Za sjednocování antikapitalistické levice...

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 9. 2005

Twitter

Měsíc před VII. sjezdem KSM se diskutuje o aktuálních úkolech a cílech komunistického hnutí, zejm. toho mládežnického. Oč by nám, mladým mělo jít? O komunistickou stranu programově orientovanou na systémovou změnu - socialismus, bojující však každodenně za soc. práva a svobody, proti všem formám diskriminace, za bezpečný a mírový svět, solidaritu.

Měsíc před VII. sjezdem KSM se diskutuje o aktuálních úkolech a cílech komunistického hnutí, zejm. toho mládežnického. Oč by nám, mladým mělo jít?

A. O komunistickou stranu programově orientovanou na systémovou změnu - socialismus, bojující však každodenně za soc. práva a svobody, proti všem formám diskriminace, za bezpečný a mírový svět, solidaritu. To neznamená tedy „Čím hůře, tím lépe“, ale tisíce drobných i větších, úspěšných či neúspěšných bojů proti všem útokům na lidskou důstojnost byť jediného člověka. Cílem by měla být strana otevřená novým poznatkům, podnětům, která by tvořila myšlenkovou laboratoř alternativ ke kapitalismu, s produktivním a tvůrčím rozvojem marxismu jako hlavni ose činnosti, strana ač bouřlivě žijící v diskusích, ve svých závěrech jednotná, transparentní, pevná a radikální. Tomu by měla odpovídat i mládežnická organizace.

Proto bychom měli klást důraz na

a) vzdělávání (a to nejen v základech marxismu, ale široce) vlastních mladých členů jako předpokladu pro dostatek kvalifikovaných osob

b) aktivismus, mimoparlamentní činnost současných členů strany a mladých sympatizantů. Není větší školy života než rozhovory s lidmi, diskuse s protivníky a oponenty

c) efektivní práci a budoucí rozvoj strany posílení modelu komunistická strana – její úkolovaná a provázaná mládežnická organizace jako v zahraničí vyzkoušeného předpokladu pro efektivní práci s mládeží a budoucí rozvoj strany

d) fungování KSM jako zálohy nové krve do KSČM (samozřejmě)

B. Neméně důležitou je otázka spojenců. Není možné škatulkovat při řešení aktuálních problémů spojence podle odlišností, ale naopak hledat, co nás spojuje a v čem můžeme táhnout za jeden provaz.

a) Různé tzv. „satelitní“ organizace KSČM jsou dobře fungující, nicméně penetrace mezi neorganizované není až na výjimky příliš velká, snad s výjimkou starších generací, které značně zasahuje činnost např. levicových žen atd. Těžiště práce mladých komunistů zde zatím není a asi budeme mít aktuálnější úkoly.

b) Aktivní levicové subjekty – aktivistické skupinky od radikálních socialistů až po trockisty a příp. určité skupiny anarchistů – jistě máme různé názory, ale jsou i společné body, kde můžeme spolupracovat. Další vazby (např. na intelektuály, různé širší levicové kluby SOK, společnosti SpED) mohou přispět k širšímu pojetí „fronty“ např. proti Modré hrozbě apod. Dá se říci, že tento bod je zdánlivě nejjednodušší a určitým způsobem funkční, nicméně úspěšný by byl více v případě skutečně jednotné, pevné (když otevřené) komunistické strany, která by byla vnímána jako aspoň krátkodobý spojenec, nikoliv jen jako pole pro rejdy toho či onoho - zkrátka být partnerem na bázi rovnosti a slušnosti. Spojencem může být v konkrétních případech (zákoník práce) dokonce i ČSSD, ale je nutné říci, že v současné době jako partner ve vládě zcela jistě ne, to by byla cesta do pekel…

c) Širší občanská společnost – množství malých hnutí, iniciativ, které se rojí mnohdy jako houby po dešti, zůstávají až na výjimky mimo působnost KSČM, což je obrovská škoda. Vždyť případy sebeobrany občanů např. proti nevítané stavbě, ekologické devastaci, automobilismu, bytovým problémům by neměly nastat bez aktivní podpory a spolupráce s komunisty. V tom vidím jedno z těžišť práce mladých komunistů.

d) Sociální fóra, mírová hnutí a jiné platformy – jejich činnost je třeba hodnotit kriticky – nepředstavují většinou systémovou alternativu, nejsou široká a nemají zájem veřejnosti (zvláště ve střední a východní Evropě), často jsou i antikomunistická, ale není možné nepůsobit ani tam a minimálně neodhalovat polovičatost předkládaných řešení. Minimálně je to dobrá škola pro budoucnost. Ostatně, odmítat spolupráci s kýmkoliv jenom pro nálepku „reformismu“ zavání dětskou nemocí levičáctví…

e) Dlouhodobí spojenci – dá se říci potencionální, protože skutečných vazeb na dlouhodobé spojence je minimum, aspoň těch živých. KSČM má malý vliv mezi odboráři, cílovým skupinami zaměstnanců, nezaměstnanými. A řada drobných aktivit strany, popř. KSM nedokáže nahradit potřebnou cílevědomou práci. Zde vidím druhé těžiště práce mladých komunistů.

C. Do třetice – důležitá jsou také témata, s kterými by měla KSČM oslovit veřejnost.

a) Domnívám se, že je třeba posílit témata, které sice mohou být určitým způsobem starší generaci trochu odcizená, ale k levici, a radikální ještě více, patří – jako je antifašismus, práva migrantů a menšin, registrované partnerství, postavení žen, ekologie, drogová prevence, alternativní kultura, alterglobalizační hnutí

b) Druhý balík témat by se měl týkat samozřejmě likvidace našich současných práv a omezování svobod (třeba pod záminkou boje proti terorismu), sociálním škrtům, modrým hrozbám a balíčkům, zdražování a boji za lepší životní podmínky atd.

c) třetí balík by měl mít charakter solidarity a globálního zpravodajství z celého světa – tvoři lby jakousi součást sítě odporu proti nadnárodním korporacím, řetězcům atd.

c) čtvrtý souhrn témat míří do budoucnosti – měl by představovat živou alternativu současnosti, globální socialistickou alternativu

Domnívám se, že v těchto bodech mohou být mladí také nápomocni.

D. Cílové skupiny působení mladých komunistů vycházejí již z předešlých zkušeností. Jsou to samozřejmě vysokoškoláci a středoškoláci, učni, mladí nezaměstnaní, mladí pracující, mladí příslušníci národnostních a jiných menšin. Ke každé skupině pak patří sociologický rozbor, analýza jejich problémů, podskupin, konkrétní kampaně a vhodná témata. To je však na samostatný článek…

E. Závěrečným, ale neméně důležitým úkolem je zachování historické paměti - pravdy o minulosti, hromadění faktografie pro další generace, abychom měli po ruce vždy zdroj poučení, analýzu svých vlastních chyb, ale i příklady velkolepých úspěchů. Abychom také nedopadli jako po pálení knih ve Fahrenheitovi 451… Abychom se nedočkali toho, že až přijdou naše děti ze školy, řeknou „Tati, ty jsi komunista? A proč jste jedli děti a nevraceli kůže?“

Zdeněk Štefek

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >