Smrt Fidela a bod obratu krize: náhodná shoda okolností

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 11. 2016

Twitter

Volba Trumpa a Castrův odchod ze scény se kryje s pravděpodobným zahájením nové fáze systémové krize.

Un Fidel che vibra en las montaňas 

un rubí, cinco franjas y un estrella.

To není nostalgie po zašlých časech tak zvaných iluzí a tak zvaných deziluzí. Je to konstatování, že odešel gigant a jeho odchod přikrývá politické trpaslíky, kteří ho přežili a neustávají v touze vládnout.

Se smrtí Comandanta Fidela Castra se uzavřela jedna epocha. Když tohle řekneme, řekneme samozřejmou věc, která ale skrývá něco, co může překvapit.

Fidelův dlouhý život pokryl celý přechod od komunistických nadějí až po aktuální showdown systémové krize, která považuje levici za ideologickou a často i přímo za politickou podporu amerického imperialismu, tedy toho který Che hodnotil jako největší nebezpečí pro lidstvo.

Maximální bod (lokální? nebo absolutní?) krize, která tak vrhá světlo na dlouhý zmatek mezi pokrokářstvím levice a emancipací, jež je naproti tomu rysem vědecké utopie Marxe. Zmatek, který měl své historické důvody (počínaje antifašistickými jednotnými frontami po poválečné keynesiánství), ale který pověřila samotná Historie dnes definitivně odhalit.

Smrt Fidela Castra se kryje s volbou Donalda Trumpa do funkce prezidenta země, která mu byla po desetiletí nejzarputilejším nepřítelem. President-elect komentoval smrt Comandanta s grimasou vyceněných zubů. Není se co divit. Zdá se, že cenění zubů patří do genetického kódu určitých politiků impéria. Vzpomeňme si na ono vycenění Hillary Clintonové při zprávě, že Kaddafí byl zmasakrován.

Rozdíl je, že Trump nemá ruce potřísněné Fidelovou krví, zatímco Clintonová je měla pošpiněné krví Kaddafího (přímo proti vůli Obamy, jak už dnes víme).

Homér nazval Achillea, který neměl slitování se zabitými nepřáteli slovem bestie.

Shoda okolností mezi volbou Trumpa a smrtí Fidela už není tak velká, když se vezme v potaz, že devadesát let lidera maxima poznamenává - je to anagrafický problém- více než pravděpodobné otevření nové fáze systémové krize, nová fáze, jejímž symptomem se zdá být volba Trumpa. Nová fáze dlouhé krize, která následovala po velkém poválečném dvacetiletí, kdy západní kapitalistický rozvoj byl poznamenán historickým vrcholem a na Kubě právě Fidel a Che dobývali vítězství v Santa Claře a Havaně. První symptomy této krize byly současníky vraždy Che v Bolívii.

Jestliže smrt Fidela uzavírá epochu, volba Trumpa, ať už míří kamkoli, otevírá jinou.

Lze si celkem snadno povšimnout změny názorů ze strany každého hráče na světové scéně. Není to nevyhnutelně jev ve vztahu příčina-následek. Na druhé straně nejen my, ale také různé elity jsou v očekávání vidět vládnoucí tým nového prezidenta a jeho první kroky. Ale lze říci již nyní, že se potvrzují změny zaměření nebo se vypracovávají hypotézy pro strategickou změnu zaměření ze strany celého Západu. Malá většina Evropského parlamentu vyjádřila nedávno svojí vlastní rusofobii (ve značné míře vyvolané z druhé strany Atlantiku), když dala volný průběh vlastnímu latentnímu instinktu: zavraždit svobodu ve jménu demokratických principů. Prošla rezoluce, která požaduje, aby ruská media (a s vyhlídkou každého nesouznícího hlasu) byla bojkotována a cenzurována. Instinkt mající levicovou charakteristiku. Hlas potlačující evropskou svobodu (proti kterému se postavilo například hnutí 5 hvězd) je zde, aby dosvědčil, že jsme v plné přechodné fázi.

Příčina toho je zjevný neúspěch, zjevná neudržitelnost strategické linie uplatňované až doposud při řešení systémové krize. Jestliže na jedné straně malá Sýrie se ukázala jako nepřekonatelná překážka pro nejbohatší národy světa, na druhé straně finanční systém je na pokraji propasti. Je tu velká potřeba zavést do mezinárodního oběhu juan a rubl, což jsou jediné měny se zlatým krytím. Brexit je plodem těch, co to vycítili ve vzduchu, jak to pouze londýnská City dokáže dělat po dvě požehnaná století. TTP a TTIP míří ke svému pohřbu (neslavnému) a také NAFTA (Severoamerická zóna volného obchodu) by mohla vážně onemocnět.

Zatímco všichni ještě příliš řeční o financializaci a globalizaci, jde se právě opačným směrem proti tomu smyslu, které tato dvě slova měla až doposud. Myslím, že to nebude dlouho trvat a budeme se nacházet na rozcestí. Buď kapitalistická anarchie jako předzvěst finančních a obchodních válek, kde střety kapitálů se mohou přeměnit na střety mezi státy, anebo uznání nového multipolárního světového pořádku, ve kterém USA budou velkou mocností rovnocennou jiným, ale již nebudou hegemonem. Linie Donalda Trumpa se dnes zdá být, že chce využít velké moci, kterou USA doposud mají, pro vyjednání nejlepších podmínek (počínaje pozicí dolaru) v multipolárním světě, bez činění si iluzí, že mohou Státy zůstat nesporným světovým vůdcem.

V obou případech, praktické skloňování pojmu "imperialismus" bude ještě jednou předurčeno ke změně, protože se otevírají zcela nové mezinárodní a národní scénáře.

S Fidelem odešel gigant světové politiky. My tady v Itálii se účastníme žalostného divadla jeho bývalých fanoušků, kteří se nejvýše dokáží skrýt za jezuitské perifráze téhož cenění zubů Trumpa (když ho neuvedou znovu ve známost na chlup stejně oni sami, nebo jejich současné intelektuální ikony).

Tito liliputáni důstojnosti a neuronového aparátu nedokáží být ani naprostými zrádci, takovými jakými by chtěli být, protože nejsou schopni dosáhnout slizké velikosti Jaga, po nich zůstane v dějinách jen uslintaná stopa. Zcela jistě odlišný osud než ten, který vyhradily Dějiny gigantu Fidelu Castrovi

Je to otázka několika let.

Pjotr

Zdroj: http://megachip.globalist.it/Detail_News_Display?ID=126910&typeb=0&la-morte-di-fidel-e-il-punto-di-svolta-della-crisi-una-coincidenza-non-casuale

Překlad KSM

• < Předchozí
• Další >