Před 60 lety zemřel Andrej Alexandrovič Ždanov

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 8. 2008

Twitter

Před 60 lety, 31. srpna roku 1948, zemřel dnes již téměř zapomenutý sovětský revolucionář, jeden z vůdčích činitelů bolševické strany, Andrej Alexandrovič Ždanov. Život a dílo tohoto předního komunistického politika a jeho podíl na obtížném boji za společenský pokrok by však nemělo upadnout v zapomnění ani dnes, v časech, kdy v tomto boji dočasně vítězí protipokrokoví zpátečníci. A. A. Ždanov se narodil 26. února 1896 v přístavním městě Mariupol na jihovýchodě Ukrajiny. V letech 1948 – 1989 neslo město jeho počest jméno Ždanov. Do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR) vstoupil ve svých 19 letech v roce 1915. Tato strana se pak v průběhu jeho života nazývala postupně Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků) – SDDSR(b), Komunistická strana Ruska (bolševiků) – KSR(b) a Všesvazová komunistická strana (bolševiků) – VKS(b). Posledního názvu této strany před jejím rozpadem, Komunistická strana Sovětského svazu - KSSS, který platil od roku 1952, se již A. A. Ždanov nedožil.

V roce 1930 se soudruh Ždanov stal členem Ústředního výboru VKS(b) a v roce 1934 jeho tajemníkem. Od konce roku 1934, po zákeřném zavraždění předsedy leningradského stranického výboru Sergeje Mironoviče Kirova nepřáteli sovětské moci, vedl Ždanov rovněž stranickou organizaci v Leningradě. V roce 1935 se stal kandidátem a v roce 1939 členem předsednictva ÚV VKS(b). Roku 1940 odjel do Estonska, aby organizoval sovětskou moc v této svazové republice, kde společně s Litvou a Lotyšskem v červnu tohoto roku smetla lidová povstání profašistickou diktaturu a ve svobodných volbách zvítězili zástupci pracujícího lidu, kteří se vyslovili pro začlenění těchto států do Svazu sovětských socialistických republik.
Za Velké vlastenecké války v letech 1941 - 1944 byl Ždanov členem vojenské rady leningradského frontu. Sehrál významnou úlohu při řízení obrany Leningradu a roku 1944 získal hodnost generálplukovníka. Po skončení 2. světové války, ve které Sovětský svaz zvítězil nad fašistickou imperialistickou agresí a jeho vítězství vytvořilo podmínky pro rozšíření socialistické revoluce do dalších zemí, se A. A. Ždanov věnoval zejména otázkám ideologie, marxisticko-leninské filozofie a socialistické kultury. V umění důsledně prosazoval socialistický realismus a boj proti projevům nepřátelským socialismu a komunistické morálce. Že se někteří tvůrci dostali s touto linií do konfliktu, je nasnadě. V knize „O umění“, která několikrát vyšla i česky, shrnul soudruh Ždanov význam komunistické morálky, výchovy a umění do myšlenky, že „duchovní bohatství našich lidí není méně důležité nežli bohatství hmotné“. Usiloval o to, aby si lidé v socialistické společnosti zvykli „pokládat veřejné záležitosti za své naléhavé osobní záležitosti“ (viz také knihu A. J. Zise „O komunistické morálce“, Orbis, Praha 1951).
V roce 1947 stál A. A. Ždanov u založení Informačního byra komunistických a dělnických stran, které tyto strany sjednocovalo a částečně nahrazovalo Komunistickou internacionálu rozpuštěnou v roce 1943, a které v souvislosti s prohlubováním rozkolu v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí v roce 1956 zaniklo.
Za svou práci se stal soudruh Ždanov dvojnásobným držitelem Leninova řádu. V posledních letech jeho života mu však nemoc znemožňovala plně se účastnit společenského života. Ze vzpomínek pamětníků je patrné, že A. A. Ždanov byl jedním z nejbližších politických spolupracovníků, ale i osobních přátel J. V. Stalina, a Stalin jej dokonce pokládal za svého možného nástupce. V. M. Molotov v roce 1975 vzpomínal, že „Stalin si Ždanova cenil ze všech nejvíce. Prostě choval se k němu skvěle.“ (F. I. Čujev, Vzpomínky Molotova, OREGO 1996, str. 226). Po Ždanovově smrti se však v posledních letech Stalinova života podařilo vedení KSSS a sovětského státu uchvátit kariéristům typu Beriji a Chruščova, kteří celé hnutí a světový revoluční proces rozkolísali a usnadnili nástup protisocialistických sil.
Andrej Alexandrovič Ždanov zemřel v Moskvě 31. srpna 1948 na selhání srdce. I když, pochopitelně, existuje také teorie o tom, že jej nechal zabít Stalin. Ta však opřádá úmrtí téměř každého člověka spjatého s komunistickým hnutím, který zemřel v letech 1922 – 1953…

Leopold Vejr

• < Předchozí
• Další >