Plechovka koly a racionálnost ekonomického myšlení

Podrobnosti

Vytvořeno 4. 10. 2005

Twitter

Současný ekonomický systém je vychvalovaný jako vrchol racionálnosti, objektivní spravedlnosti a nestrannosti. Považuje se za samozřejmé, že jak se trhu nebudou klást byrokratické či politické překážky, VŠECHNO vyřeší, o vše se postará a ještě i přírodu nejúčinněji ochrání. Podívejme se, jak neuvěřitelně "efektivně" neviditelná ruka trhu řeší výrobu a prodej plechovek koly (piva a jiných nápojů).

Šokující případovou studii o složitosti průmyslového metabolismu přinesli James Womack a Daniel Jones ve sve knize Zeštíhlující myšlení, kde stopují zrod a cesty jedné plechovky anglické koly. Sama tato plechovka je nákladnější a složitější na výrobu než nápoj v ní.

V Austrálii se vytěží bauxit a převeze se do továrny, kde projde chemickou redukcí. Tento půl hodiny trvající proces pročistí každou tunu bauxitu tak, že z ní vznikne půl tuny oxidu hlinitého. Když se ho vyrobí dostatečné množství, naloží se na obří loď s rudou a převe­ze se do Švédska nebo do Norska, jejichž hydro elektrárny poskytují levnou elektřinu. Po měsíci cesty přes dva oceány obvykle ještě leží nějaké dva měsíce u taviči pece.

Pec potřebuje čtyři hodiny na to, aby každou tunu oxidu hlinitého změnila na půl tuny hliníku v podobě desetimetrových ingotů. Ty jsou po dvou týdnech upravování převezeny do válcoven ve Švédsku nebo Německu.

Tam se každý ingot zahřeje na teplotu takřka 500 °C a vyválcuje tak, aby jeho tloušťka byla 3 mm. Tyto tabule se stáčejí do devítitunových rolí a přepravují se nejprve do skladiště a poté na válcovací stolice zastudena v téže zemi nebo i jiné, kde se vyválcují tak, aby byly l0x tenčí a použitelné pro výrobu. Hliník se pak odešle do Anglie, kde se z tabulí vystřihují potřebné tvary a formují se do podoby plechovek, které se pak myjí, vysoušejí, pokrývají základní barvou a poté další vrstvou, ve které je zachyceno sdělení o výrobku. Plechovky se potom lakují, opatří se přírubou (stále jsou ještě bez víčka), dovnitř se nastříká ochranná vrstva, která chrání kolu před korozí plechovky, a procházejí kontrolou.

Plechovky se potom ještě musí naložit do palet, převézt na vysokozdvižných vozících a skladovat, dokud nebudou potřeba. Poté se odvážejí do plnicího zařízení, kde se ještě jednou vymývají a čísti a pak se naplní vodou smíšenou s ochuceným sirupem, fosforem, kofeinem a plynným oxidem uhličitým. Cukr pochází z řepných polí ve Francii a má za sebou převoz, mletí, rafinaci a další převoz. Fosfor pochází z Idaha, kde se těží z hlubokých povrchových lomů - při tomto procesu se také dostává na povrch kadmium a radioaktivní thorium. Za 24 hodin těžební společnost spotřebuje na redukci fos­fátu do potravinářské kvality stejné množství elektřiny jako město o 100 000 obyvatelích. Kofein se dováží z chemické továrny do vý­robny sirupu v Anglii.

Naplněné plechovky se uzavírají hliníkovým víčkem s odtrhovacím uzávěrem rychlostí 15 000 plechovek za minutu, pak se vloží do kartónových krabic, které dostanou patřičný barevný potisk a reklamní sdělení. Kartony se dělají z lesní papíroviny, která pochází odkudsi ze Švédska, Sibiře nebo prastarých panenských lesů Britské Kolumbie, ve kterých žijí medvědi grizzly, rosomáci, vydry a orlové. Plechovky se znovu nakládají na palety a převážejí se do regionálního distribučního skladu a krátce poté do supermarketu, kde se plechovka prodá obvykle do tří dnů. Spotřebitel si zakoupí 355 ml fosfáty ochucené, kofeinem impregnované a karamelem dochucené cukrové vody.

Vypití koly trvá několik minut. Odhození plechovky vteřinu. V Anglii spotřebitelé vyhodí 84 % všech plechovek, což znamená, že když k tomu přičteme ztráty při výrobě, průměrná míra hliníkového odpadu je 88 %. Spojené státy doposud získávají tři pětiny svého hliníku z panenské rudy, na kterou je třeba dvacetinásobný energetický výdaj oproti recyklovanému hliníku, a vyhazují takové množství hliníku, jež by dokázalo obnovit kompletní letecký park amerických obchodních letadel každé tři měsíce.

Každý produkt, který spotřebováváme, má za sebou podobnou skrytou historii - nepsaný seznam svých materiálů, zdrojů i dopadů. Je tu také průvodní odpad, jenž vzniká jeho používáním a způsobem jeho likvidace. V Německu se této skryté historii říká "ekologické zavazadlo". Množství odpadu provázející výrobu polovodičového čipu má 100 000x větší hmotnost než čip, u počítače typu laptop je to 4000x větší hmotnost odpadu. Na výrobu jednoho litru noridského pomerančového džusu se spotřebují dva litry benzinu a 1100 litrů vody. Jedna tuna papíru si žádá spotřebu 98 tun různých zdrojů.

GRA

Podle knihy P. Hawken, A. Lovins, L. Hunter Lovinsová: "Přírodní kapitalizmus", Mladá fronta, Praha 2003

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >