Alžírsko 1830 - 1998 V.

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 3. 2010

Twitter

V roce 1842 u blízkého kmene Bewni Menacer Saint-Arnaud nařídí vystřelit "jen málo ran z pušek", ale "vypálit všechny stanové vesnice, všechna města, všechny chatrče". Po dvou měsících potvrzuje: "Pustoší se, plení se, bourají se domy, kácejí se stromy". Dne 2. října 1844 píše: "Pálit (v Kabylii) majetky Ben-Salema a Bel-Cassemaů a "porážet tam pomerančovníky", což je jen vykonávání výše uvedených Bugeaudových hrozeb, když byly téměř zcela zbořeny příbytky a vypálena úroda v 19 frakcích kmene Flissa.

 I poté, kdy se Abdelkader vzdal, po obsazení kabylské oblasti až do potlačení povstání v roce 1871 jsou tyto "metody" běžně používány. V roce 1845 kmen Ouled `Abdi, než zaplatil pokutu, viděl své hlavní vesnice zapáleny.

 V lednu 1847 bylo stejně postupováno vůči kmeni Ouled Younés a v sedmi stanových vesnicích kmene Ouled-Nail, aby se "zabránilo jakémukoliv odporu".

 V roce 1848 lze uvést mezi ničením poblíž Tlemcenuta, co se udála v Tameksaletu. Byla podniknuta u kmenů Zouagha, Ouled Sidi-Chcikh, Zouaoua, Ve vesnicích Mzaia u Bejaia, "zpustošení" vesnic a úrody kmenů Ouled Mimoun a Ouled Asker. Ve "více než padesáti vesnicích" obklopených ovocnými sady a zahradami, ve dnech 26. a 27. dubna vesnice kmene Beni Foughal, dne 9. června to byly tři vesnice kmene Beni `Aissa v červenci poblíž Collo, tři další vesnice kmene Djebala a další. V červenci byly vypáleny vesnice i úroda více na západ v oblasti Guergour a Sopummam u kmenů Ouzellaqguen, Bani Aidel a Beni Immel.

 On sám píše o Malé Kabylii: "Všechny vesnice v počtu asi jednoho sta byly vypáleny, všechny zahrady zpustošeny, olivovníky pokáceny. "

 Od roku 1854 do roku 1857 odpor Velké Kabylie ustupoval jen pod systematickým vypalováním vesnic a drancováním úrody. Plenění bylo prováděno dokonce i po neodmítnutí přijmout podrobení některých kmenů.

Ničení měst se dotklo většiny oblasti nejen saharského Alžírska, ale zčásti i těch, v nichž nedocházelo k bojům. Mezi nimi především při prvním záboru tureckého státu před lidovou válkou. Alžír byl podle Rozeta svědkem toho, jak jeho malé předměstí Bab elOued, bylo zčásti zbouráno a jeho kanalizace roztržena, "abychom mohli napojit své koně". Blida byla vypleněna. A co se týká "krásných domů v Oránu? "Naši vojáci je téměř všechny zbourali, aby měli dřevo z podlah, aby si mohli uvařit."

 V městech, která se po roce 1840 vzdala bez boje (Tlemcen, Nedroma) zničila likvidace hradeb a ražení uvolněných cest mnoho domů (stovky v Alžíru). Ta, která kladla odpor, byla vystavena nejen ničení v důsledku obléhání a útoků (třetina města Constantine v roce 1837), ale plenění po obsazení. Clauzel vyplenil a zapálil Mascaru, hlavní město emírovo ve dnech 6. až 9. prosince 1835, takže v roce 1838 jeho předměstí Arqoub Ismail bylo " troskách a téměř bez obyvatel" a obyvatelé Baba `Ali žili "v chatrčích na troskách svých domů".

  Válka rozšířená po celé zemi počínaje rokem 1840 znásobila ničení měst. V onom roce byly Mascara a Medea opět vypáleny. V Milianě se "k pustošení požárem připojil nevyhnutelný úpadek v důsledku opuštění města a počátečních potřeb vojenské okupace "

  V roce 1841 zabrání měst vytvořených emírem, znamenalo definitivní srovnání jeho hlavního města Tagdemtu (u Tiaretu) se zemí, ale též zničení Scaidy, Sebdou, Bogharu, T'azy. Současně byly emírovy snahy znovu dobýt ta města, jež již byla ztracena, potrestány novým ničením v Milianě, Medei, Mascaře, v roce 1842 v Tlemcenu, v roce 1843 v Tenés, Laghuatu a Biskře.

  Veškerá tato zkáza byla provázena útěkem obyvatel. Všech musulmanů a židů z Miliany. Všech rovněž z Medey, Mascary a Cherchelu. 7000 z 10 000 obyvatel Oránu, více než dvě třetiny z 35 000 obyvatel Constantin, 12 000 z Tlemcenu, 30 000 až 40 000 obyvatel Alžíru. Z toho vyplynul, jak poznamenávají T. E. F. v případě Constantine, nepříjemný dopad na průmyslový a obchodní život města zaznamenaný i v Alžíru, Mascaře, Tlcmcenu. (Růst cen a nájemného, ochuzování a zmenšení počtu kupujících, přerušení styků s venkovem, atd.) To nikterak nebylo vyváženo "kupčením" vznikajícím kolem vojenských posádek nových středisek.

• < Předchozí
• Další >