Před 65 lety popravena fašisty Maruška Kudeříková

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 3. 2008

Twitter

Marie Kudeříková se narodila 24. března 1921 ve slovácké obci Vnorovy (okres Hodonín) jako nejstarší ze tří dětí. Rodiče vlastnili v obci hospodářství. Oba byli katolíky, otec Josef Kudeřík byl členem lidové strany a lidovecké tělovýchovné jednoty Orel. Ve 30. letech se stal Maruščin otec železničářem ve stanici Vrbovce na slovenské straně moravsko-slovenského pomezí, pozemky ve Vnorovech rodina pronajala a přestěhovala se do Vrbovců, odkud Maruška dojížděla na gymnázium ve Strážnici. Po rozdělení Československa v roce 1939 se rodina vrátila do Vnorov a Maruška jezdila na gymnázium odtud. Po maturitě v roce 1940 nastoupila na jazykovou školu do Brna a byla nasazena do továrny na zdravotnický materiál ve Veverské Bitýšce.

Maruška Kudeříková poznala bídu a těžkou práci venkovského lidu. Na gymnáziu ve Strážnici se zamilovala do svého spolužáka Julia Kramariče, pocházejícího také ze Vnorov. Ten ji seznámil s idejemi marxismu-leninismu a zapojil do práce v komunistickém hnutí. Pro myšlenku komunismu byla Maruška rozhodnuta nekompromisně zúčtovat se vším, co se tomuto ideálu příčí - s náboženstvím, což byl ostrý konflikt s rodiči, s pokryteckou morálkou vesnice a nakonec i s vlastním chlapcem, když zjistila, že nejedná podle zásad, se kterými ji seznámil. Julius Kramarič po maturitě pracoval u stavebních firem v okolí Vnorov, poté až do jara 1945 v Německu. Po válce vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy a jako aktivní člen KSČ a ministerstva zahraničí působil jako velvyslanec ve Vídni, Sofii a Londýně. Odtud byl ovšem v roce 1969 odvolán a vyloučen ze strany za podporu rozvratnických antisocialistických organizátorů „Pražského jara“ a za své nepřátelské postoje vůči bratrské internacionální pomoci vojsk Organizace Varšavské smlouvy. Zpětně se tedy potvrdilo, že Maruška Kudeříková odhalila charakter svého bývalého partnera správně.
Za svého pobytu v Brně se stala Maruška spolupracovnicí a poté členkou vedení Komunistického svazu mladé generace, ilegální následnické organizace Komunistického svazu mládeže a Svazu mladých, která byla napojena na ústřední výbor ilegální KSČ. Jako členka této organizace se aktivně účastnila odbojové činnosti. Prosila rodiče dopisem, aby prodali část půdy, kterou měla dostat věnem, a peníze jí zaslali. Potřebovala je na výrobu protifašistických letáků. Rodiče byli zděšeni. A půdu samozřejmě neprodali.
5. prosince 1941 byla Maruška Kudeříková zatčena gestapem a následně vyslýchána v Brně a Praze. Ačkoli výslechové metody gestapa snad nepovažují za standardní ani antikomunisté (ačkoli proti komunistům by je i dnes někteří užívali rádi), Maruška své spolupracovníky neprozradila. 16. listopadu 1942 byla ve Vratislavi (německy Breslau) odsouzena k trestu smrti stětím sekyrou. Před popravou byla více než 100 dní umístěna v cele smrti, kde omalovávala cínové vojáčky, a při této činnosti potají psala dopisy. Těch vynesly z vězení její kamarádka a jedna dozorkyně 32. V roce 1961 byly vydány knižně pod názvem „Zlomky života“.
Marie Kudeříková byla popravena ve Vratislavi 26. března 1943, dva dny po svých dvaadvacátých narozeninách. Před popravou odmítla prosbu své matky, aby přijala poslední pomazání.
V 50. letech byla na rodném domě Marie Kudeříkové odhalena její pamětní deska, v roce 1978 byl postaven také památník a pamětní síň, po roce 1989 proměněná ve školní jídelnu. Pamětní desky a pomníky komunistky Marušky Kudeříkové ozdobily i další místa, kde pobývala. Některé existují dodnes, jiné padly za oběť kontrarevolučnímu přepisování dějin, znevažování protifašistického odboje a lidského hrdinství a tichého omlouvání zločinů fašistických imperialistických agresorů a jejich nahrazování v podvědomí lidí údajnými „zločiny komunismu“. Roku 1972 byl o Marušce natočen film „…a pozdravuji vlaštovky“, kde ji ztvárnila Magda Vašáryová.
V období po roce 1948 se i ve Vnorovech podařilo to, o čem Maruška před smrtí snila. I zde byl vybudován socialismus, skoncováno s kulaky a přes mnohé nesnáze založeno fungující Jednotné zemědělské družstvo.
Dnes, 65 let po své smrti, již není v povědomí většiny mladé generace ani hrdinná komunistka Maruška Kudeříková, ani přesvědčení a vědecký světový názor, za které položila život. Je na nás, dnešních mladých komunistech, abychom pokračovali v odkazu svých revolučních předchůdců bojujících za lepší budoucnost pracujících lidí, za spravedlivý společenský řád bez vykořisťování, za socialismus.

Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >