Recenze: William J. Duiker - Ho Či Min. Životopis

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 6. 2009

Twitter

V ČR málokdy narazíme na publikace, které by se věnovaly jednotlivým kapitolám dějin Komunistického a dělnického hnutí objektivně, bez zaujetí pro jednu či druhou stranu, bez ideologických deformací a přitom poutavým a podrobným přístupem. Pokud sáhneme po biografiích, které vycházely v době socialismu, mnohdy se musíme potýkat s určitou unylostí a frázovitostí příběhu, i jazyk a stylystika neodpovídají soudobým trendům a je proto obtížné se touto literaturou "prolouskat". Někdo u nich možná ocení většinou velmi rozsáhlý popis dobového kontextu i filosofické rozbory jednotlivých aktérů, na druhou stranu text se pak často tříští a postrádá jasný smysl a návaznost.

U soudobé literatury se pak často setkáváme s tendenčností - většina publikací vydávaných antikomunisty jsou někde na úrovni brakové literatury či ještě hůře - na úrovni referátu studenta prvního ročníku střední školy ála Wikipedie s obrovským množstvím dodané ideologické antikomunistické omáčky, která navíc postrádá hlavu i patu.
Ovšem i knihy vydávané současnými českými komunistickými nakladatelstvími nejsou bez chyby a minimálně ve volbě témat se odráží aktuální "stav" politického boje mezi pravým a levým křídlem uvnitř KSČM.
Jednou z mála publikací, která tvoří určitou vyjímku z pravidla, je biografie Ho Či Mina, vydaná v nakladatelství BB art v roce 2003 a která je k dostání v Levných knihách.
Na první pohled velký rozsah díla (celkem 583 stránek) mnohé čtenáře odradí, ale zhruba 20% textu tvoří rozsáhlý poznámkový aparát, rejstřík i praktické pomůcky typu mapa či slovníček pojmů.
To, že se zmíněná publikace vyvazuje ze zaběhnutých stereotypů je možná předurčeno i samotným charakterem Ho Či Mina, jeho přirozenou skromností i smířlivostí, pílí i snahou o to, aby konflikty byly řešeny mírovou cestou plnou vzájemného porozumění a spolupráce. Rovněž v tomto případě autor patrně netrpěl nedostatkem pramenů a dalších materiálů, který např. významně poznamenal "Partyzánskou dynastii".
Kniha je psána svižně a čtivě. V prvních kapitolách seznamuje čtenáře s životem obyčejných Vietnamců v období francouzské koloniální nadvlády, s úrovní jejich života i s prostředím, ve kterém se formovalo podhoubí pro následný národně osvobozenecký boj. Velmi zajímavá je část popisující působení Ho Či Mina především ve Francii, ale i v jiných státech - zde se seznamujeme nejen s mezinárodním komunistickým hnutím tehdejší doby, ale zároveň komparuje úroveň života dělníků v jednotlivých státech. Málo informací je o Ho Či Minově studiju v Sovětském svazu, což však kompenzuje podrobné vypravování o jeho práci ve službách kominternty, ovšem stěžejní část celého díla se zabývá především budováním revolučního hnutí ve Vietnamu v podmínkách koloniální země a následný národně-osvobozenecký boj.
Publikace se dotýká jak širšího prostředí, ve kterém se tento boj rodil, tak i praktických a ideologických záležitostí. Dostane se i na nám tak blízká témata, jako je budování národní fronty, spolupráce s nekomunistickými organizacemi, vnitrostranické třenice apod. Zajímavý je popis Vietnamské politiky v období sporu mezi Čínou a SSSR a i na něm můžeme vidět charakteristickou Ho Či Minovu střízlivost v úsudku i to, že si dokázal zachovat chladnou hlavu při sebevětších nepříjemnostech.
Jediné, co bych publikaci vytknul, je občasné zveličování nepodstatného - např. jestli Ho Či Min nosil nebo nenosil kravatu či jestli měl milenky apod., i když musím uznat, že řada čtenářů a především čtenářek se o tyto podrobnosti zajímá a jsou i tací, kteří jsou schopní si tyto informace zapamatovat jako jediné z celé knihy.
Pokud tedy toužíte po tom přečíst si nějakou knihu, která je historickou publikací, cestovním průvodcem po světě, školou vysoké diplomacie a aplikovaného marxismu - leninismu, praktickou kuchařkou revoluce i guerillové války, dobrodružným románem i romantickou poesií v jednom, neměl by životopis Ho Či Mina od W. J. Duikera ujít vaší pozornosti.

Gavroš

• < Předchozí
• Další >