci bezpečnosti zpět k převzetí ekonomické bezpečnosti a fyzické bezpečnosti před násilím, asi stejně rychle jako Bush slepil dohromady svoji vlastní „národní koalici dobré vůle“.
Zatím spekulace teprve začínají naznačovat trhliny v americkém ženském voličstvu, naznačují, že boj proti rasizmu má mnoho front a každá z nich je životně důležitá pro politické organizování žen v budoucnosti. Co víc, každý takový boj je životně důležitý pro přežití planety.

------------------------------
*) Temporary Assistance for Needy Families (TANF), obecně známá jako sociální péče, je program měsíčně vyplácené podpory chudým rodinám s dětmi do 18 let věku. Tříčlenná rodina (matka se dvěma dětmi) mohou dosáhnout na TANF, pokud její hrubý měsíční příjem je nižší než 784 $ a majetek má nižší hodnotu než 1,000$. Na peněžní pomoc je nárok nejvýše čtyři roky během celého života. Práce je hlavní součástí TANF; dospělí příjemci s dětmi staršími jednoho roku budou získáváni, aby se zapojili do pracovních aktivit. Tyto pracovní aktivity jim pomohou získat zkušenosti potřebné k tomu, aby si našli práci a byli soběstační.
**) Vládní program pro komplexní vývoj dětí, určený pro děti do 5 let, těhotné ženy a jejich rodiny v USA
---------------------------
Elizabeth ARMSTRONGOVÁ

původní stať vzdělávacího projektu KS USA přeložil Vladimír Sedláček

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >