"Oběti komunismu"-Mytiska

Podrobnosti

Vytvořeno 27. 10. 2007

Twitter

O akci Babice bylo toho mnoho napsáno. Zdá se, že nejzajímavější text před časem (13. listopadu 1998) zveřejnily Haló noviny ve své rozsáhlé reportáži. Proto ji přetiskujeme v plném znění. Je 2. červenec 1951. V osm hodin se v místnosti Místního národního výboru v Babicích měli sejít členové rady. Jako obvykle se však zpozdili. Jen učitel Tomáš Kuchtík, předseda MNV, seděl za svými »lejstry«.

O něco později přišel Mirek Netolická, po něm Josef Roupec. O půl druhé hodiny později pak František Bláha. V té době už schůze čtvrt hodiny běžela. V půl jedenácté už zbývalo dokončit pár věci. Roupec psal něco na stroji, Netolická s Kuchtíkem probírali jakési finanční otázky, a Bláha se připravoval k odchodu. Vtom kdosi prudce otevřel dveře a na ty čtyři mířily zbraně... Později, to už bylo po všem, mladý Stanislav Plichta v nemocnici, kde se mu lékaři pokoušeli zachránit život, vypovídal: »Malý a Mityska mezitím odešli do kanceláře, odkud jsem slyšel Malého, jak křičí: „Ruce vzhůru!" a vzápětí jsem zaslechl hluk tříštícího se skla. Krátce nato jsem slyšel silný hluk v budově školy, načež následovala střelná rána a po chvíli dávka ze samopalu. Poté Malý vyšel současně s Mityskou rychlým krokem před školu...« V té době již tři z členů rady, Tomáš Kuchtík, Josef Roupec a Bohumír Netolická, byli několik vteřin mrtvi a František Bláha těžce zraněn...

Televizní dokument
První vyslovil »myšlenku« o tom, že případ si vymyslili sami komunisté, aby lépe mohli nahnat lidi do JZD, na plenárním zasedání SPB v Moravských Budějovicích na jaře 1968 jakýsi doc. František Koutný, jinak známý odpůrce socialistického zřízení. To zavánělo senzací. Proto se »případu« ujal rozhlasový reportér Siáva Volný a ihned začal shánět »svédectv(«. Neuspěl však. Kromě členů Malého skupiny, kteří byli počátkem šedesátých let propuštěni z vězení, nepostavil se nikdo za jeho stanovisko.
Pak přišla devadesátá iéta a s nimi i televizní »dokumenty<'. Řada pamětníků již nežila. Bylo možné nasadit »silnější kalibry... Připomeňme si jeden z nich. Je s obměnami vysílán poněkolikáté. Tvrdí se v něm, že celou záležitost inscenovala StB, že "posloužila komunistickému režimu k falšování skutečnosti«, že šlo o to, aby KSČ mohla zakročit proti sedlákům atd. Hlavním důkazem byl záznam z prohlášení pátera Podveskéno z Moravských Budějovic (páter Pod-veský v době vysílání již nežil a šlo vlastně o rozvíjení jeho starého vyprávění, jež pro stejný účel natočili počátkem devadesátých let}...
Jak to však bylo s »pravdou« pana pátera? Je možné mu věřit? Začněme jedním tvrzením, jež odeznělo v pořadu. Prý koncem prázdnin 1949 za Podveským přišel tehdejší předseda MNV z Jaro-měřic n. R., bývalý koncentráčník Ošmera, a řekl mu: »,..dejte si moc dobrý pozor. Něco se tady v Jihlavském kraji chystá a bude to děsivé...« Pro logicky uvažujícího člověka se podobné tvrzení jeví jako nesmysl. Je totiž nepředstavitelné, že by tak tajemně pracující StB dva roky před případem informovala starostu jedné z mnoha obcí regionu. A proč právě jeho? Nedivme se, že dcera bývalého předsedy Ošmery napsala okamžitě Podveskému své odmítavé stanovisko a »obvinila ho ze lži a výmyslů"... Dále píše: "V té době mě potkala na hřbitově v Jaroměřicích moje vzdálená příbuzná paní C, která mně s potěšením sdělila, že jí páter Podveský volal do vrátnice do zaměstnání a chtěl na ní moji adresu, že mě dá k soudu. Odpověděla mu, že co jsem napsala, je pravda, protože oni bydleli blízko fary a bylo vidět pana Malého, jak přijíždí na kole za Podveským, a že to klidně může dosvědčit...«
I další tvrzení, tentokrát pana Stehlíka v uvedeném televizním pořadu, je podivné. Prý páter Podveský se staral za války o rodinu nacisty zavřeného předsedy Ošmery. Co nám k tomu napsala Daniela Ošmerová? »Silně proti této lži protestuji. Je pravda, že jsme byli tři a další tří sirotky přivezl otec po válce k nám do rodiny. Žili jsme v té dobé u sedláka na půdě, v zimě chodili bosL.«, ale jen jednou přišel páter Podveský a - tehdy byl její otec v koncentračním táboře - v době vyučování jí položil na lavici 500 Kčs, aby je odevzdala mamince. Předseda Ošmera mu později za ně poslal dva tisíce korun.
Páter Podveský není tedy důvěryhodná osoba. A přitom vlastně televizní pořady jsou na jeho »výpovědi« postavené. Je možné tedy věřit těmto pořadům?
Je tu i svědectví - ze stejné reportáže -, že agent Malý nezemřel, ale po akci byl vystaven úmrtní list na jeho jméno, on sám dostal »novou identitu- (díky americkým filmům víme, oč jde) a kdosi ho dokonce viděl u benzinové pumpy v Liberci... Co k němu říci?
19. a 20. srpna 1971 vystupoval v rozhlasovém pořadu »A léta běží« J. Solař z Třebíče, v roce 1951 příslušník SNB. Vypráví v něm, jak nesl na rameni mrtvého Malého z pole od Bolíkovíc. Nestálo by za to si tento pořad přehrát?
Antonín S. byl tehdy velitelem pohotovostního oddílu SNB, jenž k Babicím byl urychleně přesunut z Brna. "Viděl jsem Solaře, jak po akci - byl to takový hromotluk -, si hodil Malého na rameno a jeho mrtvé tělo odnášel pryč,..«
Stejnou informaci potvrdil i Milan I. z třebíčské úřadovny SNB.
Byl tu i protokol místního lékaře povolaného z Jaroméřic, v némž tento nikoli policejní lékař konstatoval smrt agenta Maíého a vlastně i dalšího z atentátníků, Antonína Plichty, který byl těžce zraněn a zemřel po vynesení z pole, kde se atentátníci schovávati.
Jak je to tedy s oněmi svědectvími, jež se objevila v televizních pořadech? Jde o neznalost, nebo o svévoli? Jde o lež, anebo o jednosměrnou politickou agitku? Může se tedy takovýmto pořadům věřit?

Názor státního zastupitelství
2. července 1996 JUDr. Lumír Crha ze státního zastupitelství v Brně v deníku Slovo se také přihlásil o »slovo«. I on propagoval tezi o "komunistickém bezpráví* a využití Malého příslušnými orgány. Uvádí dokonce, že »v době, kdy se více lhalo, i listiny více !ha!y«. Tím vlastně zdůvodňuje nedostatek dokumentace, pokud jde o agenta Malého. (Listiny údajně částečně popisují i činnost agentů StB... »ovšem jiných agentů a jinou činnost, než byla činnost Ladislava Malého...«)
Jde tedy o vyvození závěrů z osobních »svědectví« zainteresovaných osob. Pochopitelně ve směru dnes žádaném. Začněme konstatováním: »V roce 1949 se (Malý - pozn. red.) skutečné nacházel v zahraničí a spolupracoval tam s jistou západní zpravodajskou službou. K jeho úkolům patřilo i proplácení odměn převaděčům...« Měl v tom jisté problémy. Peníze dával podle vfastního uvážení, a tak dva muži jmenovaní v článku jen iniciálou si na něj stěžovali až v centrále ve Vídni... Jenže v té době předseda Osmerá údajně varoval faráře Podveského (!).,. Maiý tedy agent byt. I v jedenapadesátém jím byl, ale počátkem února se prostě ze svého postu, jak vyplývá z Crhova textu, ztratil na Moravu. Pro soudného člověka je však překvapením, že je tak snadné se vyvázat ze spolupráce ze západní, panem Crhou nejmenovanou, ale ve skutečnosti americkou tajnou službou, a doslova přes noc se stát spolupracovníkem čs. kontrarozvědky, který již na rozhraní února a března navazuje kontakty se svými budoucími anti komunistickým i spolubojovníky...
Miroslav C. pracoval v tehdejší době jako rozvédný pracovník. ftekl nám: "Malý stejně jako jiní přešel hranice několikrát. Pochopitelně tehdy jsem neznal jeho jméno. Po událostech v Babicích nám bylo našimi zahraničními kontakty potvrzeno, že z pokynů CIC přešel hranice vícekrát..."
Malý měl u sebe dva velmi dobře vyhotovené dokumenty. Jeden z vídenského policejního ředitelství znějící na jeho jméno, druhý na jméno Ludvíka Grosse, bydlícího v Schulgasse 14/8, Vídeň XVIII. Byl pravděpodobně vybaven i dalšími čs. dokumenty, jež se bohužel nepodařilo najít. U jeho otce se později našly i konspirační rakouské adresy, které měly být v případě potřeby využity.
Pak tu byl podle pana doktora i další člověk. - Jakýsi »poručík«, jenž údajně byl řídícím orgánem (ze strany StB) celé akce a zároveň volavkou. Jde o pozoruhodnou konstrukci. Podle ní totiž všechny akce, k nimž na Třebíčsku-Moravskobudějovicku došlo, byly vlastně řízeny StB,.. A onen »poručík«? Najednou se z případu ztrácí. Kam asi?
Ota Holub, historik a publicista, jenž prostudoval dokumentaci k případu Babice, vydal písemné svědectví k případu přepadení předsedy MNV J. Balouna v Heralticích: »Donutili ho vydat razítko MNV, v úřadovně se zmocnili gramofonových desek a písemností a vyhrožovali ostře nabitými zbraněmi...« O něco později byl přepaden, zraněn a zbit v téže obci předseda MO KSČ J. Bohdálek a postřelen předseda přípravného výboru JZD K. Kovář... »Sám jsem byl zasažen do předloktí levé ruky a počal jsem krvácet. Přesto jsem tohoto zranění nedbal a čekal jsem na eventuální další útok druhého teroristy..."
Vladimír B., v té době příslušník StB, jenž působil v kraji: "Byli jsme známá komunistická rodina. Podle svědků se kolem našeho domu několikrát pohyboval muž, jehož jsme později identifikovali jako Malého... Dostal se ke mně i vzkaz: Máš se na co těšit...«
Daniela M., v té době studentka: »Můj bratr Zdeněk, jenž byl újezdním tajemníkem pro tři obce, se vracel motocyklem jednou ze schůze. Přes silnici někdo natáhl ocelový drát od stromu ke stromu s úmyslem, aby uřízl jezdci hlavu. Bratr byl malé postavy a jel na motocyklu zn. Manet. Drát ho zasáhl do čela a vyhodil jen do příkopu. Vyvázl s malým zraněním..."
Bohumil R, v té době příslušník SNB, jeden z vyšetřovatelů uvedených událostí na okresním oddělení: "Přibližně pět týdnů před událostmi se po sobě uskutečnily dva přepady ozbrojenými muži v obci Cidlina... Přepaden byl tehdy jeden z bratrů příjmením Píša ve svém bytě, člen tehdejší MO KSČ. Zabavili mu loveckou pušku, náboje a přinutili ho, aby je následovat do terénu, zřejmě ho chtěli fyzicky zlikvidovat. V obci však nesvítilo osvětlení, a tak se mu podařilo uniknout... Za několik málo dnů se akce teroristů opakovala, přičemž obětí se stal místní učitel národní školy... U něj odcizili kartotéku členů tehdejší organizace KSČ, dvě lovecké zbraně a střelivo a ztloukli ho do bezvědomí...« Podobných akci bylo, jak dosud potvrzují svědectví, více.

Poslední chvíle
Po střelbě v Babicích byla oblast neprodyšně uzavřena. Šlo zřejmě o rychlý zásah. Přes snahu nalézt skrývající se, se na ně nepodařilo narazit. V té době příslušníci SNB a další zmobilizovaní zřejmě, jak o tom neopomenul napsat pan doktor Crha, již ztratili motivaci. Navíc vázl přísun potravy. A tak jejich jednání se mohlo stát předmětem kritiky toho, jenž podával hlášení. I při nejvážnějších vojenských akcích v druhé světové válce docházelo k podobným situacím. Nelze tudíž vyvozovat nezájem či dokonce sabotování úkolu. Když však za pomoci letadla Čáp se podařilo vrahy objevit, situace se prudce změnila.
Jaroslav V., v té době pracovník OV KSC: "Letadlo přiletělo kolem čtvrté či páté hodiny (druhý den - pozn. aut.). Už jsme měli strach, že se bude stmívat. Pilot udělai několik okruhů a pak na kopci nad Babicemi našel něco bílého. Dvakrát se obrátil a sletěl níž. Vtom po něm ze žita začali střílet...«
Antonín S,, v té době velitel jednoho oddílu Pohotovostního pluku SNB: »Byli asi tři až čtyři metry od brázdy, kde nějaký zemědělec oborával brambory. Dával jim zprávy. Vyzvali jsme je, aby se vzdali. Odpovědí byl proti nám hozený granát... A pak se střílelo. Střílel každý, kdo měl zbraň...«
Z pole vynesli kromě jednoho zraněného jen dva mrtvé a jednoho umírajícího. Malý měl šest průstřelů.., »Žádný nebyl smrtelný. Sám se proto zastřelil...«.
A zase jsme u stejné otázky. Jestliže pan doktor si podle svého uvážení manipuluje s fakty, jak je možné mu věřit? Jenže přístup k archivům mají manipulátoři. Budou-li mít na případu zájem i zvláštní služby, pak se můžeme dožít i zajímavých objevů. První kroky k tomu však zřejmě již byly učiněny.
• • •
PS. ... Když po akci Pohotovostní jednotka se vracela do Brna, musilo auto s oddílem Antonína S. zastavit v Šebkovicích. Lidé shromáždění na silnici členy oddílu pozvali do hospody, pohostili je a nazvali »osvoboditeli«. "Zachránili jste nám život,« slyšeli od chlapů. »Měli jsme být pověšeni. Pro některé byly už vybrány i stromy a označeny našimi jmény,..«
Poznámka na závěr: Pomník padlým babickým občanům dosud stojí. Přes tlak všemožných »demokratů« místní obyvatelé s jeho odstraněním nesouhlasili.
Tolik zmíněná reportáž.
Nás však zajímá, proč na seznamech "nespravedlivě odsouzených" k nejvyššímu trestu jsou některá jména spojená s tímto případem.
Vraťme se do oněch padesátých let. Tehdy, jak nám potvrzuje tehdejší dokumentarista případu František Vrbecký ve své knize Mrtví nemluví, ohlas teroristických akcí Malého skupiny byl nesmírný Nebylo obce na Vysočině, kde by pro aktéry nebyly požadovány vysoké tresty.
• • •
Začneme Drahoslavem Němcem. V době, kdy se seznámil s Malým, měl za sebou neúspěšný pokus o přechod státních hranic. 23. dubna 1951 se účastní první velké akce. To již dokonce se zbraní v ruce. V devět večer u předsedy MNV v Heralticích se najednou v kuchyni, kde právě Josef Baloun seděl se ženou a dcerou, objevili dva muži. Pistole namířená na muže, vyvolala u dcery vyjeknutí. Když si ověřili, že je předsedou národního výboru, poručili mu, aby jim dal svou stranickou legitimaci. Ten odmítl. Pod pohrůžkou, že budou při podezřelém pohybu střílet, poslali ženu pro ni do vedlejší místnosti. Sebrali ji a Josefu Balounovi nařídili, aby šel s nimi. Odvedli ho do budovy MNV. Cestou svolali i další členy obecního vedení. Tady je postavili ke zdi a žádali vydání legitimací KSC. Nikdo je u sebe neměl, proto je prohledali a pak prohlédli registratury a skříně, sebrali razítka, tiskopisy a opsali jména všech, aby - pokud se prý budou příště angažovat, »vystřílí jejich rodiny«. Pak - snad proto, že Malý měl rád podobné skladby - zapojili i vesnický rozhlas a do gramofonu vsunuli desku s písní: Vesničko má, pod Šumavou. V dalších dnech přepadli předsedu Místní organizace KSČ Jaroslava Babánka, Němec ho zbil, jedna rána dokonce byla tak vážná, že Babánek omdlel. Život mu zachránil sám Malý, který prý chtěl Babánka zachovat živého, a proto ho společné přitáhli do lesa v blízkosti hájenky hajného Kupoletého, jejich dalšího komplice, který byl jedním z hlavních zabezpečovatelů zbraní a střeliva. Tady se nad zakrvaveným předsedou konal soud. Ale protože, jak později aktéři únosu přiznali, Babánek nebyl dost reprezentativní, rozhodli se odtáhnout ho k vesnici a »přibrat« člena výboru Karla Kováře a oběma chtěli poručit, aby si vykopali hrob a zastřelit je. Tady však nepochodili. Kovář byl dost rychlý a podařilo se mu dostat k pušce. Začala přestřelka, při níž byl Drahoslav Němec vážně zraněn a tudíž se nemohl účastnit ani následných akcí. Tehdy však se venku probral i Jaroslav Babánek. Puška, již zraněný Němec pustil z ruky, se hodila. I on začal střílet. Útočníky se tak podařilo zahnat. Kovář to odnesl prostřelenou rukou.
• • •
Antonín Mytiska, sedlák, byl dalším v pořadí. Později při výslechu uvedl, že dostali od Malého jasný úkol: "Abychom postupovali tvrdé. To znamená řezat, střílet, věšet.« Právě on s Malým byl u přepadu funkcionářů národních výborů v Cidlině 14. a 15. června 1951. V noci probudili zdejšího předsedu vesnické organizace KSC Jakuba Janouška, sebrali mu stranickou legitimaci. Společně s ním pak došli k domu Antonína Píši, funkcionáře MNV, tady skopali jeho starého otce, odcizili třicet tisíc korun a chtěli na obou, aby jim přiblížili situaci v obci. Když zadržovaní mlčeli, uhodil Píšu Mytiska pistolí do hlavy, že začal krvácet. Na pokyn Malého, aby Píšu zastřelil, Mytiska skutečně zmáčkl spoust. Píša měl však štěstí. Upadl, byl v bezvědomí, ale později se ukázalo, že jeho zranění je sice těžké, ale nikoli smrtelné. Cesta vesnicí však nekončila. Oba útočníci zastavili i u místního učitele Josefa 2ampy, jinak jednatele stranického výboru ve vesnici, zabavili kartotéku, legitimace, peníze. Pak zadržené nahnali do jedné místnosti a zamkli. V noci pak ještě rozhodili letáky, v nichž vyhlásili zákaz nošení zbraní a oznámili, že při brzké mobilizaci, již předpokládali, přikazují každému pod trestem smrti a vystřílení rodiny nenarukovat. Mytiska společně s Malým byl také u akce Babice a z jeho samopalu vyšly smrtící střely
• • •
Jedním z nejaktivnějších spolupracovníků Malého byl Antonín Plichta, taktéž majitel statku. Zároveň však velitel protistátní skupiny v Sebkovicích, udržující spojení i s farářem Drbolou z Babic. On to byl, kdo naplánoval vraždy několika funkcionářů v Sebkovicích. Podle tohoto plánu se 6. července mělo na stromech u požární zbrojnice oběsit patnáct vytypovaných osob, ale zapálit i jejich stavení. Rodiny mstitelů se mezitím měly schovat a vyčkat v úkrytech až do příchodu amerických vojsk, což podle jejich názoru musí být už brzy. Schůzky se podle svédectví účastnil i farář František Pařil. Začali však zapálením stodoly v Mikulovicích (26. června), které uskutečnil "partyzánský oddíl« vedený "velitelem Tondou«, což byl právě Antonín Plichta. V akci Babice figuroval jako jeden z mužů střežících vchod do školy. I jeho samopal byl připraven k výstřelu. Použil ho však až v poli, kde se skrýval společné s ostatními před objevením. Ač zranil několik příslušníků Bezpečnosti, zabít nikoho se mu naštěstí nepodařilo.
• • •
Je tu i postava faráře Václava Drboly. Muže známého jako samotáře a přítele učitele Tomáše Kuchtíka. S ním, jako s nikým jiným, se ve vsi setkával často, poseděli, přeli se, hráli taroky, oblíbenou hru obou. On to však byl, kdo přivedl Malého, Mytisku, Plichtu na nápad »dát poučení" babickým komunistům. Později byl zaznamenán výrok právě Václava Drboly: "Neuškodí, když takových funkcionářů bude ubývat.« V době, kdy ho vyslovil, nikdo ho nedával do souvislosti s událostmi, jež se měly stát v babické škole. Byl ostatně zatčen ještě před těmito událostmi. S bandou Malého to nemělo však nic společného. Kdesi cosi řekl, brzy by se ukázalo, že o nic nejde a jistě by byl propuštěn. V partě Malého však Drbolovo zatčení urychlilo rozhodnutí potrestat místní, tedy babické, komunisty. Výsledek je znám a popsán výše. Později se ukázalo, že Drbola byl nejen na Malého napojen, ale dokonce na jeho doporučení ke zmíněné akci došlo. Jen čas byl zvolen jinak.
Co ještě dodat? Po uzdravení se předsedou MNV v Babicích stal František Bláha a žena učitele Kuchtíka Anežka členkou rady. Lidé v Babicích útokem byli šokováni. Nebylo nikoho, kdo by ho schvaloval. Když Sláva Volný v roce 1968 přijel do Babic, hledal zde spojence. Sel za ženou Václava Malého. Dostalo se mu odpovědi, která je natočena na rozhlasové pásce a byla odvysílána: »...opustil rodinu, nedal o sobě vědět, je to potvora, tolik zla nadělal.« Pak šel i za ženou učitele Kuchtíka, Byl vyhnán a ani u dalších dveří se mu většinou nedařilo. Jen ti, kteří se účastnili Malého vraždění a dalších jeho akcí, byli ochotni jít Volnému na ruku. V té době jich však bylo málo a většina z nich se raději proto stáhla. Vraždění v Babicích bylo totiž v té době stále ještě živé a pamětníci tehdy ještě žili.

• < Předchozí
• Další >