Severoamerická intervence v Latinské Americe -17-Brazílie a Dominikánská republika

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 9. 2010

Twitter

STÁTNÍ PŘEVRAT V BRAZÍLII -   Státní převrat proti prezidentu Joao Goulartovi v Brazílii, zahájil řadu státních převratů, do nichž byly Spojené státy přímo zapleteny. Goulartova vláda projevila svou vůli bojovat proti bídným podmínkám, v nichž se nacházely tisíce jejích spoluobčanů. Ohlásila volební právo pro analfabety a svůj úmysl podpořit zákon o agrární reformě.

 Dne 31. března 1964 sesadily ozbrojené síly Goularta a převzaly kontrolu nad zemí. Prezident USA Lyndon Johnson si pospíšil a 2. dubna odeslal vojákům "své vřelé blahopřání", kde nezapomněl poznamenat, že severoamerický lid "sledoval s úzkostí politické a ekonomické potíže, jimiž váš velký národ byl prostoupen.

Obdivujeme rozhodnou vůli brazilského společenství k řešení těchto obtíží v rámci ústavní demokracie."
Teprve v roce 1979 započal návrat k občanskému režimu.

INTERVENCE V DOMINIKÁNSKÉ REPUBLICE

 Spojené státy intervenovaly a obsadily Santo Domingo v letech 1916 až 1924.  Rafael Leonidas Trujillo, muž mající důvěru Severoameričanů, se chopil moci v roce 1930. A tak začala "Trujillova éra" s řadou mrtvých, mučených a násilím páchaném na obyvatelstvu.

 "Dobrodinec" - megalomanský diktátor, srovnatelný svým velikášstvím v tomto století snad jen s jiným chráněncem Washingtonu, Anastasio Somozou, zůstal se souhlasem Spojených států u moci víc než třicet let.

 Diktátor byl zabit v atentátu v roce 1961 a jeden z jeho věrných - Joaquim Balaguer - obrácený nakvap na demokrata, byl pak zvolen prezidentem.

 Sled státních převratů a protipřevratů byl ukončen výzvou k prvním opravdu demokratickým volbám v prosinci 1962.

 Juan Bosch, demokrat žijící dvacet pět let v exilu, je vyhrál levou rukou.

 Vítězství Boschovo rozhodně nezapadalo do plánů Washingtonu. I když byl antikomunista, Washington mu nedůvěřoval. V září 1963 byl svržen plukovníkem Eliasem Wessin y Wessin.  Ale skupina konstitucionalistických důstojníků, v jejichž čele se nacházel plukovník Francisco Caamaňo, se chopila zbraní proti usurpátorům a vyhlásila - za podpory ohromné většiny obyvatelstva - svou vůli uvést Juana Bosche do funkce prezidenta.

 Došlo ke střetu a Caamaňovi konstitucionalisté měli vyhlídku na vítězství. A tehdy, jakmile velvyslanec Tapley Bennet ohlásil svůj úmysl chránit severoamerické státní příslušníky, se Johnson rozhodl vyslat námořníky.

 Ohromený svět byl pak svědkem operety, v níž se Lyndon Johnson usilovně snažil popřít zjevná porušení Charty OAS. Po náramných vytáčkách a lžích - a před vinou rozhořčení, jež bylo zvlášt' silné v Latinské Americe, kde byla yankeeovská velvyslanectví a podniky brány manifestanty útokem - musel maskovat yankeeovskou intervenci účastí jednotek čtyř vojenských diktatur, jež jediné souhlasily s tím, že budou následovat Washington v jeho invazi. Brazílie pučistických vojáků, Somozova Nikaragua, Stroessnerova Paraguay a Honduras.

  Severoameričanům šlo o to, aby zabránili vytvoření nové Kuby, což v jejich očích ospravedlňovalo každé překroucení norem ustanovených samotnou OAS. "Pochopil jsem, že nebyl čas na jednání a porady. Americké národy nemohou, nesmí a nedovolí zřízení další komunistické vlády na západní polokouli."

  V září stejného roku rezoluce Sněmovny reprezentantů Spojených států (tzv. Seldenova rezoluce) hlásala, že před pouhou hrozbou komunistického nebezpečí americké národy si mohou a musí poskytnout pomoc.

  Balaguer, starý věrný přítel diktátora Trujilla byl Severoameričany přijat a zvolen v roce 1966 prezidentem.

Plukovník Caamaňo ověnčený aureolou ohromné prestiže zemřel o několik let později v jednom z posledních pokusů vyvolat ozbrojený boj v SantoDomingu.

• < Předchozí
• Další >