Před 90 lety bylo založeno Rudé právo

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 9. 2010

Před několika dny jsme si bez téměř jakékoliv zmínky ze strany sdělovacích prostředků připomněli významné výročí. Tedy významné pro levici, zejména levici komunistickou. V  září roku 1920 vyšlo vůbec první číslo Rudého práva.  Historicky první číslo Rudého práva jako deníku levice Československé strany sociálně demokratické vyšlo v úterý 21. září 1920. Již  předchozí den se ale objevil v prodeji Večerník Rudého práva. Duchovním otcem názvu nového listu byl dlouholetý redaktor Práva lidu a vedoucí redaktor jeho večerníku Jan Skála.  Deník plnil od svého vzniku roli jasně zaměřeného listu všech proletářů v boji za občanská a sociální práva.

 Vždy a rozhodně na straně proletářů v boji za sociální pokrok 

Zejména v době první republiky, dnes nepochopitelně tolik opěvované a dávané za příklad, plnil tento deník roli skutečně alternativních novin, které vždy stály na straně neprivilegovaných vrstev společnosti. Ostatně již na úvodním listě Rudého práva stálo výrazné a výmluvné heslo "Proletáři všech zemí spojte se". Ani dnes neztratilo nic na své aktuálnosti. Společnost je dnes stejně jako za první republiky poměrně výrazně sociálně rozdělena. Rudé právo dnes však již nevychází. Pouze deník Právo, který jak známo je názorově velmi blízký sociální demokracii. Přesto však jde o ty lepší a kvalitnější noviny z toho množství co dnes u nás vychází. Zejména v době předválečné se v Rudém právu postupně objevila velmi silná novinářská generace. Jména jako Fučík nebo Šverma se dnes ve školách při hodině dějepisu sice příliš nezmiňují, to však nic nemění na tom, že právě oni vtiskli komunistickému tisku poměrně výraznou tvář a zejména kvalitu jak po stránce žurnalistické tak po stránce formální co do objektivity a aktuálnosti podávaných zpráv. Do Rudého práva ve své době pravidelně přispívaly takové osobnosti jako Marie Majerová či Ivan Olbracht a mnozí další významní představitelé naší kulturní levice. 

Rudé právo se stalo důležitým zdrojem informací pro tzv. dolní či dělný lid. Komunistický deník jak se na něj patří zásadně odmítal psát povrchně či bulvárně, ano naší mladé generaci, která je dnes ze všech stran masírovaná pohádkami o vyspělosti a blahobytu první republiky, je nutno připomenout, že už za první republiky existoval bulvární tisk hledající senzace a odvádějící tak záměrně pozornost od zásadních problémů doby. Jako byla v předválečné době zejména nezaměstnanost nebo korupce. V tomto směru jsme na tom dnes stejně. Dnešní tisk až na pár vyjímek je jeden velký bulvár, jehož informace jsou nejen povrchní, ale zejména značně zkreslené, nezobrazující realitu všedního dne. Ostatně je to jeho úloha. Zahraniční majitelé dnešních našich novin se ani netají svým zaměřením. Tedy psát o věcech nepodstatných a odvádět tak pozornost od zásadních problémů doby. Jejich cílem je co nejvyšší náklad, bez ohledu na kvalitu a objektivitu. Výsledek je jasný, na našem dnešním trhu až na málo vyjímek nenajdeme skutečně kvalitní deník, který by dokázal být imunní právě vůči povrchnosti.  Není žádným tajemstvím, že dnešní obsah novin často neurčují píšící novináři, ale výhradně majitelé a hlavně velcí inzerenti, z jejichž zakázek noviny žijí. Tedy noviny tištěné, ale ve velké míře se to dnes týká i novin v elektronické podobě.

Vraťme se ale k výročí Rudého práva. Mezi všemi jeho osobnostmi je nutno připomenout alespoň jednu. V roce 1936  se stal na tři roky šéfredaktorem Rudého práva Jan Šverma.  V té době patřil tento denik k důležitým složkám v boji proti nárůstajícímu fašistickému nebezpečí. Jako nový šéfredaktor si kladl za cíl vytvořit moderní levicové noviny, čtivé, čtenářům srozumitelné, graficky výrazné a především žánrově velmi pestré a nebránil se zde řadě do té doby novátorských činů. Jeho zásluhou byly v listě zavedeny nové rubriky. Nebál se otevřít rubriku pro děti a mládež, ale i pro ženy, dělníky nebo zemědělce, dokonce i pro módu. Zavedl vydávání románu na pokračování, prostor dostávala i poezie a čtenářské ankety. Náklad novin také výrazně vzrostl, v roce 1935 mělo Rudé právo náklad asi 26 tisíc výtisků, o tři roky později již okolo 40.000 výtisků.   Od Rudého práva k Haló novinám 

Po válce potom Rudé právo plnilo roli ústředního deníku KSČ. Mělo denní náklad až 2 miliony výtisků. Názory na toto období v historii slavného deníku se velmi různí.  Přesto ? i dnes se můžeme přesvědčit o aktuálnosti informací, které zde byly publikovány. Pokud nahlédneme do vydání Rudého práva třeba z 80. let, zjistíme že například  popis sociálních problémů v kapitalistických zemích byl poměrně objektivní. Na sklonku 80. let pak Rudé právo varovalo před návratem doby prvorepublikového kapitalismu. Mnohé  události, jež potom skutečně nastaly, byly i na jeho stránkách dosti přesně předpovězeny. 

 

Mementem nastávajících změn bylo i jedno říjnové vydání Rudého práva z roku 1989, kde vyšla ve společenské rubrice gratulace přátel V. Havlovi (Ferdinandu Vaňkovi z Malého Hrádku) k jeho tehdejším 53. narozeninám, dokonce i s fotkou. Redakci nějak uniklo, že pod jménem Ferdinand Vaněk byl ukryt právě Havel. Byla to jistě pro všechny skutečné komunisty velká potupa, aby na stránkách jejich novin vyšla gratulace nepříteli socialismu. Ale tehdejší události již rychle směřovaly k listopadu, vedení strany rychle ztrácelo autoritu i podporu veřejnosti, což se projevilo i touto zdařilou, dnes spíše úsměvnou provokací disidentů.  Nedávno jsem ale zaznamenal zajímavý názor, kdy starší muž sděloval svému známému tento poznatek ? "ono se přece jen ukazuje, že to co psalo Rudé právo za totality o těžkém životě obyčejných lidí v kapitalistických zemích byla do značné míry  pravda, teď to u nás vidíme, že to nebyly žádné lži".

 

Také v poválečné době vyrostla generace talentovaných novinářů. Nutno připomenout, že posledním šéfredaktorem byl soudruh Zdeněk Hoření. Rudé právo sice přežilo převrat v roce 1989 a neslo později titul levicový list. V názvu deníku pak bylo slovo "rudé" psáno sotva viditelným písmem. Někdy v polovině 90. let potom slovo rudé definitivně z názvu zmizelo. Tehdejší šéfredaktor to vysvětlil čtenářům slovy, že právo je jen jedno, tedy bez jakéhokoliv dodatku. Již tehdy názorová orientace deníku jasně směřovala k sociální demokracii. O tom vypovídají i jména novinářů přicházející postupně do redakce ? Pavel Dostál, Pavel Verner, oba již nás opustili, Petr Uhl, Jiří Hanák, Jiří Franěk a mnozí další. 

 

Řada z nich se nikdy netajila svým antikomunismem jako pánové Hanák nebo Mitrofanov. Právo se stalo sice viditelným titulem na našem novinovém trhu, přesto dnes již plní do značné míry také roli bulvárních a v mnoha směrech povrchních novin. Nebylo by ale od věci zpřístupnit elektronicky archiv Rudého práva alespoň z určitých období.

 

Roli komunistického, ale spíše jen levicového tisku dnes drží pouze Haló noviny. Jejich dosah směrem ke čtenářům je ale silně omezen. Ani mnozí členové strany tento deník nečtou a podle toho také vypadá jeho náklad, který se zatím nedaří zvýšit. Důvodem je jednak velmi kolísavá kvalita těchto novin a potom také vliv a síla bulvárních novin. Znám komunisty, kteří čtou pravidelně Blesk a nic jiného. Jiní komunisté zase čtou z jakési nostalgie Právo, které komunistům často nemůže přijít na jméno. Stálo by za úvahu provést mezi členy strany a příznivci průzkum o tom, jaké noviny by pro ně byly přitažlivé.  Právě v Halo novinách by rozhodně měla dostávat mnohem více prostoru mladá novinářská generace. Jedna stránka věnovaná mladým jednou týdně je žalostně málo. Pokud se Halo noviny nechtějí časem vytratit do pozic bezvýznamnosti, stejně jako KSČM, musí zde dostat prostor mladá generace a talentovaní autoři. A to velmi výrazně a bez zbytečného otálení. Což se zatím z nepochopitelných důvodů stále neděje. Pokud se Halo noviny vyhýbají oprávněně kritickým názorům na adresu vedení strany, blokují publikování ze strany mladých komunistů, je to cesta do slepé uličky. Tímto se noví čtenáři rozhodně nezískají. Haló noviny nesou v podtitulu - "český levicový deník."

 

Pokud se má naplnit skutečným obsahem musí se stát tribunou skutečně levicových názorů. V opačném případě zůstanou jen jedním z mnoha obyčejných deníků u nás vycházejících, málokoho zaujmou něčím skutečně sdělným, radikálním, provokativním, informací která jde k jádru věci. Šverma dokázal ve 30. letech během několika let téměř zdvojnásobit náklad Rudého práva a přitom zachovat jeho komunistický charakter. V případě Halo novin však toto zatím žel není vůbec reálné.  Osobně čtu Halo noviny víceméně pravidelně a na každé stránce najdu alespoň jeden zajímavý článek, což o mnoha jiných novinách se říci nedá, přesto je hodně co zlepšovat a měnit co do obsahové stránky i grafiky.  Články typu "bohatí budou stále bohatnout, chudí budou dále chudnout", které jen suše konstatují stav věci opravdu nové čtenáře nezaujmou a naopak začnou otravovat časem i ty věrné.  Podobnými neduhy ale  trpí vcelku logicky i strana samotná, programová i personální nevýraznost se čím dál více projevuje úbytkem voličů ve všech druzích voleb od roku 2006. Je očividné, že Halo noviny jsou řízeny podobně jako strana a proto i problémy jsou velmi obdobné.  Je to jako na potápějící se lodi, na palubě se ještě tancuje a hraje hudba, v podpalubí již však tryská voda. Přitom jak praví moudré přísloví i zde platí  ? "voda stoupá a času je málo".

 

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov

• < Předchozí
• Další >