Situace okolo Sýrie vstupuje zřejmě do předválečného stádia. Pro alianci USA - NATO - EU a část ultrareakčních arabských států sdružených v Lize arabských zemí je porážka sekulárního Asádova režimu prověrkou sil před útokem na Írán. Po vetu, použitém ruskou a čínskou delegací proti projektu rezoluce RB OSN 4. 2. 2012, která měla legalizovat mezinárodní ozbrojenou agresi proti Sýrii, započala další ofensiva informační války, do které se zapojily kromě USA, Francie, Velké Británie a Německa i exoti typu Kataru.

Bezprostředně po zasedání RB OSN se americká velvyslankyně v OSN Susan Riceová nechala slyšet, že ti, kdo hlasovali proti rezoluci, si od tohoto okamžiku namočili ruce v krvi Asádem vražděných Syřanů. 7. 2. se pak vyjádřila ještě otevřeněji: "Myslím, že Rusko a Čína budou ještě litovat, že využily své právo veta, zejména při navazování vztahů s novou, demokratickou Sýrií." Za představiteli USA a Velké Británie pokračoval v útocích proti Rusku a Číně i zástupce oficiálního reprezentanta německé vlády Georg Streiter, který zopakoval tvrzení o odpovědnosti Ruska a Číny za syrské masakry.

O tom, že zejména USA a jejich spojenci financují ozbrojená uskupení teroristů, včetně Al-Kájdy, kteří představují syrskou "opozici" a zákeřně prolévají krev syrských občanů podle stejného scénáře, který použily proti Libyi, se úporně mlčí. "Hrůzné" zločiny Asádova režimu nebyly dosud potvrzeny ani jediným faktem. Ve všech publikovaných informacích o raněných a mrtvých se jejich autoři odvolávají pouze na data, získaná od syrské opozice.

V průběhu dalších tří dnů odvolaly své velvyslance ze Sýrie Španělsko, Itálie, Francie, Velká Británie a Německo. USA uzavřely svou ambasádu v Damašku. 7. 2. odvolaly své velvyslance Bahrain, Kuvajt, Omán, Katar, Saudská Arábie a Emiráty.

Současně s tím vyhlásila EU, že připravuje další balík sankcí vůči Sýrii, které budou publikovány koncem února. Sankcionována má být Syrská centrální banka, její aktiva budou zmražena a všechny transakce přerušeny. Sankce se mají vztahovat i na export a import fosfátů, zlata a vzácných kovů. Připomeňme si, že USA a jejich spojenci uloupili všechny zlaté a valutové rezervy Libye a Egypta z bank na území Spojených států a EU. USA na příkaz prezidenta Obamy rovněž zmrazily (jako když je ukradly) všechna íránská aktiva na území USA.

Odmítnutím rezoluce o Sýrii v RB OSN hledání záminek pro agresi neskončilo. Ve čtvrtek 16. února přijalo VS OSN většinou 138 hlasů (12 proti - Bělorusko, Bolivie, Čína, Ekvádor, Írán, KLDR, Kuba, Nikaragua, Rusko, Sýrie, Venezuela a Zimbabwe a 17 abstencí) rezoluci, odsuzující syrské vedení za použití armády k potlačení ozbrojené opozice a vraždění civilního obyvatelstva. Obsah přijaté rezoluce je totožný s textem, který byl vetován Ruskem a ČLR v RB OSN 4. února. Rezoluce má však pouze doporučující charakter, její nebezpečí spočívá ve vlivu na světové veřejné mínění a svým způsobem přispěje k jakési legalizaci útoků proti syrskému vedení. Představitelé Sýrie a Venezuely označili rezoluci za další pokus ospravedlnit vojenskou agresi, podobně jako proti Libyi.

Syrský velvyslanec v OSN Bašír Džafari před hlasováním zdůraznil, že se jedná o spiknutí, jehož cílem je svržení zákonné vlády: "Hluboce nás znepokojují reálné cíle zemí, které prosazují tuto rezoluci. Je to skutečná agrese proti Sýrii, projevující se ve finanční, informační a politické podpoře ozbrojených teroristických skupin. Ligu arabských států ovládla Rada států Perského zálivu," uvedl.

Stálý představitel v RB OSN Vitalij Čurkin zdůraznil, že rezoluce neprosazuje ukončení násilí oběma stranami. Jejím cílem je izolovat syrskou vládu, nejednat s ní a vyřešit situaci bez ohledu na její postoje.

Podstata ruských návrhů spočívala v nekonfliktní výzvě ke všem opozičním silám, aby přestaly spolupracovat s ozbrojenými uskupeními. Od ozbrojených uskupení pak požadovala, aby přestala útočit na města, vesnice a státní instituce. Ruský návrh vyzýval i vládní ozbrojené síly, aby ukončily ostřelování měst a opustily obydlená centra. Ruské návrhy byly podle očekávání odmítnuty.

Rezoluce, přijatá VS OSN, přestože obecně odsuzuje jakékoli násilí, klade své požadavky pouze na syrskou vládu. Neoslovuje opozici, ani teroristy. Záměr rezoluce nejlépe vystihuje bod "c", § 6, ve kterém se předpokládá stažení všech syrských bezpečnostních sil do původních, trvalých ubytovacích prostor. V podmínkách masového teroru proti civilnímu obyvatelstvu je zřejmé, že Západ a reakční arabské vlády mají v úmyslu dosáhnout toho, aby zahynulo co nejvíce civilního obyvatelstva a "mezinárodní společenství" bylo jakoby donuceno, bez ohledu na jakékoli rezoluce, zasáhnout sílou.

Důležitý je i bod "e" § 6: ten vnucuje syrské vládě, aby zajistila všem mezinárodním médiím plný a ničím neomezený přístup do všech oblastí Sýrie a zajistila jim možnost volného pohybu, aby mohla zjistit skutečnou situaci na místech a sledovat probíhající konflikty. To by znamenalo vpustit do země všechna nejzákeřnější média a umožnit rozšíření již nyní probíhající zhoubné informační války proti sobě.

Nejdůležitějším bodem rezoluce je § 2, který považuje za neoddiskutovatelný fakt, že syrská vláda se dopouští masového a systematického narušování lidských práv a základních svobod, jakými jsou použití ozbrojených sil proti občanům, svévolné popravy, zabíjení, pronásledování demonstrantů, ochránců lidských práv a novinářů, odmítání lékařské první pomoci, mučení, sexuální násilí a kruté jednání s lidmi včetně dětí.

Seznam těchto údajných zločinů není ničím jiným než přípravou obvinění pro Mezinárodní trestní soud v Haagu. A to bez ohledu na to, že Sýrie statut soudu nikdy neratifikovala. (Opakování toho, co známe již ze Súdánu a Libye.) Rezoluce přímo hovoří o nutnosti přivléci k odpovědnosti ty, kdo narušují lidská práva a podílejí se na zločinech, které mohou být hodnoceny jako mezinárodní.

Jedním z nejpravděpodobnějších kroků Západu proti Sýrii v oblasti mezinárodní jurisdikce bude snaha předat kauzu Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, což je možné pouze prostřednictvím RB OSN. Tedy další útok proti Rusku a ČLR, jehož cílem je nejen rozpoutání masové hysterie, ale i pokus o vyvolání protestů muslimů, žijících na teritoriích obou států.

Hysterické útoky proti Rusku narůstají i mimo OSN. 16. 2. 2012 přijal Evropský parlament otevřeně antiruskou rezoluci. Odsuzuje Rusko za vetování rezoluce v RB OSN 4. února 2012 a vyzývá k zastavení vyzbrojování Sýrie. Rovněž úkoluje ministryni zahraničí EU Catherine Ashtonovou, aby zajistila přijetí rezoluce v RB OSN a k tomu jednala s vládami Ruska a ČLR.

Rezoluce VS OSN nemají právní závaznost. O tom, v jakém stavu je nyní OSN, svědčí ale skutečnost, že v souladu s článkem 12 Charty OSN nesmí VS OSN

projednávat problém, o kterém jedná RB OSN. Na protesty mnoha delegací, které požadovaly objasnit, na základě čeho byl do jednání VS OSN zařazen problém, který nebyl v programu, předsednictvo VS OSN ani Pan Ki-moon neodpověděli.

10. února vyjádřila ruská Státní Duma ve svém oficiálním prohlášení jednomyslnou podporu ruského postupu v RB OSN. V diskusi o návrhu prohlášení vystoupil i člen předsednictva ÚV KPRF a tajemník pro zahraniční politické a ekonomické styky Leonid Ivanovič Kalašnikov. Zdůraznil, že prohlášení je potřeba schválit a pokusit se tak zpomalit přeměnu RB a celé OSN v poslušný nástroj legalizování imperialistických agresí, přestože je zřejmé, že Západ půjde dál cestou ozbrojeného násilí a nebude brát rozhodnutí RB OSN vážně.

Připomněl, že komunisté odmítli souhlas Ruska se zavedením bezletové zóny v Libyi, který umožnil silám NATO realizovat masakr, jehož obětí se staly desítky tisíc obyvatel Libye.

Dlouho před jednáním RB o Sýrii, (4. 2. 2012) bylo zřejmé, že Rusko ani ČLR nemohou s návrhem rezoluce, založené na lživých údajích souhlasit a budou nuceny použít svého práva veta.

L. I. Kalašnikov využil své vystoupení i k hodnocení některých zahraničně politických trendů Ruska a Spojených států.

USA mají dlouhodobě stanovené neměnné principy své zahraniční politiky. Jedním z nich je požadovat ústupky od těch, koho považují za své protivníky. Při neúspěchu se snaží vyvolat protivládní odpor občanské společnosti organizováním masových demonstrací prostřednictvím jimi řízených a financovaných nevládních organizací v cílové zemi, teprve pak nastupují ozbrojené síly.

Podle takového klišé postupovaly proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a nyní proti Sýrii a Íránu.

Prezident Asád již dávno vydal několik dekretů o působení politických stran, o ukončení 40 let trvajícího výjimečného stavu a působení masmédií. Vytvořil výbor pro práci s občanskou společností. V zemi se uskuteční referendum k nové ústavě. Všechna tato opatření Západ ignoruje a realizuje svoji zrádnou politiku. Bohužel takový postup mu ulehčuje současná ruská zahraniční politika, která umožnila vojenskou agresi proti Libyi.

Od počátku komunisté tvrdili, že se vláda nerozhodla správně. Na otázku, proč Rusko nevetovalo rezoluce 1970 a 1973, odpověděl tehdy prezident Medveděv, že osobně vydal pokyn ministerstvu zahraničí, aby se Vitalij Čurkin při hlasování v RB OSN pouze zdržel, přestože věděl, jaké to bude mít důsledky.

Ale ani on se však nepokusil předpovědět, jaký bude další postoj Ruska a v souvislosti s tím i ČLR, po ruských prezidentských volbách 4. 3. 2012.

Karel Kluz