Alžírsko 1830 - 1998 IV.

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 3. 2010

2. 2. Plenění a ničení -  Plenění započalo dobytím Alžíru a vyloupením "Pokladny v Kasbě". Ta byla oceněna na 30 milionů tvrdých piastrů (to jest na dnešních jednu a půl miliardy franků) a "veškerých drahokamů".200 Tím se porušila, bez ohledu na protesty beje, dohoda o kapitulaci. Když bylo zabráno 51,7 milionů franků ve zlatě zapsaných v inventáři alžírské státní pokladny (více než dnešních 600 milionů franků), nepřestali se povyšovat, když si potvrdili svůj "oficiální ráz" a míchali se do výběru daní, udělování trestů, pokut, válečných kontribucí nebo zabavení majetku. Přispěli tak k ekonomickému úpadku země.

 

Dne 8. září 1830, bez ohledu na dohodu o kapitulaci z 5. července zaručující "obyvatelům všech tříd jejich náboženství, jejich majetky, obchod i průmysl", její signatář Bourmont zabavil majetky vyhnaných tureckých Alžířanů a islámských institucí, určených pro kult a koránskou výuku. Dal je na roveň státnímu majetku zrušeného státu nenahrazeného dohodou o kapitulaci.

 Plenění doprovázelo masakr v El-Oufia a všechny, které následovaly. V roce 1836 podle Cavaignaca samotný Arab, který přišel prodávat na trh v Tlemcenu byl "povinen odevzdat čtvrtinu, polovinu, vše". V roce 1837 po dobytí Constantine následovalo plenění města podobně jako u každého dobytí města od začátku války proti Abdelkaderovu státu, tedy Miliany v roce 1839, Medey v roce 1840 atd. Až do roku 1872 státní rozpočet Alžírska obsahoval kapitolu "ukořistěno od nepřítele", jež kryla výsledek z veřejného prodeje zkonfiskovaných movitostí, úrody a dobytka.

 A tak v březnu 1839 bylo odcizeno "2 500 ovcí a 600 kusů hovězího dobytka a rok na to, velké množství dobytka části obyvatelů Harakta (Constantine) v důsledku vraždy jednoho šejka, která již byla potrestána popravou šesti odsouzených."

 Z dlouhého seznamu takových případů lze zvýraznit "...zajetí 3 000 zajatců, 1 500 velbloudů, 300 koní a mul a 15 000 nebo 16 000 kusů dobytka, odvedených kmeni Beni Menacer na západě Alžíru v roce 1842."

 3000 kusů dobytka od kmene Ouled Defelten (Ouarsenis) v květnu 1945 a v červnu za "odepření poslušnosti" 20 000 ovcí, 800 kusů hovězího dobytka a 500 velbloudů od kmene Nememcha; 500 ovcí, 350 kusů hovězího dobytka, 250 velbloudů od kmene Mouiadat (jižně od Medey), 700 a pak 1000 kusů hovězího dobytka, pak 15 000 ovcí, 300 soumarů a 30 velbloudů uprchlíkům v Maroku v oblasti Tlemcenu. V roce 1946 "každodenní odebrání velkých stád (...) určité části kmene Ouled Nail. 33 000 ovcí, 500 velbloudů, koně, stany kmene Hamyan (13. ledna 1847).

  Válečné kontribuce mohou pouze dát formu těmto krádežím jako v Djebel Amour, kde ?za pouhé tři dny v květnu 1846 bylo zcizeno 3 000 kusů hovězího dobytka a 7000 ovcí.

  Mohou být nahrazeny nebo lze k nim přidat formu vybírání v hotovosti. Tak bylo vybráno 58 zlatých franků za deset dní v Bellezmě v roce 1844, v roce 1845 je požadována "značná" kontribuce od kmenů Beni Hidja a Beni Macdoun, krátce předtím, než byly vypáleny, a 120 000 franků je požadováno od kmene Beni Chougran. V roce 1846 se vybralo od kmene Ouled `Abbi 20 000 franků po vypálení jejich vesnice, a 200 až 300 franků na hlavu od kmene Harrarů v Chergui (to je průměrný příjem za dva roky), v onom roce je ještě vybráno 20 000 franků od kmene Amoucha (Babor), 30 000 během tří dnů od Ouled Sidi-Yahia u Tebessy, 55 000 z pomezní oblasti Philippeville a v roce 1847, dne 10. ledna, 50 000 franků od kmene Ouled Jellal. V lednu 1848 pak kmen Hamyan, zbavený již svých stád, musel odevzdat 100 000 franků a bylo jim odebráno 10 douarů (stanových vesnic), protože nezaplatili. Pokutami se trestalo odmítnutí (nebo neschopnost) platit válečné kontribuce nebo daně. A tak ty, které mají být odvedeny v Ouarsenis pro odmítnutí daní, v roce 1848 to byly daně kmene Ouled Defelten zbaveného svých stád před dvěma roky, a pak to byly daně uložené kmenu Beni Zouqzouq, kmenům Righa, BeniMenad poblíž Miliana a kmenům Beni Hassan od Titteri; v roce 1849 byla dlužná pokuta kmene Bou Sa'ada za barikády postavené v městě požadována po sousedním kmeni Ouled Faradj, byly vybrány pokuty od kmene Ouled Soltan a Ouled Sylem z Ouarseinis a od Ouled Younés z Dhahra; v roce 1850 postihly pokuty kmen Harakta, jedenáct let po konfiskaci jejich dobytka, a též kmen Segnia z Hodna.

  K ničení zdrojů, které zůstaly obsazeným národům, především pěstovaných plodin a dobytka, nutno přidat jeho převod i převod úrody i peněžních příjmů na okupanta a to za účelem ochudit toho nejchudšího ve prospěch toho nejbohatšího a uvést ho tak do jeho závislosti. Toto ničení je ve skutečnosti podobně jako likvidace samotných lidí hlavní zbraní represe.

  Již prvním rokem Rozet definuje kmeny z okolí Blidy jako "ty, které jsme vyplenili s generálem Berthezénem v květnu 1831". Vyčísluje spotřebu ovoce, které bylo v předchozí zimě odebráno vojenskou jednotkou obyvatelstvu na 400 hektarech pomerančovníků v Blidě za 400 000 franků. Zatímco "to se nijak neprojeví" uvádí, že "naše tábory poněkud probraly `olivový porost' v Mitidja" a tato pláň nebyla osázena směrem k Britoutě a Boufariku dříve, "dokud jsme tudy poprvé neprošli".

  Jednalo se jen o způsob života vojenské jednotky v této zemi. Zkáza je povýšena na systém.

  Nutno připomenout, že pro Montagnaca "veškeré obyvatelstvo, které nepřistoupí na naše podmínky, nutno srovnat se zemí, všeho je nutné se zmocnit, vše nutno zpustošit bez rozdílu na věk nebo pohlaví".

  Oficiální deník Moniteur algérien ze 14. dubna 1844 zveřejnil pohrůžku Bugeauda Kabylům z Isseru, že totiž jejich vesnice budou vypáleny, jejich ovocné stromy pokáceny, pokud nevypudí Ben Salema. Během války proti Abdelkaderově státu začíná tato litanie, aby se postupně urychlilo oslabení alžírského odporu. Od 12. do 13. března 1840 jsou zbořeny stanové vesnice Hadjout na západě Mitidje; od 27. do 28. srpna dochází k druhému "přísnému potrestání" Kabylů v Mopuzaia a Beni-Salahů v Atlasu u Blidy a ke "zkáze kmene Righa" na jihu od Setifu spojeného s emírem.

• < Předchozí
• Další >