První světová válka-6.Ruská revoluce

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 8. 2008

Twitter

Přes své výboje bylo Německo vyčerpáno blokádou. Aby vnutilo spojencům mír, uteklo se k zoufalým prostředkům, jako byla do krajnosti vedená podmořská válka (leden 1917). Nová podmořská válka, zbavující neutrální země práva na volnou plavbu po moři, měla téměř okamžitý účinek - Spojené státy vstoupily 6. dubna 1917 na výzvu prezidenta Wilsona do války proti Německu. Spojené státy severoamerické měly ale jen malou armádu a jejich intervence v Evropě se zdála obtížná, ne-li nemožná.

PODMOŘSKÁ VÁLKA A RUSKÁ REVOLUCE OHROZÍ VĚC SPOJENCŮ
1917
Ostatně Německo se vidělo zachráněno ruskou revoluci. Špatné vedení války vedlo k diskreditaci carismu. 11. března 1917 vypukla náhle v Rusku revoluce a car Mikuláš II. byl donucen 15. března abdikovat. Ruská revoluce brzy nabyla charakter revoluce sociální. S podporou sovětů, výborů delegátů dělníků a vojáků, se bolševici chopili 7. listopadu moci. Celá východní Evropa byla ponořena do anarchie. Poté když marné navrhovali bolševici všeobecné přiměří, uzavřeli s Německem příměří v Brest-Litevsku (prosinec) a zahájili jednání o míru. Německo zřejmě na východě vyhrálo.
Na západě se německá armáda nejprve držela v defenzívé a pak, pod vedením Hindenburga, si pozice upevnila. Na nich se rozvinula nová francouzská ofenzíva, která byla troufalejší než ty předchozí. (Bitva u Aisne, 16 dubna.) S jednotkami přivedenými z východu mohli Rakušáci a Němci prolomit italskou frontu u Caporetto (říjen) a vniknout do Venecie až po Piavu.
U všech válčících stran se projevují známky únavy. (Tajná jednání, vzpoury, poraženectvi.) Ale ve Francií příchod Clémenceaua k moci oživil energii a skoncoval s politikou kompromisů. Nový velitel armády Pétain dovedl vyvolat důvěru a zabránit zbytečnému zabíjeni.

VELKÁ BITVA FRANCIE KONČÍ PORÁŽKOU NĚMECKA
1918
V březnu 1918 vnutilo Německo Rusku smlouvy z Brest-Litevska a z Bukuresti Rumunsku. A pak potřetí se rozhodlo soustředit všechny své živé síly na západ a napadnout spojence rozhodným úderem, dřív než Američané nastoupí do linie.
Německá ofenzíva započatá dne 21. března trvala až do 18. července. Řízená Ludendorffem dosáhla velké taktické úspěchy, ale nikoliv rozhodující vítězství. Diky nové metodě - naprosté utajení příprav, intenzivní a krátká příprava, masové použití toxických granátů - rozhodl Ludendorff problém průlomu Anglická a francouzská fronta byla natřikrát prolomena. V Pikardii (21 března), ve Flandrech (9 dubna) a na Aisne (27. května). Němci se přiblížili k Amiens, Calais, Paříži, kterou bombardovali bez ustání letadly a dalekonosnými děly (120 km).
Situace byla pro spojence kritická. Rozhodli se tedy svěřit jednotné velení francouzskému generálu Fochovi (26. března). Spojené státy spěchaly v červnu s odesláním svých jednotek (asi 10 000 mužů denně). Pétain uplatnil nové útočné i obranné metody - útoky bez dělostřelecké přípravy, masové použití lehkých útočných vozidel a letadel. Již v červnu byla čtvrtá německá ofenzíva v Compiegne rychle zastavena.
Zvrat v bitvě se udal mezi 15. a 18. červencem - bylo to druhé vítězství na Marně, rozhodující obrat ve válce. Němci na rázné zastavení své ofenzívy v Champagni a pak náhlé napadeni z boku. museli reagovat jako v roce 1914 - ustoupením od Marny na Aisne. Vítězství na Marně znamenalo začátek velké spojenecké ofenzívy. Foch nedal zmatenému nepříteli čas, aby se vzpamatoval a uspořádal své zálohy. Metodickým rozšířením bitvy znásobil své útoky na všech bodech fronty. Němci byli neustále nuceni ustupovat pod hrozbou obklíčení. Postupně všechny obranné pozice, samotná ohromná Hindenburgova linie, byly proraženy (září-říjen). Spojenci vstoupili do Saint-Quentinu, do Lyonu, do Lilie.
V téže době v Makedonii (15. září) a v Palestině (18. září) přinutila rozhodující vítězství složit zbraně Bulharsko (29. září) a Turecko ( 30. října). Rakousko-Uhersko se rozpadlo a když bylo poraženo Italy u Vittorio-Veneto (27. - 30. října), opustilo, 3. listopadu, boj.
Aby Německo zabránilo úplné zkáze, přijalo uprostřed revoluce všechny podmínky uložené příměřím z 11. listopadu.
Devátého listopadu Vilém II. uprchl do Holandska.
To je jen viditelná stránka operací, touha rozhodovat o vývoji, žízeň po zisku. Tajné cíle války a zákulisní machinace to charakterizovaly. Ale za velkým vlasteneckým nadšením se skrývá nejodpornější realita urputné obrany soukromých zájmu.
Jeden přiklad z mnoha, který umožňuje tuto odpornou skutečnost znázornit - osud pánve Briey-Thionville.

• < Předchozí
• Další >