Minské setkání z 26. srpna je snad počátkem obratu. Dnes je optimismus ještě předčasný, ale máme tady evidentnější fakta.
Existuje mnoho signálů, že setkání v Minsku 26. srpna znamená počátek obratu. Přílišný optimismus je z mnoha důvodů ale předčasný. Omezím se na zdůraznění nejevidentnějších skutečností.
Tři bývalí spojenci a bývalí přátelé, které měl před sebou, pochopili, že se jedná o hlavního nepřítele Vladimíra Putina. Všichni tři, Putin, Lukašenko a Nazarbájev jsou součástí Celní unie, kterou Kyjev zapudil podpisem "asociační" dohody s EU. Aby mohl být učiněn tento krok, došlo 22. února tohoto roku ke státnímu převratu. Nyní jede Porošenko do Minsku a prohlásí, umím si představit všeobecný úžas jeho stoupenců z Kyjeva, že Kyjev hodlá zůstat na poloviční cestě a mít dobré vztahy s jedněmi i druhými. Přirozeně, že tohle není pravda, ale nasednout do letadla, přiletět do Minsku a lhát, mimo jiné před ztuhlou (úžasem) Katherinou Ashtonovou, je podnik, který bude zapsán do análů ukrajinské oligarchické diplomacie.
Za druhé: Porošenko jel do Minsku hned poté, co rozpustil parlament a vyhlásil nové volby na 26. října. Alespoň tři měsíce tu nebude vláda podpořená solidní koalicí. Což znamená, že "asociační" smlouva nemůže být ratifikovaná v ukrajinské Radě v klíčovém a delikátním období. Co to znamená?
Se vší pravděpodobností to znamená, že Porošenko ví, že nemůže v krátké době uskutečnit změněné sliby antirusům. Jel do Minsku a brzdil. Uvidíme, jaké to bude mít dopady. Ale jedna věc se zdá být zřejmá: Putin nebude dělat ústupky v neprospěch Ruska jak v obchodní oblasti, tak v průmyslové a ani energetické.
Na rozdíl od tlumeného tónu Porošenka, který dělal jasný dojem, že je jako na trní, Putin předvedl dokonalé ekonomické uvažování: my nehodláme nikoho diskriminovat, ale krok Kyjeva nás bude stát 100 mld. rublů, to jsou 3 mld. USD. Pouze v prvních měsících. Musíme bránit náš vnitřní trh. Tedy Ukrajina ztratí všechny preferenční podmínky, kterým se těšila v minulosti jak člen Společenství nezávislých států. A nebude mít žádnou výhodu z těch, které předpokládá Celní unie. Tedy stát uprostřed je nemožné. Je třeba si to rozmyslet dříve. Pokud dojde ke korekcím, je možné o tom znovu hovořit. Jinak je třeba provést rozvod a nést všechny následky. Ukrajina ztratí mnohem více. Tečka. Pak Putin řekl: "zdůrazňuji, že Rusko nikdy nikomu nebránilo ve volbě ekonomických spojenců a dokonce i vojenských (tato formulace je velmi důležitá, protože ukazuje, že v Moskvě si nedělají iluze o eventualitě, že Kyjev vstoupí do NATO). To znamená, dělejte si, co chcete, ale i my uděláme svoje závěry.
Dojem je takový, že Kyjev se dostal do velkých potíží, zatímco Moskva ví, co může a co nemůže dělat. Co je pro ni nejlepší pozice.
Zvláštní, a nezdá se mi, že by to byla nedůležitá skutečnost, bylo, že jednacím jazykem byla ruština.
Za třetí: EU byla na setkání zastoupena paní Ashtonovou, a ne prezidentem komise, i když je in pectore (tj. její nominování neoznámeno jmenovitě). Zastoupení na evidentně nižší úrovni, i když doplněna komisařem pro energetickou politiku a obchod. Znamení nízkého ocenění nechtěné schůzky? Snad. Ale i znak slabosti nebo nejasnosti těch, kteří musí strpět iniciativu jiných. Poté, co byla spoluprotagonistou katastrofy Euromaidanu, se EU stahuje. A je k tomu důvod: kdo zaplatí poplatky za plyn, není jasné a zima je na krku. Ukrajina je v totálním bankrotu. Evropa je v krizi. Jistě, Brusel a Kyjev mohou přenést velké škody na Rusko, ale Brusel perfektně ví, že Evropa utrpí škody na až tak malé. A je stále více zřejmé, že historie kanadsko-amerického plynu získávaného pomocí frackingu byl bluff, ve kterém mohli Evropané plavat jen tři až čtyři měsíce. A nyní co vy nebožáci? I Porošenko to ví. Ukrajinci se neohřejí jeho čokoládou. Jeho stále méně premiér Jaceňuk rád křičí o sankcích uvalených na Rusko. Ale ani sankce jim nepomohou se zahřát.
Za čtvté: Prošenko přijal plán Nazarbajeva na rekonstrukci Donbasu. I tohle je rozhodnutí, které se setká s divokými kritiky v Kyjevě, kde chtějí Donbas zničit a Rusy vyhnat.
Za páté: válka se pro Kyjev nevyvíjí dobře, nýbrž velmi špatně. Armáda se rozpadá a Národní garda nacistů je schopná bombardovat města z dálky, ale uprchne při přímém střetu s povstaleckými bojovníky. Vrcholná schůzka v Minsku se odehrála v průběhu ofenzívy separatistů, která pokračuje i dnes. Požadavek Ruska na přímá jednání mezi Kyjevem a Donbasem o řešení situace bude mít stále větší váhu. Putin odmítl jakoukoli možnost ruského zprostředkování. "Problém je vnitřní záležitostí Ukrajiny." Rusko oznamuje vyslání druhé kolony s humanitární pomocí a nikdo nebude riskovat ji odmítnout, ani Ashtonová.
Konečně zašesté: v Minsku nebyly přítomny USA. Ani jako pozorovatel. A Porošenko to akceptoval. Akceptovala to i EU. Něco zaskřípalo. Operace Euromaidan sloužící k izolování Ruska a jeho vržení na lavici obžalovaných, uvalení sankcí na něho, zasažení Ruska, se řeší v krvavé šlamastice, ze které žádný z promotorů neví, jak se dostat. A to jsme ještě neslyšeli, co je nahráno na páscích z malajsijského Boeingu.
Autor: Giulietto Chiesa
Překlad: Komunistický svaz mládeže
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.