Kontrarevoluce a zahraniční intervence v Rusku 1917-1921-I.

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 9. 2008

Twitter

Dne 31. května 1920 Marcel Cachin v doprovodu Frossardově odjel do Ruska. Zůstal tam sedmdesát jeden den a procestoval tisíce kilometrů městy i venkovem. Na mysli mu tanula vzpomínka na Rok II, když napsal: „Již tři roky dělníci a rolníci byli pány země. Nazítří po uchopení moci měli v úmyslu věnovat se dílu rekonstrukce. Bránila jim ale v tom kontrarevoluce a občanské i zahraniční války, které spojenecké mocnosti podněcovaly od konce roku 1917 na ruské půdě. Trosky tří let občanské války vnucené revolučnímu národu se připojily k troskám způsobeným samotnou imperialistickou válkou. Bylo snadné si představit, v jakém stavu se nacházela po šesti letech bojů hospodářská situace země".

Na jiném miste hovoři Marcel Cachin o vojácích dobrovolnících, které viděl a s nimiž se bavil: „Byli to opravdu synové a bratři těch z Roku II, kteří zvítězili nad Prusy u Valmy, a Marseillaisy."
Je bezpochyby vždy jednostranné srovnávat vzájemně velmi vzdálené situace jak v geografii tak v historii. Přesto však je pravda. že ruští revolucionáři poznali své Coblence a Vendées, jimž museli čelit, neřku-li spolčeným králům, nebo aspoň státům, jež se postavily proti novému rádu, který oni chtěli zavést. Na bílý teror rozpoutaný proti nim odpověděli terorem rudým. A učinili to v zemi, o níž Lenin říkal, že zde není nic v evropském měřítku srovnatelného po stránce kulturní zaostalosti. Tato zaostalost musí být objektivně vzata v úvahu.
První světová válka stála Rusko dva a půl milionu mrtvých. Občanská válka a zahraniční intervence způsobily půldruhého milionu dalších obětí. Devět milionů osob bylo zabito, zraněno nebo zmizelo v důsledku bídy a epidemií. Průmyslová výroba se v roce 1921 rovnala výrobě z roku 1913. Produkovalo se o polovinu méně obilí než v předvečer války.
Ale kdo za to může, když ne kapitalismus?
Lenin věřil v mírový vývoj Revoluce. Mýlil se. Již několik dní po dobytí Zimního paláce, 9. listopadu 1917 prohlašuje: „Jakmile je jednou moc v rukou Sovětů, ty by ještě nyní - což je zřejmě jejich poslední příležitost - měly zajistit klidný vývoj revoluce, klidně volby poslanců lidu, klidný boj stran uvnitř Sovětů, dát vyzkoušet v praxi program různých stran, klidné předání moc: jednou stranou straně druhé."
Dobytí Zimního paláce stálo jen šest mrtvých. Salvy křižníku Aurora byly vystřeleny naslepo. Již 26. října (8. listopadu) zrušil II. Sjezd Sovětů trest smrti. Důstojničtí aspiranti zapletení do obsazení telefonní centrály v Petrohradě, kterou chtěli chránit před revolucionáři, byli propuštěni na příslib, že se budou chovat klidně. Neučinili tak a připojili se k bílým povstalcům na jihu země. Generál Krasnov přísahal, že nikdy nebude bojovat proti bolševikům. Později se postavil do čela kontrarevoluční kozácké armády. Koncem listopadu byla nastolena nová moc téměř všude a vesměs byla souhlasně přijímána. Uprostřed února 1918 mohla Revoluce přejít k tomu, co Marcel Cachin nazval „dílem přestavby“. Ale to by se nesmělo počítat se zuřivostí svržených tříd a s podporou, které ony dostávaly ze zahraničí.

• < Předchozí
• Další >