Závěrečná deklarace XVI. SFMS

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 3. 2006

Závěrečná deklarace 16. Světového festivalu mládeže a studentstva, Caracas, Bolívarovská republika Venezuela, 15. srpna 2005

16. Světový festival mládeže a studentstva (SFMS) se sešel úspěšně v Caracasu, v Bolívarovské republice Venezuele ve dnech 7.-15. srpna 2005, aby tak zajistil kontinuitu festivalového hnutí a posílil svou tradici nejvýznamnější politické, kulturní a antiimperialistické akce pořádané pokrokovými a demokratickými mládežnickými a studentskými silami světa.

Tohoto šestnáctého ročníku se zúčastnilo přes 17 tisíc delegátů a delegátek z místních, národních, regionálních a mezinárodních organizací ze 144 zemí, zastupujících miliony mladých lidí a studentů světa. Tato mládež se sešla bez rozdílu věku, přesvědčení, druhu, etnického a sociálního původu, účastnila se množství různorodých činností 16. SFMS a v předcházejících měsících, během přípravného procesu, pochopila potřeby politického okamžiku a dokázala se zmobilizovat a otevřít široký prostor pro debaty ve stovkách měst a zemí a názorově se sjednotit kolem hesla, pod nímž jsme byli do Caracasu svoláni: „Za mír a solidaritu, bojujeme proti imperialismu a válce!“

Dnes, čtyři roky po plodném 15. SFMS v Alžírsku, vedou imperialistické síly světa v čele s vládou Spojených států agresivní a podlou ofenzívu, pokoušejí se bezohledně odstraňovat z cesty veškeré překážky, aby zkonsolidovaly svou moc v globálním měřítku. Tento festival se uskutečnil v okamžiku pro lidstvo historickém, na kontinentu, jenž uštědřuje imperialismu rozhodné porážky, v zemi, kráčející cestou nadějí. Konal se v ovzduší tradiční solidarity a boje festivalového hnutí a potvrdil svůj pevný postoj mezi dvěma tendencemi svádějícími nesmiřitelnou bitvu – imperialismem s jeho politikou války a intervencí na straně jedné a národy bojujícími za svá nezadatelná práva na straně druhé.

Události z 11. září 2001 byly vládou Spojených států a jejími spojenci využity k eskalaci jejich imperialistické světovládné kampaně pod záminkou údajné „války proti terorismu“ a „boje za svobodu“, proti fiktivním „osám zla“, ve snaze o prosazení jejich sociálních, ekonomických, kulturních a ideologických kánonů. Tyto události a jejich důsledky vytyčovaly taktiku impeirlismu v uplynulých čtyřech letech, byly využívány k prohlubování jeho expanzionistické politiky, v níž se neustále střetávají rozpory a spojenectví mezi imperialistickými póly (Spojenými státy, Evropskou unií a Japonskem). Stále sílící imperialistická agresivita využívá k dosažení svých cílů všech známých prostředků: blokád, vyvolávání konfliktů, hrozby intervencí, vojenských intervencí, válek a okupací namířených proti zemím a hnutím. Dochází k nárůstu útoků na práva a svobody národů. Aby toto vše ospravedlnil, využívá imperialismus sdělovacích prostředků, vzdělávání, umění, rekreace a jiných činností k rafinované ideologické ofenzívě, která mu má sloužit jako technická a morální opora všech zmíněných opatření. Je nanejvýš alarmující, že tato ofenzíva ovlivňuje mnoha způsoby především mládež, a to již od dětství. Nestoudná snaha označovat odpor (národů) za formu násilí a boj za formu terorismu, je dlouhodobým jevem, který však národy nezmate. Bez ohledu na neustálé překrucování reality a krajní provokace k dosažení tohoto cíle, hnutí odporu sílí a rostou. Veškerá tato agresivita není náhodná. Je výsledkem neschopnosti imperialismu řešit potřeby velké většiny obyvatelstva naší planety a zachránit jeho existenci. Jeho agresivita se zaměřuje různými směry. Z ekonomického hlediska jde o strategickou restrukturalizaci jeho fungování (známou jako neoliberální politika) za účelem zostření vykořisťování a konkurence, z vojenského hlediska – o ovládnutí trhů a zdrojů, z politického hlediska, o zajištění nadvlády nad národy, a z ideologického hlediska, o odvrácení útoků na jejich věčnou existenci. Imperialismus není neporazitelný, jak se snaží ukázat, naopak jeho stále hlubší krize má systémovou povahu a jeho agresivita nemá jinou alternativu než úplné vítězství národů.

Přes ideologickou ofenzívu imperialismu se tedy pokrokové a mírumilovné síly posilují a obrozují s ještě větším odhodláním. My, uvědomělá mládež a studenti světa také známe svou historickou úlohu a od roku 1947 se scházíme na Světových festivalech mládeže a studentstva, abychom potvrdili své bojové zásady, vyměňovali si zkušenosti a položili základy k regionálnímu a mezinárodnímu propojení našich akcí, k osvobození lidstva od útlaku, diskriminace a imperialistické nadvlády všeho druhu, aby se tak prosadila spravedlnost a svoboda pro všechny národy. Organizovanost, zapojení a mobilizace mládeže a studentstva světa se stále rozšiřuje. Všude, kde imperialismus zasáhl, kde napadl práva a svobody národů, narazil na čestný odpor – čím více usiluje o narušování nezávislosti, svrchovanosti a sebeurčení, tím více forem odporu proti jeho zájmům národy nalézají. Proto náš největší závazek vždy byl a bude vůči národům, vůči mladým mužům a ženám, studentům a studentkám, kteří jsou jejich součástí a kteří nejvíce strádají v důsledku politiky imperialismu.

Odpor proti imperialismu a kapitalismu získává den za dnem více příznivců, neboť se ukazuje, že je systémem neúnosným a neschopným řešit problémy, potřeby a zájmy mládeže a studentstva. Proto sílí hnutí místních, národních regionálních a mezinárodních pokrokových, antineoliberálních a antiimperialistických organizací a celé mládeže proti válečnické mašinérii, proti invazím a okupacím v Afganistánu a Iráku, proti imperialistickým plánům na nové uspořádání světa a pokusům o změnu geopolitické mapy v jejich prospěch, proti imperialistickému vměšování do vnitřních záležitostí zemí, proti intervenční a nesmyslné politice G-8, NATO, MMF, SB, WTO, EU, Dohodám o volném obchodu a Celoamerické dohodě o volném obchodu ALCA, proti zadluženosti a militarismu, proti základnám a vojenským intervenčním plánům, jako je „plán Columbia“ či Guantanamo, proti systematickému používání mučení a beztrestnému porušování lidských práv.

I letos, kdy si připomínáme 60.výročí zločinného bombardování Hirošimy a Nagasaki, imperialismus stále znovu ukazuje svou agresivní povahu. Těší nás však, že mezi velkými zkušenostmi 20. století oslavujeme současně vítězství národů nad fašismem a založení Světové federace demokratické mládeže (SFDM), dvě úzce spjaté události, které jsou důkazem nezdolné vůle po míru a solidaritě, poctou milionům životů, jimiž byly tyto principy hájeny. Události, jež vyznačují počátek velkých společenských transformací, procesu dekolonizace a změn v poměru sil ve světě. Vzpomínka na slavné vítězství vietnamského lidu nad imperialismem před třemi desítkami let následované společensko-ekonomickými výdobytky a naše boje a zkušenosti nás naplňují nadějí a důvěrou v to, že dnes, stejně jako včera, národy překonají obtíže a zvítězí.

Mládež po celém světě bojuje mnoha způsoby proti vykořisťování, blokádám, embargům, sankcím a všem formám diskriminace, proti fundamentalismu. Máme zodpovědnost a bojujeme za svět míru, bez jaderných zbraní, za jiný společensko-ekonomický systém, jehož hlavním tvůrcem a středem by byl člověk, svět založený na sociální spravedlnosti, národní svrchovanosti, nezávislosti, sebeurčení, demokracii, bezpečnosti, spolupráci a mezinárodní solidaritě. Žádáme respektování a vyzýváme k obraně lidských práv, práv žen, práv pohlaví a reprodukčních práv, udržitelného rozvoje a životního prostředí. Žádáme, aby poctivé zaměstnání, pracovní práva, vzdělání, zdraví, sport, kultura, technika byly dostupné všem. Jsme optimisty, protože jsou k tomu důvody, protože usilujeme a bojujeme za spravedlivou věc, protože jsme dosáhli pokroku, protože obtížím čelíme a překonáváme je tak, jak je mládeži vlastní – s radostí a rebelantstvím.

Imperialismus se snaží prosadit jednostranný a tendenční pohled na lidská práva, který staví zájmy velkých podnikatelů a průmyslníků a nadnárodního kapitálu nad práva národů, takže například samotní američtí občanů neustále čelí represím rasistického, izolujícího a vylučujícího systému a proti tomu se bouří. Nejzákladnějším právem lidstva je právo na život a vše co se ho týká, zejména právo na svrchované rozhodnutí o druhu společnosti, v němž si přeje žít, a nezadatelné právo bojovat za jeho vybudování. Imperialismus tato práva popírá mnoha způsoby, za pomoci mezinárodních kapitalistických struktur, překrucováním úlohy OSN i, je-li nutno, okupačními válkami jako v Jugoslávii, Afganistánu a Iráku. Imperialismus chce vybudovat nový totalitární světový řád. Proti mládeži, proti pracujícím a proti národům.

Žádáme likvidaci všech cizích vojenských základen, všech jaderných, chemických a biologických zbraní, zákaz jaderných zkoušek, omezení rostoucích zbrojních rozpočtů, zvláště ve Spojených státech.

Válečnická politika imperialismu přináší zlo, jako jsou běženci, kteří musí po milionech opouštět své domovy, pozemky, práci a rodiny, nebo jako je hospodářská politika hladu produkující emigranty, z nichž většina přichází do rozvinutých kapitalistických zemí ilegálně a je s nimi nakládáno jako s otroky. To je hanbou lidstva.

Naléhavým úkolem je zmobilizovat lidové masy k mezinárodnímu tlaku na skutečnou demokratizaci OSN, proti záměrům Spojených států a jejich spojenců o prosazení reforem, jež by zkonsolidovaly využívání této mnohonárodní organizace jako mezinárodního nástroje k legitimizaci jejich intervenčních akcí, namísto toho, aby OSN plnilo úlohu nastolovat skutečnou rovnováhu mezi národy světa při dodržení stejných práv a povinností a s rozhodovací pravomocí svěřenou Valnému shromáždění.

Imperialismus vytváří rovněž nejisté podmínky pro vzdělávání mládeže, vede k vylučování a upouštění od školní docházky. V současné době nechodí do školy 113 milionů chlapců a dívek a 130 milionů mladých lidí je negramotných. Oproti prosazování tržních principů žádáme plnou dostupnost bezplatného, kvalitního veřejného školství.

Vědecko-technický pokrok, který má být považován za dědictví celého lidstva, je kapitalismem zadržován a jeho využití omezováno. Pro velkou většinu lidí je internet dosud nedostupný. Například Subsaharská Afrika s 10 % světové populace má jen 0,1% světového internetového připojení. Žádáme, aby vědecko-technický pokrok sloužil mládeži a národům a nebyl považován jen za další zdroj zisku. Přístup k některým základním službám je velmi omezený, dvě miliardy lidí po celém světě nemají zajištěnu dodávku elektřiny.

Rozvoj masových sdělovacích prostředků a forem nevede k demokratizaci v produkci a přístupu k informacím a kultuře. Nadnárodní společnosti soustřeďují většinu světových informačních center a obsah jejich informací je podřizován třídním zájmům vládnoucí ideologie, proti zájmu mládeže a studentů. V této globální bitvě se protiofenzíva národů neodehrává pouze v oblasti ekonomické, nýbrž také v rovině ideologické, která slouží k odcizování a ovládání zvláště mládeže, vytváří falešné potřeby a prohlubuje individualismus. Proto je třeba všemi dostupnými prostředky podporovat vzdělávací a kulturní činnost, v níž jsme v posledních letech mnohého dosáhli a denně se dostáváme k většímu počtu lidí.

Kapitalismus a imperialismus prožívající hlubokou krizi dnes likviduje většinu pracovních práv, zvláště mladých pracujících, na které rovněž větší měrou dopadají důsledky nezaměstnanosti. Bojujeme za právo mládeže na poctivou práci. Podporujeme boj vedený mladými pracujícími na obranu zájmů všeho lidu, na posilování odborového hnutí proti novým formám vykořisťování, jejichž cílem je vytvořit odlidštěnou novou generaci bez jakýchkoliv práv.

Naše národy mají nepominutelné právo disponovat svým bohatstvím a zdroji své země a racionálně a v rovnováze s životním prostředím jich využívat k uspokojování naléhavých potřeb tří čtvrtin lidstva. Imperialismus používá válku, rozdmychávání vnitřních konfliktů a státní terorismus jako nástroj k ovládnutí bohatství našich zemí. V dnešní době 40 % světové populace postrádá základní hygienické podmínky. Přes miliardu lidí nemá bezpečný zdroj pitné vody, z toho pět milionů, zejména chlapců a dívek, umírá každoročně na choroby související s tímto problémem.

Propast mezi nejbohatším a nejchudším sektorem populace se neustále prohlubuje. Více než miliarda lidí ve světě přežívá s necelým dolarem na den. Každé tři a půl vteřiny umírá jeden člověk hladem, většinou dítě.

Celoplanetární rozměr kapitalismu způsobuje také nerovnoměrnost v rozdělení ekonomické moci ve světě. Na 24 nejbohatších států připadá 85 % světového bohatství. Nespravedlivá mezinárodní dělba práce a „zahraniční zadluženost“ vede k vytváření závislosti zadlužených zemí na nejbohatších zemích. Situace tzv. rozvojových zemí je výsledkem nadvlády kapitalistických center nad těmito národy. Udržet tento vztah závislosti je pro kapitalismus životně důležité.

Spolupráce Jih-Jih je pro naše národy strategickou nutností a již v ní bylo dosaženo pozitivních výsledků, proti monopolním zájmům velmocí. Je třeba podporovat všechny možné formy výměny, komunikace a propojení mezi mládežnickými a studentskými organizacemi a národy vůbec, abychom společně naplnili úkol - nastoupit cestu rozvoje přizpůsobenou našim vlastním potřebám a cílům.

Deset milionů mladých lidí zejména v Africe a Asii žije s nemocí AIDS. Přibližně tři miliony lidí umírají každoročně na malárii. Žádáme všeobecnou a bezplatnou dostupnost lékařské péče pro mládež a celé národy jako jedinou cestu k zajištění práva člověka na zdraví.

Všechna tato alarmující čísla zveřejněná ve Zprávě OSN o mládeži ve světě 2005 jen dále prohlubují naši povinnost bojovat proti příčinám těchto problémů. Každý den, kdy pokročíme k odstranění imperialismu a vykořisťování, znamená zachráněné lidské životy.

Musíme klást důraz na větší propojení mezi různými společenskými sektory, zejména mládežnickými, aby si pracující mládež, ženy, studenti, rolníci, domorodci, lidové hnutí jasně uvědomili, že aniž by ztratili ze zřetele posilování vlastních specifických cílů, může být kolektivní úspěch a pokrok dosažený společným bojem s jinými sektory přínosem i pro každého z nich, neboť národní úspěchy přispívají ke globálnímu boji proti imperialismu. Musíme se zapojit a posilovat místní, národní, regionální a mezinárodní antineoliberální, antiglobalizační, protikapitalistické a protiimperialistické sektory, k nimž se mohou připojit organizace a velké masy nemajetných, nejvíce postižené současným mezinárodním pořádkem a mající společné cíle, vyměňovat si zkušenosti a rozšiřovat úroveň svého vlivu a svůj společenský dosah.

Vyjadřujeme solidaritu lidu a mládeži Iráku v jeho boji a odporu proti imperialistickým okupačním silám a žádáme okamžité stažení těchto sil a zachování irácké svrchovanosti a jednoty. Kritizujeme represivní politiku imperialismu a jeho agentů v regionu a žádáme osvobození všech politických vězňů. Odmítáme imperialistické záměry na transformaci geopolitické mapy za pomoci Plánu velkého Středního východu a záminky, kdy si podle svých zájmů libovolně vybírají země, jež jsou podle nich ovládané diktaturami a mají být přeměněny v „demokracie“. Vláda Spojených států, praktikující vměšování do vnitřních záležitostí využívá pro tyto účely servilní podporu sionistické vlády Izraele, která hraje destabilizační úlohu v regionu a plní roli jejího agenta, jenž bezohledně likviduje hnutí odporu v regionu. Vyjadřujeme solidaritu lidu a mládeži Palestiny v jejich boji za právo na nezávislý stát s hlavním městem Jeruzalém, jejich právo na odpor proti okupaci, na návrat běženců v souladu s rezolucemi OSN a vyzýváme mezinárodní společenství, aby podpořilo boj za okamžité odstranění zdi apartheidu, kterou Izrael staví na okupovaném palestinském území. Vyjadřujeme svou solidaritu syrskému lidu a mládeži v jeho boji a oprávněném odporu proti izraelské okupaci a žádáme okamžité stažení ze „syrských Golan“. Odmítáme exteritoriální rozhodnutí Kongresu Spojených států proti Sýrii. Odsuzujeme vměšování imperialistických sil do libanonských vnitřních záležitostí s cílem destabilizovat zemi a region a podporujeme boj libanonského lidu a mládeže za osvobození „libanonských statků ze Saby“ okupovaných Izraelem. Žádáme jeho okamžité stažení. Vyslovujeme svou solidaritu lidu a mládeži Maroka v jeho boji za osvobození Ceuty a Melilly okupovaných Španělskem.

Národy a mládež Evropy, na něž dopadá sílící nadvláda Evropské unie, nesou ve svém každodenním životě tíži skutečně imperialistické povahy této instituce, která poškozuje mládež po celém světě. Vyjadřujeme solidaritu s balkánskými národy, které po léta snášejí důsledky války a neustálé zásahy NATO a EU. S lidem Kypru, s kyperskými Řeky a kyperskými Turky, v jejich boji za sjednocení a zdůrazňujeme naléhavou nutnost ukončení turecké okupace a dosažení mírového, přijatelného a účinného, oboustranně akceptovatelného řešení tohoto problému na základě mezinárodního práva a příslušných rezolucí OSN. Boji irského lidu za stažení britské armády a dosažení nezávislosti a sjednocení Irska. Dále vyjadřujeme svou solidaritu stranám, hnutím a členům čelícím pronásledování a omezování zejména ve východní Evropě, dětem, mládeži a všemu lidu bývalých socialistických zemí, který v posledních letech prožívá v důsledku návratu kapitalismu dramatickou situaci poznamenanou hladem, bídou, nezaměstnaností, negramotností, rostoucí spotřebou omamných látek, nedostatkem základní lékařské péče a demokratických práv. Vyjadřujeme solidaritu milionům běženců a emigrantů, žijícím v evropské pevnosti, kteří jsou neustále do krajnosti vykořisťováni, je s nimi nakládáno jako se zločinci a jsou používáni jako záminka k zavádění reakčních opatření proti mládeži a lidu vůbec, i všem národům a mládeži kontinentu, pracující a bojující proti imperialistické nadvládě a vykořisťování.

Vyzýváme mladé lidi z celého světa, aby solidárně podpořili korejskou mládež v boji za sjednocení její země na principech nezávislosti, míru, národní jednoty a Společného prohlášení Sever-Jih z 15. června, aby kritizovali přítomnost jednotek Spojených států jižně od 38. rovnoběžky i vytrvalou politiku destabilizace regionu. Žádáme návrat všech běženců z Bhútánu do jejich země s úctou a vážností. Potvrzujeme svou solidaritu se studenty, mládeží a demokratickým hnutím Myanmaru v jejich boji za demokracii, proti vojenské juntě a represivním akcím proti tomuto lidu. Vyjadřujeme svou podporu pokrokovému hnutí na Srí Lance bojujícímu za národní jednotu a proti imperialistickým pokusům o rozdělení země a destabilizaci regionu. Jsme s lidem a mládeží Vietnamu v jejich boji za národní nezávislost a socialismus, nyní, kdy slaví 60.výročí ustavení svrchované republiky, a vyjadřujeme svou solidaritu s bojem za spravedlnost pro oběti americké chemické látky „orange agent“/dioxin.

Hlavní příčinou problémů mládeže v Africe jsou imperialistické síly, které se snaží prezentovat jako zachránci a milovníci tohoto kontinentu, zatímco přivedly Afriku do neustálých válek a vnitřních konfliktů, aby se zmocnili bohatých přírodních zdrojů. Podporujeme „Nové sdružení pro rozvoj Afriky“ (NEPAD) jako nástroj a plán, který může přispět k vzájemnému porozumění, míru, politické stabilitě a rozvoji mezi africkými národy a vyřešit jejich společné problémy. Vyzýváme mládež světa, aby zesílila svůj boj proti imperialismu a neokolonialismu s důrazem na respektování svrchovaných států a jejich pravomoci rozhodovat o svých vnitřních záležitostech. Kritizujeme imperialistické vměšování v Zimbabwe, kterou považujeme za nezávislou zemi schopnou řešit své vnitřní problémy a žádáme zrušení neopodstatněných sankcí uvalených na Zimbabwe a její lid. Potvrzujeme svou solidaritu a podporu lidu a mládeži Západní Sahary v jejich boji za právo na svobodu a sebeurčení v souladu s rezolucemi OSN a vyzýváme k propuštění západosaharských politických vězňů. S velkými obavami jsme sledovali, jak naši bratři v Demokratické republice Kongo, Rwandě, Burundi, Pobřeží slonoviny a Beninu trpí vnitřními konflikty a válkami. Kritizujeme diktaturu a autokratickou monarchii ve Svazijsku a podporujeme jeho lid v jeho oprávněném požadavku na volbu vlády, jakou si přeje. Musíme zkonsolidovat úsilí o mír a lidská práva v Súdánu a podporovat současný mírový proces. Musíme dále podporovat iniciativu k boji proti chudobě a hladu v Africe. Zdůrazňujeme nutnost poskytnutí významné institucionální a politické pomoci k dosažení míru a rozvoje v Africkém rohu (Somálsku, Etiopii a Eritreji). Blahopřejeme lidu Angoly k jeho úsilí o prosazení a udržení míru v jeho zemi a vyzýváme k aktivním příspěvkům na rekonstrukci Angoly. Důrazně žádáme úplné odstranění a bezpodmínečné zrušení afrického dluhu.

V Latinské Americe znovu vanou vichry změn a revoluce. Ukazuje se, že pro národy jež zásadově, za pomoci organizovaného lidu a s pochopením okamžiku vhodného k ofenzívě, dokáží uštědřit imperialismu a jeho přisluhovačům tvrdé rány, existují alternativy. Dokazuje to porážka snah Spojených států o prosazení Celomerické oblasti volného obchodu (ALCA). Vznikla silná iniciativa k latinskoamerické jednotě - Bolívarovská alternativa pro Ameriku (ALBA) založená na politické, ekonomické, společenské a kulturní integraci. Podporujeme zkušenosti jako je Jihoamerické společenství národů. Kuba je nadále vzorem odporu a zásadovosti. Blokáda a agrese tam mají do činění s čestným národem a my, nové generace mládeže a studentstva v jednom šiku s ním také požadujeme propuštění pěti Kubánců nespravedlivě vězněných vládou Spojených států. Národy žijící společně na území Amazonie a Andského pohoří se bouří proti chudobě a nespravedlnostem, domorodé národy bojují za své sebeurčení a respektování své kultury. Kolumbie dokazuje, že není synonymem Plánu na imperialistickou nadvládu, nýbrž reprezentantem zásadní bojové linie, za níž my, mladí a studenti bojující za mír neseme zodpovědnost. Střední Amerika a Karibská oblast trpí područenstvím zkorumpovaných vlád, uplatňováním neokoloniální politiky a vojenských intervencí, např. v Portoriku a na Haiti. V jihoamerickém kónusu se imperialismus nevzdává ani před nástupem národů hledajících a nacházejících svou vlastní cestu vycházející z vedoucí úlohy mas, a to navzdory servilnosti některých vlád vůči imperialismu. Všem těmto národům náleží solidarita a podpora mládeže a národů světa.

Za této situace jsme se sešli, radostně a bojovně naladěni, abychom projevili svou nejpevnější solidaritu s mládeží a lidem Venezuely, zvláště delegátům a dobrovolníkům, jejich bolívarovské revoluci. Přijali nás s otevřenou náručí a mohli jsme si zde ověřit, co dokáže jednotný lid, rozhodnutý za každou cenu hájit své rozhodnutí být svobodný a kráčet cestou národního pokroku a rozhodného posilování jednoty s bojovými druhy na kontinentu i ve světě. Vezenuela se může spolehnout, že my, mládež a studenti ze všech zemí jsme připraveni zakročit proti jakékoli imperialistické agresi, jež by chtěla její cestu přetnout.

16. SFMS rozbil informační blokádu a cenzuru nastolenou impeialismem, který nedokázal zabránit tomu, abychom si vyměňovali zkušenosti, navazovali vztahy, uzavírali dohody, lépe se poznávali, budovali si jasnější a globálnější pohled na naše problémy a jejich příčiny a přijali kolektivní závazek, že vynaložíme veškeré své úsilí na jejich odstranění, obranu a boj za práva národů, mládeže a studentstva, kdekoli by byla ve hře. Budeme posilovat organizovanost a pohotovost mládežnického a studentského hnutí a společnými akcemi zvyšovat jeho politickou a společenskou uvědomělost.

Završujeme mnohaměsíční proces v lepších podmínkách, abychom prostřednictvím našich místních, národních, regionálních a mezinárodních organizací a struktur pokračovali ve svém boji proti našim společným nepřátelům: imperialismu, vykořisťování a válce.

V následujících letech, do příštího festivalu se budeme setkávat při mnoha příležitostech, bojovat a rozšiřovat svou působnost s ještě v větší silou a odhodláním. To je největší záruka úspěšného uspořádání 17. SFMS a pokračování jeho slavné tradice v tomto začínajícím století, které musí být stoletím národů a mládeže, stoletím vítězství národů nad imperialismem.

Za mír a solidaritu, bojujeme proti imperialismu a válce!

Delegáti 16. SFMS

Caracas, Bolívarovská republika Venezuela, 15. srpna 2005

 

• < Předchozí
• Další >