Otrokářská ekonomika a kapitalismus I.-bilance

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 8. 2007

Twitter

Ve svém 118. Perském listu z roku 1721 Montesquicu poznamenává, že břehy Afriky „musí být strašně zpustošeny za dvě stě let, kdy králíčci nebo náčelníci vesnic prodávají své poddané evropským vladařům, aby je ti odvezli do svých kolonií v Americe". Ve svém pozdějším díle „O duchu zákonů" (1748) ironizuje lenost evropských národů, které „když vyhubily národy Ameriky, musely zotročit národy Afriky, aby je použily na obdělávání tolika pozemků". Na stejném místě (XV, 5) zaměřuje pozornost na ekonomickou dimenzi problému: „Cukr by byl příliš drahý, kdyby se nenechala pracovat rostlina, která jej produkuje přičiněním otroků."

Jedenáct let později Voltaire vysvětluje ve své hře Candide (kap. XIX) ústy jednoho zmrzačeného otroka: „Za takovou cenu jíte cukr v Evropě."
Vše je řečeno v několika málo slovech. Bohatství dobyvačné Evropy, kolébky kapitalismu, se budovalo na vykořisťování a vyhubení indiánů. Jejich populace klesla za tři století ze 40 na 20 milionů osob. Přičemž v některých případech - jako na Bahamách a na Velkých Antilách, jakož i na východním pobřeží Severní Ameriky - došlo k jejich úplné likvidaci. Bohatství dobyvačné Evropy se budovalo také na vykořisťování pobřežních národů západní Afriky. Tyto doznaly za tři století obchodu s otroky, to jest od roku 1510 do zhruba roku 1850, ztrátu min. 20 milionů osob. Deset milionu mrtvých a deset milionu deponovaných. Příjmy z otrokářské ekonomiky, které představovaly pro evropské velmoci v roce 1800 více než polovinu zisku z exportu, stály životy více než třicet milionů lidských bytostí.
V Americe žilo v době evropské invaze čtyřicet milionů lidí. Více než pět milionů v Severní Americe (Kanada a Spojené státy), ostatní stejným dílem ve Střední Americe (hlavně v Mexiku) a Jižní Americe v andských oblastech, v rovníkových pralesech a na jižních pampách.
Žasněme nad nejnovějšími výsledky sčítání lidu. V USA je méně než 2 miliony indiánů! Kdyby přirozená demografie fungovala (ku příkladu jako v Evropě během posledních tří století), muselo by indiánů v USA žít aspoň třicet milionů. Co se stalo v Peru, v Kolumbii, v Chile nebo v Argentině, kde jsou indiáni podobně jako v Mexiku v mírné většině i když by měli tvořit, pokud by nedošlo ke genocidě, 90 % celkového obyvatelstva? A to nezávisle na křížení a jiných „asimilacích", o nichž jsou mnozí přesvědčeni, že je mohou použít k zmatení daných počtů.
Případ indiánů lze shrnout do neblahého účtování. Nejméně dvacet milionů osob bylo jejich zmasakrováním, zbídačením, dcportacemi a oloupením, přímo obětováno Bohu Zisku. Podrobnosti chybí.
Celkový obraz je však strašlivý a poučný zároveň. Umínění indiáni, tvrdohlaví a ďábelsky alergičtí na nucenou práci, kterou jim osadníci ukládali, byli prohlášeni za cizince ve své vlastní zemi. Byli evropskými emigranty vrženi do nicoty. Ke svému neštěstí byla naopak Afrika obětována na oltář „civilizačního poslání" evropského kapitalismu „aby zúrodnila velké množství pozemků“.

• < Předchozí
• Další >