Hlas volajícího na poušti

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 3. 2009

Twitter

Historie je kojná přítomnosti a sibyla příštích dnů. Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 řekl kvartální dogmatik Ludvík Vaculík: "Za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka - od primárních potřeb, jako jsou byty, školy, prosperita hospodářství, až po potřeby jemnější, které nedemokratické systémy světa vyřešit nemohou - jako je pocit plné platnosti ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, potřeba důvěry mezi lidmi, vzestup vzdělanosti celých mas. A bojím se, že jsme se nepovznesli ani na dějišti světa, cítím, že jméno naší republiky ztratilo dobrý zvuk. Vidím, že jsme nedodali lidstvu žádné původní myšlenky a dobré nápady, že např. nemáme svůj návrh, jak vyrábět a netopit se ve zplodinách vyrábění, že zatím tupě následujeme odlidštěnou civilizaci amerikánského typu, opakujeme chyby z Východu i Západu...

Občan sám ztrácí k sobě úctu a také objektivně pozbývá statutu občana... Kdyby tento stav trval i nadále, změnil by se v příštím pokolení vlastně sám charakter našich národů. Místo rezistentního kulturního společenství vzniklo by jakési snadno ovladatelné obyvatelstvo, jemuž vládnout bylo by i pro cizince pravým požitkem. Abychom k tomuto nechali dojít, myslím, že na to jsme se nemuseli tisíc roků šprajcovat."
   A jak pojal roli svědomí národa Václav Havel?
   "Před dvěma lety jsem se dotkl úkazu tehdy aktuálního, totiž padání říms a fasád pražských domů. Od té doby se zajisté mnohé změnilo. Římsy a balkóny na nás už nepadají a lešení, která se měla vyskytovat a nevyskytovala se v Praze během posledních dvaceti let, utěšeně zaplnila pražské ulice, v nichž se začínají objevovat čerstvě opravené fasády... Praha se dnes ocitla na jakémsi rozcestí, kdy se musí rozhodnout: buď ty hezké a pastelovými barvami svítící fasády budou tím, čím jedině by bylo přirozené, aby byly, totiž samozřejmou vizitkou fungujícího, lidsky obývaného, zdravě dýchajícího a civilizovaně žijícího města, anebo se stanou jen líbivou maskou, za níž se skrývá město s přeplněnými byty, znečištěným ovzduším, deprimujícími zablácenými sídlišti a nefungující dopravou."

   Podle ovoce poznáte je.
   Nuže, za dvacet let nebyla vyřešena jediná lidská otázka - naopak.
   Straší nás tři lidské otázky, z nichž se nevyplatíš ani pěti na stole v českých, ani třiceti v stříbrných: ztráta možnosti rozhodovat o vlastním osudu, ztráta lidství, absolutní zbídačování.

   Sám stát, jenž měl být napraven, rozpůlili, vykuchali a vybrakovali. I řeky tečou do cizích bank a na vzduch vypsali povolenky, odpustky jednadvacátého století.

   Zatímco v Brazílii umírají plíce planety, zatímco v Gaze děti nemají co dýchat, slezl se celý Motol kolem jediné posvátné plíce.
   Sám dalajláma točil modlitebním mlýnkem, aby vytřel zrak pacientům, na které se nedostalo.
   Zato jim denně předvedou průřez exprezidentským pajšlem. Ještě štěstí, že nedostal hemeroidy.
   Z neznámého nýmanda se stal známý nýmand. Vánoční stromeček ověšený bombami.

   Investigativní novináři šťourají, co bude žrát panstvo v Lánech a v Oválné pracovně. Včera kadili válečnému zločinci, dnes velebí novopečeného pána prstenů.
   "Jel jsem do Washingtonu jako Bushův pohůnek a když jsem se vrátil do Prahy - Gott sei Dank - nic se nezměnilo!"

   "Ruští vojáci v Čechách nebudou nebudou nebudou nebudou nebudou..." recituje Topolánek jako poškrábaná deska. "A přiletí jeden ruský topol topol topol," replikuje tvrdohlavý gramofon.
   "Proboha, všude slyším hukot Stalinových varhan!"
   Sliní prst, odkud přijde mráz, jenže jako na potvoru nepřitáhl z Kremlu, nýbrž z Kyjeva. Omámen vlastním plynem pohnutě prosí "Rusáka": "Drahý Vladimíre Vladimiroviči..."

   V Praze dávno není zdrávo. Leží příliš blízko Brd, blíž než humanitárně bombardovaný Bělehrad. Ochuzený uran místo říms, bílý fosfor místo balkónů.
   O život nám hrají VIPové - velmi impotentní osobnosti - cinknutými paměťovými kartami.

   V Lánech Masaryka otočili na břicho. Nebát se hodně krást. Spravedlnost jde po malých číslech. Zatímco kapsáři bručí, masoví vrazi si lebedí v bílých domech.
   I modloslužebníci zaklekli do bloků. Kdo nekrade, okrádá Ducha svatého.
   Postmoderní desatero přece učí: Požádáš, Pokradeš a Pozabíjíš!
   Dřív stávala na každém kopci kaplička, dnes nebesa podpírá stožár Telecomu...
   Beránek vítězí jen v pohádkách, v non-fiction beránka sežere Vlk.

   Režim sní své euroatlantické sny: o vzorně sestříhané Evropě, o paušálním žvanění na mobilu, o nezpoplatněných esemeskách, o nejsofistikovanějších pizzách, o nejsuprovějších modlách, o flexibilních kozách ministryně školství, o podzvukových vložkách ministryně obrany...
   I on má své dny, ale vykřikuje ze spaní: "Splň si svůj sen, užij si svou happy minute a urvi jeden hamburgr zdarma!"
   Zakázal snít o věčnosti, vždyť jen dnes si můžeš vychutnat své osmnáctikarátové pecky.
   Dnešek přece máme propachtovaný a sám Hospodin nám platí clo a mýto, vodné, stočné, skočné i výpalné. Jinak bychom mu to osladili a ochmelili.
   Jen pro ten dnešní den stojí za to žít, a co žít, třeba i skomírat!

   Moc je nejúčinnější afrodisiakum. Spisovatelka si v listopadu šňupla a v orgasmu řičela: "Šopy, šopy, šopy!"
   Zítra se možná bude tančit všude, jenomže my chceme tancovat už dnes, kurník šopa, mír za žrádlo, prapory za zboží!
   Čtěte bibli, tam to všechno je. Zlaté tele se ovšem v reálném čase krmí pár dní, virtuálně však žere celá staletí, než pod ním revoluce zase vykydá.
   "Bůh Tě miluje", stojí nad branou pekla. Ano, Bůh miluje mne i tebe. Chceš být zapsán na boží portfolio? Vyplň čitelně a ve všech kolonkách složenku A!

   A už je to tady: Válka v přímém přenosu, smrt v přímém přenosu, krize on-line. Trendy kolorovaná, sametově plastická, s nejvyšším rozlišením, na pixelech Velký Caesar nešetří.

   Česko doblikává jako 51. hvězdička, rodiště kurev, podavačů a vynašečů nočníků a tělesných cídičů klik. Hrdinové od Dukly a od Zborova jen tak tak udrží hubu a krok.
   Přežijeme ve skanzenu - Komenský, Kozina, Hus, Žižka v kleci, s teflonovou páskou přes oko, okukováni na jedno brdo střiženými Slávosasy.
   V Havířově zrekonstruovali kino Radost ve stylu sorely. V padesátém šestém začínali Rudou září nad Kladnem. V červnu 93 promítali naposledy - US film Přichází Satan.
   To si nevymyslíš!

   Převrat vyklonoval nové živočišné druhy, nové biotopy. Joby co přišli o džob. Žebráky a bezdomovce, kartonové králíkárny, nezateplené popelnice, holokontejnery. Když zfetovaného králíka slisují, je hned v bedně veseleji.

   Hrabata hrabou, kmáni pohrabují klásky.
   Kaplický bájil, že mu chobotnice zezelenala jen chybou počítače, ve skutečnosti bude "šampaňská", což prý "Češi dobře znají". Mohla by být také kaviárová, kaviár přece Češi nejraději snídají!
   "Pečeme srdcem!"
   "Mám bazén, tedy jsem!"
   Mary Antoinetta si v bazénu stěžuje: "Proč jsou Češi tak malorysí, proč si místo dvaceti deka salámu nekoupí radši pět deka šunky?"
   "Když nemají na uhlí, proč netáhnou na Džerbu?"

   Za světlo a teplo vysolíš daň z přepychu.
   Stačí nám život ve tmě, však si rozsvítíme na sv. Valentýna a na otop si půjčíme u Krasopaní bez rizika.
   Zatímco se Bursík rozvalí u krbu, vyhřejeme si jeskyni lidoveckým slovem!

   Přitře se pouhé písmenko, kdysi si hovící v pohanských hájích a abecedních hvozdech, a duchovno se změní v duchhovno.

   "Prosnídejte se rokem 2009!"
   Bytost zrozenou k obrazu božímu přešili na bezedný pytel.
   Konzumuji, tedy jsem.
   Když prachy, tak rychlý.
   Zavřu peněženku, zavřu oči.
   Ale ani pak neztratíš směnnou hodnotu.
   "Po těžké práci zasloužený odpočinek", napsali předkové nad vchod do hřbitova u Hořovic.
   "Akce! Bezkonkurenční ceny! Při dvou a více nebožtících výrazné slevy!" hlásá tabule u kostela Panny Marie Soukromé v Písku.
   Ach ještě jednou zahřmět na první straně Blesku. Ministr Dostál, růži v zubech, prodá i vlastní nemoc: "Poperu se s tou sviní."

   V ulicích patroluje průvod bubáků v čele s kašírovaným Stalinem a Marxem.
   Antisemitismus se zamaskoval antikomunismem. Platí jen legitimace se zaplacenými známkami nenávisti. Ani ministr pro porušování lidských práv ji nenarve do popelnic!

   "Jestliže se nevyrovnáme s existencí barev, skončíme černě!" vykřikuje Minolta na nárožích, zatímco se barvy smrskly v plesnivou zeleň dolarovek. V krví pocákaném khaki uvízl i český lvíček.
   Kdepak, Impérium si rozvracet nedáme!
   Stoletý kalendář se hemží jednadvacátými srpny.
   Zvací dopisy vesměs podepsal Naftan Ropovič Petrolejev.

   Nežádoucí filmy tuhnou v trezorech, varovné hlasy jsou smazány, verše spadly pod stůl ignorantů, vycházejí jen černé, šedé a bílé knihy.
   Vzdělanci zradili. Zatímco láva zuří, s úsměvem idiota odhlásili seismografy.
   Z těžké váhy propadli do bantamu.
   Nejinformovanější budou hluší a němí!

   Naplnila se proroctví Orwella, Haška, Franze Kafky, Karla Čapka.
   Dopisy se scvrkly ve vzkazy, přástky ve stínu lípy v pokecy do sedmi a od sedmi, knihy v digesty, trilogie v glosy pro chovance zvláštních škol, symfonie v klipy, dějiny v remaky vzájemně se hodících faktů.
   Slepovaný film vyškubané historie promítají obecenstvu s vymydlenou pamětí.
   "Nevim, co a jak maloval, ale ňákej Kupka došáh v aukci na 22 melounů!"
   Jejich trable vyřeší Silvester Stallone a vrchní strážmistr Töpfer Arazím.
   Když billboard poručí, přitáhnou na rande petláhev mindy, nařídí opak a vyschnou jako tresky.
   Poštovní schránky přetékají letáky, zatímco chudákům i z pohlednice udělali svátek.

   Řeč zachytí už leda kvílení, místo Lva Tolstého nás osvěžuje kapoun Viewegh, místo akčního Karla Hynka Máchy reakční Halina Pawlowská.
   Hasič Montag z 451 stupňů Fahrenheita neuhasil požár v zárodku.
   Pod balkónem Melantrichu dodělává nakřáplý umíráček svobody. Slitého zvonu hlas, který kdys v lukách s nadějí slyšelas.

   Když nastanou zlaté deště, vily rostou jako houby po dešti.
   To raší panské hřiby, ale kdo ubytuje lišky, kuřátka a babky?
   Déšť kdysi šuměl za okny jen tak a tys mohl ležet a nemyslet na přežití, nestrachovat se, že ti voda odplavuje zisk, neboť ti pršelo štěstí.

   Svět už není dobré místo k narození.
   Rozhoduje 1. signální soustava, na co se seběhnou sliny, to se započítá, po vlastech se rozhostil fakt hustej nářez, něha zvegetila v prci prci prcičky. Rozhostilo se analogové temno. Milenci přešli na digitální věrnost. Zatímco za bolševika "sdělali pouhou stykóvku", dnes hodili lásku o patro vejš. Vyměnili si koordináty a v blízkém časovém horizontu jim sex vynesl nečekané produkty - dosáhli na dvojčata bez DPH, s DPH na trojčata! Cool partner nebyl ovšem žádný outlet - byl in, natajmován operátorem Ou tú.
   A měli to v kabeli!
   Jenže pak slyším v televizi ministra: "Bylo dospěno k rozhodnutí..." a jsem zase dvojka.

   Tyhle řádky píšu, aby nikdo netvrdil: "Kdybych to byl býval věděl, tak bysem tam nechodil."
   Jenže vy jste chodili, běželi, letěli, vy jste se obtížili, nic vám nebylo svaté. "Go, Ježíšku, go!" Tlačili jste se na startu, protrhněte laskavě i cílovou pásku.
   Přijď, rudý Ježíšku, ještě jednou a žeň je z chrámu jako s keserem!

Autor: KAREL SÝS, Obrys-Kmen

• < Předchozí
• Další >