Byl 15.březen 1939...

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 3. 2008

Twitter

Fašističtí vůdcové Německa provedli nový akt brutální svévole a násilí: vojensky přepadli Československo. České země připojili k Německu a vyhlásili je za „německý protektorát“. Slovensko vzali „pod ochranu“, což je jiný výraz pro násilný zábor této země. A konečně i poslední zbytek Československa, Podkarpatsko, bylo za německého souhlasu zabráno Maďarskem. Jak došlo k tomuto novému zločinu, jímž byla zničena státní a národní nezávislost deseti milionů Čechů a Slováků?

Není sporu o tom, že kořeny událostí z 15. a 16. března 1939 nutno hledat v mnichovském ujednání z 29. září 1938.

Do Mnichova šel Hitler se lživým prohlášením, že mu neběží o nic jiného než o „osvobození“ sudetských němců, jakož i Maďarů a Poláků žijících v Československu. Avšak už několik dní nato, při stanovení tak zvaného pátého okupačního pásma, kdy anglická a francouzská vláda ponechaly Hitlerovi úplně volnou ruku, se ukázalo, že fašistické Německo stanoví nové hranice Československa ne podle principů národnostních, nýbrž podle svých vojensko-strategických plánů. Totéž se opakovalo při tak zvané „vídeňské arbitráži“, kde Ribbentrop a Ciano diktovali nové hranice Slovensku a Podkarpatsku.

Výsledkem těchto diktátů bylo: ztráta 30% území a 33% obyvatelstva bývalého Československa, z toho, z toho 1,200.000 Čechů, Slováků a podkarpatských Ukrajinců, přešlo pod panství Německa, Maďarska a Polska. Dále byly nové hranice stanoveny tak, aby se co nejvíce přibližovali střediskům země. K Praze se nová hranice přibližovala na 35 km, k Plzni asi na 3 km, k Brnu asi na 15km, k Moravské Ostravě asi na 1 km, k Olomouci na 10 km. Bratislava ležela těsně na hranici. Byly systematicky přervány všechny důležité železniční a silniční spoje. Tak hlavní železniční trať spojující republiku od západu na východ, byla přervána čtyřikrát. Z Prahy do Jasiny – nejvýchodnější stanice Podkarpatska – se muselo přejíždět čtyřmi státy: dvakrát německým územím, jednou polským územím, jednou maďarským územím a jednou rumunským územím.

Každý pochopí, že toto rafinované zmrzačení bylo provedeno proto, aby se země stala z hlediska vojenského neschopnou obrany a mohla být kdykoliv úplně okupována bez velkého rizika útočníka… … …

Nestoudnost a cynizmus, s jakým si Hitlerovo Německo zjednává záminky k násilným zákrokům vůči cizím státům, jsou charakteristické události posledních dnů před 15. březnem. Tak například: Nedlouho před tímto osudovým datem byla pražská vláda nucena zakročit proti činnosti podkarpatského „ministra“ Revaye – (předáka pravicové sociální demokracie na Zakarpatské Ukrajině, který po útoku německých fašistů proti SSSR svoji agresi výrazně rozšířil a se svou skupinou „sičovců“, prováděl plenění sovětské Ukrajiny).

Kromě toho; při jednání o slovenský rozpočet, došlo k zostření rozporů mezi slovenskou a pražskou vládou. Hitlerovi agenti na Slovensku zesílili agitaci, zaměřenou na úplné osamostatnění Slovenska a v dohodě s Berlínem připravovali puč; současně Berlín informoval pražskou vládu o chystaném záměru. V té souvislosti berlínští agenti ponoukali pražskou vládu k násilnému potlačení puče; ta, v dobré vůli, se rozhodla k zákroku. Dne 10.března 1939 sesadila Tisovu vládu, zatkla několik separatistických pučistů a jmenovala vládu Sidorovu. Berlín odpověděl po svém; dal separatistickým předákům příkaz k odporu a ve všem německém tisku a radiu rozpoutal zuřivou štvanici proti Československu; uprchlým separatistickým pohlavárům dal k dispozici vídeňskou vysílačku. Současně v některých českých městech byly praktikovány kravály, proti kterým musela zakročit policie. Hned nato se rozběsnil německý pokřik, tvrdící, že Československo je ohniskem neklidu a nepořádku.

To dalo podnět k vývoji závěrečného dramatu. Dne 13.března 1939 povolal Hitler do Berlína sesazené slovenské „ministry“ Tisa a Ďurčanského, kde jim dal příkaz k okamžitému odtržení Slovenska od republiky. Pod nátlakem Berlína svolal prezident Hácha na 14. března 1939 dopoledne do Bratislavy slovenský „sněm“, který obklopen houfy SS a SA z Německa – se usnesl provolat slovenskou samostatnost.

V noci ze 14. na 15. března 1939 podepisují Hácha a Chvalkovský v Berlíně akt, v němž se „dobrovolně“ vzdávají suverenity českých zemí a „vkládají“ osud českého lidu do rukou Německa. 15. března 1939 časně z rána překračují pak oddíly říšskoněmeckého vojska na všech přechodech českou hranici a dopoledne 15. března1939 došlo k obsazení Prahy.

Dne 16.3.1939 vtrhly regulérní říšskoněmecké oddíly také na Slovensko a současně došlo k okupaci Podkarpatska Maďarskem.

Obzvláštní drzost spočívá v tom, že Hitlerovo Německo s vážnou tváří chce světu namluvit, jako by Československo vůbec a české země zvlášť, dobrovolně povolaly Hitlera na svou „ochranu“. Jako důkaz má tu sloužit hanebný dokument, podepsaný v noci ze 14. na 15. března v Berlíně Háchou a Chvalkovským. Zatím celý svět ví – a fašističtí páni v Berlíně se tím zvlášť netají -že obsazování český zemí začalo už k večeru 14. března, zatím co Hácha a Chvalkovský byli ještě na cestě do Berlína. Když v noci dorazili do Berlína, byla už celá ostravská pánev – jedno z nejdůležitějších průmyslových středisek Československa – obsazena říšskoněmeckým vojskem a Hácha a Chvalkovský postaveni před hotovou věc. … … …

Fragmenty z díla Klementa GOTTWALDA, Československo pod Hitlerovým jařmem, původně uvedené ve Světových rozhledech, čís 1, ročník XV. – 10.7.1939; pro naší potřebu je tato Gottwaldova práce uvedena v jeho Spisech, svazek IX., str. 21 - 34

• < Předchozí
• Další >