Generál Castro: Žádný nepřítel nás neporazí

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 9. 2006

Twitter

Žádný nepřítel nás nemůže porazit, uvedl bratr populárního kubánského revolucionáře Fidela Castra a armádní generál Raúl Castro pro místní list Granma. Dočasně vede za Fidela Ostrov svobody, dokud se slavný prezident nezotaví z operace krvácení ve střevech, kterou postoupil na přelomu července a srpna. Raúl zde odkrývá i podvratné akce USA.

Generále Raúle, naši občané přijali s velkou radostí poselství a fotografie Fidela Castra zveřejněné v tisku a pozdější televizní reportáž ze setkání s prezidentem Chávezem. Přesto využijme této příležitosti: miliony Kubánců, kteří pozorně sledují informace o zdravotním stavu Fidela, by si velice rády poslechly osobní hodnocení od vás, který jste si s ním byl vždy velmi blízký.

Nepochybně. Co nás všechny v této chvíli zajímá nejvíce, je zdraví (našeho) vedoucího představitele.

Začnu blahopřáním a poděkováním jménem všeho lidu lékařům o ostatním soudruhům a soudružkám, kteří se o něho skvěle, s nepřekonatelnou profesionalitou a především s velkou láskou a nasazením starají. To je velmi důležitý faktor Fidelova progresivního zotavování.

Kromě toho si myslím, že pro jeho uspokojivé postupné uzdravování má zásadní význam jeho mimořádná fyzická a duševní konstituce.

My Kubánci, i když vás nevidíme každou chvíli v televizi nebo tisku, víme, že jste zde, jako vždy na své bojové pozici. Ale myslím, že tato vaše slova odzbrojují spekulace a lži, jež se objevují v některých zahraničních prostředcích.

Pokud máš na mysli ty, které se v jiných zemích baví spekulacemi, zda se objevím na obrazovce nebo v novinách, či nikoli, tak v neděli jsem se již objevil s Fidelem a na přijetí prezidenta Cháveze. Tito komentátoři mne ovšem nechávají klidným.

Co mne opravdu hodně zajímá, je, co si myslí náš lid. I když naštěstí žijeme na tomto rozlohou malém ostrově, kde se o každém ví, co dělá. Přesvědčuji se o tom, když hovořím při svých cestách po naší zemi s občany a s různými soudruhy ve vedoucích funkcích v místních orgánech.

Ve skutečnosti nemám ve zvyku objevovat se často na veřejnosti, až na okamžiky, které to vyžadují. Mnohé úkoly týkající se obrany země ani nesmějí být zveřejňovány a je třeba s nimi nakládat s maximální opatrností. Právě to je jeden z mých hlavních úkolů jako ministra Revolučních ozbrojených sil. Navíc vždy jsem byl nenápadný, to je můj způsob vystupování, který si, mimochodem, míním zachovat i nadále. To však není hlavní důvod, proč se málo objevuji v hromadných sdělovacích prostředcích. Prostě toho není zapotřebí.

Žádné zásadní instrukce nechyběly.

Správně. Prohlášení Fidela Castra poskytlo informace, jež se v daném okamžiku mohly dát, a současně nám všem uložilo přesné úkoly. Hlavní je věnovat se tělem a duší jejich plnění. Tak to na jednotlivých úrovních dělají všichni vedoucí činitelé i náš lid, který prokázal vzornou disciplinovanost, bdělost a pracovitost.

Využívám příležitost, abych poděkoval jménem našeho nejvyššího představitele a stranického vedení za nesčetné projevy podpory revoluce a obsahu jeho prohlášení, i vřelého vztahu, který mu vyjadřuje naprostá většina osobností z kulturní fronty, profesionálů, pracujících všech odvětví, rolníků, vojáků, žen v domácnosti, studentů, pionýrů, stejně jako mnozí věřící, různé náboženské osobnosti, instituce a iniciativy, zkrátka lid Kuby. Je to přesvědčivý důkaz jeho nezlomné jednoty a revolučního uvědomění, hlavních pilířů síly naší země.

Úctyhodné bylo také množství projevů podpory přicházejících z celého světa.

Ano, je to opravdu podnětné. Proto chci poděkovat i za množství poselství solidarity a úcty z celého světa, z nejrůznějších společenských vrstev - od prostých pracujících až po politické a intelektuální osobnosti, ale také od značného a reprezentativního počtu náboženských institucí a osobností. Ti všichni tak činili, aniž si kladli jakékoli podmínky. Od těch několika málo, kteří se tak nechovali, jsme je nepřijali ani jim neděkovali.

Počet podpisů na výzvě, kterou před deseti dny vydaly přední osobnosti z oblasti kultury z více než sta zemí, včetně řady nositelů Nobelových cen, v níž odsoudily agresivní výroky vlády USA a kritizovaly otevřeně intervenční charakter Bushova plánu, jak označujeme onen výplod, jenž jako by oprašoval časy z přelomu 19. a 20. století, kdy zmařili nezávislost Kuby a vnutili nám své protektory, dosáhl k dnešnímu dni (17. srpna) dvanácti tisíc jmen.

Nyní také jmenovali člověka pro záležitosti přechodu . Jakéhosi McCarryho, který v těchto dnech prohlásil, že USA neakceptují kontinuitu kubánské revoluce, byť neřekl, jak jí hodlají zabránit.

Vypadá to, že nepřátelé revoluce jsou zdrceni rozhodnou reakcí kubánského obyvatelstva, které je imunní k jejich gigantické a hanebné kampani plné urážek a lží. S úžasem hovoří o klidu, jenž na Kubě vládne, jako by to, o čem jsme my všichni zde věděli, že se v podobné situaci bude dít, bylo cosi podivného a ne právě normálního.

Ano, zdá se, že uvěřili svým vlastním lžím. Jejich myslící tanky a mnozí z jejich analytiků velmi pravděpodobně vyvodí nyní nové závěry.

Jak jsi říkal, v zemi vládne naprostý klid. A co je ještě důležitější, na každém pracovišti, v každém městě, v každé čtvrti vládne vážnost, disciplinovanost a rozhodnost stejná, jakou náš lid projevuje v těžkých chvílích. Kdybychom vycházeli výhradně z vnitřní situace, bez přehánění mohu tvrdit, že by nebylo zapotřebí mobilizovat ani žádného pionýra z těch, kteří držívají stráž u volebních uren.

Hrozby nepřítele jsme však nikdy nebrali na lehkou váhu. Tváří v tvář vládě, jakou dnes mají v USA, která naprosto bezostyšně deklaruje, že neakceptuje to, co je zakotveno v kubánské ústavě, by to bylo nezodpovědné. Jako by byli pány planety, vzkazují odtamtud, že tu musí proběhnout přechod k společenskému režimu, jenž by se jim zamlouval, a že si zaznamenají všechny, kdo by se proti tomu stavěli . Ačkoli to zní neuvěřitelně, takovýto postoj chvastouna ze sousedství, přitom velice hloupý, zaujal před několika dny prezident Bush.

Bude potřebovat hodně papíru a inkoustu.

Dost. Proto bych mu radil, aby udělal opak. Aby si zaznamenal , řečeno jeho slovy, námezdní anexionisty z jeho zájmové kanceláře zde v Havaně, ty, co dostanou drobky z ohlašovaných 80 milionů dolarů na podvratnou činnost, protože většinu z nich si rozdělí jako obvykle v Miami.

Jinak bude seznam nekonečný. Musel by si poznamenat jména milionů Kubánců a Kubánek, těch, kteří jsou připraveni přivítat pověřeného interventa s puškou v ruce.

Touto dobou by jim mělo být jasné, že příkazy a hrozbami nelze na Kubě ničeho dosáhnout. A naopak, vždy jsme byli ochotni normalizovat vztahy na principu rovnosti. Co nepřipustíme, je politika nadřazenosti a vměšování, k níž se často uchyluje současná administrativa té země.

Když jsem si nedávno znovu pročítal dokumenty ze stranických sjezdů, nalezl jsem v nich myšlenky, které jako by byly napsány dnes. Například toto je úryvek z Fidelovy ústřední zprávy na III. sjezdu v únoru 1986:

Kuba, jak bylo řečeno již mnohokrát, se nebrání jednání o svém dlouhém sporu s USA a hledání míru a lepších vztahů mezi oběma našimi národy. A pokračuje:

Avšak muselo by probíhat v ovzduší nejpřísnějšího respektování naší pozice jako země, která nestrpí ani stín pochybnosti ohledně své nezávislosti, za jejíž důstojnost a svrchovanost bojovaly a obětovaly se celé generace Kubánců. To bude možné jedině, když se USA rozhodnou jednat seriózně a budou ochotny k nám přistupovat v duchu rovnosti, reciprocity a nejplnější vzájemné úcty.

Podobné myšlenky jsou obsaženy v dokumentech ostatních sjezdů strany a byly potvrzeny při různých příležitostech jejím prvním tajemníkem.

Přesto pokračují ve stejné agresivní a naduté politice jako vždy.

Taková je skutečnost. Dvacet let po tom, co Fidel vyslovil slova, z nichž jsem právě citoval, mají zmiňovaný plán vměšující se do našich vnitřních záležitostí, v rozsahu 458 stran, schválený v roce 2004, kde je podrobně popsán způsob, jak hodlají rozbít dílo revoluce, zdravotnictví, školství, sociální zabezpečení, agrární reformu, městskou reformu, rozumějme vyhnání lidí z jejich půdy, z jejich domů a navrácení původním majitelům atd.

K dovršení všeho jen před pár dny, 10. července, schválil prezident Bush oficiálně doplňující dokument, který měli od června zavěšený na internetu. Otevřeně říkají, že obsahuje tajnou přílohu, která nebyla, cituji doslova, s ohledem na národní bezpečnost a zajištění její účinné realizace , zveřejněna. To představuje hrubé porušení mezinárodního práva.

Již nějaký čas jsme postupně přijímali opatření na ochranu před těmito plány. Posílili jsme je zvláště poté, co současná vláda USA odstartovala bezuzdnou válečnickou politiku trvající dosud, která zahrnuje deklarovaný záměr zaútočit bez varování na kterýkoli z oněch, jak říkají, šedesáti či více temných koutů světa .

Značná eskalace agresivity!

Ano. A v roce 2003 nabyly plány ještě mnohem explicitnější podobu. Dne 5. prosince onoho roku pan Roger Noriega, tehdejší zástupce státního tajemníka pro záležitosti západní polokoule, uvedl - nevím, zda záměrně, nebo mu to jen uklouzlo - že přechod na Kubě - rozuměj, Fidelova smrt - může nastat v kterémkoli okamžiku a musíme být připraveni postupovat rozhodně a rychle . Že USA chtějí mít jistotu, že kamarádíčci režimu nepřevezmou kontrolu . A aby vyloučil jakoukoli pochybnost, dodal, že pracují na tom, aby zajistili, že v Castrově režimu nedojde k předání moci jeho nástupcům . Později se on i další američtí vysocí představitelé k tématu vytrvale vraceli.

Jaký jiný způsob k dosažení těchto cílů by mohl existovat než vojenská agrese? Proto země učinila potřebné kroky, aby se před tímto reálným nebezpečím ochránila.

Martí nás učil, jak postupovat v takových situacích: Plán proti plánu. Bez plánu odporu nelze odrazit plán útoku, napsal v deníku Patria 11. června 1892.

Vláda USA obsah oné přílohy neprozradila, protože je protiprávní. Je třeba žádat jeho zveřejnění, zvláště nyní, kdy se o jeho existenci hovoří, aby Kubu zastrašili.

Naše obranné plány jsou naopak transparentní a legální, prostě proto, že na nikoho neútočí - jejich jediným smyslem je zaručit svrchovanost a nezávislost vlasti, nikoli porušit jakýkoli domácí či mezinárodní zákon.

Zdejší sdělovací prostředky informovaly o vážnosti a rozsahu opatření, k nimž se v poslední době přistoupilo s cílem dále posílit obranu. O něco déle než před měsícem, 1. července, bylo téma rozsáhle analyzováno na 5. plénu ústředního výboru strany.

Někteří jestřábi impéria si mysleli, že 31. července nastala chvíle revoluci zničit.

Nemohli jsme vyloučit nebezpečí, že v americké vládě se někdo zblázní nebo zblázní ještě více (než dosud).

Proto jsem 1. srpna ve tři hodiny ráno v souladu s plány schválenými a podepsanými Fidelem již 13. ledna 2005 rozhodl po příslušných konzultacích zvýšit podstatným způsobem naši bojeschopnost a připravenost stanovenými opatřeními, mimo jiné mobilizací několika desítek tisíc vojáků v záloze a milicionářů, a zadáním úkolů našim pravidelným jednotkám včetně speciálních, jak žádala vzniklá politicko-vojenská situace.

Veškerý mobilizovaný personál splnil nebo v těchto chvílích plní důležitý cyklus bojové přípravy a součinnosti, zčásti v polních podmínkách.

Tyto jednotky budou v přibližně stejných počtech vystřídány, jakmile splní vytčené cíle. Všechny zálohy a milicionáři, kteří se těchto aktivit zúčastní, budou s dostatečným předstihem informováni o termínu svého nástupu k jednotkám a době setrvání, kdy budou stát na stráži vlasti.

Mobilizace, kterou jsme zahájili 1. srpna, dosud probíhá uspokojivě díky skvělému postoji příslušníků našich záloh a milicionářů a chvályhodné práci vojenského velení a zvláště rad obrany všech úrovní pod vedením strany.

Nemám v úmyslu zveličovat nebezpečí. Nikdy jsem to nedělal. Útoky těchto dnů zatím nepřekročily meze rétoriky, výjimkou je podstatné rozšíření podvratného rozhlasového a televizního vysílání proti Kubě.

Avizovali, že použijí nové letadlo.

Oni už předtím nepravidelně používali vojenský letoun známý jako Comando Solo. Od 5. srpna začali využívat pro každodenní vysílání jiný typ stroje. Dne 11. srpna vysílali společně se zmíněným letounem Comando Solo.

Poté 5. a 6. srpna dokonce naše radary zjistily, že vysílá z mezinárodních vod, čímž hrubě porušuje dohody mezinárodní telekomunikační unie, k jejímž signatářům USA patří. Opětovně jsme na věc upozornili příslušnými kanály na příslušných místech, protože toto vysílání navíc ruší rozhlasové vysílání v naší zemi.

Opravdu nám vůbec nedělá těžkou hlavu hypotetický vliv této hrubé propagandy nejhoršího ražení, která je hluboko pod kulturní a politickou úrovní kubánského obyvatelstva, a navíc ji náš lid odmítá stejně jako cedulky na americké zájmové kanceláři (v Havaně). O to nejde. Je to především otázka svrchovanosti, důstojnosti. Nikdy nebudeme pasivně přihlížet naplňování tohoto agresivního aktu, a proto vysílání rušíme.

Takže utrácejí milionové částky z peněz amerických poplatníků, aby dosáhli stejného výsledku jako vždy - televize, kterou nikdo nesleduje.

Ke svým úvahám o obraně země bych dodal myšlenku, kterou Fidel vyslovil v roce 1975 ve zprávě na I. sjezdu strany a já jsem ji citoval již tolikrát, že jsem se ji naučil nazpaměť:

Dokud bude existovat imperialismus, budou strana, stát a lid věnovat maximální pozornost obraně. Revoluční stráž nikdy nepoleví. Historie nás až příliš výmluvně učí, že ti, kdo na tuto zásadu zapomenou, svou chybu nepřežijí.

To bylo naší zásadou po dlouhá léta a z více než dostatečných důvodů je i dnes.

Myslím, že my Kubánci jsme v těchto dnech prokázali, že všichni sdílíme toto přesvědčení.

Souhlasím s tebou, proto na závěr ještě jednou blahopřeji našemu lidu za tak přesvědčivý důkaz sebedůvěry, zkoušku zralosti, vyrovnanosti, monolitické jednoty, disciplíny, revoluční uvědomělosti a - to napište velkým písmem - PEVNOSTI, což mi připomíná chování Kubánců během heroických dní tzv. karibské krize v říjnu 1962.

Jsou to plody revoluce, jejíž koncepci Fidel shrnul ve svém projevu 1. května 2000 ve dvaceti základních tezích, jež tvoří kvintesenci politicko-ideologické práce. Jsou to výsledky mnoha let boje, který v čele s ním vedeme. Nechť nikdo nepochybuje: dokud budeme takoví, žádný nepřítel nás nemůže porazit.

****************

Historická slova Fidela Castra, v nichž vysvětluje význam slova revoluce, jak ji chápe on, aby věc pochopil a zamiloval si každý:

REVOLUCE znamená smysl pro historický okamžik, znamená změnit vše, co musí být změněno, znamená plnou rovnost a svobodu, znamená, že je s námi jednáno a my jednáme s ostatními jako s lidskými bytostmi, znamená emancipaci sebe samých svým vlastním úsilím, znamená výzvu mocným vládnoucím silám uvnitř společenského a národního prostoru i mimo něj, znamená obranu hodnot, v něž věříme, za cenu jakýchkoli obětí, znamená skromnost, nezištnost, altruismus, solidaritu a hrdinství. Znamená bojovat odvážně, inteligentně a realisticky, znamená nikdy nelhat a neporušovat etické zásady, znamená hluboké přesvědčení, že na světě neexistuje síla schopná zničit sílu pravdy a idejí. Revoluce je jednota, je nezávislost, je boj za naše sny o spravedlnosti pro Kubu a pro svět, je základ našeho vlastenectví, našeho socialismu a našeho internacionalismu.

******************

 Lázaro Barredo MEDINA

• < Předchozí
• Další >