K diskusi kvalita versus kvantita

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 3. 2004

Twitter

Předně jsem rád, že se začala rozvíjet teoretická diskuse nad současným děním na půdě mladých komunistů a doufám, že MP čtou i starší soudruzi z řad (nejen) KSČM, kteří poznají, že mladí mají přehled … Zareaguji na oba diskusní příspěvky „Kapitalismus svrhnou ti nejchudší“ a „Reforma a revoluce“.

Obě reakce jsou vedeny z pozice přístupu, který přeceňuje možnosti politické revoluce, která bude vyvěrat z nespokojenosti lidí a bude jaksi zmanipulována profesionálními revolucionáři.. Bohužel se tento přístup dost podobá reakci proburžoazních oponentů, kteří podobnou představou straší (což neznamená, že nepovažuji NYO a JLE za komunisty). Takový přístup trochu opomíjí a znehodnocuje vědecký přístup klasiků. Podle mne je třeba vidět ekonomické podmínky revoluce – především dialektiku rozvoje výrobních prostředků a jejich výrobně vztahové formy, které jsou v celém revolučním procesu prvotní a určující Moji oponenti také úplně ignorují konstatování klasiků, že revoluční třída musí být spojena s nejmodernějšími a nejpokrokovějšími formami výroby a výrobních vztahů. K tradičnímu průmyslovému proletariátu se svého času přiklonili právě proto, že v daných historických podmínkách takovým byl, dnes je už situace jiná. Pokud totiž přistoupíme jen na tezi „revoluce chudých“, pak by stačilo buržoazní třídě, aby udržovala střední vrstvu v pokojném stavu a dostatečné míře. Je to pro ni sice úkol těžký, ale ne nesplnitelný. Mimochodem zdůrazňování, že kapitalismus mohou svrhnout jen nejchudší (což pak nakonec byli chudí rolníci – tedy maloburžoasie) už hlásaly různé maloburžoasní směry v minulosti a zejména maoisté 60 let. Chudoba zkrátka nestačí, musí tady být schopnost přinést nové a pokrokové formy výroby i společenské organizace. Myslím ostatně, že můj oponent JLE se hluboce mýlí, když ve vnitřní struktuře současné kapitalistické výroby akcentuje to, co je ještě dozníváním průmyslové revoluce (rozklad pracovního procesu na jednoduché úkony vykonávané za nižší mzdu). Mnohem podstatnější je stlačování hodnoty vysoce kvalifikované pracovní síly s širokým záběrem a vědeckými prvky ve své činnosti (viz nahrazování amerických počítačových odborníků méně náročnými, ale stejně kvalifikovanými Indy). Nu a jestli kapitalismus skutečně nepřekročí svůj stín a bude se vracet k překonaným formám založeným na vykořisťování jednoduché pracovní síly – tím lépe, protože pak bude zákonitě poražen novými moderními formami využití „vědecké“pracovní síly, které zajistí k socialismu spějící samospráva a pracovníci spojení s touto výrobou.
Představa o všemocné politické revoluci, která teprve tvoří nové ekonomické poměry, je především opakováním již zažitých dějin při naprostém ignorování poučení, které přinesly.. Myslím, že je dobré najít v minulém systému jeho pozitiva, ale zároveň se vyvarovat stejných chyb. Pokud revoluce půjde nejdříve politickou revolucí (tedy něco jako VŘSR, únor 1948 ..) pak revoluce vytvoří novou třídu, těch „rovnějších“. Vrátíme se k silnému státu, ve kterém bude moc mít v rukou řídící státní aparát. Co udělá moc s člověkem si dovedeme představit … Já se tedy ptám, jak by takový silný státní aparát přešel do komunistické společnosti a zajistil Leninem předvídané odumírání státu? Vzdal by se sám své moci? Asi ne a pak by došlo k paradoxu, kdy revoluce za komunistickou společnost by byla vedena dělníky proti komunistické straně, a to stejně jako v r.1989 k velké radosti buržoasie.
Teze jak dojít k revoluci opačným způsobem, tedy z ekonomické základny, samozřejmě při současné aktivní roli politiky, jsem představil v nové formě socialistického vlastnictví – samosprávy, rozvíjející se za úporného boje levicových sil o demokratizaci společnosti . Měl to být jakýsi nástin, kam se má komunistické hnutí orientovat, kde hledat pole působnosti pro moderní levicovou politiku. Kde by mohli noví vlastníci brát prostředky na zakládání takových podniků? Pro účel tohoto článku budeme mluvit o KSČM. Máme v ČR jako komunistická strana velký vliv v zákonodárném uskupení. Otázka, kde vzít prostředky je především otázkou legislativní podpory takovýchto nově vznikajících subjektů, které v současné době nemají moc příznivé podmínky na zakládání samosprávných podniků. A proč (například) by se KSČM nemohla zasadit i o daňové úlevy pro takové subjekty? Prosazování samosprávných podniků nebude samozřejmě jednoduchá a rychlá záležitost a není to jistě jen jedna jediná možnost. Z této diskuse by mohly vzejít další myšlenky pro základ socialistických ekonomických prvků v lůně kapitalismu.
Nebál bych se nekonkurenceschopnosti samosprávných podniků. Kapitalista bude muset snížit své náklady, ale nemůže to jednoduše udělat snížením mezd. Bude se muset chovat stejně jako samosprávné podniky a respektovat situaci na trhu práce, zvýrazní se tendence ke snižování míry zisku kapitalistů, bude muset nakoupit lepší stroje atd. Samozřejmě nemůže dát dělníkovi míň, než je potřeba k reprodukci jeho schopnosti pracovat… Koukněme se na platy dělníků dnes. U nás na Chomutovsku se s velkou slávou otevírá tzv. Verne zóna. Většina dělníků zde pracuje za minimální mzdy (nebo jen o pár set korun vyšší). Samosprávný podnik ani nevylučuje (dokonce je žádoucí) jistý druh dělnické aristokracie a dělby práce. Samozřejmostí je vedení podniku, specialisté atd. Finanční odlišnost dokonce bude motivací lidí pro zkvalitnění své práce, vlastní iniciativu atp. V takovém podniku budu mít sám co nejvyšší zájem na rozvoji firmy a pokud se mé myšlenky a iniciativa prosadí, pak mám možnost postoupit na pomyslném stromu výš. Takový postup bude v rámci vnitřních pravidel podléhat třeba volbám vedoucích pracovníků atd. Výš se tedy dostanu za své zásluhy a ne proto, aby se mne někdo „zbavil“ (narážím na dřívější heslo: je neschopný, dejte mu funkci). Socialistické podniky nejsou přeci o stejných mzdách, ale jsou o vlastnické formě a z ní vyplývající motivaci … Tento podnik bude muset soutěžit s kapitalisty a tak se bude muset také chovat. Ale právě toto chování bude narušovat kapitalistickou soustavu a může vést k jejímu zániku. Kapitalistické chování socialistického podniku povede k rozporům, které bude řešit socialistická politická revoluce, která bude mít ovšem zcela jinou podobu, než měla např. revoluce v Rusku či Číně.. Myslím tím opravdový zánik, kde už na návrat ke kapitalismu bude čistě sentimentální záležitost dnešních mocných. Dnes nikoho ani nenapadne se vrátit do feudalismu …
Já se za komunistu rozhodně považuji. Přesto nejsem zastáncem čínského modelu (který začíná být ovládán kapitalisty pod vedením KS), ani modelu sovětského. U sovětského modelu se opomíjí fakt, že „přeskočil“ fázi kapitalismu a tak jej musel ve výrobních prostředcích vlastně „suplovat“ a tím jeho forma je odlišná od formy socialismu, který vznikne na základně nejvyspělejšího kapitalismu. Je dobré si také uvědomit, že onen imperiální strom může zahnívat rozkladem zevnitř. Jestliže se koncentrujeme na „opadávání větviček“ pak tyto větvičky sami nic nezmůžou a budou jen bezvýznamným stromečkem. Imperiální strom se zbavením těchto slabých větví jen zesilní. Pokud chceme imperiální strom porazit tak, aby se z jeho semének neměl možnost „vyklubat“ nový strom, pak je třeba nahlodat kořeny a kmen. Avšak ono čekání na robotizaci průmyslového a obchodního kapitálu nemusí být nutně dlouhodobá otázka, porovnejte vývoj lidstva za několik set tisíc let, oproti poslednímu století … Akcelerace vývoje je nepředstavitelně rychlá a já se nedivím, když čtu články o IT, s názvy: „Kde je hranice ..“ atp. Hranice jsou dvě. Jedna ničí kapitalismus a druhá je skutečná hranice. Ta první není zase tak moc daleko ….

vjm
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >