Evropská unie a Švédsko

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 10. 2006

Twitter

Ve Švédsku po delší době prohrála ve volbách sociální demokracie. Je to konec sociálního státu? Levice? Nikoliv.... Tato stať z roku 2001 ukazuje jeden z mnoha důvodů, proč.... "Žijeme v době, kdy monopolistický kapitál USA a Evropy využívá každou příležitost k většímu útisku pracující třídy. V době, kdy americký imperialismus využívá OSN a EU, aby vnutil světu teroristické zákony, ty zákony, které - jak známe z 2O.století - jsou namířeny nejen proti teroristům, ale se vší pravděpodobností mají za cíl narušovat demokratická práva lidu a pracujících v jejich sociálním zápase proti kapitalismu.

Žijeme v době, kdy monopolistický kapitál USA a Evropy využívá každou příležitost k většímu útisku pracující třídy. V době, kdy americký imperialismus využívá OSN a EU, aby vnutil světu teroristické zákony, ty zákony, které - jak známe z 2O.století - jsou namířeny nejen proti teroristům, ale se vší pravděpodobností mají za cíl narušovat demokratická práva lidu a pracujících v jejich sociálním zápase proti kapitalismu.

Mluvím k vám jako představitel KPML(r), jako novinář pracující v redakčním štábu našich novin Proletář. Mluvím k vám rovněž jako kovodělník s dvacetiletou praxí, z toho 16 let v loděnicích v Götaverkenu, kde jsem vedl dělnickou organizaci KPML(r).

Když jsem začal v roce 1975 pracovat v Götaverkenu bylo tam 15000 dělníků, kteří většinou stavěli tankery v loděnicích v Gothenburgu. Když mě v roce 1991 vyhodili, zůstalo tam pouhých 150 mužů, kteří už jen opravovali lodě. Byl to důsledek toho, že sociálnědemokratická strana, která byla u moci, opustila myšlenku, že kapitalistický sociální stát se má budovat na principu regulace kapitalistické ekonomiky. Namísto toho švédští sociální demokraté, tak jako v celé Evropě, přijali v 80.letech neoliberalismus.

V rukou monopolistického kapitálu je neoliberalismus účinnou zbraní proti dělnické třídě. Klíčem k zavádění neoliberalismu je členství v EU, protože v ní není povoleno, aby se zákonem regulovalo hospodářství. Naopak, zákonem tam je neoliberalismus. Článek 2 Maastrichtské charty prohlašuje, že nízká inflace je nejvyšší cíl hospodaření v EU. Proto vlastně zákon zakazuje stavět boj proti nezaměstnanosti či regionální rozvoj nad boj proti inflaci. To je též jedním z hlavních důvodů, proč je v zemích EU permanentní nezaměstnanost kolem 10 % již od doby před rokem 1980.

Ve Švédsku byla hlavní silou, která prosadila naši zemi za člena EU, sociální demokracie. Byla to sociálnědemokratická vláda, která podepsala žádost Švédska o přijetí za člena EU v roce 1990, aniž by se zeptala lidu, pracujících či dokonce členů vlastní strany, nemluvě již o veřejné debatě na toto téma.

A jen díky intenzivní propagandě sociálnědemokratické vlády a jejích straníků ve vedení odborů se podařilo prosadit, že se Švédsko stalo v roce 1995 členem EU po těsném referendu v poměru 53:47 %. To bylo třídní hlasování. Ve skutečnosti velká většina dělníků řekla své NE Evropské unii. A ještě stále jsou stejného názoru.

Po druhé světové válce švédská sociální demokracie začala budovat to, co nazývají sociálním státem. V úzké součinnosti s monopolistickým kapitálem vláda vybudovala těžký průmysl postavený na přírodních zdrojích, lesním hospodářství a železnorudných dolech.

Tato historická spolupráce uvolnila výrobní síly a v průběhu 25 let se Švédsko změnilo na moderní průmyslový stát. Zmíním jen několik příkladů, demonstrujících, jak politika toho období zlepšila situaci pracujících v sociálním a hospodářském smyslu. A porovnám ji se současnou politikou vládní sociální demokracie přizpůsobující se EU.

V roce 1958 dvě dělnické strany - sociálnědemokratická a komunistická vyhrály historickou politickou bitvu. Byl zaveden takový penzijní systém, při kterém vláda kontrolovala vytváření kolektivních penzijních fondů, které zaručovaly pracujícím právo na stejný sociální standard po dosažení věku 65 let, jako kdyby byli dále zaměstnáni.

Nyní v rámci EU jsou tyto kolektivní penzijní fondy nežádoucí. Je zaváděn nový penzijní systém, který předpokládá, že pracující budou individuálně vkládat své peníze do fondů na kapitálovém trhu. Jinými slovy: důchody pracujících již nejsou zaručeny státem, jsou v rukou kapitálu. Nikdo negarantuje spravedlivý důchod a my komunisté víme z historie kapitalismu, že to bude v budoucnu znamenat bídu pro velkou masu starších lidí.

V průběhu 10 let od roku 1965 byl ve Švédsku postaven jeden milion nových bytů. To byla téměř revoluce v zemi, která nemá více než 8 milionů obyvatel. V polovině 70.let každý Švéd měl zaručený moderní byt.

Nyní jsou stavěny jen luxusní byty pro bohatší a vyšší vrstvu. Po 7 letech v EU dosáhlo Švédsko nejnižší míru výstavby bytů v EU. A ve velkých městech nám roste počet zejména mladých lidí, kteří nemají domov pro sebe a pro své své rodiny. Mladé matky jsou nuceny žít s rodiči nebo stále se s dětmi stěhovat a přespávat u přátel.

Rozdíly mezi třídami u nás narůstají do propastných rozměrů. V roce 1980 švédský řídící pracovník (manažér) vydělával devětkrát více než průměrný dělník, v roce 1999 to bylo již 32 krát více.

Dalším příkladem je obrovské úsilí vyvinuté před 30 lety, jehož výsledkem bylo vybudování vládou zaručeného systému ochrany zdraví. Počet zaměstnanců v nemocnicích a místních klinikách se v průběhu 10 let od roku 1970 zdvojnásobil. V následujících 10 letech jsme měli dobře fungující veřejnou zdravotní soustavu plně financovanou a řízenou vládou.

Teď, po změně ekonomických postupů podle zákonů EU, politikové na všech úrovních - celostátní i místní, konzervativci i sociální demokraté - vyprodávají nemocnice a kliniky soukromému kapitálu. Přitom se již objevilo několik skandálů, kdy pacienti nebyli v těchto soukromých zařízeních správně ošetřeni. Když se kapitál ujme vedení, humánnost je vždy ohrožena.

A nejen to. Došlo k dramatickému snížení zdravotních služeb. Jen dva příklady: od roku 1992 se počet lůžek v nemocnicích snížil ze 70000 na 33000 a počet zdravotních sester a dalších zaměstnanců v tomto sektoru klesl o 120000. Dnes u nás v oblasti ochrany zdraví čelíme krizi.

Ještě jedno srovnání švédského modelu sociálního státu z období předtím, než sociální demokracie přijala za svůj neoliberalismus, a nynější situací po vstupu do EU. Desetiletí se u nás prováděla politika plné zaměstnanosti. Rostoucí velké průmyslové podniky volaly po pracovnících. To samé ve stavebnictví a zdravotnictví. Potřeba kvalifikovaných zaměstnanců rozšířila a pozvedla i vzdělávání. Švédsko, podobně jako evropské socialistické země, prostě neimportovalo levnou pracovní sílu. Namísto toho do pracovního poměru nastupovaly ženy, čímž docházelo i k výstavbě dětských jeslí a školek. Tak se podařilo udržet míru nezaměstnanosti u nás do roku 1991 pod 2 %. Ale v zemích EU od konce 70.let, kdy začal být do společného trhu zaváděn neoliberalismus, byla průměrná nezaměstnanost téměř 10 %.

Přijetím tohoto neoliberalismu u nás a po vstupu do EU se nezaměstnanost ve Švédsku objevila takřka přes noc. Půl milionu Švédů bylo propuštěno z práce v období 1990-1994. Tehdy se Švédsko adaptovala na průměr EU, tzn. na 10 % nezaměstnanost. Od té doby snášíme též tíhu masové nezaměstnanosti.

Začátkem 80.let zahájil evropský monopolistický kapitál kampaň za příští Evropu v rámci EU. Koncem 70.let sovětské hospodářství stagnovalo. Začátkem 80.let americký prezident Ronald Reagan inicioval svůj projekt tzv. hvězdných válek. Jeho hlavní cíl nebyl ani tak vojenský, jako spíš zlomit SSSR ekonomicky a politicky. Proto, aby USA vytvořily nový světový řád, kde bude vládnout imperialismus a kapitalistické monopoly.

V této situaci vstoupily na scénu evropské monopoly. Samy o sobě byly příliš malé a politicky příliš slabé, aby mohly konkurovat americkému a japonskému imperialismu. Proto se evropské monopoly sjednotily na základě Maastrichtské smlouvy a vytvořily EU. Společně s Leninem se ovšem musíme ptát: "O čem je ta dohoda a komu slouží?"

Samozřejmě je to dohoda o sjednoceném, společném útoku na evropské pracující. A nejenom to. Evropský monopolistický kapitál začal konkurovat USA a Japonsku v boji za vykořisťování pracujících a zemí třetího světa.

Ve Švédsku národní monopolistický kapitál zahájil kampaň za změnu sociálního státu, tedy onoho švédského modelu. Kampaň, která po 15 letech vyústila do vítězství neoliberalismu. To by nebylo možné bez EU a přirozeně ani bez těsné spolupráce s vůdci sociální demokracie.

Peter Wallenberg je proslulý stařešina švédského monopolistického kapitálu. Jeho rodinná banka ovládá švédskou ekonomiku posledních 150 let a má velké balíky akcií v mnohých nadnárodních společnostech, jako např. v Ericssonu a v ABB. V roce 1992, více než dva roky před vstupem Švédska do EU, prohlásil, proč monopoly tak velice chtějí, aby se Švédsko připojilo k EU: "EU přinese tu nejdramatičtější změnu pro Švédsko za 100 let a snad celou historii. Výsledkem bude rozsáhlé omezení veřejných služeb státu, zmrazení sociálních výhod. A ve veřejných službách zavládne soukromé vlastnictví."

Teď, po 10 letech, se přání monopolů splnilo. Švédsko má stálou masovou nezaměstnanost, která zasahuje hlavně ženy a mladou generaci. Privatizace a výrazné snižování daní bohatých a majetných lidí podkopává systém sociálních výdobytků. Mzdy se udržují na nízké úrovni a mnozí lidé musí pracovat přesčas. Jiní zas mají více než jedno zaměstnání, aby vůbec přežili. Třídy ve školách navštěvuje více dětí, čímž se vytváří i horší, nezdravá atmosféra pro výchovu.

Stručněji řečeno: ve Švédsku, patřícím do EU, se bohatí stávají ještě bohatšími a chudí ještě chudšími. Strádání pracujících se však nezastaví na nynější hranici. Jen tento rok jsme ztratili 40000 pracovních míst, mnohé právě ve společnostech, které byly prodány zahraničnímu kapitálu. Pro malou zemi jakou je Švédsko, globalizace znamená bídu pro pracující.

Neoliberalismus, EU a globalizace není však ničím novým na historické scéně. Je to tentýž starý kapitalismus, který hledá každou novou příležitost a způsob, jak vykořisťovat pracující masy."

Lars Rothelius (Švédsko)

• < Předchozí
• Další >