Nenásilné státní převraty v režii USA

Podrobnosti

Vytvořeno 6. 10. 2008

Twitter

Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že nenásilné, masové politické protesty mohou být využity k likvidaci jakéhokoli režimu. Zneužití demonstranti se nevědomky podílejí na instalaci režimu, který je připraví o vyhlídky nadějné budoucnosti. V osmdesátých letech 20.století kladla CIA důraz na přípravu masových akcí lidového odporu v evropských zemích NATO, které by v případě války byly okupovány vojsky Varšavské smlouvy. Po změně rovnováhy sil ve prospěch Západu začala CIA využívat techniku provokování nenásilných převratů v socialistických státech a následně ve všech zemích, jejichž vlády se nechtějí podrobit americkému diktátu. Jejich předností je, že nevyvolají pobouření mezinárodní veřejnosti a často, pokud jsou vhodně načasovány a kamuflovány, projdou mimo její pozornost. Ideologem technologií převratů je Gene Sharp, zakladatel a ředitel Institutu Alberta Einsteina v Bostonu. Působení Institutu pokrývá teritorium od Venezuely a Nikaraguy přes Litvu, Srbsko, Ukrajinu po ČLR.

Gene Sharp nebyl veřejnosti příliš znám, pokud ho levicoví publicisté neoznačili za jednoho z hlavních organizátorů protestů pravicových studentů před ústavním referendem ve Venezuele. Sharp vytvořil teorii využití nenásilných protestů jako politické zbraně, publikovanou v roce 1985 v knize Učinit Evropu nedobytnou , ke které napsal úvod otec studené války George Kennan. Od té doby se datuje jeho iniciativní spolupráce s velením NATO a CIA spočívající v přípravě vůdčích osobností pro nenásilné formy převratů, které se postupně staly nejúčinnějším aspektem tajných antidemokratických rozvratných akcí. Financování činnosti Institutu zajišťovalo zpočátku vedení CIA prostřednictvím Amerického mírového institutu .
Významnější akce ke svržení Spojeným státům nepohodlných režimů začal Sharpův Institut uskutečňovat v roce 1989, přípravou sametových revolucí v Evropě. Poté se podílel na vzniku Barmské demokratické aliance - koalice významných pravicových osobností, která pak vstoupila do vojenské vlády. Na Tchajvanu vznikla za jeho účasti Progresivní demokratická strana usilující, v rozporu s oficiální americkou zahraniční politikou, o osamostatnění země. Sharp sjednotil tibetskou opozici pod vedením Dalajlámy. Ve spolupráci s plukovníkem Reuvenem Galem, ředitelem psychologických operací izraelské armády, se pokusil vytvořit skupinu disidentů uvnitř Organizace pro osvobození Palestiny. Výcvik skupiny probíhal na velvyslanectví USA v Tel Avivu.
Již první akce potvrdily užitečnost Sharpova institutu pro CIA. Ta přidělila Sharpovi k dispozici svého kádrového příslušníka, plukovníka Roberta Helveye. Helvey, expert na tajné operace a bývalý velitel výcvikového střediska pro přípravu amerických vojenských přidělenců, přivedl Sharpa do Barmy připravit opozici na organizování nenásilných demonstrací proti vojenské juntě, na jejímž vzniku se v letech 1983 - 1985, kdy byl v Rangúnu vojenským přidělencem, sám podílel. Operace vyvrcholila v loňském létě demonstracemi buddhistických mnichů.
Od té doby byl Sharp přítomen všude, kde bylo potřeba prosadit americké zájmy . V červnu 1989, dva týdny před událostmi na náměstí Tien An Men, navštívil se svým asistentem Brucem Jenkinsem Peking. Oba však byli čínskou vládou vyhoštěni.
V prosinci 1990 uspořádal Sharp v Bostonu konferenci o nenásilných akcích za účasti 185 expertů ze 16 států, která měla zdůraznit význam nových tendencí v prosazování zájmů velmocí. Význam činnosti Institutu ocenil americký Kongres zvýšením finančních prostředků předávaných prostřednictvím Národní nadace pro demokracií . V roce 1990 se pokusily pobaltské republiky SSSR proklamovat nezávislost, ale po jednání s Gorbačovem odložily rozhodnutí o 2-3 roky. Americká administrativa nechtěla čekat a vyslala Sharpa do Švédska připravit litevské disidenty na vedení nenásilných akcí. V květnu 1991 se stal Sharp poradcem pozdějšího prvního prezidenta Litvy Vytautase Landsbergise. V červnu 1992 vyjádřil litevský ministr obrany oficiální poděkování Sharpovi za to, že sehrál klíčovou roli v procesu získávání nezávislosti pobaltských států.
V roce 1998 začal Sharp společně s Helveyem připravovat k vystoupení srbskou disidentskou skupinu mládeže OTPOR vedenou Popovičem usilující o svržení vlády Slobodana Miloševiče. Americká strana dodala i nezbytné technické vybavení. Školení probíhalo v hotelu Hilton v Budapešti. Boji s posledním socialistickým prezidentem v Evropě věnovala CIA mimořádnou pozornost. Z Budapešti ji řídil agent CIA Paul McCarthy až do okamžiku rezignace prezidenta Miloševiče v říjnu 2000. Současně s tím se pokusil Sharp připravovat k vystoupení i Ibrahima Rugovu, vůdce největší politické strany Demokratické ligy Kosova , ale akce byla neúčinná až do ukončení agrese proti Jugoslávii.
V září 2002 se Sharp objevil v Haagu, kde zahájil přípravu Husajnových odpůrců z Národní rady Iráku , kteří se pak vrátili do Iráku společně s americkou armádou.
V roce 2003 Sharp připravil vůdce gruzínské opozice na vyvolání a řízení masových demonstrací k odmítnutí výsledků voleb, dotlačení Ševarnadzeho k podání demise a nastolení Saakašviliho. V roce 2004 přivedl Sharp stejným způsobem k moci nynějšího prezidenta Ukrajiny Juščenka. V dubnu 2002 se skupina vytvořená CIA pokusila o svržení prezidenta Cháveze. Chybělo málo a pokus by se podařil. Do akce vstoupil Sharp, který se pokusil sjednotit mládežnickou opozici z organizace občanských práv Súmate . Ta se v srpnu 2004 postavila do čela demonstrací zpochybňujících výsledky parlamentních voleb a sesazení prezidenta. Akce pokračovaly demonstracemi vysokoškolských studentů před volbami prezidenta a referendem o potvrzení ústavních změn v roce 2007-08.
Sharpův Institut selhal kromě Venezuely i v Bělorusku a Zimbabwe, kde se nepodařilo shromáždit dostatečný počet vůdčích osobností. Nyní, kdy se světová veřejnost postavila proti vojenské agresi do Íránu, zahájil Sharp přípravu íránských disidentů a demonstrantů, kteří mají rozložit Írán zevnitř. Podílel se i na přípravě narušování průběhu olympijských her v Pekingu, nejdříve prostřednictvím vystoupení tibetských mnichů, když neuspěl, začal připravovat masová vystoupení studentů a mládeže.
Proč Sharp zneužil jména Alberta Einsteina? Poněvadž nevyvolává podezření. Sharpova první kniha o metodách Mahátmy Gándhího, přestože byla vydána až v roce 1960, má předmluvu podepsanou Albertem Einsteinem, který zemřel v dubnu 1955, jde o jasný podvod. Einstein nikdy nic pro Sharpa nenapsal, Sharp pouze reprodukoval Einsteinův článek o nenásilných protestech.
Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >