Odchováni reality shows a soap operami

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 9. 2005

Twitter

Tak nějak bych si mohl představit autory analýz KSČM, které bývají zveřejňovány v Britských listech. Jaký je dle mého cíl těchto článků? Vnutit KSČM problémy, které nemá, místo aktuálních kampaní nasměrovat její činnost dovnitř a uvést ji před volbami do vnitrostranického a interpersonálního boje a tedy – oslabit rostoucí pozici KSČM a dlouhodobě jí uvést do věčných lovišť.

Popř. podpořit tzv. modernizační (ve skutečnosti však reformistické, tj. směřující k sociální demokracii a kolaboraci s kapitálem) proudy usilující o změnu samotné identity komunistické strany. Na základě střípků, rozhovorů s tzv. “zdroji“, mixu pravd, polopravd a lží vytvořit mediální obraz KSČM jako zakonzervované rozhádané strany bez reálného programu a budoucnosti. Na základě planého škatulkování a používání stalinistických metod vytvořit pro KSČM nálepku konzervativního, stalinistického, nepoučitelného a do minulosti zahleděného subjektu. A proč? Protože se bojí silné komunistické strany schopné systémové změny. Otázku „Komu tím slouží“ si odpovězte sami…

Článek má být analýzou, avšak postrádá základní informace. Kdyby se autorka analýzy podívala na stránky Komunistického svazu mládeže, jsem zvědav, která pasáž programu zaván tzv. „stalinismem" …

Požadavky na přímou demokracii, odvolatelnost politiků nebo snad podpora alternativní kultury, registrovaného partnerství, bezplatného školství a zdravotnictví, míru ve světě? Nebo snad kampaně KSM za bezplatnou MHD, proti fašismu, válce, proti zdražování kolejného, zavádění školného, proti použití biometrických údajů v pasech, podpora protidrogové prevence místo represe uživatelů, podpora účastníků Czechteku?

Ne, neklesnu na úroveň onoho článku, abych se zapletl do jakési hry o škatulky a nálepky. V duchu myšlenek svého sjezdu máme každý týden aspoň jednu akci na veřejnosti, vždy na aktuální téma, neuzavřeme se do místností a nebudeme diskutovat o tom, kdo je ten správný komunista a kdo ne… Praxe ukazuje pravdu …

Stejně tak se směji úvahám v „analýze“ o budoucím mém nástupci. Ano, můj čas jako předsedy KSM se dobrovolně krátí, opakuji dobrovolně, protože my, mladí komunisté, pravidelně měníme své představitele, což ovšem neznamená, že ti starší a zkušenější přestanou pracovat… Takže nepotěším autorku článku a další, že by v nejbližší době naše hnutí přišlo o mě jako o aktivního „mladého“ komunistu. Nepotěším. A na své nástupce, volené sjezdem, jsem zvědav a budu je podporovat, jak jen to bude možné… Na klípky „jedna paní povídala“ si ale myslím, že máme Blesk…

Hodně moderní je zabývat se spory jednotlivých představitelů KSČM. I ve zmíněném článku je toho plno. Opět po vzoru „Blesku“ – na základě pravd, polopravd a nepravd umíchaný koktejl zřejmě po senzacích chtivé veřejnosti bude chutnat... Mohl bych zakroutit hlavou a říci – popisované spory jsou cesta do pekel, nesouhlasím s nimi. Nezakrývám, že spory existují. Jako ostatně všude. Doufám jen, snad ne naivně, že společné cíle komunistů budou vždy prioritou… Prádlo se má prát doma a tak zároveň nesouhlasím s jednostranným ventilováním postojů toho či onoho v tisku. Rozhodně však tyto spory nejsou pilířem činnosti tisíců komunistů…

Podobně překroucená je další oblíbená teze o nekritickém vnímání minulosti, o tzv. stalinismu. I Exner, i Dolejš, jakkoliv jsou zde stavěni proti sobě, i celá KSČM ve svých dokumentech - všichni jednoznačně odsoudili deformace minulého systému, ať již byly nazvány deformacemi stalinského či brežněvovského typu či jinak…

KSČM však pojala nutnost odsoudit deformace mnohem šířeji, tedy odsoudit deformace, ať již byly za kohokoliv, za Stalina, Mao Ce Tunga, Husáka či dalších. Uměle médii vyvolaný spor o „stalinismus – nestalinismus“ (viz reportáž TV Nova o sporu Dolejš – Exner, která naprosto vystřihla, poskládala reakci Exnera a dala jeho slovům jiný smysl, který z něho udělal zastánce „stalinismu“) naprosto nafukuje skoro bezvýznamné tendence mezi základnou KSČM a potírá skutečnou živou komunistickou linii strany. Je samozřejmé, že škatulkování do jakéhosi termínu „stalinismus“, který má mnoho významů, není ani analýzou negativ, ani označením oněch negativ. Má, stejně jako spousta dalších věcí, jen a jen rozdělovat levici a kdo na ten špek skočí… Zkrátka – místo objektivní analýzy minulosti má očernit celou historii komunistického hnutí, jednoznačně a navždy. Čili stručně řečeno – média rády vnímají spory KSČM jako spory mezi moderní (rozuměj přizpůsobivou, jimi sympatickou) a stalinistickou větví. Ve skutečnosti jde však o spor mezi sociálně demokratizační linií (linie přizpůsobení se kapitálu a zařazení KSČM mezi standardní radikálně levicové, do systému integrované strany) a linií komunistickou (linii na systémovou změnu orientovanou, radikální stranu)… Kterou linii budou média, zejména pravicová, ale i sociálně demokratická jednoznačně podporovat, nechám opět na Vás a skutečnost mi dává více než za pravdu.

Hodně překroucená je i historie vztahu k SEL… Myslím, že realitu to 3. září výstižně popsal v Halo novinách Karel Klimša, místopředseda UV KSČM, článek budu citovat celý, protože je zásadní:

Karel Klimša, HaNo, 5. 9. 2005:

Ve dnech 29.-30. 10. 2005 se má v Aténách uskutečnit první sjezd Strany evropské levice (SEL)

V této souvislosti je třeba zaujmout stanovisko k charakteru a vnitřnímu fungování SEL, přičemž na základě srovnání požadavků vznášených KSČM vůči SEL na straně jedné a jejich ignorování a odmítání ze strany SEL na straně druhé je nutné formulovat stanovisko KSČM týkající se dalšího vystupování KSČM vůči Straně evropské levice a statutu KSČM v rámci SEL.

Dosavadní požadavky KSČM vůči Straně evropské levice a postoje k jejímu ideovému charakteru jsou dány především stanoviskem ÚV KSČM ze 4. 10. 2003, stanoviskem VV ÚV KSČM ze dne 14. 11. 2003, stanovisky delegace KSČM na zakládajícím sjezdu SEL z 8.-9. 5. 2004 a v dopisech předaných vedení SEL dne 25. 10. 2004 prodiskutovaných na schůzi VV SEL v Berlíně 8. 1. 2005.

Na zakládajícím sjezdu Strany evropské levice měla delegace KSČM mandát, aby se stala zakládajícím členem za podmínky, že budou přijaty základní připomínky KSČM k rozhodujícím sjezdovým dokumentům a k charakteru SEL jakožto strany celoevropské. Od Atlantiku po Ural, nesevřené do hranic EU. Strany, která bude sjednocovat, nikoli rozdělovat všechny články komunistického a skutečně levicového hnutí v Evropě. To se ovšem v praxi nestalo. Proto se KSČM rozhodla účastnit se činnosti SEL jakožto aktivní pozorovatel.

Na návrh KSČM byly v přípravném období před ustavujícím sjezdem SEL do stanov zapracovány tři zásadní principy: 1) rozhodování na základě konsenzu, 2) rotační předsednictví a 3) otevřenost i politickým stranám mimo EU. Tyto principy však v praxi nejsou v potřebném rozsahu naplňovány. Co to konkrétně znamená a co z toho plyne?

Podle stanov mají všechny strany ve výkonném výboru SEL dva členy, což při neuplatňování principu konsenzu představuje při rozhodování o důležitých otázkách nebezpečné riziko přehlasování stran, jako je KSČM, autoritativním vedením SEL či stranami místně i celoevropsky méně významnými nebo zcela marginálními.

Rovněž snaha KSČM o pojetí SEL nikoli jako strany omezené pouze na prostor EU, nýbrž otevřené evropským radikálně levicovým stranám zemí stojících mimo EU, je v praxi odmítána či nenaplňována. Přitom v rozporu s tímto odmítáním a v souladu se selektivním přístupem příznačným pro SEL jsou zakládajícími stranami SEL i strany z nečlenských zemí EU - Švýcarská strana práce a rumunská Strana socialistické aliance.

Předseda KS Rakouska Walter Baier (kterého nikdo nemůže označovat za tzv. „stalinistu“, vzhledem k jeho knize právě o „stalinismu“, pozn. Z.Š.) v této souvislosti uvedl, že snahy KSČM o změnu pojetí SEL jakožto strany celoevropské narážejí i na koncept ideologický, nikoli pouze geografický. Tedy jinými slovy narážejí na snahu omezit sílu komunistického proudu ve Straně evropské levice.

Jak W. Baier také prohlásil, problém faktického neuplatňování konsenzu spočívá mnohdy v uplatňování zákulisních metod práce namísto kolektivních přístupů v tvorbě stanovisek a rozhodování v rámci centrálních orgánů strany.

Postoje KSČM vůči SEL vyjádřené ve výše uvedených dokumentech a stanoviscích lze stručně vypočíst a srovnat s reálným stavem věcí:

1. KSČM prosazovala sjednocování evropské levice v celé Evropě, tedy celoevropský rozsah SEL. Proto nastolila požadavek pozvání 27 komunistických a radikálně levicových stran z celé Evropy - mj. KS Ruské federace, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska, z pobaltských zemí, ze zemí bývalé Jugoslávie, Turecka, ale i z EU, tzn. Z Velké Británie, Portugalska, Řecka aj. Cílem takového setkání mělo být seznámení se s jejich postoji, námitkami, popřípadě podmínkami jejich účasti či spolupráce se SEL. Úsilí o celoevropský politický rozměr Strany evropské levice její předseda Fausto Bertinotti odmítl a zdůraznil, že hlavní oblast politického působení SEL je v EU.

2. Podle KSČM nemohou být dějiny komunistického hnutí 20. století paušálně odmítnuty jako negativní, přičemž je nezbytné poučit se z chyb a rozvíjet to, co se osvědčilo.

3. KSČM zdůrazňovala, že princip konsenzu musí být nejen proklamován ve stanovách, nýbrž i respektován v praxi. Realitu ilustruje například výše uvedený výrok předsedy KS Rakouska W. Baiera. V této souvislosti se představy charakterizované myšlenkou - vstoupit do SEL a následně ovlivňovat její vývoj - jeví jako zcela iluzorní. Přehlížejí skutečnost, že KSČM uvnitř SEL již od jejího založení aktivně vystupuje, a to dokonce více než mnoho členských stran.

4. Navrhované individuální členství v SEL je z právních a politických důvodů problémové. V ČR je dvojí členství v rozporu se zákonem, přičemž myšlenku individuálního členství odmítá i FKS a další strany s jeho uplatňováním ve svých zemích nepočítají.

5. Velkým problémem je z celé řady důvodů otázka financování SEL. Jedním z těchto důvodů je skutečnost, že financování SEL ze strany Evropského parlamentu je politicky podmíněné. Aby totiž SEL získala dotaci od Evropského parlamentu, musí zajistit programové naplnění principů EU. Tedy aby získala finance od EP, musí být státotvornou, přiměřeně konformní. Evropský parlament přitom může většinou svých členů na základě žádosti alespoň čtvrtiny poslanců ze tří různých klubů ověřit , zda politická strana na evropské úrovni tyto zásady naplňuje. V případě, že EP zjistí neplnění některé z podmínek, má být takové straně odňato financování EP. KSČM proto prohlásila, že v případě, že by bylo financování SEL ze strany Evropského parlamentu v praxi vázáno na nepřijatelné politické podmínky, které by byly v rozporu se suverenitou a identitou členských stran, neměla by být činnost SEL na něj vázána.

6. KSČM nastolila pozměňovací návrh stanov, týkající se záporných stránek v minulosti našeho komunistického hnutí. V preambuli použitý výraz pokládající za nepřijatelné stalinistické, nedemokratické praktiky a zločiny jsme navrhli nahradit lépe vystihujícími slovy, například všechny nedemokratické praktiky a zločiny . V červenci t. r. na jednání s představiteli německé Strany demokratického socialismu jsme jako možný kompromis navrhli případný doplněk včetně těch, na kterých se zúčastnil J. V. Stalin anebo vypuštění sporného textu.

Z předložených návrhů KSČM nebylo zatím nic přijato, přestože KSČM po celé období vystupovala jako aktivní činitel uvnitř SEL, v jejímž rámci se snaží nastolovat a prosazovat své cíle. To, že je její úsilí dosud neúspěšné, vůbec nesouvisí s jejím statutem pozorovatele, nýbrž se stávajícími mechanismy fungování SEL, která v podstatných věcech nerespektuje své vlastní stanovy, a s jejím ideově-programatickým zaměřením. Kdo hledá příčiny jinde, je na nesprávné stopě. Když si ráno zapnete na košili první knoflík špatně, je to špatné celé. A musíte zpět, k tomu prvnímu knoflíku. Stejné je to i v případě této strany, která - a znovu to opakuji - musí spojovat, sjednocovat, integrovat, nikoli dělit, vytvářet jakési bariéry. Je na několika stranách ve vedení Strany evropské levice, aby neblokovaly změny ve stanovách a SEL se stala tolik potřebným místem setkávání, spolupráce a koordinace společného postupu celé evropské komunistické a další opravdové nereformistické levice. Z výše uvedeného proto vyplývá, že není důvod měnit usnesení ÚV KSČM z 26. 6. 2004, podle něhož se KSČM stala v rámci SEL aktivní stranou s pozorovatelským statutem.

K tomu není, myslím si, co dodat. Před námi se stále více blíží čas křižovatky Luxemburgové „Socialismus nebo barbarství“. Projekt sjednocování radikální levice musí být vedený snahou o sjednocování na společných základech, na otevřenosti, snahou o kooperaci a hledání kompromisů a pro komunisty musí vycházet z teze „Sjednocovat radikální levici a zachovat si komunistickou identitu“. To je to, čeho pravice bojí. Silné, jednotné, skutečně komunistické strany, která by měla masovou aktivní podporu veřejnosti, mezi dělníky, intelektuály i mezi mládeží a nabízela skutečnou systémovou alternativu. V tom je jádro pudla.

Zdeněk Štefek,

psáno pro Britské listy jako reakce na http://blisty.cz/art/24835.html

PS: Vzhledem k dalšímu vývoji události je třeba poznamenat, že článek vznikl před medializováním avíza případného odchodu předsedy UV KSČM Grebeníčka. Článek se také nesnaží tvrdit, že neexistují jiné diskuse ve straně, kde diskutující nejsou děleni "politicky"(Případ vztahu k SEL a sjednocování levice, kdy můj postoj je bližší Václavu Exnerovi), ale třeba také spíše po jiné linii zdánlivě generační (případ vztahu k CzechTeku, kdy je má pozice bližší spíše Jiřímu Dolejšovi) apod. Článek se také nesnaží tvrdit, že bychom neměli spolupracovat s levicovými subjekty, i se sociální demokracií, popř. s levou částí sociální demokracie. Spolupráce, posilování levice a hledání spojenců včetně určitých vzájemných kompromisů je nutná, je to však něco jiného než ztráta komunistické identity.

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >