Okem zpět k prvnímu máji

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 5. 2009

Twitter

Po prvním máji, tentokrát ve znamení boje proti nezaměstnanosti, neonacismu a antikomunismu, je čas trochu připomenout historii tohoto svátku. Že je tento den ve většině vyspělých zemí světa 1. květen státním svátkem a slaví se jako Svátek práce, to ví každý. Oslavy prvního májového dne mají tisíciletou pohanskou tradici, jsou staré tisíce let a přežívají tak z dávných pohanských dob. Byly symbolem nového jara, také života a navracejícího se slunce. Moderní podobu Svátku práce známe jen trochu více než 100 let. Svůj výraz pro dnešek tomuto dni dalo dělnické a sociální hnutí na přelomu 19. a 20. století nejen v Americe, ale na řadě míst světa. Datum 1. máje jako Svátku práce bylo stanoveno na památku stávky a protestních demonstrací chicagských dělníků na jaře roku 1886, po kterých bylo několik dělnických odborových funkcionářů odsouzeno a popraveno. Oslava Svátku práce v moderním slova smyslu tedy měla svůj podnět v událostech ve Spojených státech amerických před 123 lety. Tehdy, 1. května 1886, se v řadě měst konala velká generální stávka, které se jen v Chicagu zúčastnilo na 40 000 dělníků. Tato stávka a následné události s ní spojené pak také donutily vládu k přijetí požadovaného zákona o osmihodinové pracovní době. A tak byl o tři roky později, tedy roku 1889, vyhlášen 1. květen mezinárodním Svátkem práce. Podle usnesení pařížského kongresu II. internacionály pak byl hned následujícího roku 1890 poprvé oslavován 1. květen jako dělnický Svátek práce.

Také v českých zemích se poprvé slavil hned v roce 1890, a to na Střeleckém ostrově v Praze. Ještě ze školy známe fejeton Jana Nerudy, ve kterém píše: Šel jsem schválně proti všemu proudu. Červené odznaky, červené kravaty - klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na Komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Kupodivu - kupodivu! - tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou!

Později, v polovině minulého 20. století, se dokonce i církev přidala k prvomájovým oslavám a 1. máj byl v roce 1955 Vatikánem prohlášen Svátkem Josefa dělníka, patrona pracujících lidí. Slavením památky právě Josefa dělníka měla být podle církve vyzdvižena hodnota práce a její význam v přirozeném i nadpřirozeném řádu, pro život zde i na věčnosti.

• < Předchozí
• Další >