Vietnamská hekatomba III.

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 3. 2009

Twitter

VNITŘNÍ REPRESE -   Oficiální americká bilance, jež je značně podhodnocena, uvádí asi 500 000 civilních a 200 000 vojenských osob zabitých v letech 1964 až 1973 na jihu Vietnamu a 55 000 zabitých Američanů. Tyto cifry se vztahují na válečné terénní operace. Neberou v úvahu mnohem větší počet raněných a doživotně zmrzačených v obou táborech a samozřejmé i v Severním Vietnamu. Počet zabitých v řadách Vietkongu a na severu Vietnamu je v letech 1964 až 1973 nejméně 725 000 osob. Mimoto americké odhady neříkají nic o obětech vnitřní represe a o hromadných jihovietnamských popravách. Pod Thieuovou vládou, který byl hospodářsky i vojensky podporován Amerikou, byla tato represe obzvlášť divoká a krvavá. K bombám, k napalmu, k fosforu nutno také přidat veškerou vražednou výzbroj. Vězeni, mučení, týrání a trvalý psychologický nátlak.

A tento represivní aparát a jeho metody je třeba si nyní uvést podrobněji.
V roce 1969 Nixon odmítá znovu dobývat již osvobozené venkovské a hornaté oblasti. Nařizuje systematické a nepřerušované bombardování těchto oblasti. To donutilo miliony venkovanů utéci do měst. Nad tímto obyvatelstvem, soustředěnou silou, a aby se zvláště urychlil nábor žoldnéřů, Nixon a Thieu zavedou vládu teroru.
 Jde o paralyzování veškeré vlastenecké činnosti s likvidací aktivistů a podezřelých a uvězněním reálného i domnělého odpůrce. Jde o terorizování obyvatelstva. Přinutit ho, aby přijalo správu, kterou mu Washington vnucuje. Fyzický a psychologický tlak zamýšlí dokonce, jak je to obvyklé u diktátorského režimu, přinutit nacionalisty a odpůrce, aby se zřekli svého přesvědčení a aby přešli do služeb okupanta.
 K tomuto účelu je uveden v činnost celý represivní aparát. Celá síť vězení, galejí, vězeňských táborů. Je sestaven celý systém fyzických i morálních mučení. Ten je ?modernizován" péčí expertů a za ohromné finanční i technické pomoci Washingtonu. Francouzské a anglické koloniální zkušenosti - zvláště s pomocí Roberta Thompsona jmenovaného vrchním poradcem Nixonovým - byly využity a ?vylepšeny" specializovanými americkými službami.

NÁSTROJE
  Síť represivní a násilnické policie operuje na všech stupních jihovietnamské společnosti. Více než tucet vojenských a civilních správ je oprávněno provádět zatčení. V roce 1971 byla policie oddělena od civilních orgánu, aby se tak vytvořilo odděleně vojenské velení Jeho velitel, armádní důstojník, podléhal přímo prezidentu Thieuovi. Tato kombinace civilní policie a vojenských funkcí jsou odrazem názoru Roberta Thompsona. vrchního poradce prezidenta Nixona pro potlačování povstání.
 Stav národní policie se zvyšuje ze 16 000 mužů v roce 1963 na 120 000 ke konci roku 1972. Její pravomoci jdou od shromažďování informací a dokumentace o občanech nad 15 let až k vvslýchání zatčených osob. Má speciální polovojenské odvětví pro boj proti Vietkongu (tanky a delostřelectvo) v počtu 25 000 mužů.
  Speciální policie, která je její zvláštní samostatnou odbočkou je pověřena eliminováním kádrů FNL a potlačováním pacifistických a neutralistických hnutí. Praktikuje běžně mučení zatčených osob. Připsala si k dobru vlnu masových zatýkání v roce 1972.
  Policie dostává rozkazy z prezidentského úřadu, od CIA, od velitelů štábu saigonské armády a od speciálních amerických sil. Má pod svým velením 20 provinčních správ, které zaměstnávají vždy od 80 do 120 osob a disponují 300 kancelářemi a armádou konfidentů.
  Kancelář vojenské bezpečnosti je zřízena u každé armádní jednotky a její intervenční sféra se táhne v okolí vojenských zařízení.
 Tajné služby jsou podřízeny přímo prezidentu Thieuovi. Provádějí zatýkání a především rychlé popravy nad osobami známými svým odporem, přičemž často používají služeb nájemních vrahů.
 Policie není sama, která provádí úkol dohledu a represe. Všechny decentralizované úřady jsou volány ke spolupráci ať již dobrovolně nebo násilím. To se týká vesnických úřadů, neboť veškerá veřejná správa až na úrovni obcí je jmenována Saigonem. Lidová milice je rekrutována ve městech hlavně mezi dětmi nemajícími nic na práci od 12 do 16 let, mezi něž jsou rozdělovány automatické zbraně. Jsou pověřeni potlačovat manifestace studentů a shromáždění.
 Co se týká armády, ta má veškerá práva především mimo měst. Každý voják muže zatýkat a vyslýchat, koho chce. Všechny možné nátlaky jsou možné, aby přinutili venkovany k přiznání, že jsou členy FNL, nebo že sbírají prostředky pro její záměry. Velký počet řadových občanů je uvězněn v ?ubytovacích střediscích" během operací ,,Research and Destroy" (vyhledej a znič) prováděných společně s americkou i vládní armádou. Jiní byli sebráni během pacifikačních kampaní nazvaných ?Fénix" nebo ?Labuť" jako podezřelí ze sympatií vůči FNL.
  Občanské gardy (Van De) jsou dobrovolníci ještě obávanější než vojáci. Jsou špatně placeny (polovina žoldu vojína) a tak žijí z vykořisťování a loupení venkovského obyvatelstva. Pracuji pod velením šéfa provincie (vojenského) a mají k dispozici svá vlastní vězení a mučírny.

• < Předchozí
• Další >