Alžírsko 1830 - 1998 VI.

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 3. 2010

Twitter

2. 3. Vybírání poplatků z majetku a pozemků -  Vybírání poplatků z majetku a pozemků je již od počátku žádaným výsledkem tohoto násilí. "Všude, kde je dobrá voda a úrodná půda", řekl Bugeaud, "nutno umístit osadníky, aniž bychom se informovali, komu pozemky patří a přidělit jim je zcela do vlastnictví .  Zabavování městských majetků rodin, které uprchly do venkovských oblastí a hlavně do hor, připravilo náhradu alžírských obyvatel měst vytlačených z jejich vlastního města populací osadníků. Tento jev vyvolal trvalou nepřítomnost musulmanských Alžířanů ve městech. A tak bylo zabaveno a vesměs předistribuováno a dále prodáno "Evropanům" 812 městských nemovitostí v Mascaře, 1033 v Tlemcenu, 490 v Milianč, téměř tolik v Medei, 60 v Jijelu atd. I s přílivem osadníků Alžír dosáhl svého celkového počtu z roku 1830 až v roce 1861, Constantine v roce 1871, Mascara v roce 1876, Tlemcen v roce 1886. Co se týká jejich musulmanské složky, tato města ji opět nabyla v letech 1906, 1911, 1901, 1891. Orán a dokonce nedotčená Kolca a Cherchel, ne dříve než v roce 1872.

 Jenže zde se jednalo v podstatě jen o venkovské nebo povenkovštělé obyvatelstvo během jedné generace, nucené k návratu nebo k útěku na venkov jeho zbídačením a uvedené do nejistého postavení v zchátralých nebo okrajových obydlích.

 "Vyvlastněním feláhů" se v roce 1830 započalo s konfiskací pozemků bývalého státu (beyliku - správního obvodu beje) a jeho hodnostářů, - jejich haouch v Mitidja. Následovala konfiskace na pláních Bóne a Oránu a po roce 1837 azely v Constantine, jež byly nejprve přiřknuty do nájmu spekulantům, kteří na nich nechali pracovat jejich bývalé uživatele a pak byly propůjčovány do užívání. (94 796 ha haouchů v roce 1838).

 Následovalo okamžité vyvlastňování pozemků kolektivit `arch, čímž se prodloužilo ničení a vydírání. Na nejlepších zabraných nebo zkonfiskovaných pozemcích ležících ladem bez právního závazku se zřizovala osadnická střediska zabydlená hlavně těmi, kteří byli deportováni v červnu 1848. Toto "parcelování" představuje často víc než polovinu `archu. 224 993 ha z azelu je ztraceno pro jejich 5 232 uživatelů vypuzených před koncem Druhého císařství.

 Jestliže cílem vyhlášeným v usnesení senátu v roce 1863 bylo ustanovit vlastnictví kmenů, umožnilo to především vydělit z toho eventuálně nepřiznané úseky z nejlepších pozemků. Zabavení na úkor kmenů uprchlých do Maroka nebo v důsledku potrestání povstalců z let 1863-1864 a z roku 1871 dává nejbohatší pozemky k dispozici kolonializaci. (Rezerva 568 817 hektarů v roce 1870.

 Tím byly Kabylům odňaty zimní pastviny na jejich obilních planinách a vysočinách Medjany. Tento zábor je doprovázen deportací kmene Hachemů z této planiny do vyprahlé stepi Hodna a vybráním mimořádné válečné kontribuce ve výši 27 452 000 zlatých franků, čímž bylo celé obyvatelstvo vystaveno na milost a nemilost lichvářským půjčkám. Toto vyvlastnění využívá v této fázi koncentraci pozemkového kapitálu zásahem bankovního úvěru ve prospěch těch, kdo jsou platebně nejschopnější a pak udělováním velkých koncesí k latifundiálnímu využívání - 20 000 ha od roku 1853 pro Société Genevoise poblíž Setifu; 100 000 ha pro Société Générale Algérienne v roce 1865 uprostřed "Arabského království" proti půjčce 100 milionů zlatých franků. Tím se rozložil a ochudil venkov, když byl v budoucnu vystaven na milost a nemilost vynuceným "nákupům". Ještě před samotným záborem v roce 1871 mu bylo odebráno víc než 500 000 hektarů kolonializací, z 96 % pro koloniální stát. Ten ostatně zestátnil nebo zkomunalizoval plochy stejného řádu.

• < Předchozí
• Další >