Československá ekonomika 1918 - 1989 - 10.

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 5. 2009

Twitter

Zemědělství - V současné době se setkáváme velmi často s jed­nostranným hodnocením uplynulého vývoje našeho ze­mědělství. Pokusme se proto alespoň z některých po­hledů o objektivní zhodnocení. Více než třicet let, která uplynula od združstevnění rolnických hospodářství a Vytvoření soudobé­ho profilu státního sektoru v zemědělství ukazu­je, že vzniklo vyspělé národohospodářské odvětví schopné zásobovat na vysoké úrovni potravinami obyvatelstvo, surovinově uspokojovat řadu prů­myslových odvětví, ale i rozšiřovat zahraniční směnu. Zařadili jsme se mezi vyspělé evropské země.

v trvalém stoupajícím růstu výroby umožňující zlep­šovat výživu obyvatelstva v potřebném rozsahu za do­stupné ceny;

ve vytvoření výrobní, materiálně technické a or­ganizační základny umožňující využívat velkovýrob­ní formy hospodaření v podmínkách intenzivního středoevropského zemědělství;

ve zproduktivnění práce zemědělců, při zásadním zlepšení   pracovních a životních podmínek na vesnici.

Celkově se u nás podařilo nejen zacelit pováleč­né rány zemědělství, dosáhnout a překročit úro­veň předválečného Československa, ale i plynule pře­jít na trvale stoupající růst výroby spojený i s růstem kvality. Úroveň zemědělské výroby ve druhé polovině osmdesátých let ve srovnání s obdobím zakončení zá­sadní sociálně ekonomické přestavby v zemědělství (1961-1965] vzrostla o plných 70 %, což znamená v průměru více než 2,5 % roční pravidelný nárůst. Vzestupu bylo dosaženo jak v rostlinné výrobě (obilnářství, olejninářství, pícninářství), tak v živočišné výrobě (mlékařství, výrobě prasat a drůbežnictví). Nedostačující výsledky byly dosaženy ve výrobě brambor a cukrové řepy.

? Vzestup a úroveň zemědělské výroby plně obstojí i v mezinárodním srovnaní. Podle údajů OSN ve výrobě hlavních výrobků jsme ve většině sledova­ných let drželi krok s vyspělým světem a v některých směrech byl náš rozvoj dokonce rychlejší. Jde o mi­mořádně cenný závěr, protože vegetační srážkové a teplotní podmínky jsou zpravidla horší než v ze­mích,  s nimiž jsou naše výsledky srovnávány.

Úspěchy ve výrobě umožnily takový vzestup spotře­by potravin, který výrazně předčil předválečné Československo a je na úrovni řady dnešních hospo­dářsky nejvyspělejších států v Evropě.

Souběžně  s růstem výroby se podařilo uskutečnit postupné změny ve výrobní a materiálně technické zá­kladně. Projevilo se to v kvalitě    půdního    fondu,     v rozšíření   a   kvalitě stáda hospodářských zvířat i ve výrazném růstu dalších výrobních prostředků. Došlo k  efektivnější  dělbě   držby  půdy mezi jeho zeměděl­skou  a  lesnickou  částí  a   uvnitř  těchto skupin vý­rob, k rozsáhlému  zcelení    pozemků,   i  když    s  cel­kovým  přístupem k hospodaření s půdou při  usku­tečňování   investiční výstavby, využívání   intravilánů, budování     dopravní   sítě   nemůžeme   být spokojeni. Stavy   hospodářských zvířat ve   sledovaném třicetiletí výrazně vzrostly.   Výrazně se zvýšila   hodnota dalších základních výrobních   prostředků   a   to   z   85   mld. Kčs  v  první polovině šedesátých   let postupně  až na 300 mld. Kčs koncem osmdesátých let.

Investiční výstavba, která za třicetiletí vzrostla z 9 mld. Kčs ročně na 20 mld. Kčs byla převážně usku­tečněna svépomocnou formou. Její zaměření bylo smě­rováno ze 40 % na dodávky strojů a zařízení, ze 35 % na účelovou výstavbu, více než 17 % prostředků bylo investováno do zlepšení půdního fondu a zbývající část na bytovou a ostatní výstavbu. V důsledku toho­to zaměření vynakládaných prostředků dnes pracuje v našem zemědělství více než 140 tisíc traktorů, více než 21 tisíc obilních a na 9 tisíc okopaninových sklízečů. Skladování zrnin, krmiv, brambor, hnojiv je na dobré a vyhovující úrovni z 80 až 85 %, okolo 70 % hospodářských zvířat   je ustájeno dobře   a  uspokojivě. Jen v opravárenství je podíl dobrých a vyhovu­jících ploch nižší a pohybuje se na úrovni 60 %.

Rozšiřování výrobní i materiálně technické zá­kladny spolu s rozsáhlým uvolňováním pracovníků a s organizačními předpoklady, bylo základem pro ne­bývalý růst produktivity práce v zemědělství. Ve sledo­vaném třicetiletí vzrostla více než čtyřikrát. Jestliže zemědělec "uživil" na dřívější nižší úrovni 5 obyvatel, v závěru osmdesátých let vyrobil potraviny - a to na podstatně vyšší úrovni - pro 18 obyvatel,

Hodnocení dosažených výsledků v rozvoji země­dělství by nebylo ucelené, kdyby nezahrnulo proble­matiku hospodárnosti. Ve sledovaných desetiletích byla úroveň hospodárnosti v podnicích jako celcích, tak na jednotlivých úsecích obdobně jako výrobní podmínky, velmi diferencována. Rozbory na růz­ných úrovních ukazují, že většina podniků hospo­dařila ná dobré úrovni a většinou existoval soulad mezi růstem výroby a vývojem pracovních nákladů. Přesto se i u nás projevuje, obdobně jako v jiných ze­mích, rychlejší růst materiálních a finančních nákladů než Činí vzestup výroby. To je především národo­hospodářský problém, protože v našich podmínkách zemědělský produkt je zhruba ze 40 % vytvářen pří­mou prací zemědělců a ze 60 % je vytvářen prací v dodavatelských odvětvích , a službách. Jde tedy o výslednici cenové, daňové, subvenční a dotační politiky i dosažené hospodárnosti v celém národním hospodářství včetně zemědělství. Souhrnné vyjádření působení této politiky je velmi obtížné. Jednou z mož­ností posouzení je vazba sledovaných odvětví vůči stát­nímu rozpočtu. Tento vztah byl po většinu let sledovaného období  pozitivní. Svědčí o   tom například rok 1989, kdy v agrokomplexu rozpočtové příjmy, odvody, kladná část obratové a dalších daní předsta­vovala ve federaci celkem 76,2 mld. Kčs, zatímco vý­dajová část, zahrnující cenové a mimocenové nástroje, intervence a dotace, záporná část daně z obratu činila celkem 72 mld. Kčs.

Uvedené údaje vyjadřují nejen vyrovnanost rozvoje hospodaření v souhrnu výrobních podniků, ale i společenskou podporu rozvoje těchto citlivých odvětví. Tyto vztahy odpovídaly národohospodářským potřebám i možnostem.

Stejně jako tomu bylo v minulosti u nás, i ve všech rozvinutých zemích totiž považují podporu roz­voji zemědělství za součást rozumného národohospo­dářského přístupu. Podle údajů listu The Economist" v roce 1990 byly zemědělství v rozvinutých zemích po­skytnuty podpory (dotace, intervence, výhodné úvě­ry) ve výši 176 mld. USD, což představuje 44 % hodno­ty celkové roční zemědělské produkce. V zemích tvořících Evropské společenství takzvaný podpůrný výrobní ekvivalent dosáhl 48 % podíl z hodnoty roční zemědělské produkce.

• < Předchozí
• Další >