Proč jsem se rozhodl kandidovat za KSČM v letošních volbách

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 3. 2006

Twitter

Životní cesty každého z nás nejsou přímočaré, samozřejmě až na světlé výjimky. Takže i moje cesta byla složitější. Po nástupu do práce jsem se o politiku moc nezajímal. Časem jsem se ale začal zajímat o politické dění v naší republice. Soudruzi, přátelé, kamarádi, je mi smutno, protože jsme zjistil, že současný kapitalistický systém je nastaven totiž tak dokonale, že člověka pasuje do podoby „moderního otroka“, který nemá mít mnoho času přemýšlet o politických vizích. Skončíte školu a musíte někde bydlet.

Současný systém radí, vemte si hypotéku na 20 nebo 30 let, no a pak se 20 či 30 let strhejte a bojte se, že přijdete o práci a nebudete moci splácet byt. A s tím se spojuje i to, že Vás nesmí napadnout vyjadřovat nějaké levicové názory, protože jinak byste byli bez místa sakra rychle. Takže ač je to s podivem, mé politické dozrávání urychlilo to, že jsem díky působení v živnostenské sféře, jako stavař, měl větší možnost začít přemýšlet „bez strachu“, že mě vyhodí z práce. A tak moje kroky po malých krůčcích pomalu, ale jistě směřovaly do KSČM, do které jsem nakonec vstoupil. Neměl jsem to zpočátku jednoduché – ať už kvůli tlaku okolí, výsměchu, místy i trapným hrubým urážkám, které jsem se snažil vyvrátit, někdy i s málo chladnou hlavou.

V současné době ale myslím, že všichni rozumní lidé kolem mne již chápou, proč jsem se vydal touto cestou. Proto nechci jen nečinně stát opodál a jen doufat,ale také přiložit ruku ke společnému dílu, při plnění programu komunistické strany. Tím, že kandiduji za KSČM, chci také poslat vzkaz všem mladým, který by měl znít „jsem věkově jeden z Vás a chci řešit Vaše problémy“. KSČM toto řešení má a uznejte sami, kdo jiný než mladí by měli řešit problémy mladých“. Mladí a tím myslím mladší než jsem já (je mi 27 let) se narodili a začali brát rozum až v době, kdy v naší zemi vládla tzv. demokracie bez jakýchkoli zábran.

Do jisté míry se k nim řadím i já. Ale mediální tlak v současné době a před 10 a více léty,kdy jsem já byl „náctiletý“, se s tím nedá srovnávat. Současným vládcům se prostřednictvím médií podařilo v mysli mladých nastavit rovnítko mezi fašismem a komunismem. Takovým extrémním případem je můj mladší kamarád „náctiletý“ Petr, který, když jsem ním mluvil, tak jsme mu řekl, že jsem komunista, ta na mě vyhrkl „Ale Přemku, ty nemůžeš být komunista, to jsou přece tyrani, kteří zotročovali a vyvražďovali celé národy!“ Po podrobné debatě s Petrem jsme potom zjistil, že neví, co nebo kdo je komunista a komunismus, že vychází jen ze znalostí získaných na základní škole. Podle mne je naprosto nepřípustné označovat takto komunisty, kteří za války bojovali a umírali za svět bez fašizmu, bez vykořisťování. Komunisty, kteří léta trpěli v nacistických koncentračních táborech, ale samozřejmě neméně i ty, co pak dlouhá léta v těžkých podmínkách budovali naši zemi a také v ostatních státech bývalého socialistického tábora novou, vyšší formu společnosti, často za nasazení všech svých sil i za cenu ztráty osobního života; s jedinou vizí, aby se jejich děti a vnuci měli lépe. Na tyto lidi nikdo nesmí plivat a házet špínu a už vůbec ne označovat je za vrahy a fašisty!!! Obrana proti tomu je jediná a to s dnešní mládeží hovořit, o což se ze všech sil snažím. Tím, že můj věkový odstup od dnešních „náctiletých“ je menší, než třeba jejich učitelů v základních a středních školách, mám lepší podmínky. O tom, že naše společné snažení v tomto směru má smysl svědčí i to, že funguje Komunistický svaz mládeže.

Doufám že mladé přesvědčím, že přijdou a přečtou si program naší strany. No a kdo ví, třeba půjdou i k volbám a vhodí lístek pro sociálně spravedlivější svět.A pokud tím, že kandiduji do komunálních voleb a jak vystupuji přesvědčím mladé, aby začali přemýšlet o tom jak to dnes vypadá v naší republice, budu naprosto spokojený. Chtěl bych se také pokusit vytvořit nový širší dialog o našem vnitřním vzdělávání, nejen o naší zemi, o jejím směřování a vývoji. Dát lidem informace, které se jim přes oficiální média nedostávají a podat lidem pomocnou ruku. Zjednodušeně řečeno, docílit toho aby každý, kdo má oči otevřené viděl, že komunisté stojí na jeho straně, na straně všech „lidí práce“, lidí kteří chtějí žít a ne živořit. To je velký úkol na hodně dlouhou štaci, ale musíme touto cestou jít.A musíme začít u sebe v naší straně. Nesmíme zapomenout stavět i mezigenerační mosty, pevná spojenectví, uvnitř naší strany, držet pevně po hromadě i když můžeme být s části flexibilní, a také můžeme mít na různé dílčí věci různé názory, musíme v tomto hlavním stát pevně bok po boku s ostatními členy strany, protože jen pevná a sevřená komunistický strana může prorazit pancíř vykořisťovatelského kapitalizmu a jít směrem ke spravedlivějšímu světu, světu socialismu!

Přemysl Morávek

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >