O eutanasii a svobodě...

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 3. 2006

Twitter

Takže „naši“ konzervativci znovu vystrkují růžky a zase vehementně staví otázku povolení euthanasie. Ve skutečnosti naopak - je třeba postavit otázku, proč by institut asistované sebevraždy neměl existovat. Základní svobodou a předpokladem svobody člověka je podle našeho názoru absolutní volnost nakládat se svým životem dle svého uvážení.

Bylo to křesťanství, které jako nástroj sociální kontroly feudální společnosti mistrovalo celá staletí život člověka od kolébky do hrobu a dokonce i za něj. Církev si o sobovala a osobuje, spolu s nárokem na absolutní pravdu, také právo na absolutní řízení každého kroku na pozemské pouti, na reglementaci toho, co je dobré a zlé. V křesťanském pojetí život nepatří člověku, ale Bohu, respektivě vykladačům jeho vůle. V tomto tradičním pojetí Člověk je křesťan - kdo není křesťanem, není ani člověkem. Eutanasie vadí proto, že rozbíjí jeden ze základních predikátů křesťanství-vrací rozhodování o SVÉM VLASTNÍM ŽIVOTĚ zpět kam patří, tedy do rukou individua. Je základním právem člověka zacházet se svým životem svobodně a suverénně. Ukončení života NA VLASTNÍ ŽÁDOST je výrazem konečné lidské svobody, je přeseknutím pobytu, ztrativšího smysl, Heideggerova „tubytí“, které nemocí, bolestí, či racionální úvahou smí být ukončeno. Nikoli „předčasně“, neboť nerealizovaná potencialita je jen chiméra vznášející v oparu fantasie. Nemůžeme si vybrat místo, čas a podmínky do nichž se rodíme, jsme bez možnosti volby vrženi tady a teď do světa, ale můžeme si zvolit místo, čas a podmínky svého odchodu. Je to dar, který člověk vlastní, neboť jen on tak může VOLBOU porušit přírodní koloběh nesmyslnosti, může potvrdit sebe samého jakožto absolutně metafysicky svobodný subjekt. Odložme tedy konečně autoritářskou církevnickou veteš páchnoucí středověkem, byť balenou do sladkých řečí o „posvátnosti“ a „nedotknutelnosti“ lidského života, do muzea, vedle kolovratu a bronzové sekyry, kam jedině patří. Slavný spisovatel a radikální demokrat N.G.Černyševskij ve svém románu „Co dělat“ považoval právo a schopnost každého jedince zvolit si svobodný, nesentimentální odchod ze života, za jeden z rysů „nových lidí“, osvobozených od nesmyslných předsudků. Proč se však obracet jen k literatuře: Sokrates vypil bez mrknutí oka číši bolehlavu, Seneca si podřezal žíly, a své ženě následující jeho příklad podle Tacita pravil: „Ukázal jsem ti na útěchy života, ty raději volíš krásnou smrt. Nebudu záviděti tvému příkladu. Budiž odhodlanost v tak zmužilé smrti u nás obou stejná, více však slávy v tvém skonu“. Marcus Aurelius ve svých „Hovorech k sobě“ konstatuje „jak by jsi smýšlel o životě, kdybys byl již na odchodu, tak jej můžeš žít už teď. Ale jestli ti to nedovolují překážky, zanechej života, ale tak abys netrpěl. Je tu dým, proto odcházím.“(5.Kn., 29.) Strach ze smrti, vytěsňování vědomí přirozeného konce života, kult mládí ve společnosti s největším podílem starců v dějinách, jev stejně směšný jako absurdní, je pouze důkazem dekadence a slabosti umírající euroamerické civilisace. Vlastní neschopnost důstojně žít, vytvářet „svůj“ projekt vlastního bytí a pak důstojně odejít, snaha vnucovat SVÉ hodnoty jiným jako absolutní, „nadlidské“ pravdy - jen to vyjadřují hysteričtí odpůrci práva na vlastní uvážený odchod ze života. Eutanasie, obecněji odchod ze života, který je racionálním rozhodnutím, je znakem duchovní síly, nikoli slabosti, je potvrzením nejvyšší hodnoty lidské volby, nikoli jejím popřením. Dostojevskij ve svých „Běsech“ spojil svobodu se zabít s ateismem a ztrátou morálky. Hrdina „Běsů“ Kirillov, socialista a nihilista, se chtěl stát Bohem skrze toto osvědčení své svobodné vůle a tím spáchal podle slavného spisovatele veliké kacířství, neboť porušil boží záměr. Podle našeho názoru však nezaslouží odsouzení Kirillov, ale naopak ti lidé, kteří nejsou schopni svobodně uvažovat a zejména to nedovolují ani jiným. Jsou to ti, kteří potřebují v náhradu za náhražkovité „naplnění života“ být stále někomu či něčemu „odevzdáni“, kteří vyžadují od samozvaných „věčných“ autorit stálou reglementaci a autoritu, lidé kteří se neodváží projevit svou svobodnou vůli, ani na prahu vlastního hrobu a tuto SVOU DUCHOVNÍ UBOHOST a závislost VNUCUJÍ I OSTATNÍM.

Peter R. Schuster

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >