Antikomunistická genocida v Indonésii V.

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 9. 2009

Twitter

I  proto se rok 1965 otevřel do období četných a velmi živých na­pětí. Situace vůči Malajsii se nezklidňovala i přes aspoň zdánlivý odchod Američanů. Armáda opět pod velením generála Nasutiona vyslala do této oblasti parašutistické bojůvky. Důstojníci vrchního velení kategoricky odmítali návrh Komunistické strany Indonésie na vyzbrojení dělníků a venkovanů, aby se vytvořila dodatečná síla. Akce bezzemků přispěly k tomu, že se vzájemně spojily všechny antikomunistické síly znepokojené rozmachem KSI a Sukarnovou zahraniční politikou.

Spojené státy považovaly za zneklidňující Sukarnovy vztahy s li­dovou Čínou o jejichž významu nepochybovaly.

V  mezinárodních kruzích diplomaté hovořili o ose Djakarta-Peking opírající se o Phongjang, Hanoi a Phom penh.

To, co osnovali již řadu let reakční generálové, se nakonec sku­tečně koncem roku udalo.

V noci z 30. září 1965 jeden plukovník jménem Untung dal za­tknout a popravit šest generálů vrchního velení pozemní armády.
Mezi nimi byl i bývalý velitel hlavního štábu, generál Ahmad Yani. Generálu A. H. Nasutionovi se podařilo jen taktak uniknout.

Zprostředkovaná verse převzatá v následujících dnech připisovala tyto vražedné atentáty organizaci nazvané ?Hnutí 30. září" povzbu­zované ?pokrokovými důstojníky", kteří údajně patřili letecké ar­mádě. Těm se podařilo zmocnit se několika klíčových pozic v hlav­ním městě, aby zachránili prezidenta Sukarna, když zmařili převrat připravovaný generály podporovanými Američany a majícími vztah k Central Intelligence Agency - CIA.

Situace byla dosti zmatená. Důstojníci příznivě naklonění Sukarnovi vytvořili "Revoluční radu".

Překvapená KSI však měla vydat prohlášení na jejich podporu, kde dbala toho, aby se zdůraznilo, že se jednalo jen o ?vnitřní akci armády". Popřela jakoukoliv účast nebo odpovědnost v příslušné operaci. Co se týká samotného Sukarna, ten dbal o to, aby nevyjád­řil svůj souhlas s generály, kteří předstírali, že ho podporovali ve vojenském komplotu, který hrozil vypuknout.

Za těchto okolností se chopil situace s nadměrnou rychlostí velitel strategické rezervy generál Suharto. (Suharto narozený v roce 1921 pocházel z obchodnické rodiny. Otec byl náboženskou hlavou mus­limů.) Učinil tak proti vůli prezidenta. Sám se prohlásil vrchním velitelem armády. Během čtyřiadvaceti hodin si zajistil kontrolu hlavního města a pak letecké základny, kde byli opevněni důstojníci z ?Hnutí 30. září".

Když se zmocnila armáda moci, ihned obvinila komunisty, že byli odpovědni za pokus o puč, který stál šest generálů život.

Rozpoutala se zaslepená a zločinná represe po celé Indonésii. Protičínský rasismus rovněž podpořil bczpočetné masakry celých rodin, které povětšině neměli naprosto nic společného s komunisty, ani dokonce s pokrokáři.

Podle určitých pramenů počet obětí masakrů nařízených generá­lem Suhartem se pohybuje od pětiset tisíc až do jednoho milionu li­dí. Všichni představitelé KSI přítomní v zemi byli popraveni bez procesu, stovky tisíc rodin podezřelých ze sympatií ke komunistům byly vyhlazeny buď pomocí klasických zbraní, nebo požáry jejich domů zapálených vojáky.

Jiní indonéští občané byli uvrženi po stovkách tisíc do vězení a do koncentračních táborů. Ještě ve zprávě z roku 1971 organizace "Amnesty International" se udává počet dvou set tisíc uvězněných a dosud držených v žaláři.

• < Předchozí
• Další >