Kontrarevoluce a zahraniční intervence v Rusku (1917-1921)-II.

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 9. 2008

Twitter

John Reed ve své světově známé reportážní knize Deset dní, kleré otřásly světem uvádí, co mu řekl ruský „Rockefeller" Rodzianko: „Revoluce je nemoc. Dříve nebo později budou muset zahraniční mocnosti zasáhnout tak, jak se zasahuje u nemocného dítěte, když se učí chodit." Jiný ruský miliardář Rjabušinski prohlásil, že jediným řešením bylo „zmocnit se falešných přátel národa, Sovětů a demokratických výborů a pověsit je". Šéf britské Intelligence Service Sir Samuel Hoare, který se vrátil do Londýna ještě před dobytím Zimního paláce doporučoval zřízení vojenské diktatury buď pod admirálem Kolčakem nebo generálem Kornilovem. Londýn si vybral toho druhého a Paříž jej následovala.

Dne 8. září táhl Kornilov na Petrohrad, ale byl poražen. Bolševici vyhráli, protože lid je ve svém celku podporoval.
Jednoduchá chronologie událostí, které půjdou po sobě, dobře ukazuje, že původ toho, co sami bolševici nazývali rudým terorem (stejně jako francouzští revolucionáři, když na konci XVIII. století hovořili o Teroru), ukazuje, že šlo o sled skutků, na jejichž začátku byla kontrarevoluce podporovaná zahraničím.
Dne 11. března se sovětská vláda usadila v Moskvě. Ve stejném momentě se anglofrancouzské jednotky vylodily na severu.
4. dubna se vyloďují japonské jednotky ve Vladivostoku, zatímco ataman Semjonov řídí povstání v Zabajkalsku.
Dne 29. dubna nastolují Němci na Ukrajině Skoropadského diktaturu.
V květnu povstává československý armádní sbor na Sibiři a v oblasti Donu, Děnikin, Kornilov, Alexejev rozpoutávají teroristická povstání. Angličané se zatím připravují v Iránu přepadnout s jednotkami bílých kozáků Baku. Turecko hrozí ve stejné oblasti.
Koncem května jsou tři čtvrtiny sovětského území v rukou kontrarevoluce a interventů.
Dne 3. srpna se ve Vladivostoku vyloďují další britské jednotky současně s japonskými posilami.
30. srpna je Lenin těžce zraněn při atentátu, který spáchala F. Kaplanová.
Dne 2. záři ústřední výkonný výbor Sovětů vyhlašuje rudý teror proti kontrarevoluci.
V srpnu a září začíná sovětská protiofenzíva na všech frontách. Dne 20. září popravují bílí, na rozkaz Britů, 26 komisařů v Baku.
V říjnu se revolucionáři vybavují jako skutečná armáda.

1919
Dne 2. března je francouzskými interventy a bčlogvardějci v Oděse zavražděna francouzská revolucionářka Jeanne Labourbová.
Dne 28. dubna začíná ofenzíva proti admirálu Kolčakovi na Uralu. Téhož dne Francouzi ukončí svou evakuaci Oděsy, ale vrátí se 23. srpna, aby podpořili Denikina.
V témže měsíci je Kolčak definitivně poražen.
Dne 24. října je poražen Denikin u Voroněže a u Caricynu (Stalingradu).

1920
Mezi lednem a březnem sovětské jednotky všude vítězí.
Kolčak je poražen na Sibiři, prchá, je zatčen v Irkutsku a zastřelen. Denikin je nucen opustit Oděsu, kde končí francouzská intervence. Přístavy v Murmansku a Archangelsku jsou osvobozeny.
Sovětská moc, která právě zavedla plán GOELRO na elektrifikaci Ruska, se domnívá, že si bude moci oddechnout.
Ale 25. dubna napadnou Poláci, za pomoci bělogvardějců generála Wrangela, kterého podporuje především Francie, Rudou armádu. I. jezdecká armáda generála Buďonného přechází 5. června do protiútoku a v listopadu vítězí. Wrangel zahnaný na Krym je definitivně poražen.
Gruzie, Arménie a Azcrbájdžán přecházejí pod revoluční moc.
Boj pokračuje ještě na Dálném východě proti bandám Semjonova a barona von Ungerna, které podporují Japonci.
Bylo fakticky nutné údobí pěti let, až do října 1922, aby se skoncovalo se zahraniční intervencí na území, které se následně, 30. prosince, stalo územím Svazu Sovětských Socialistických Republik (SSSR).
Není bezpochyby špatné si připomenout těchto několik nepopiratelných historických faktů, jestliže chceme hovořit o zločinech v této části světa v oné době.
Pierre Durand
Pierre Durand, žurnalista a historik, předseda výboru bývalých vězňů z Buchenwaldu-Dory, je odborník na druhou světovou válku. Je autorem Les Sans-culottes du bout du monde - 1917-192} -Contre-révolution et iníervention étrangére en Russie. Editions du Progres, 1977 (NDLR) a v Temps des Cerises, Jeunes pour la Li-berté; Louise Michel: Joseph et les hommes de l 'ombre.

• < Předchozí
• Další >