Černá Afrika pod francouzskou kolonizací VI.

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 1. 2010

VÝKON "FRANCOUZSKÉ SVRCHOVANOSTI" - Jak jsme již řekli, svrchovanost je držena zcela v rukou hierarchie evropských funkcionářů. Generálního guvernéra (stojí v čele "územních seskupení" AOF, AEF a velkých kolonií jako Madagas­kar, Kamerun, území pod mandátem Společnosti národů a pod svr­chovaností generálního guvernéra - nese titul "Vysoký komisař") a administrátora oblasti nebo obvodu, který zahrnuje často několik obvodů, jež jsou dány pod pravomoc podřízeného administrátora závislého na veliteli oblasti.

Úkoly velitele oblasti jsou - výběr daní, dodávka a komercializace výrobků požadovaných obchodními společnostmi, nábor pracovně nasazených pro nucenou práci a počínaje první světovou válkou, vojenské odvody (povolání kontingentu branců pro tříletou vojen­skou službu).

Aby spinil tyto úkoly potřebuje administrátor domorodé pomoc­níky. To jsou nejprve funkcionáři (příručí při zápisech, tlumočníci) kteří pracují v jeho kancelářích. Především to ale jsou "zvykoví náčelníci". Tito náčelníci často vzešli ze starých předkoloniálních dy­nastií. Nezřídka je to ale i bývalý voják, někdy dokonce bývalý do­morodý sluha nebo kuchař guvernéra, které on takto chtěl odměnit.

Náčelník kantonu, tím spíše náčelníci vesnice, kteří mu jsou pod­řízeni, nemají žádnou zákonnou pravomoc, žádnou jistotu. ?Náčel­ník kantonu?, napsal generální guvernér Van Vollenhoven v jed­nom oběžníku, ?byt' by to byl potomek krále, s nímž máme smlouvu, nemá žádnou vlastní moc. Je námi jmenován podle vol­ného uvážení, je pouze naším nástrojem."

Jestliže náčelník kdykoliv nespiní žádaným způsobem své povin­nosti, může být odvolán a uvězněn:

Jeho povinnosti jsou četné. Společně s náčelníky vesnic jmenova­ných na jeho návrh je povinen vybírat daně, z čehož obdrží skrom­nou provizi. K tomu přidává na svůj účet ?zvykové dávky? a pra­covní služby, nad nimiž administrace zavírá oči. Daň je vybírána u každé hlavy rodiny v závislosti na počtu příslušníků. Ale obnos vypočtený pro každý kanton a vesnici v závislosti na přibližném ?sčítání? je předem stanoven. Pokud je skutečný počet plátců nižší než podle provedeného sčítání lidí, daň bude stejnou měrou zvýše­na. Přítomní platí i za fiktivně sčítané lidi, at' už uprchli, nebo jsou mrtvi.

Aby se mohla daň vybrat, a dostát i dalším povinnostem, které ještě uvidíme, udržuje náčelník na své náklady malou skupinu po­chopů.

Administrátor a etnolog, Gilbert Vieillard, vytknul svým "hod­nostářům", že se obklopují "opravdovými darebáky".

Ti mu odpověděli: -Chcete nebo nechcete, abychom vybírali da­ně, abychom dodávali lidi na nucené práce a brance? Zde neuspě­jeme mírností a přesvědčováním. Pokud se lidé nebudou bát, že bu­dou spoutáni a biti, budou se nám vysmívat. -Zde vidíme další dvě povinnosti příslušející náčelníkovi. Dodávat otroky na nucené práce a od války v letech 1914-1918, také brance pro odvody do armády. (Kontingent náboru stanovený pro každý kanton; vojenská služba tříletá.)Ber, kde ber. Iniciativě se meze nekladou. Přirozeně že příbuzní, přátelé a chráněnci náčelníků jsou pokud možno z výběru vyjmuti. Váha vymáhání dodávek a odvodů spočívá především na těch pro­stých, v první řadě na bývalých otrocích.

Jestliže stoupenci náčelníka nespiní tyto cíle, přistoupí se k oz­brojené síle strážníků (garde-cercles) a tak jak výběr daní, tak i nábor nucených pracovních sil i branců se blíží razii. Vesnice jsou znenadání obklíčeny, majetky zkonfiskovány a prodány v dražbě, branci spoutaní provazy, aby byli přivedeni na místo odvodu.

Náčelník má též za povinnost přijímat a vydržovat administrátora i jeho družinu na objížd'ce, stejně tak jako jeho strážníky a různé funkcionáře, kteří projíždějí. Každodenní život je ovládán strachem, který vyvěrá ze svévole - svévole náčelníků a jejich stoupenců, i svévole bílých velitelů.

Není jiného vztahu mezi Bílými a Černými než jako "patron" a jeho podřízený. Každá familiárnost včetně (a snad především) s těmi, kteří jsou nazýváni "vyspělými" s určitou přezíravou blaho­volností, s těmi, kteří navštěvovali školu a stali se funkcionáři, uči­teli, lékaři, se nerada vidí a je eventuálně i trestána. Jako svědectví poznámka ze svazku jednoho evropského funkcionáře: "Navštěvuje domorodce, přijímá je dokonce u svého stolu. Není vhodný pro koloniální život."

Když je na venkově manželka bělocha nespokojena se svým mladým sluhou nebo kuchařem, který rozbil čajovou konvici ne­bo zkazil omáčku, pošle ho do ?kanceláře? velitele oblasti s lístkem udávajícím počet ran důtkami, které mu mají strážci uštědřit.

Ještě v roce 1944 socialista Albert Gazier, člen Prozatímního poradního shromáždění v Alžíru, když udělal turné po našich af­rických koloniích, klade asi čtyřicítce Evropanů následující otázku: "Pane (nebo paní), stává se Vám, že uhodíte svého mla­dého sluhu?" A konstatuje: "Nedostal jsem žádnou zápornou od­pověd'."

• < Předchozí
• Další >