Dokument: Katyň - skutečnost 4.

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 5. 2010

Twitter

VÝZVA K OBYVATELSTVU -  Kdo může poskytnout informace o hromadné vraždě, jíž se dopustili bolševici v r. 1940 na zajatých polských důstojnících a duchovních v lese "Kozí Hory" u silnice Gnězdovo ? Katyň?  Kdo viděl automobilové transporty z Gnězdova na "Kozí Hory" anebo kdo viděl anebo slyšel střílení? Kdo zná obyvatele, kteří o tom mohou něco říci? Každá zpráva bude odměněna. Zprávy zasílejte do Smolenska, německé policii, Musejní ulice č. 6, a německé policii do Gnězdova č. 105, u nádraží. F o s s, poručík polní policie, 3. května 1943.

Stejná vyhláška byla uveřejněna v časopise "Novyj puť"  (Nová cesta), č. 35/157/ze 6. května 1943), vydávaném Němci ve Smolensku.
 O tom, že Němci slibovali odměnu za oznámení potřebných údajů
o "Katyňském případě", vypověděli svědkové, dotázaní Zvláštní komisí, občané Smolenska: Sokolovová O. J ., Puščinovová J. A., Byčkov I. J., Bondarev J. T., Ustinov J. P. a mnoho jiných.

PŘIPRAVOVÁNÍ VZHLEDU KATYNSKÝCH HROBŮ
      Zároveň s vyhledáváním "svědků" přikročili Němci k patřičné přípravě vzhledu hrobů v Katyňském lese: z oděvu jimi postřílených polských zajatců byly odebrány všechny dokumenty s pozdějším datem než duben 1940, t. j. doby, kdy podle provokační verse Němců bolševici postříleli Poláky. Byly odstraněny všechny věcné důkazy, jež by mohly vyvrátiti provokační verzi Němců.
      Vyšetřováním zvláštní komise bylo zjištěno, že k této práci použili Němci na 500 ruských válečných zajatců, které za tím účelem zvlášť vybrali ze zajateckého tábora č. 126.
      Zvláštní komise má k disposici četné svědecké výpovědi, týkající se této otázky.
      Z těchto výpovědí zvláštní pozornost zasluhuje svědectví lékařského personálu uvedeného tábora.
      Lékař Čižov A. T., který v době, kdy Němci okupovali Smolensk, pracoval v táboře č. 126, vypověděl:
      " . . ; Přibližně na počátku března 1943 bylo ze smolenského zajateckého tábora č. 126 vybráno několik skupin fysicky silnějších zajatců, celkem na 500 mužů, a bylo řečeno, že prý budou posláni na okopové práce. Nikdo z nich se pak již nevrátil do tábora".
      Lékař Chmyrov V. A., který v této době rovněž pracoval v tomto táboře, vypověděl:
      "Mně je známo, že asi ve druhé polovině února nebo počátkem března 1943 bylo z našeho tábora odesláno na 500 zajatých rudo-
armějců, kam, nebylo mně známo. Říkalo se, že prý budou posláni na okopové práce, a proto byli vybíráni fysicky zdatní lidé . . ."
Shodné výpovědi uvedli: ošetřovatelka Lenkovská O. G., ošetřovatelka Timofějevová A. L, svědkyně Orlová P. M., Dobroserdová J. G. a svědek Kočetkov V. S. .
      Kam bylo ve skutečnosti posláno 500 sovětských zajatců z tábora č. 126, vysvítá z výpovědi svědkyně Moskovské A. M.
      Občanka Moskovská Alexandra Michajlovna, nar. r. 1922, bydlící na periferii Smolenska, a za německé okupace pracující v kuchyni jedné německé vojenské jednotky, přihlásila se 5. října 1943 písemně v Mimořádné komisi pro vyšetřování zvěrstev německých okupantů, a žádala, aby byla předvolána, neboť může poskytnouti důležité údaje.
Když byla předvolána, vypověděla před zvláštní komisí, že jednoho dne v březnu 1943, před odchodem do práce, zašla do své kůlny ve dvoře na břehu Dněpru pro dříví, a našla tam neznámého člověka, který, jak se ukázalo, byl Rus, válečný zajatec. Moskovská vypověděla: že ještě den ? dva zůstane u mne než se zotaví.  Dala jsem Jegorovovi najíst a šla do práce.
      Když jsem se večer vrátila domů, sdělily mně sousedky ? Baranová Maria Ivanovna a Kabanovská Jekatěrina Viktorovna, že němečtí policisté uspořádali během dne razii, a v mé kůlně našli zajatce, rudoarmějce, kterého odvedli".
      V souvislosti s dopadením Jegorovova v její kůlně, byla Moskovská předvolána do Gestapa, kde ji obvinili z ukrývání zajatce.
      Za výslechů v Gestapo Moskovská tvrdošíjně zapírala, že by zajatce znala, a tvrdila, že nevěděla, že je v její kůlně. Když Gestapo nedosáhlo od Moskovské žádného přiznání, a také asi proto, že zajatec zřejmě Moskovskou neprozradil, byla Moskovská propuštěna.
      Týž Jegorov řekl Moskovské, že část zajatců, pracujících v Katyňském lese, kromě vykopávání mrtvých, dovážela do Katyňského lesa mrtvé z jiných míst. Přivezené mrtvoly byly shazovány do jam i s trupy dříve vykopanými.
      Fakt, že do katyňských pohřebišť bylo sváženo velmi mnoho mrtvol lidí, které postříleli Němci jinde, je potvrzováno též výpovědí inženýra mechanika P. F. Suchačeva.
      Suchačev P. F., nar. r. 1912, inženýr-mechanik rostovského pekárenského trustu, pracoval za německé okupace jako strojník ve smolenském městském mlýně. Loni, 8. listopadu 1943 požádal, aby byl předvolán.
Za výslechu před komisí vypověděl:
      " . . . Jednou, bylo to asi v druhé polovině března 1943, jsem se ve mlýně dostal do hovoru s německým šoférem, který trochu uměl rusky. Když jsem se od něho dověděl, že veze mouku do obce Savenky pro vojenskou jednotku, a že se zas druhý den vrátí do Smolenska, požádal jsem ho, aby mne vzal s sebou, že si chci na venku koupit nějaké sádlo nebo máslo. Spoléhal jsem totiž na to, když pojedu v německém autu, nezadrží mne kontrola při výjezdu z města. Německý šofér se uvolil vzíti mne s sebou, když mu zaplatím. Téhož dne v deset hodin večer jsme vyjeli po silnici Smolensk?Vitebsk. V autu jsme byli sami. Noc byla světlá, měsíc svítil, ale pro mlhu na silnici nebylo příliš vidět. Asi tak 22?23 km za Smolenskem měla silnice u rozbořeného silničního můstku dosti příkrý svah. Začali jsme právě sjíždět se silnice, abychom místo objeli, když se naproti nám z mlhy vynořilo nákladní auto. Nevím již, zda se to stalo tím, že selhala brzda u našeho automobilu, nebo se nám nepodařilo zabrzdit naše auto pro nezkušenost šoférovu, nebo snad proto, že pro místo vyhnutí bylo úzké ? srazili jsme se . s automobilem, jedoucím proti nám. Srážka nebyla prudká, protože šofér druhého auta zavčas ještě uhnul, a tak se jen smykly o sebe boční stěny vozů. Druhé auto však sjelo pravým kolem do příkopu a zvrátilo se na bok. Naše auto zůstalo nepřevrácené. Okamžitě jsme s šoférem vyskočili z auta a běželi k převrácenému automobilu. Překvapil mne Mrtvolný zápach, vycházející zřejmě z tohoto automobilu. Přistoupil jsem blíže, a spatřil jsem, že náklad automobilu byl zastřen plachtovinou převázanou provazem. Provazy ale při pádu auta praskly a část nákladu se vysypala do strouhy. To byl příšerný náklad. Mrtvoly lidí ve vojenských stejnokrojích. Kolem druhého auta stálo, jak se pamatuji, 6?7 lidí. Jeden z nich byl německý šofér, také dva další byli Němci, ozbrojení automaty, a ostatní ? ruští zajatci. To jsem poznal hned, protože mluvili rusky a byli oblečeni jako zajatci.
Němci vynadali mému šoférovi, a pak se pokoušeli postavit automobil na kola. Za nějakou chvíli přijely na místo havárie další dva nákladní automobily a zastavily se. Z nich sestoupilo několik Němců a několik ruských zajatců, celkem asi 10 lidí. Společným úsilím se snažili zvednout automobil. Využil jsem příhodné chvíle a tiše jsem se zeptal jednoho z ruských zajatců: ,Co to je?' Ten mi rovněž tiše odpověděl: ,Už několik nocí vozíme mrtvoly do Katyňského lesa.'
      Překocený automobil nebyl ještě postaven, když ke mně a k mému šoférovi přistoupil německý poddůstojník a přikázal mu, že musíme okamžitě jet dále. Protože náš automobil neměl žádnou vážnou poruchu, šofér trochu vytočil auto, dostal se na silnici a jeli jsme dál.
      Když jsme potom míjeli obě další stojící nákladní auta, pokrytá plachtami, pocítil jsem znovu silný mrtvolný zápach". Výpovědi Suchačevovy jsou potvrzovány výpověďmi Jegorovova Vladimíra Afanasěviče, který za německé okupace sloužil u policie jako strážník.
      Jegorov uvedl, že když míval službu na mostě u silniční křižovatky Moskva?Mink a Smolensk?Vitebsk, viděl několikráte koncem března a v prvních dnech dubna 1943 v noci, jak směrem ke Smolensku projížděly velké nákladní automobily, pokryté plachtami, a cítil, že z aut se šířil silný mrtvolný zápach. Ů šoféra, a na nákladu vzadu, sedělo vždy několik lidí, z nichž někteří byli ozbrojeni, a nesporně, to byli Němci.
      Jegorov ohlásil to, co viděl veliteli policejního revíru v obci Archipovka Golověnovi Kuzmovi Děmjanoviči, který mu poradil "držet jazyk za zuby" a dodal: ,,Do toho nám nic není; nejlepší je, když se nebudeme plést do záležitostí Němců".
      Že Němci dopravili mrtvoly na nákladních automobilech do Katyňského lesa, vypověděl také Jakovlev-Sokolov Flor Maximovič, nar. r. 1896, bývalý agent pro zásobování jídelen při smolenském trustu jídelen, a za okupace policejní velitel Katyňského revíru.
      Jakovlev-Sokolov vypověděl, že viděl jednou na počátku dubna 1943, jak na silnici zahnuly do Katyňského lesa čtyři nákladní automobily, kryté plachtami. V autech sedělo po několika lidech, ozbrojených automaty a puškami. Z vozů se šířil silný mrtvolný zápach.
      Z uvedených svědeckých výpovědí se dá učinit zcela jasný závěr, že Němci popravili Poláky i -jinde. Svážením jejich mrtvol do Katyňského lesa sledovali  především "zahladit stopy svých zločinů; za druhé, svalit své zločiny na sovětské orgány, a za třetí, zvýšit počet "bolševických zločinů" v hrobech Katyňského lesa.

"EXKURSE? KE KATYNSKÝM HROBŮM.
      Když němečtí okupanti ukončili v dubnu 1943 všecky přípravné práce na hrobech v Katyňském lese, rozvířili rozsáhlou agitaci v tisku i v rozhlasu, ve snaze obvinit sovětské vládní orgány ze zvěrstev, jichž se dopustili na polských zajatcích sami. Jednou z metod provokační agitace sloužily zájezdy, jež Němci pořádali ke katyňským hrobům. Byly to jednak "exkurse" smolenských občanů a okolního obyvatelstva, a jednak hitlerovci pořádali na místo zájezdy "delegací" ze zemí, okupovaných německými uchvatiteli, nebo z jejich vasalských zemí.
      Zvláštní komise se dotázala celé řady svědků, kteří se zúčastnili "exkursí" ke katyňským hrobům.
      Svědek Zubkov K. P., lékař patolog-anatom, který působil ve Smolensku jako soudní znalec, při výslechu před zvláštní komisí vypověděl:
      " . . . Oděv na mrtvolách, zvláště vojenské pláště, vysoké boty a řemeny byly dosti dobře zachovány. Kovové součástky ? přezky na řemenech, knoflíky, háčky, cvočky na botách a jiné kovové věci, byly jen slabě zrezivělé a v některých případech zachovaly kovový lesk. Zevní, viditelné části těl ? vykazovaly tkáň většinou šedozelené barvy, v jednotlivých případech šedohnědé, ale různé rozrušení tkáně, hnití, nebylo patrné. V jednotlivých případech byly vidět obnažené šlachy bělavé barvy i části svalů. Za mé přítomnosti při rozkopání hrobů pracovali na dně veliké jámy lidé, kteří oddělovali trupy a vytahovali je na povrch. Používali při tom lopat a jiného nářadí, přenášeli mrtvoly též rukama, přetahovali je za ruce, za nohy nebo za oděv s místa na místo. V žádném případe nebylo pozorováno, že by se těla rozpadávala, nebo že by se jednotlivé části odtrhávaly.
      Na základě uvedeného jsem dospěl k závěru, že mrtvoly jsou v zemi ? nikoli tři roky, jak Němci tvrdili, nýbrž mnohem kratší dobu, protože je mně známo, že ve společných hrobech probíhá hnilobný proces rychleji, než v jednotlivých, tím spíše při pohřbení bez rakví, došel jsem k závěru, že hromadné postřílení Poláků se stalo tak před půldruhým rokem, přibližně v době od podzimu r. 1941 do jara 1942. Po prohlídce pohřebiště jsem nabyl pevného přesvědčení, že spáchaný příšerný zločin je dílo rukou Němců". Výpovědi potvrzující, že oděv zabitých, jeho kovové součástky, obuv, jakož i samotná těla byla dobře zachována, dali mnozí svědkové, vyslechnutí zvláštní komisí. Byli to lidé, kteří se zúčastnili "exkursí" ke katyňským hrobům, mezi nimi: ředitel smolenského vodárenského úřadu Kucev J. Z., učitelka katyňské školy Větrovová J. i\., úřednice smolenské telefonní centrály Štědrová N. G., Alexe jev M. A. z obce Boroky, Krivozercev N. G. z Nových Batek, Savvatějev I. V., výpravčí na stanici Gnězdovo, Puščinová J. A. ze Smolenska, lékař II. smolenské nemocnice Sidoruk T. A., lékař téže nemocnice Kesarev P. M. a j.

POKUSY NĚMCŮ O ZAHLAZENÍ STOP SVÝCH ZLOČINŮ
      "Exkurse", jež Němci pořádali, nedosáhly svého cíle. Všichni, kdož viděli hroby, přesvědčili se, že jde o zcela neomalenou a naprosto zjevnou německou fašistickou provokaci. Proto německé úřady činily opatření, aby přiměly všechny pochybovače k mlčení.
Zvláštní komise má k disposici výpovědi celé řady svědků, kteří vyprávěli, jak německé úřady pronásledovaly každého, kdo pochyboval o pravdivosti věci, nebo neuvěřil tomuto provokačnímu dílu. Takoví lidé byli propuštěni z práce, zatýkáni, bylo jim vyhrožováno zastřelením. Komise zjistila dva případy zastřelení za to, že obviněný "neuměl držet jazyk za zuby". Tak byl popraven bývalý německý policajt Zagajnov a Jegorov A. M., který pracoval na otevření hrobů v Katyňském lese. O tom, jak Němci pronásledovali lidi, kteří po shlédnutí hrobů v Katyňském lese vyslovili své pochybnosti, vypověděla Zubarevová M. S. ze Smolenska, uklízečka, zaměstnaná v lékárně č. 1., Kozlov V. F. ze Smolenska, asistent lékaře, zaměstnaný ve Stalingradské okrskové zdravotní stanici a j.
      Bývalý velitel Katyňského policejního revíru Jakovlev-Sokolov F. M. vypověděl:
      "Nastal stav, který vyvolal vážný poplach v místním německém velitelství. Policejním orgánům v obcích byly dány pokyny, áby za každou cenu učinily přítrž všem nežádoucím řečem a pozatýkaly všechny, kdož vyslovují nevíru v pravdivost "Katyňského případu".
      Mně osobně, jako revírnímu veliteli policie, dali takové pokyny: koncem května 1943 nadporučík Braung, německý velitel obce Katyně, a na počátku června ? velitel policie smolenského obvodu Kameněcký.
      Svolal jsem poradu policejních zaměstnanců svého okrsku, abych je instruoval... Nařídil jsem jim, aby zadrželi a předvedli na policii každého, kdo vysloví pochybnosti nebo nedůvěru k německým zprávám, že polské zajatce postříleli bolševici.
      Když jsem vykonával tato nařízení německých úřadů, jednal jsem zřejmě proti svému přesvědčení, neboť sám jsem byl jist, že "Katyňský případ" je provokací Němců. Úplně jsem se o tom přesvědčil, když jsem se zúčastnil "exkurse" do Katyňského lesa".

      Když německé okupační úřady poznaly, že "exkurse" místního obyvatelstva ke katynským hrobům nedosahují svého účelu, nařídily v létě 1943, aby hroby byly zasypány.
      Před svým ústupem ze Smolenska německé okupační úřady naspěch zahlazovaly stopy svých zločinů. Ozdravovna, ve které byl ubytován "štáb 537, stavebního praporu", byla do základů spálena. Ve vesnici Boroky hledali Němci tři děvčata ? Alexejevovou, Michaelovou a Konachovskou. Chtěli je odvésti s sebou, snad i zavraždit. Němci hledali i svého korunního svědka" ? P. G. Kiseleva, který však i s rodinou zavčas zmizel. Němci spálili jeho dům.
      Pokoušeli se zmocnit i ostatních "svědků" ? jako na př. bývalého přednosty stanice Gnězdovo S. V. Ivanova a bývalého výpravčího této stanice na smolenském nádraží M. D. Zacharova.
      Ve dnech těsně před svým ústupem ze Smolenska pátrali němečtí fašističtí okupanti po profesorech Bazilevském a Jefimovovi. Také těm se podařilo zachránit se před zavlečením nebo před smrtí jedině tím, že zavčas zmizeli.
      Německým fašistickým uchvatitelům se přes všechnu námahu nepodařilo zahladiti stopy a utajiti své zločiny.
      Soudním a lékařským ohledáním exhumovaných mrtvol bylo s nezvratnou jistotou dokázáno, že polské válečné zajatce postříleli Němci.
Uvedeme protokol soudní lékařské komise.

PROTOKOL SOUDNÍ LÉKAŘSKÉ KOMISE
      Z pověření zvláštní komise pro zjištění a vyšetření okolností popravy válečných zajatců polských důstojníků, provedené německými fašistickými uchvatiteli v Katyňském lese, nedaleko Smolenska, soudní lékařská komise znalců, sestávající:
      Z hlavního soudního lékařského znalce lidového komisariátu zdravotnictví SSSR, ředitele Státního vědeckého výzkumného ústavu pro soudní lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR ? V. J. Prozorovského;
      profesora soudního lékařství na II. moskevském Státním lékařském ústavu, doktora lékařských věd ? V. M. Smoljaninova;
      profesora patologické anatomie ? doktora lékařských věd D. N. Vyropajeva;
      vedoucího vědeckého pracovníka tanatologického oddělení Státního vědeckého výzkumného ústavu pro soudní lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR, ? doktora P. S. Semenovského;
vedoucího vědeckého  pracovníka  soudního  chemického  oddělení
      Státního vědeckého výzkumného ústavu pro soudní lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR ? docenta M. D. Švajkovové;
za účasti:
      hlavního soudního lékařského znalce při vojsku Západní fronty, majora lékařské služby Nikolského;
      soudního lékařského znalce N... armády, kapitána lékařské služby Busejedova;
      ředitele patologicko-anatomické laboratoře č. 92, majora lékařské služby Subbotina;
majora lékařské služby Oglobina;
odborného lékaře, nadporučíka lékařské služby Sadikova;
      nadporučíka lékařské služby Puškarevové; provedla v době od 16. do 23. ledna 1944 exhumaci a soudní lékařské ohledání mrtvol polských válečných zajatců, pohřbených ve hrobech v obvodu "Kozí Hory" v Katyňském lese, 15 km od Smolenska. Mrtvoly polských válečných zajatců byly pohřbeny ve společném hrobě o rozměru přibližně 60 x 60 x 3 m, a mimo to, ve společném hrobě rozměru 7X6x3,5 m. Z hrobů bylo exhumováno a ohledáno 925 mrtvol.
      Exhumace a soudní lékařské ohledání mrtvol bylo provedeno za účelem zjištění:
a) totožnosti mrtvých,
b) příčiny jejich smrti,
c) doby jejich pohřbení.
Okolnosti případu: viz materiál zvláštní komise. Objektivní doklady: viz protokoly soudního lékařského ohledání mrtvol.

ZPRÁVA ZVLÁŠTNÍ KOMISE PRO ZJIŠTĚNÍ A VYŠETŘENÍ OKOLNOSTI,  ZA   KTERÝCH   BYLI   NĚMECKÝMI FAŠISTICKÝMI VETŘELCI POSTŘÍLENI V KATYNSKEM LESE ZAJATÍ POLŠTÍ DŮSTOJNÍCI IV.

• < Předchozí
• Další >