Závěrečná vítězství Rudé armády

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 5. 2008

Twitter

Přestože německá fašistická armáda utrpěla na východní frontě řadu těžkých porážek, představovala i nadále velkou sílu. Disponovala 3 100 000 vojáků, 28 500 děly a minomety, 3950 tanky a samohybnými děly, a 1960 letadly. Kromě toho v záloze a týlových složkách, kterých bylo později využito hlavně proti Rudé armádě, se nacházely další 2 433 000 lidí, 2700 děl, 5390 tanků a samohybných děl a 3270 bojových letounů. Sovětská vojska tváří v tvář tomuto stále ještě silnému protivníkovi se na přelomu let 1944 a 1945 připravovala k novým útočným akcím na všech frontách.

Počátek ofenzivy byl i na centrálním úseku fronty předběžně stanoven na 20. ledna 1945. V celkovém průběhu války proti Německu se však věci vyvinuly tak, že ofenziva musela být zahájena dříve, když spojenecká vojska se dostala v Ardenách do nezáviděníhodné situace, aby Anglie nebyla nucena zastavit válku. Tak se 6. ledna 1945 musel Churchill obrátit na Stalina s naléhavým poselstvím o zahájení ofenzivy na Visle jižně od Varšavy. Byla to žádost o pomoc. Celkem Churchill žádal J. V. Stalina 22x o pomoc.

15. ledna zahájila útok vojska 3. běloruského frontu ve východním Prusku a vojska 4. ukrajinského frontu v Karpatech. Rudá armáda tak přešla do rozhodujícího útoku na celé 1200 km dlouhé frontě od Baltu až ke Karpatům. Celkem bylo uvedeno do pohybu 150 divizí s velkým počtem děl a letadel. Velení nám okamžitě sdělovalo názvy měst osvobozených Rudou armádou. Velení fašistických vojsk pocítilo obrovský dosah ofenzivy Rudé armády, okamžitě se zřeklo svých plánů na západní frontě v Ardenách a během pěti dnů byla vojska přesunuta na východní frontu proti sovětským vojskům. Západní ofenziva německých vojsk zkrachovala a západní spojenci mohli obsazovat území na západě bez boje.

V této souvislosti poslal W. Churchill J. V. Stalinovi 18. poselství: Chci Vám jménem vlády Jeho Veličenstva z celé duše vyjádřit naše díky a blahopřát Vám k oné obrovské ofenzivě, kterou jste na východní frontě zahájili.

Děkování západních spojenců nemělo konce na počest ofenzivy Rudé armády. Náčelník rozvědky 21. skupiny brigádní generál Williams 23. ledna 1945 přiznal, že německou tankovou pěst, zvednutou nad americkými vojsky, srazili Rusové . Podobná přiznání museli s velikou neochotou učinit na tiskové konferenci i další generálové 21. skupiny.

18. ledna 1945 přišlo na Stalinovu adresu do Moskvy poselství od prezidenta USA Roosevelta. Psalo se v něm mj.: Dřívější statečné činy Vašich hrdinských vojáků a obrovský efekt této ofenzivy dávají všechny předpoklady i naději na brzké úspěchy našich vojsk na obou frontách.

Rozhodující vítězství Rudé armády nad hitlerovským Německem připadlo právě 23. února 1945 na její 27. výročí. Boj pokračoval v postupu na Berlín. A jako tomu bylo vždy předtím, i tentokrát se slavnostní den stal dnem uznání jejích nových bojových úspěchů na válečném poli.

28. února napsal maršál USA Smuts ve svém telegramu J. V. Stalinovi: Nechci vychvalovat úspěchy Rudé armády: do dějin se zapsaly zářícím a nesmazatelným písmem. Mohu pouze tlumočit maršálovi a Rudé armádě náš hluboký obdiv a vděčnost za to, co vykonali. Jejich úloha v boji za osvobození světa od nacistického nebezpečí je velkolepá. V těsné spolupráci s dalšími národy mohou v budoucnosti vykonat ještě více pro věc míru na celém světě, pro pokrok pokojnou cestou.

Téhož dne ministr války USA Stimson poslal také telegram s následujícím obsahem: Přeji Vám ke Dni Rudé armády jménem ministra války USA všechno nejlepší a blahopřeji Vám k velkolepému a vítěznému boji, který Vaše armáda svádí v srdci Německa. Každý krok na této bojové cestě se vyznačoval mistrovstvím Vašich vojevůdců, chrabrostí Vašich vojáků a oběťmi, jež přinášel Váš statečný lid. Žádné vítězství ještě nikdy nebylo tak zasloužené.

Také předseda italské vlády Bonomi napsal: Italská vláda vřele zdraví Rudou armádu, oslavující výročí svého zrodu v záři grandiózních vítězství, která jednou provždy zhatí strašlivé záměry nacismu a fašismu a osvobodí svět od nebezpečí, které představovaly.

Pouze W. Churchilla to netěšilo, spíše ho vítězství Rudé armády znepokojovalo. Ve svém poselství F. Rooseveltovi dne 1. dubna 1945 napsal: Není pochyb, že se ruské armády zmocní celého Rakouska a že vstoupí do Vídně. Zmocní-li se rovněž Berlína, mohly by si snad vytvořit přemrštěnou představu, že sehrály rozhodující úlohu v našem společném vítězství; to by mohlo v budoucnosti vést ke značným těžkostem. Proto se domnívám, že z politického hlediska musíme v Německu postupovat co nejdále na východ, a až se Berlín ocitne v okruhu naší dosažitelnosti, musíme ho nutně dobýt. Tento záměr však nebyl souzen tzv. spojencům, aby se uskutečnil.

4. dubna 1943 Rudá armáda osvobodila Bratislavu.

16. dubna 1945 Rudá armáda zahájila operaci dobytí Berlína.

25. dubna 1945 se vojska 1. běloruského frontu a 1. ukrajinského frontu setkala s 1. americkou armádou na Labi v prostoru města Torgav.

1. května nad budovou Reichstagu zavlál rudý prapor vítězství, který vynesli Jegorov a Kantarija. Tento hrdinský čin sdělil velitel 3. gardové armády generál V. I. Kuzněcov vrchnímu veliteli frontu. Georgij Konstantinovič Žukov okamžitě zvonil do Moskvy a sdělil, že byl dobyt Reichstag. Rovněž to osobně sdělil J. V. Stalinovi.

1. května 1945 ve 4 hodiny ráno G. K. Žukovovi telefonem sděluje generál Čujkov: Ke mně se dostavil náčelník generálního štábu pozemních vojsk Německa generál Krebs a sdělil, že Hitler spáchal sebevraždu, Goebbels a Borman pověřili Krebse uzavřít s námi příměří. G. K. Žukov doporučil Čujkovi počkat u telefonu a sám zavolal do Moskvy J. V. Stalinovi a řekl mu, co se stalo s Hitlerem. J. V Stalin odpověděl: Dohrál, ničema. Škoda, že se nepodařilo ho zajmout živého. Sdělte Sokolovskému: žádné jednání, pouze bezpodmínečná kapitulace.

2. května 1945 G. K. Žukov informoval velení hlavního stanu o zakončení bojů o Berlín a prohlédl říšskou kancelář, kde se upálil Hitler, avšak bezvýsledně - mrtvola se nenašla, pouze bylo objeveno šest mrtvol dětí Goebbelse, včetně jejich matky a otce.

3. května 1945 ráno G. K. Žukov společně s velitelem Berlína Berzavinem přijeli do Reichstagu na obhlídku a podepsali se na jeho stěnu.

7. května 1945 J. V. Stalin sděluje G. K. Žukovovi, že 9. května 1945 se v Berlíně uskuteční akt o bezpodmínečné kapitulaci Německa. Přijedou představitelé Spojených států, Anglie a Francie. Funkcí zástupce nejvyššího velení sovětských vojsk byl pověřen G. K. Žukov.

9. května 1945 v 00.00 hodin G. K. Žukov zahájil jednání o podpisu bezpodmínečné kapitulace Německa. Společně s ním za stolem seděli Tedder, Spaats, Delatr de Tassini. Jednání bylo zakončeno v 01.00 hodin, po závěrečném aktu bezpodmínečné kapitulace za účasti představitelů spojeneckého velení.

G. K. Žukov po podepsání kapitulace pozdravil přítomné dlouho očekaváným vítězstvím. Setkání bylo zakončeno zpěvem a tancem. Po zakončení aktu podpisu bezpodmínečné kapitulace vznikla otázka, čím nakrmit německou delegaci. Maršál G. K. Žukov byl minutu zticha a potom řekl - dejte jim vše, co je určeno pro banket, ať zapijí svoji porážku.

11. května 1945 skončila pražská operace Rudé armády, jež měla za úkol zničit fašistické uskupení v prostoru československého hlavního města Prahy, které pokračovalo v bojích proti čs. lidu, jenž 5. května zahájil ozbrojené povstání.

9. května 1945 vojska tří ukrajinských frontů v celém pásmu útoku pokračovala v pronásledování fašistů.

Od severu ku Praze postupovaly armády 1. ukrajinského frontu, z jihu vojska 2. ukrajinského frontu a z východu 4. ukrajinského frontu. V jeho sestavě bojoval i 1. československý armádní sbor v SSSR.

9. května 1945 byla podepsána v Berlíně za účasti maršála Žukova a zástupců armád USA, Anglie a Francie bezpodmínečná kapitulace Německa. V Praze v nejkrutější 9. květen 1945, pátý den Pražského povstání, v 04.00 hodin ráno vstoupila do Prahy sovětská vojska a rozdrtila nepřátelská vojska. Okupace hitlerovců zkrachovala a hlavní město Československa bylo osvobozeno a jeho obyvatelé byli zachráněni před záhubou.

Jako první dorazily do Prahy od severozápadu ve 4 hodiny ráno 63. a 62. gardová tanková armáda 10. tankového sboru a 70. gardová brigáda samohybného dělostřelectva 4. gardové tankové armády. Ze severu do Prahy vstoupila 3. gardová tanková armáda.

V 5 hodin 45 minut vjela z východní části do Prahy 69. mechanizovaná brigáda a 50. motocyklový pluk. Za tři hodiny byly v Praze hlavní síly tankových sborů této armády. Jako jeden z prvních postupoval Prahou tank číslo 23 poručíka Rudé armády I. G. Gončarenka z 63. tankové brigády plukovníka M. G. Fomičeva. Tento tank gardového poručíka Gončarova byl zasažen zákeřnou střelou a jeho odvážný velitel v tanku 23 zahynul.

Na památku hrdinského činu a ztráty života mladého gardového poručíka Rudé armády I. G. Gončarenka byl jeho tank posmrtně postaven na podstavec v místě, kde zahynul, v Praze 5 - Smíchově. Po kontrarevolučním převratu v roce 1989 byl tento tank zneuctěn - byl natřen narůžovo a posléze zlikvidován. Pro nás, válečné veterány a osvoboditele Prahy, je tento čin hanebný a trestuhodný.

Dne 9. května 1943 dorazila vyčleněná speciální skupina 12 vojínů Rudé armády, mezi nimi i vojín 1. československého armádního sboru v SSSR vojín Petr Broch, v 9.45 hodin do Prahy za účelem zajištění dvou letišť - letiště Kbely a letiště v Ruzyni. Jejich úkol byl těžký - probít se v americkém voze Dodge co nejrychlejším tempem do Prahy. Dvanáct odvážných bojovníků projelo celou řadou ještě neosvobozených českých měst, aniž by na sebe upoutávali pozornost. Tajně se přehnali ulicemi Německého Brodu, Čáslavi, Českého Brodu a teprve v ulicích Prahy vyvěsili československou vlajku, aby si je pražští povstalci nespletli s německými fašisty.

Úkol speciálního oddílu, o němž píšeme poprvé po 60 letech, byl splněn beze zbytku: obě letiště byla od té chvíle schopna bezpečně přijímat letadla.

Po zajištění letiště v Kbelích a odzbrojení německé ochrany, která nám předala letiště bez boje, z oddílu 12 vojáků šest zůstalo na letišti v Kbelích a šest odjelo zajistit letiště v Ruzyni. To bylo zajištěno v 11.50 hodin. Náš úkol byl splněn beze ztrát, a tak jsme se objímali a líbali radostí z porážky fašistů.

Obyvatelé Prahy nás slavnostně vítali. Chodníky se brzy plnily volajícími lidmi a skoro každý měl květiny. Zasypávali nám auto. Po 11 hodinách byla Praha vyčištěna od fašistů. Hřměním salv oznámila Moskva celému světu toto historické vítězství.

9. května 1945 vystoupil J. V Stalina s projevem, v němž mimo jiné řekl: Nadešel velký den vítězství nad Německem. Fašistické Německo, sražené na kolena Rudou armádou a vojsky našich spojenců, uznalo svoji porážku a ohlásilo, že bezpodmínečně kapituluje. Od dnešního dne ráno 9. května 1945 německá vojska, plníce kapitulační akt, začala hromadně skládat zbraně a vzdávat se do zajetí našim vojskům. To již není cár papíru. To je skutečná kapitulace německých ozbrojených sil. Jedna skupina německých vojsk v prostoru Československa se sice dosud zdráhá splnit podmínky kapitulace, doufám však, že se Rudé armádě podaří přivést ji k rozumu.

Toto vystoupení J. V. Stalina, o kterém jsme se dozvěděli, nám udělalo velkou radost, vždyť jsme bojovali Za vlast a za Stalina . 140 tisíc sovětských vojáků padlo v boji proti fašistům na československé půdě. 380 tisíc vojáků Rudé armády v pražské operaci, včetně 40 tisíc československých občanů, bylo vyznamenáno zvláštní medailí Za osvobození Prahy , zřízené 9. května 1945. Toto vyznamenání bylo uděleno i Petru Brochovi a poručíkovi Viktoru Dvojglazovovi - společně jsme osvobozovali letiště Kbely a ruzyňské letiště. Rovněž nám bylo uděleno vyznamenání Za vítězství nad Německem , a to osobně maršálem SSSR I. S. Koněvem dne 23. 7. 1945.

Zpracováno dle osobních dokladů.

Generálmajor Ing. Petr BROCH, plukovník Viktor DVOJGLAZO, váleční veteráni

• < Předchozí
• Další >