Sto let genocidy na Kubě - 4. Opravdová genocida

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 7. 2011

Twitter

Určitá opatření byla uplatněna během dvou let, po jejichž dobu trvalo v letech 1896 a 1997 Weylerovo poslání na Kubě. Je o tom zmínka i v archivech kubánské železnice: "Je pravda, že třetí třída je ta, která dopravuje největší počet cestujících. A jelikož většina z nich jsou nádeníci, kteří byli `rekoncentrováni' v městech a vesnicích bez nejmenších prostředků obživy, byli ještě zbaveni prostředků na přemist'ování.

Úřady města (Matanzas) si přály jejich návrat do jejich bývalých vesnic, odkud přišli po tisících. A tak jim všem společnost přidělila zdarma jízdenky během měsíců dubna a května 1897, proto, aby se mohli vrátit do třtinových oblastí. Proto, aby mohli opustit toto město, kde mohli žít jen ze žebroty. 2 325 osob tak mohlo být dopraveno zpět. Bylo ale třeba celou operaci zopakovat v prosinci, aby se všichni tito `rekoncentrovaní' venkované, kteří zde žili, mohli za prací do cukrovarnických továren vrátit a připravovat práce spojené se `zafrou'. A tak bylo dopraveno dalších 2 781 osob."

  Uvedený dokument má datum z doby tohoto nelidského přeskupování, které započalo uprostřed roku 1896 a bylo vojensky nařízeno v říjnu. Od konce roku 1897 se stalo neudržitelným, neboť bylo nutno udržet cukrovarnickou výrobu, která klesala rychlostí volného pádu. Přitom stát dostatečně neplatil za dopravu vojenských jednotek, které se masově vylodovaly jako posily po celý rok 1897. Železnice v Matanzas vyfakturovala 117 398 pesos za rok 1896 za dopravu vojáků a dostala jen 77 816. Rozdíl byl považován jako služba zdarma ve prospěch státu. Tato společnost ale mohla rozdělit svým akcionářům dividendu ve výši 2 %, a přitom přijala, ubytovala a dopravila 4 322 vojáků vyloděných ze Španělska jen za rok 1896 v Regle, což je vstup do havanského přístavu.

  Jestliže Španělsko učinilo přítrž této vyčišťovací operaci pomocí prázdného prostoru, bylo to prostě proto, že skončila po všech stránkách neúspěchem. Politika poslední čtvrthodiny odpovídala tedy heslu "až do posledního muže, až do poslední pesety", kterou bylo nutno opustit na onom smutném konci roku 1897, kdy generál Ramón Bianco přišel do Havany náhradou za Weylera s příkazy, které se náhle změnily na "ani muže navíc, ani pesetu navíc".

  Genocida zhoršená ještě úvahou, že to byla jen zkušenost, která nic nedala. V momentě, kdy znovu vyvstává otázka nastolit autonomní vládu, myšlenka, která byla brzy odložena, protože nebylo možno poskytnout Kubě to, co bylo odmítnuto Katalánsku.

  Katalánsko bylo zmítáno záchvaty rodícího se anarchismu. Byl mu dán dar v osobě nového generálního kapitána, který se jmenoval don Valeriano Weyler. Barcelona tedy poznala epidemii bomb a atentátů, které byly ohlasem událostí na Kubě. V roce 1892 generál Martinez Campos unikl bombě, ale když Canovas del Castillo sc koupal v Santa Aguda dne 8. srpna 1897, byl zavražděn italským anarchistou Angiolillou. To byla odpovčd' na Weylcrova masová zatýkání, která zapinila žaláře v Montjuichu domnělými anarchisty nebo neškodnými antiklerikály, kteří byli strašlivě mučeni a popravováni. Bývalý generální kapitán Kuby měl své reference.

  A tak i v Barceloně Weylerova "rekoncentrace" nechávala platit nevinné cenu za politiku vyhubení, rozhodnutou koloniální vládou. V prvém i druhém případě se ale klasicky spletitá situace eskalace násilí projevila jako bumerang. Většina mužů ohrožených tímto "přeskupením" zvolila vstup do osvobozenecké armády jako v Barceloně, kde se přecházelo k anarchismu vzhledem k ohavnostem represe, která vyvolávala obrovské manifestace rozhořčení až na Trafalgar Square.

  Jaká byla tedy cena zaplacená kubánským národem? Stanovit cifry je obtížné i snadné zároveň, protože jejich zdroj je yankeeovského původu. Ale není vidět, jak je ti mohli cynicky nafouknout, aby ospravedlnili vlastní vojenskou intervenci z roku 1898. Ta mezi jinými příčinami předstírala, že odpovídá humanitární pomoci vzhledem k hroznému španělskému kolonizátorovi. Máme cifru ze sčítání lidu v roce 1897 - 1 631 676 obyvatel. Z toho 1 102 887 bělochů. Zbytek zahrnoval černochy, mestice a Asijce. Sčítání z roku 1899 provedené intervenční vládou USA udává 1 570 000. Zjištěný pokles není významný, neboť jim Kuba již patřila a ti se tu ve značném počtu usadily. Úmrtní matrika v roce 1898 udává 109 272 úmrtí, z velké části v důsledku hladu a nemocí následkem námořní blokády uvalené po vyhlášení války Spojenými státy Španělsku, čímž se stala ještě kritičtější situace přežití obětí "rekoncentrace". Zpráva Červeného kříže Spojených států datovaná v Havaně popisovala v říjnu 1898 desítky tisíc osob bloudících v ulicích včetně zámožných lidí, kteří neměli nic společného s "rekoncentrací" a vybírali z odpadků svou bídnou výživu. Clara Bartonová, předsedkyně amerického Červeného kříže, zaslala potraviny, léky a oděvy sebrané její péčí ještě před rozpoutáním války se Španělskem. Nicméně blokáda kubánských břehů (již tehdy!) zabránila příchodu této pomoci, která byla zčásti použita ve prospěch yankeeovských jednotek, což bylo předmětem stížnosti Clary Bartonové u prezidenta Spojených států Williama McKinleyho. Po stu letech se Raul Izquierdo Canosa omezuje na rozsah 300 000 obětí s vědomím, že nemůže být zcela přesný, ale jiní historikové uvádějí 400 000 nebo 500 000, aniž by to mohli dokázat. Pro obyvatelstvo v rozsahu sotva půl druhého milionu obyvatel je cifra 300 000, i když vzatá jako nejnižší, již sama o sobě strašlivá.

 Ani s odstupem jednoho století nám nechybí svědectví o rozsahu tohoto ničení. Lola Maria, literární pseudonym Dolores Maria de Ximeno y Cruz, bohaté dědičky z krcolské rodiny z města Matanzas, napsala své paměti. Líčí svět hojnosti, v němž žila a nevyhýbá se svědectví nejdramatičtějších epizod "rekoncentrace", "které přímo prožila". (...) "Celý ostrov se stal nezměrnou pastí na myši, honili nás ze všech stran. Spíš město bláznů než nezměrný blázinec. Děti ve znepokojujícím stavu, muži a žcny v piné síle svého věku, starci ve věku sotva 25 let. Jednoho dne se náš dům napinil početnou rodinou `rekoncentrovaných' - nechtěli chleba, ale střechu nad hlavou. A moje matka v osamělém domku mimo město blízko železniční tratě, leccos dovedla. Emigrace byla hrozná. Zůstali jen ti, kteří neměli možnost uprchnout. U nás v nejbohatším domě s nejlepším vybavením v Matanzas, jsme se museli uchylovat k polévce uvařené ze šrůchy, která rostla i na chodnících a má matka ji dovedla výtečně upravit, jako by to byly výtečné ravioli (masové a zeleninové taštičky). Každý den noviny zveřejňovaly válečné úspěchy Španělů, kteří povstalce při každém střetnutí rozprášili. Závěrem - nic nového. Prožívala jsem ony dny jako věčnost, jako by trvaly jedno století. Zhubla jsem o jednu arrobu (měřici)."

  Tyto vzpomínky byly zveřejněny v roce 1983 na Kubě, když byl nalezen rukopis Marie Loly, bylo možno sestavit výběr, z něhož uvádíme ještě jeden příklad: "...zápach, onen zápach, který není ničemu podobný a který patřil `rekoncentraci'. To byl zápach, který se šířil v ulicích. Velké množství nešťastníků umíralo bez odporu, v nemocnicích, na veřejné cestě, pod arkádami. Často svíčka na prázdném hrnci od piva umístěném tam někým, udávala kolemjdoucímu, že onen balík byla mrtvola. Obecně se má za to, že celkový početúmrtí činil čtyři sta tisíc lidí."

  Bez ohledu na přesnost cifry opravdových rukojmí španělské armády nutno zde dodat i nemalý počet cizinců. Nicméně v Matanzas matrika úmrtí ukazuje vysoké procento obětí pocházejících ze španělského poloostrova nebo z Kanárských ostrovů. Překvapením není ani zjištění více jak 3 000 Číňanů. Jejich imigrace je zjišťována v zemědělství v průběhu druhé poloviny století. Ale žádní nebo jen velmi málo Francouzů snad díky španělské správě, která se spokojila s opravdovými pevnostmi, jimiž se staly jejich kávové plantáže v oblasti Santiago de Cuba, což byl důkaz jejich nepřátelství vůči povstalcům. Překvapivější je cifra 1 758 Severoameričanů uváděná v prosinci 1897 v matrikách úmrtí. Uvádějí Němce, Mexičany a řadu dalších evropských i amerických národností v menším rozsahu, nepočítaje poznámku "Afričané bez dalšího upřesnění".

• < Předchozí
• Další >