Obyčejní lidé v srdci příběhu - 150. výročí úmrtí Charlese Dickense

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 7. 2020

Twitter

Charles Dickens se narodil v roce 1812 v rodině zchudlé drobné buržoazie. Jeho otec zchudl kvůli dluhům a finanční podmínky donutily dvanáctiletého Charlese odejít ze školy a pracovat deset hodin denně v továrně na leštidla na boty.

Když dospěl, nejprve začal pracovat jako parlamentní dopisovatel pro radikální časopisy, a tak se pohyboval v radikálních kruzích. Také byl pomocníkem při organizování stávky reportérů listu the True Sun a úspěšně vystupoval jako jejich mluvčí. Jak se rozvíjela jeho láska ke psaní, začal se živit prodejem knih a psaním.

Dickens se narodil do rychle se rozvíjejícího období průmyslové revoluce, jež poháněla přechod britského kapitalismu do imperialistické fáze. Jeho psaní splývalo s osudy chartistického hnutí a až do společenských otřesů v létech 1848-49 a následujícího triumfu evropské reakce v roce 1850, zhroucení anglického socialistického hnutí vedeného Robertem Owenem a potom jeho oživení v První internacionále v roce 1864.

Dickens se vždy považoval za jednoho z obyčejných lidí, sympatizoval s nimi a odhaloval nespravedlnost vůči nim. Tím se mezi obyčejnými lidmi stal trvale populárním. Jeho postoj, že s chudými by se mělo zacházet jako s lidskými bytostmi, byl sám o sobě revolučním požadavkem.

Zaujmutí tohoto postoje vedlo Dickense k vyvinutí nového typu románu. Jeho knihy odvádějí pozornost od postav z bohatých tříd k životům obyčejných, většinou městských dětí, mužů a žen, kteří se perou s každodenními problémy. Svým silným smyslem pro osobnost učinil tyto lidi vyjímečně realistickými. Ukazuje svým čtenářům temnější stránku společnosti v první velké industrializované světové metropoli. Jeho nejzajímavější a nejhodnotnější postavy jsou obvykle lidé z nižších společenských tříd.

V roce 1842 Dickens cestoval do Spojených států jako nadšený stoupenec americké nezávislosti, ve snaze najít demokracii svých snů. Nejen že se v tom zklamal, ale existence otroctví a jeho horlivá obhajoba mnohými z těch, se kterými se setkal, jej pobouřily. Po návratu sepsal American Notes for General Circulation (česky Americké poznámky; 1842), jež ostře kritizovaly americkou společnost a její hodnoty, především otrokářství a násilí a také její extrémní individualismus.

V románu Martin Chuzzlewit, vydaném krátce nato, také popsal konflikt, jenž zakusil mezi očekáváními a skutečností ve Spojených státech.

Až do návštěvy Ameriky byl Dickensův zorný úhel namířený výlučně na jižní Anglii, i když hlavní impuls pro chartismus přišel z průmyslové centrální a severní části. Nepřekvapuje, že Dickensův radikalismus z dřívějších románů byl umírněnější a nejprve představoval nahodilé problémy, ale jak se jeho psaní rozvíjelo se celý společenský systém, jenž popisuje, stále více ukazuje být hluboce prohnilý a nereformovatelný.

Velká očekávání (pův. česky Nadějné vyhlídky)

Použitím příkladu se krátce vraťme k jednomu z Dickensových pozdějších románů, Great Expectations (1860-61; česky Nadějné vyhlídky), kde očekávání (nebo naděje; pozn. překl.) v názvu jsou očekáváními kluka z dělnické třídy a jsou vázána k naději na dobou vůli bohaté patronky. Román popisuje Pipův vývoj a šok ze ztráty iluzí.

V této knize není naděje, že by se podmínky napravily benevolencí vládnoucí třídy. místo toho to je vyvrhel Magwitch, podvedený, vykořisťovaný a surově zmítaný zákonem, kdo ukáže vůči Pipovi vděčnost a velkorysost. Tak jako buržoazie vděčí za své bohatství tomu, že vykořisťuje dělnické třídy, vděčí Pip za své bohatství Magwitchovi - a je stejně nevděčný, jako buržoazie.

Pozoruhodné je i Dickensovo zobrazení postav dvou právníků, Jaggerse a jeho zaměstnance Wemmicka. v pracovním životě jsou nelítostní, ale vedou zcela odlišný, soucitný soukromý život, a ukazují tak, že úspěchu v práci je dosaženo jen na úkor vlastní lidskosti. Jaggers si po zvlášť špinavé práci vždy myje ruce. Pip se během svých "očekávání" mění také na úkor své lidskosti, což je bolestně vyjádřeno v jeho hanebném zacházení s Joem Gargerym a Biddy.

Román ukazuje pošetilost oddávání se iluzím. Dickensův původní konec zdůraznil Pipův naprostý rozchod s jeho toužením po společenském pokroku a nahlédnutí do bezohlednosti "lepší" společnosti. Nicméně pod tlakem závěr změnil ve prospěch šťastnějšího výsledku. George Bernard Shaw k tomu podotkl, že skutečným šťastným koncem, happyendem, byl Dickensův původní závěr. Logika románových rozporů změněný konec popírá. Její nejpodivuhodnější postavy jsou kovář Joe Gargery a učitelka Biddy, Gargeryho druhá manželka. Samotný Pip coby hlavní postava zůstává a končí coby pracující člověk.

Dickens měl velký a trvalý vliv na po něm následující spisovatele. Například Robert Tressell ve svém románu Ragged-Trousered Philanthropists (Filantropové v hadrech) nejen rozvádí Dickensovo zaměření popisem přehledu lidí z dělnické třídy, ale je také zřetelně namočený v dickensovské tradici použitím jmen či motivů, jež obsahují sílu společenského zevšeobecnění.

V tomto smyslu Dickensovy stále ostřejší a pichlavější satiry pomáhají připravovat základ k literatuře dělnické třídy.

Jenny Farrellová 2. června 2020

Překlad VS (vyšlo v týdeníku Literatura-umění-kultura)

• < Předchozí
• Další >