Dokument: Katyň - skutečnost 5.

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 6. 2010

Twitter

POSUDEK: Komise soudních lékařských znalců dospěla na základě výsledků soudně-lékařského ohledání mrtvol k tomuto závěru:
Po otevření hrobů a vyjmutí těl z nich bylo zjištěno:
      a) mezi velkým množstvím těl v uniformách polských válečných zajatců jsou též mrtvoly v civilním oděvu, jejichž počet je v poměru k celkovému počtu ohledaných mrtvol nepatrný (celkem 2 z 925); nohy mrtvých byly obuty ve vojenských botách;
      b) oděv na mrtvolách zajatců svědčí o tom, že jde o důstojníky, z části o vojáky polské armády;

      c) při prohlídce oděvů zjištěné rozřezání kapes a bot, na ruby obrácené kapsy a roztrhané kapsy svědčí o tom, že celý oděv na každé mrtvole (plášť, kalhoty a j.) zpravidla nese stopy prohlídky mrtvol;
      d) jen v několika případech byly při ohledání šatstva zjištěny kapsy nepoškozené. V těchto kapsách, ale též v kapsách rozřezaných a roztrhaných pod podšívkou uniforem, v pasech kalhot, v onucích a ponožkách byly nalezeny útržky časopisů, brožury, modlitební knížky^ poštovní známky, otevřené i zalepené dopisy, stvrzenky, zápisníky a jiné dokumenty, jakož i cennosti (odlitek zlata, zlaté, dolary), čibuky, kapesní nože, cigaretový papír, kapesníky a j.;
      e) na části dokumentů (i bez zvláštního zkoumání) byla při prohlídce konstatována data z doby od 12. listopadu 1940 do 20. června 1941;
      f) látka oděvů, zejména plášťů, uniforem, kalhot a vrchních košů
se dobře uchovala a velmi těžko ji lze roztrhnout rukama;
      g) u velmi nepatrného počtu mrtvol (u 20 z 925) byly ruce svázány za zády bílými pletenými šňůrami.
      Stav oděvu na tělech, zejména skutečnost, že uniformy, košile. kalhoty a spodky byly zapnuty, že vysoké boty nebo šněrovací boty byly obuty, šátky a šály uvázány kolem krku, šle připnuty, košile zastrčeny do kalhot ? svědčí, že zevní prohlídka těl a končetin dříve prováděna nebyla;
      zachovalost kožních pokrývek na hlavě, i to^ že na nich, jakož i na kůži hrudi a břicha (kromě 3 případů z 925) není žádných řezů a jiných příznaků znalecké práce, svědčí o tom, že soudně-lékařské ohledání těl, soudě podle těl, exhumovaných komisí soudně-lékařských znalců, prováděno nebylo.
      Na podkladě zevního i vnitřního ohledání 925 mrtvol lze tvrdit, že jde o rány na hlavě a šíji, způsobené střelnou zbraní, ve čtyřech případech je též poškozeno záhlaví tupým, tvrdým, těžkým předmětem. Mimo to, v několika málo případech, bylo kromě rány na hlavě zjištěno poranění břicha.
      Rány, způsobené střelnou zbraní, zpravidla jen jedna, zřídka dvě, jsou v zátylí, poblíže velkého zátylního výčnělku, anebo na jeho dolním kraji. V nevelkém počtu případů byly střelné rány na zadní časti šíje, mezi prvním, druhým a třetím krčním obratlem.
      Otvory, kudy projektil proletěl ven, byly nejčastěji v lebeční části, zřídka na čele a na spáncích, na obličeji a na krku. Ve 27 případech byly střelné rány slepé (t. j. bez výchozích otvorů) a na konci průchodu, pod měkkými pokrývkami lebky, v její kosti, v pokrývkách a v mozkové hmotě byly nalezeny deformované, slabě deformované a vůbec nedeformované pláště kulek kalibru, používaného při střelbě z automatických pistolí, většinou ráže 7,65 mm.
      Rozsah ran na tylní kosti dokazuje, že při popravě bylo použito střelné zbraně dvou kalibrů: v převážné většině případů ? menších než 8 mm, t. j. 7,65 mm;'v menším počtu více než 8 mm, t. j. 9 mm.
      Charakter trhlin lebečních kostí, a v některých případech zjištěné zbytky střelného prachu u rány, svědčí o tom, že výstřely byly provedeny z bezprostřední, nebo takřka bezprostřední blízkosti.
      Směr vstupních a výchozích otvorů svědčí o tom, že výstřely byly prováděny ze zadu, při hlavě nakloněné vpřed. Při tom průchod kulky vede pro život důležitými částmi mozku anebo blízko od nich, a příčinou smrti bylo poškození mozkové tkáně.
      Na kostech zátylku lebky zjištěná poranění, způsobené tupým, tvrdým, těžkým předmětem (vždy je též střelná rána na hlavě), sama o sobě příčinou smrti nebyla.
      Při soudně-lékařských ohledáních mrtvol, provedených v době od 16.'do 23. ledna 1944, bylo zjištěno, že ani jediný trup nebyl ve stavu hnilobném nebo ve stavu hnilobného rozpadu, a že: všech 925 těl bylo v zachovalém stavu ? počátečního stadia ztráty tělesných tekutin (což zvlášť často a jasně bylo vidět v oblasti hrudi a břicha, někdy i na končetinách; v počátečním stadiu voskové přeměny; silnější vosková přeměna byla u těl, vytažených ze dna hrobů ve stavu, kdy tkáň těla ztrácí tekutiny a tvoří se voskoviny.
      Zvláštní pozornosti zasluhuje okolnost, že svaly těl a okončetin plně zachovaly své makroskopické ustrojení a svoji takřka obvyklou barvu; vnitřní orgány hrudi a břicha zachovaly svou konfiguraci, v celé řadě případů byla na průřezu srdečního svalu jasně patrná jeho struktura a obvyklá barva, mozek pak měl charakteristické strukturní zvláštnosti s jasně patrnou hranicí šedé a bílé hmoty. Kromě makroskopického prozkoumání tkáně a orgánů těla byl vzat soudně-lékařskou komisí příslušný materiál k dalšímu mikroskopickému zkoumání v laboratořích.
      Na zachovalost tkání a orgánů těl měly určitý vliv vlastnosti půdy na místě zjištění.
      Po otevření hrobů a vyjmutí těl a vystavení jich na vzduchu působilo na ně v podletní době roku 1943 teplo a vlhko. To mohlo mít vliv na urychlení hnilobného procesu mrtvol.
      Avšak stupeň ztráty tělesných tekutin a tvoření se voskovin, zvlášť dobrá zachovalost svalů i vnitřních orgánů, jakož i oděvu, dokazují, že mrtvoly byly v zemi nedlouho.
      U srovnání stavu těl ve hrobech na území ?Kozí Hory" se stavem těl v jiných místech pohřbení ve Smolensku a jeho nejbližším okolí ? v Gedeonovce, Magalenščině, Readovce, v táboře č. 126, v Krásném boru atd. (viz protokol komise soudních lékařských znalců z 22. října 1943) nutno konstatovat, že pohřbení mrtvol polských zajatců na území ,.Kozí Hory" bylo provedeno asi před dvěma léty. To se plně potvrzuje nalezenými dokumenty v oděvech mrtvol, kteréžto dokumenty vylučují dřívější dobu pohřbení (viz bod ?d", článek 36, a opis dokumentů).
      Komise soudních lékařských znalců na základě údajů a výsledku zkoumání ?
      pokládá za zjištěno, že zajatí důstojníci a vojáci polské armády byli usmrceni zastřelením,
      tvrdí, že tyto popravy spadají do období asi před dvěma léty. t. j. mezi zářím až prosincem roku 1941;
      vidí ve faktu, že komise soudních lékařských znalců nalezla v oděvu mrtvol cennosti a písemné doklady s datem 1941 ? důkaz toho, že německé fašistické orgány, které v podletním období roku 1943 prováděly prohlídku mrtvol, neprovedly ji pečlivě, a nalezené písemné doklady pak svědčí o tom, že popravy byly provedeny po červnu 1941,
      konstatuje, že Němci provedli v roce 1943 krajně nepatrný počet pitvání mrtvol postřílených polských zajatců,
      zaznamenává plnou identitu způsobu postřílení polských zajatců se způsobem střílení pokojných sovětských obyvatel a sovětských zajatců, způsobem široce praktikovaným německými fašistickými orgány na dočasně okupovaném území SSSR, mezi jiným ve městech Smolensku, Orlu, Charkově, Krasnodaru a Voroněži.

Hlavní soudní lékařský znalec lidového komisariátu zdravotnictví SSSR, ředitel soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR
V. I. PROZOROVSKÝ.
Profesor soudního lékařství na II. moskevském Státním lékařském ústavu, doktor lékařských věd
V. M. SMOLJANINOV
Profesor patologické anatomie, doktor lékařských   věd
D. N. VYROPAJEV.
Vedoucí vědecký pracovník tanalogického oddělení Státního vědeckého výzkumného ústavu soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR doktor
P. S. SEMENOVSKÝ.
Vedoucí vědecký pracovník soudního chemického oddělení Státního vědeckého výzkumného ústavu soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictví SSSR
M. D. ŠVAJKOVOVÁ. Smolensk, 24. ledna 1944

DOKUMENTY, NALEZENÉ PŘI MRTVOLÁCH
      Kromě údajů, uvedených v protokolu komise soudních lékařských znalců, je doba, kdy Němci zastřelili zajaté polské důstojníky (podzim 1941 a nikoliv jaro 1940, jak tvrdí Němci), zjištěno také dokumenty, nalezenými při vykopání hrobů. Tyto písemné doklady jsou označeny
daty nejen z druhé poloviny roku 1940, nýbrž i z jara a léta (březen 
červen) roku 1941.
      Z písemných dokladů, nalezených soudními lékařskými znalci, zasluhují zvláštní pozornosti tyto:
1. U mrtvoly č. 92:
      Dopis z Varšavy, adresovaný Červenému kříži do ústřední kanceláře zajatců ? Moskva, Kujbyševova ul. č. 12. Dopis je psán v ruské řeči. V tomto dopise žádá Zofja Zigoňowa ? aby jí bylo sděleno místo pobytu jejího muže Tomáše Zigoně. Dopis je datován 12. IX. 1940. Na obálce je německé poštovní razítko: ?Warszawa ? IX. - 40" a razítko ?Moskva, poštovní úřad 9, expediční oddělení, 28. ďX. - 40", a toto rozhodnutí, napsané červeným inkoustem, v ruské řeči: ?Úřad nechť zjistí tábor a odešle k doručení. 15. XI-40" (podpis nečitelný).
2. U mrtvoly č. 4:
      Poštovní lístek, doporučený, č. 0112 z Tarnopole, s poštovním razítkem ?Tarnopol 12. XI. - 40".
Rukopisný text a adresa bezbarvé.
3. U mrtvoly č. 101:
      Stvrzenka č. 10293 z 19. XII. -1939, vydaná Kozelským táborem na přijetí zlatých hodinek od Lewandowskiego Eduarda Adam-wicze. Na druhé straně kvitance je zápis, ze 14. března 1941 o prodání těchto hodinek filiálce klenotnického trustu.
4. U mrtvoly č. 46: Stvrzenka (č. nečitelné), vydaná 16. XII. 1939 Starobělským táborem na přijetí zlatých hodinek od Araszkiewicze Wlodzimierza Rudolfowicze. Na druhé straně stvrzenky je zápis z 25. března 1941 o tom, že hodinky byly prodány filiálce klenotnického trustu.
5. U mrtvoly č. 71:
      Papírová ikona s obrazem Krista, která byla vložena mezi str. 144 a 145 katolické modlitební knížky. Na druhé straně ikony je text, ze kterého je čitelný podpis ?Jadwinia" a datum ?4. dubna 1941".
6. U mrtvoly č. 46:
      Stvrzenka ze 6. dubna 1941, vydaná táborem č. 1-ON na příjem peněz v obnosu 225 rublů od Araszkiewicze.
7. U téže mrtvoly č. 46:
      Stvrzenka z 5. k větná 1941, vydaná táborem č. 1-ON na příjem peněz v obnosu 102 ruble od Araszkiewicze.
8. U mrtvoly č. 101:
      Stvrzenka z 18. května 1941, vydaná táborem č. 1-ON na příjem peněz v obnosu 175 rublů od Lewandowskiego E.
9. U mrtvoly č. 53:
      Neodeslaný poštovní lístek, v polské řeči, s adresou: Warsava, Bagatela 15, byt 47, Ireně Kucziňske. Datováno 20. června 1941. Odesílatel: Stanislav Kucziňski.
     
VŠEOBECNÉ ZÁVĚRY
      Ze všeho materiálu, jímž zvláštní komise disponuje, především z výpovědí více než 100 vyslechnutých svědků, z nálezů soudní lékařské komise, dokumentů a věcných dokladů, nalezených v hrobech v Katyňském lese, vyplývají s nezvratnou jistotou tyto závěry:
      1. Polští váleční zajatci, kteří byli rozmístěni v obvodu na západ od Smolenska a pracovali před válkou na úpravě silnic, zůstali tam i po vpádu německých okupantů do Smolenska, až do září 1941;
      2. Na podzim r. 1941 prováděly německé okupační orgány v Katyňském lese hromadné popravy polských válečných zajatců z uvedených táborů;
      3. Hromadné popravy polských válečných zajatců v Katyňském lese prováděl německý vojenský orgán, kryjící se pod názvem ?štáb 537, stavebního praporu", v jehož čele byl oberstlajtnant Arnes a jeho spolupracovníci ? oberlajtnant Rext a lajtnant Hott;
      4. V souvislosti se zhoršením všeobecné válečné a politické situace pro Německo podnikly německé okupační úřady na počátku roku 1943 za provokačním účelem celou řadu opatření, aby nařkly ze svých vlastních zločinů orgány sovětské moci, ve snaze znesvářit Rusy a Poláky.
5. Za tím účelem:
    a) němečtí fašističtí uchvatitelé se snažili přemlouváním, podplácením, hrozbami a barbarským mučením najíti ?svědky" z řad sovětských občanů, od nichž se domáhali lživých výpovědí, že válečné zajatce prý postřílely sovětské orgány na jaře 1940;
    b) na jaře r. 1943 německé okupační orgány svážely z jiných míst mrtvoly jimi zastřelených polských válečných zajatců a vkládaly je do rozkopaných hrobů v Katyňském lese, ve snaze zahladit tak stopy svých vlastních zločinů a zvýšit počet ?obětí bolševických zvěrstev" v Katyňském lese;
    c) německé okupační orgány, připravujíce tuto provokaci, použili k pracím při rozkopání hrobů v Katyňském lese, a k odstranění z nich usvědčujících je písemných důkazů a věcí, na 500 ruských válečných zajatců, které Němci po vykonání této práce postříleli.
      6. Na základě nálezů soudní lékařské komise se s naprostou jisto
tou zjišťuje:
a) doba poprav ? podzim roku 1941;
b) němečtí katané postříleli polské válečné zajatce týmž způsobem, jakého používali Němci při hromadných popravách sovětských občanů v jiných městech, zejména v Orlu, Voroněži, Krasnodaru a ve Smolensku. ? totiž ranou z pistole do temene.
      7. Správnost vývodů ze svědeckých výpovědí a z nálezů soudní lékařské komise, že polští váleční zajatci Němci byli popraveni na podzim r. 1941, je plně potvrzena věcnými důkazy a písemnými doklady, nalezenými v katyňských hrobech.
      8. Popravení polských válečných zajatců v Katyňském lese je aktem důsledného provádění politiky německých fašistických uchvatitelů ? politiky fysického vyhlazení slovanských národů.

Přednosta zvláštní komise: člen mimořádné zvláštní komise ? člen akademie věd N. N. BURDĚNKO,
ČLENOVÉ: člen mimořádné státní komise ? člen akademie věd Alexej TOLSTOJ,
člen Mimořádné státní komise ? metropolita NIKOLAJ,
předseda Všeslovanského výboru ? generál-poručík A. S. GUNDOROV,
předseda výkonného výboru Spolku odboček ?Červeného kříže" a ?Červeného půlměsíce" S. A. KOLESNIKOV,
lidový komisař osvěty RSFSR ? člen akademie věd V. P. POTĚMKIN,
šéf hlavní vojenské zdravotní správy Rudé armády generál-poručík J.  I.  SMIRNOV,
předseda smolenského oblastního výkonného výboru sovětů R. J. MÉLNIKOV.

Smolensk, 24. ledna 1944.

ZPRÁVA ZVLÁŠTNÍ KOMISE PRO ZJIŠTĚNÍ A VYŠETŘENÍ OKOLNOSTI,  ZA   KTERÝCH   BYLI   NĚMECKÝMI FAŠISTICKÝMI VETŘELCI POSTŘÍLENI V KATYNSKEM LESE ZAJATÍ POLŠTÍ DŮSTOJNÍCI V.

• < Předchozí
• Další >