Stejně jako se britské členství v Evropské unii jeví do budoucna méně jistým, když premiér David Cameron předhodil možnost referenda, dá se předvídat, že síly ve velkopodnikání, sdělovacích prostředcích a politické třídě zahájí propagandistickou protiofenzívu s využitím mýtů.

Na evropském kontinentu vidíme miliony dělníků a odborářů, kteří odmítají úspornost a spojují si EU s bojem proti nezaměstnanosti, poklesu životní úrovně a chudobě. Ale hlas britské levice odmítající Evropskou unii je zatím potlačený. Což se musí změnit. Ze všeho nejdříve je důležité pohřbít ty omšelé mýty, jež vytáhli prounijní spiklenci.

Prvním z oněch mýtů je, že britský obchod se zhroutí, když opustíme EU; je to naprostý nesmysl. Británie má obrovský obchodní deficit se zbytkem EU, s dovozem větším, než je vývoz, až o téměř miliardu liber týdně. To poslední, co se EU chystá udělat, je uvalení obchodních omezení. Byl by to ohromný vlastní gól; britský obchod s EU se ve svém rozsahu rovná milionu pracovních míst.

Kdyby se Británie byla připojila ke společné měně, k euru, naše ekonomická krize by byla mnohem horší. Británie by byla zřejmě dalším Španělskem, možná by to bylo ještě horší. Současná nezaměstnanost ve Španělsku je ekvivalentem osmi milionů těch, kteří jsou na podpoře v Británii, pádný důkaz, kdyby bylo třeba, že ekonomika EU i eurozóny je silně na trvalém sestupu.

Druhým mýtem je, že Británie by neměla prospěch z unijního zákona o zaměstnanosti.

Tohle je ubohý argument, neboť tu neexistuje nic, co by příští labouristické vládě bránilo obnovit dělnická a odborářská práva, a vlastně překonat zákony EU. Jednoduše musíme vyvinout politický tlak na stranu, aby k tomu došlo. A k čemu byla tahle ochrana v Řecku, Španělsku, Portugalsku i všude jinde? Nezastavila divoké útoky na dělnická zaměstnání ani na ustanovení o sociální péči ve většině EU. Ochrana EU většinou nebyla k ničemu ani v rozhodujících střetech se zaměstnavateli u Evropského soudního dvora (European Court of Justice, ECJ).

Jeho rozsudky v případech Viking Line a Laval nad použitím dovezené pracovní síly, která je levnější, byly ve prospěch zaměstnavatelů, čímž dal vydatně najevo, že odborářská a dělnická práva jsou až na druhém místě, za právy a zisky zaměstnavatelů.

Je skutečností, že Evropská unie je neoliberální kapitalistický výtvor, využitý proti většině evropských národů. Není to Evropa, jež by byla kontinentem velkých národů a zemí, kultur a činorodosti. Být proti EU, to není být protievropským. Evropa utrpěla úděsnou škodu v rukou ekonomického modelu, jenž nefunguje a je v krizi - modelu, vnuceného Evropskou unií.

Kdyby takzvaná Smlouva o růstu a stabilitě, údajně klíčová složka ekonomického uspořádání EU, nebyla tak tragická, byla by k smíchu. V Řecku, Španělsku, Portugal i kdekoli jinde není žádný růst, žádná stabilita a nikdo se nesměje. EU od svých začátků coby Společný trh je mechanismem ke zvýhodnění trhů a postupnému odbourání poválečného konsensu, jenž navrhli Keynes a další na konferenci v Bretton Woods v roce 1944. Mezi jiným, Keynes se zabýval odstraňováním nerovností a vlastně schopností devalvovat nebo revalvovat měny na příslušnou úroveň, tedy něčím, co ve svěrací kazajce eura není možné.

Celých 30 let po roce 1945 viděla západní Evropa téměř plnou zaměstnanost a růst životní úrovně dělnictva do nevídané výše. Chudoba ustoupila ekonomickému růstu a ujalo se přerozdělování příjmů, a tvrdě vybojovaná práva na zabezpečení a sociální jistoty změnila vzdělání a zdraví milionů. Nezaměstnanost v Británii byla obvykle desetinová oproti tomu, co vidíme dnes. Byly postaveny miliony vysoce kvalitních obecních příbytků a dělníci měli poprvé přístup ke zdravotní péči v rozsahu, v jakém ji potřebovali. Služby i mnohé další byly ve veřejném vlastnictví, nakonec odpovědné parlamentu, a jakékoli finanční přebytky šly do státní kasy a zůstávaly ve veřejných rukou. Vlády řídily své ekonomiky s použitím všech rozpočtových a měnových pák, jaké měly k dispozici, a s prospěšnými omezeními devizových kontrol.

Zvolení Margaret Thatcherové v roce 1979 vedlo k privatizaci, "liberalizaci" a k zavedení tržní ekonomiky v Británii. EU řídí ta samá ideologie. Je záhadné a bizardní, že mnozí pravicoví Toryové, kteří nejvášnivěji věří v klasický, neomezený kapitalismus, v privatizaci a v trhy, jsou tolik proti EU.

 Ale většině Evropy to je dělnická třída, kdo je ohrožen Evropskou unií. Uprostřed současného utrpení nad ztrátou pracovních míst, rozbíjení ekonomik a drastických škrtů ve veřejných službách si stále víc lidí uvědomuje, jakou úlohu hraje EU v této privatizaci.

Musíme probudit levicové a dělnické hnutí v Británii do této reality a opět zahájit kampaň za demokratickou, socialistickou budoucnost.

13. února 2013

Kelvin Hopkins, labouristický parlamentní poslanec za obvod Luton North, Anglie