Ze zabíjení v první světové válce byl v očích mnoha lidí viněn kapitalismus. A to jak úlohou finančních zájmů v genesi tohoto konfliktu, tak i horlivostí průmyslu v dodávkách prostředků k vraždění, jež exponenciálně narůstaly. Radikální popření kapitalismu známé pod jménem komunismus je ostatně jedním z hlavních plodů tohoto střetu. Využil na svém počátku do značné míry hrůzu, kterou kapitalistický válečný konflikt vyvolal. Co se týká druhé světové války, je zde obraz svým způsobem složitější. Místo ekonomicko-politického režimu, kde stojí čelem k sobě dva bloky mocností, nacházíme na začátku kataklysmatu jednu agresivní zemi - Německo. Jeho nacistický režim je zajisté kapitalistický, ale zcela zvláštního typu. Je příbuzný s jinými režimy, s nimiž se podílí aspoň občas na válce, to jest s režimy v Itálii, Japonsku, Maďarsku, Španělsku.
Celý tento soubor se snadno seskupuje pod koncepci fašismu. Tyto země mají společné živelné nepřátelství vůči komunismu, jehož, často ne nevýznamné zárodky, doma vykořenily a jehož ozbrojeným silám musely čelit ve válce, ať už v SSSR nebo v Číně a též v hnutí národního odporu často živeném komunistickými stranami v obsazených zemích.
Ale fašismu se nestaví o nic lépe k liberální demokracii, to jest proti nefašistickému kapitalismu. Ten se však, v letech 1944-45, jeví jako hlavní vítěz svým rozsahem a bohatstvím území obsazených předtím fašisty.
Zdá se tedy, jakoby se kapitalismus ve svém demokratickém záškubu vykoupil z hříchů první světové války, které dává podobu překážek při postupu k cíli. Druhá válka je tedy jen faktem vyvolaným extrémisty, kteří byli ponecháni příliš dlouho volnými v jejich pohybu. Komunisté tu údajně mají část odpovědnosti, protože existovali před fašismem a vyvolali jej jako sebeobranu zemi, které se cítily být ohroženy Sovětským svazem nebo jeho idejemi.
Někdy se uvažuje o „příbuznosti" obou systémů a o tajném spiknutí, které je zčásti sdružil do rámce německo-sovětského paktu v době od 23. srpna 1939 do 22. června 1941. Copak nesnili oba v podstatě, že dobudou planetu válkou a neuvažovali dlouhodobě a vážně o tom, že spojí své osudy v tomto úsilí?
Studie, kterou budeme číst, slučuje klasické úvahy o nedokonalosti smluv z roku 1919 a nedávné výzkumy týkající se nacismu a začátku druhé světové války.
Ukazuje, že Hitler od roku 1933 do roku 1940 narýsoval inteligentně svou cestu, když nechával mocnosti věřit, že Německo sílí, aniž by narušilo jejich zájmy.
Západní mocnosti nebyly vůči Hitlerovi jen naivní, ale přijaly i jeho manévry a je velmi nespravedlivé, přisuzovat samotnému SSSR snahu využit německou agresivnost proti jeho vlastním nepřátelům.
Jestliže se připouští, že v roce 1914 kapitalismus tím, že vrhl národy proti sobě, ukázal meze své civilizační schopnosti, stává se obtížným uvěřit, že v období mezi oběma válkami by tato forma ekonomické organizace jednoduše přispěla k míru mezi národy.
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.