Ve dnech 23. a 24. května se uskuteční volby do Evropského parlamentu čili orgánu Evropské unie, který slouží k vytváření iluze o jejím demokratickém charakteru. Evropský parlament má přitom zcela minimální pravomoci. Skutečnou rozhodovací moc EU drží někdo úplně jiný, zejména Evropská komise a Evropská centrální banka, které nepodléhají byť jen zdání lidové legitimity a kontroly.
EU vznikla jako imperialistický projekt velkého evropského kapitálu, jehož zájmy prosazuje. Vždy byla a bude neslučitelná s lidovými zájmy. Je to Evropská unie 30 milionů nezaměstnaných, až 60% nezaměstnanosti mládeže v některých členských zemích, 120 milionů lidí žijících pod hranicí chudoby. Její politika potlačuje či likviduje celé hospodářské sektory zemí, které do ní byly inkorporovány, jako je tomu kupříkladu u nás v případě zemědělství a s ním spojených odvětví. EU realizuje politiku velkého kapitálu spočívající v privatizaci národního bohatství a přeměně veřejných služeb na byznys - například v oblasti školství, zdravotní péče a kultury, což je spjato s poklesem či stagnací jejich úrovně a snižováním jejich dostupnosti. Namísto rozvoje a prosperity nabízí Evropská unie pracujícím a mládeži ekonomickou krizi, nezaměstnanost a redukci na mocensky podřízenou pracovní sílu. Kapitálu naopak poskytuje sanaci soukromých ztrát z veřejných zdrojů, legislativu zajišťující mu ještě větší dominanci nad pracujícími a vyvlastňování národního bohatství, z něhož v ČR už téměř nic nezbývá, ve prospěch korporací.
V oblasti zahraniční politiky stojí EU či její členské státy, mezi něž se v tomto směru žel aktivně zařadila i ČR, za rozvracením a válečnými agresemi proti jiným zemím jako tomu bylo mj. v případě napadení Jugoslávie, v poslední době pak Libye, v případě teroristické války proti Sýrii a podpory puče realizovaného z významné části neonacisty na Ukrajině. Namísto míru a bezpečnosti tak EU představuje spolek charakterizovaný tak řečenými "humanitárními" agresemi, okupacemi maskovanými jako mírové mise a podporou převratů vydávaných za "revoluce" nejrůznějších barev, z nichž poslední představuje silně zahnědlý případ na Ukrajině.
KSČM zaujímá vůči EU od počátku postoje, které nevycházejí z jejího hodnocení jakožto imperialistického projektu velkého kapitálu, ale naopak šíří iluze o možnostech její údajné tzv. socializace. Od alibistického "měkkého Ne" v referendu o připojení k EU se posunula k její podpoře vyjadřované v předvolební kampani v tomto roce soustředěné v titulku zvláštního předvolebního čísla Haló novin, v němž se snaží přesvědčit široké vrstvy obyvatel, že: "EU může být lidem prospěšná." Někteří přední kandidáti KSČM přejímají dokonce vysloveně pravicové propagandistické teze, když tvrdí, že EU je údajně v zásadě socialistickým projektem, a volají po jakémsi návratu k jejím hodnotám, vydávaným za humanitní. Kandidáti KSČM přejímají zavádějící prohlášení o tom, že pro řešení sociálně-ekonomických problémů naší vlasti prý stačí účinněji čerpat prostředky z fondů EU, ale nehovoří o tom, že se jedná v převážné míře o naše vlastní prostředky, vracené nám složitě a milostivě s velkou propagandou Evropskou unií, a zejména, že účely jejich možného čerpání určuje EU. Namísto jejich využití pro potřeby lidu např. v bytové výstavbě jsou mrhány mj. na neúčinné rekvalifikace nezaměstnaných, jimž kapitalismus není schopen zajistit pracovní uplatnění, a dotace na provozovny soukromých podnikatelů. Pracující v EU nerozhodují o využití bohatství, které vytvářejí, a v rámci orgánů EU ani nikdy rozhodovat nebudou. Jak poslanci zvolení hlasy voličů KSČM v Evropském parlamentu prosazují deklarované humanitní mírové zásady, předvedli např. tři její zástupci hlasováním za vyhlášení tzv. bezletové zóny nad Libyí. I jejich hlasy otevřely brány barbarské agresi, jíž padly za oběť desetitisíce lidských životů, a která zanechala dříve bohatou zemi ve stavu násilí a rozvratu. Nejenže za to nebyli vedoucími stranickými orgány pohnáni k zodpovědnosti, ale dostalo se jim naopak krytí mlčením. Podobně hanebné je procento, jímž ze svých statisícových platů "sponzorsky" přispívají politické organizaci, hlasy jejíchž voličů byli zvoleni. Skutečnost, že bytí určuje vědomí, europoslanci za KSČM příkladně dokazují. Odtrženost od třídní zkušenosti lidí, jež deklarují zastupovat, nepřítomnost jakékoli zodpovědnosti vůči svým voličům i straně, je jen logickým důsledkem nastavení systému upravujícího dominantní a přitom zodpovědnosti prosté postavení poslanců KSČM. Tento systém nese pro KSČM velmi vážné důsledky projevující se v jejím přerodu v klasicky parlamentaristickou stranu sociálnědemokratického charakteru, v níž vládnou poslanci a nikoli členové.
Oproti tomu přijaly organizace mladých komunistů 14 evropských zemí společné prohlášení, v němž mj. uvádějí: "Při příležitosti voleb do Evropského parlamentu vyzýváme všechny mladé lidi z celé Evropy, připravované o svá práva na práci, vzdělávání a důstojný život, aby zesílili svůj zápas proti EU" Nenechte se nachytat silami kritizujícími EU, které nicméně podporují udržení systému vykořisťování a evropský kapitál. EU je hlavním nepřítelem zápasu národů. Zrušení vykořisťování přinese konec kapitalistických vlčích aliancí, jakou je EU.
Vyzýváme mládež dělnické třídy a lidových vrstev k podpoře těch komunistických a dělnických stran, které odsuzují EU, k opuštění sil podporujících EU a její politiku, k zesílení boje za svá práva, za společnost bez vykořisťování člověka člověkem, za socialismus."
Ve srovnání s tím je projevem zájmového zapojení KSČM do systému buržoazního parlamentarismu neschopnost provést hodnocení EU metodami třídní analýzy, stejně jako absence široké vnitrostranické diskuse o hodnocení EU. Výsledné postoje KSČM k EU v zásadě odpovídají sociální demokracii či v některých případech dokonce politické pravici. Navíc je třeba si uvědomit, že pokud komunisté nevyjádří jasně zdůvodněné postoje k EU a imperialismu, budou body lidového nesouhlasu sbírat Úsvit, ODS, Svobodní a fašisté. Tak je vinou bezzubé politiky KSČM lidové a třídní vyjádření odporu vůči EU omezeno a jeho potenciál přenecháván jiným politickým silám. KSČM rovněž ignoruje důležité mezinárodní diskuse o postoji komunistů vůči EU a ani s jejich průběžnými výsledky neseznamuje svoji členskou základnu.
Z výše uvedených důvodů žel nemají komunisté a komunistky v České republice politickou sílu - komunistický subjekt, který by ve volbách do Evropského parlamentu mohli a měli podpořit.
Ústřední rada Komunistického svazu mládeže
19. května 2014
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.