Vietnamská hekatomba VI.

Podrobnosti

Vytvořeno 5. 4. 2009

Twitter

VYSLÝCHACÍ STŘEDISKA -  Vězni z Phénixu jsou odesláni do provinčních vyslýchacích středisek (PIC). V těchto střediscích je mučení uplatňováno "správní cestou" stejně tak jako kdysi "skřipec" ve francouzských královských věznicích. Vyprávění o těchto praktikách i když lakonicky, pronikly až do amerického tisku: "Nguyen Thi Yen byla bita polenem, až omdlela. Jakmile nabyla vědomí, musela stát nahá před deseti mučiteli, kteří ji opalovali ňadra cigaretami"   ,,Vo Thi Bacli Tuyet byla zbita a pověšena za nohy pod oslňujícím světlem. Pak byla uzavřena do těsné, polozaplavené cely, myši a hmyz lezly po jejím těle." (New York Times, 13. srpna 1973)

 Tato svědectví byla potvrzena jinými. Podle Dispatch News Service International ze dne 6. července 1972 "víc než 90 % zatčených osob bvlo podrobeno surovému výslechu zahrnujícímu bití holi, elektrické výboje, strháváni nehtu, polykání mýdlové vody".
 Jeden americký lékař, Dr. Nelson, potvrdil před podvýborem Sněmovny reprezentantu dne 17. července 1970, že vyšetřoval mučené vězně. Předseda Národního sdružení studentů Jižního Vietnamu Huynh Tan Mam je zmrzačen, ohluchl a je slepý v důsledku týrání, jemuž byl vystaven. Rovněž předseda Sdružení středoškolských žáků Le Van Nuoi ztratil schopnost chodit po mnoha těžkých ranách holí.
 Američané se podílejí na ,,protipodvratné" činnosti těchto PIC. Podle novináře Theodora Jacquencyae "mají členové PIC vztahy se svými protějšky v CIA a často s poradci policie z AID. (Aid to Thieu, 1972).

VĚZENÍ
  Politika systematického teroru prováděná jihovietnamskou vládou a jejím americkým spojencem se děje s čím dál větším násilím, čím více sejí nedaří získat podporu nebo aspoň neutralitu obyvatelstva. Další velkou, často používanou zbraní, je masová deportace, Thieův režim provádí opravdové uzavírání obyvatelstva do ohrad a rozdělování území pro vetší kontrolu. Přeplněné lodě převážejí ženy, děti i starce do Con Son a to bez rozsudku. 1500 během jediného měsíce dubna 1972 (podle le Monde z 10. ledna 1973). Připojují k nim intelektuály, buddhisty, studenty z Hué.
 Vesměs se nic neví o zmizelých osobách. Žádný "orgán" se nejeví kompetentní k tomu, aby v tomto ohledu podal jakoukoli informaci, Ve skutečnosti je utajení pravidlem. Kryje chapadlový systém na odstavování a odstraňování protivníků a na zevšeobecněnou represi.
  A tak daleko od romanticko-nihilistických fantasmagorii zveřejněných v Aapocalypse Now funguje ve stínu drticí stroj, který není dalek toho, aby připomínal mnohé aspekty nacistického průmyslu smrti.
  V roce 1970, podle amerického oficiálního pramene, mohlo projít jihovietnamskými věznicemi na 100 000 vězňů (zasedání Kongresu, červenec-srpen 1970). Ve stejném roce podle Le Monde (10. listopadu 1971) to stejně tak mohlo být 153 000 zatčených.
 Zdvojnásobení amerického rozpočtu věnovaného vězením v roce 1972 dává důvod k úvaze, že se počet vězňů rovněž zdvojnásobil. V roce 1973 tisíce nových vězňů přichází do Thieuových žalářů. Americké cifry jsou zřejmě značně podhodnoceny, GRP hlásí v roce 1973, že je asi 400 000 uvězněných v celém trestním systému Jižního Vietnamu. Podle Amnesty International je jich aspoň "200 000'-(listopad 1972).
  Existuje víc než tisíc oficiálních i tajných míst kde jsou zadržováni zatčení. Jsou ve všech městech, ve všech provinciích, ve všech okresech. Největší a nejznámější jsou věznice Con Son nebo Con Dao (bývalá Poulo Condor), Chi Hoa v předměstí Saigonu. Thu Duc, Tan Hiep a Cay Dua (na ostrově Pnu Quoc u kambodžské hranice).
 Způsob, jakým je s vězni zacházeno, a který je velice dobře znám Američanům - neboť armádní důstojníci pracují ve věznicích v úzké spolupráci s Jihovietnamci - připomíná nacistické postupy. Vězňové trpí podvýživou, promíšeností, systematickou fyzickou i morální degradací.

• < Předchozí
• Další >