Hledání "říše zla"

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 1. 2007

Twitter

Máme tu období výročí. Údajně veřejnoprávní, údajně Česká televize, nám naservírovala hnedle dva miniseriály o činnosti Charty 77 v dobách, kdy jsme žili, podle upoutávky na jiný její antikomunistický pořad, od jedněch drátů ke druhým. Uplynulo totiž už 30 let od té doby, kdy „umělci“ Havel, Landovský a Ludvík Vaculík 6. ledna 1977 v Praze vyrazili Landovského dvoudvéřovým bílým Saabem V4 s motorem Ford rozšiřovat materiál, který nesl pečeť (ne)organizace Charta 77, jak ji nazvali 4 lidé, z nichž 2 byli bývalí stalinisté, Pavel Kohout a Zdeněk Mlynář.

Ta další výročí jsou ta, která jsou připomínána antikomunistickými médii jen jako „nechvalně proslulá“ nebo vůbec. Především je to 90 let od Velké říjnové socialistické revoluce a další výročí se týká dvou lidí, které nám tato událost dostala do povědomí a do našich životů. Na konci prosinci loňského roku uplynulo 100 let od narození bývalého generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Iljiče Brežněva a v říjnu si připomeneme vraždu Ernesta Che Guevary, zastřeleného bez soudu v Bolívii před 40 lety.

Proč tolik dat na úvod?Protože všechno spolu souvisí.Vše se týkalo doby,o které se rozepisuji na úvod,přestože jsem se v této době teprve narodil.Dnes tuto dobu hodnotí spousta mladých lidí,aniž by měli prostudované materiály obou stran Studené války,toho obrovského měření sil kapitalistického a socialistického bloku a přijímají pouze jednostranné informace,mnohdy bývalých „aktivních“ komunistů jako je svazák,dnes senátor Parlamentu ČR Martin Mejstřík.Kolik z těchto mladých lidí četlo nějakou komunistickou knihu či alespoň práce západních marxistů?A přesto režim,díky jehož populační politice povětšinou přišli na svět,  někdy upřímně nenávidí, hovoří o porušování lidských práv a v zájmu jejich „obrany“ jsou nás schopni napadnout tak brutálně,že to zaskočilo i infiltrovaného redaktora Týdne, který o útoku informoval ve svém loňském špinícím článku z několika akcí, kam se vloudil jako čerstvý „člen“ jednoho klubu KSM.

Právě tento časopis,jeden z hlavních zdrojů České televize,který CHE Guevaru nazývá „bolševickým banditou“, hovoří o „ultralevičácích“ v ČSSD, KSČM nazývá gottwaldovsko-estébáckou a útok na jejího místopředsedu Dolejše komentoval: „Nebijte komunisty, prospívá jim to“ a zároveň vytahuje „pozitiva“ na masových vrazích Cecilu Rhodesovi (neomezeného vládce Severní a Jižní Rhodésie – dnes Zambie a Zimbabwe), Augustu Pinochetovi, Ronaldu Reaganovi, který právě v době, o níž hovoříme, mluvil o socialistickém táboře a Sovětském svazu jako o „říši zla“, zveřejnil v posledním čísle rozsáhlý článek „Věčná sláva ztroskotanců a zaprodanců“, právě o Chartě 77, který je až neuvěřitelně, nechtěně otevřený o tom, co znamenala tato část „odpovědi“ mocných na Západě proti obrovskému rozmachu socialistických a komunistických myšlenek v tehdejším světě.

Ten byl demonstrován na konferenci Evropských komunistických a dělnických stran v Berlíně 29. – 30.6. 1976, které se zúčastnilo 29 evropských komunistických a dělnických stran. Následovala po Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která se konala v Helsinkách v roce 1975 a na jejíž jeden bod se „chartisté“(z 50% tvořené bývalými a „reformními“ komunisty a trockisty) ve svém prvním prohlášení odvolávali. V Berlíně se hovořilo o všech úspěších celosvětové soustavy pokrokových a mírových sil v boji za rozšíření sociálních práv lidí v kapitalistickém světě, za národní a ekonomické osvobození kolonií a za zvýšení životní úrovně lidí v mnohdy válkou rozvrácených zemích. Hovořilo se o svržení fašistických režimů (členů NATO) v Portugalsku a Řecku, o úspěšném vývoji v postfrankistickém Španělsku, o 35% získaných ve volbách Italskou komunistickou stranou, o dějinných vítězstvích prostých lidí ve Vietnamu, Laosu a Kambodži (v roce 1979 navíc vietnamskými vojsky osvobozené od hrůzovlády Pol-pota, později podporovaného proamerickým Thajskem kvůli pohraničnímu sporu) proti vojenské mašinérii USA, které také čekal nezdar při blokádě Kuby. Konec portugalské koloniální války znamenal také konec více než desetiletých masakrů protikoloniálních bojovníků v Angole a Mosambiku, kde také vznikly pokrokové marxistické vlády, které se držely i přes intervence rasistického režimu Jihoafrické republiky, který útočil třebas v Angole z území proti vůli OSN okupované Namíbie.Mnohdy zasáhli kubánští interbrigadisté, kteří přijeli chránit země, kde Sovětský svaz, Československo a NDR budovaly nemocnice a dříve zde netušené věci,jako obrovská sídliště či školy pro prosté Afričany a ne pro jejich kolonizátory. Tam, kam západní země vysílaly vyzbrojené žoldnéře, tak, jak se to naučily v bývalém Belgickém Kongu v době vraždy legálního prezidenta Patrice Lumumby, velikého bojovníka proti imperialismu a kolonizátorství.

Tehdy se kapitalistický svět nacházel v hospodářských a ropných krizích, ve Spojených státech, které musely roku 1975 neslavně vyklidit svou ambasádu ve Vietnamu, kde po sobě nechali 60 000 mrtvých vlastních lidí a 3 milióny Vietnamců, musel odstoupit prezident i viceprezident usvědčený ze zločinů a ve volbách zde zvítězil, po překlenovacím prezidentu Geraldu Fordovi, demokrat Jimmy Carter.

Poslední kdo z koho začalo. Kroužky mocných v západním světě bily na poplach. Než však použily úderné pěsti náboženských fanatiků, na které se rozhodly vsadit, nasadily si „lidskou tvář“,aby získaly oddechový čas rozjet antikomunismus tak, jak to nedokázaly ani v 50.letech, kdy se staly oběťmi justiční vraždy v USA manželé Rosenbergovi, kdy fungoval Výbor pro neamerickou činnost senátora McCartnyho, který před ním vyslýchal i Charlieho Chaplina, nebo kdy byl v Guatemale v roce 1956 pod vedením CIA (americké Ústřední zpravodajské služby) svržen demokraticky zvolený levicový prezident Arbes a rozpoutána občanská válka, ve které v této malé zemi zemřelo 500 000 lidí.

Do roku 1979 USA vytvářely ve světě ideová centra, diverzní skupiny, způsoby jejich financování a posilovala za pomoci bývalých komunistů či levých a pravých oportunistů v komunistickém hnutí jeho rozkol. Zatím pořádaly konference o odzbrojování, o uvolňování mezinárodního napětí atd. Do roku 1980 již měly vše. Papežem představitele nejkatoličtější země socialistického bloku, Polska, kde byl zafinancován vznik odborů Solidarita, údajně nezávislých(komunistická média, která pravdivě pojmenovala zdroje Solidarity, dle Západu a našich chartistů, šířila bolševickou propagandu - dnes se vůdce bývalý Solidarity, Lech Walesa, chlubí tím, co všechno jim CIA financovala, ta CIA, kterou za vlády Ronalda Reagana vedl George Bush starší, pozdější americký prezident, jehož rodinu donedávna financovali především příbuzní Usámy Bin-Ládina ze Saúdské Arábie, ta CIA, která ve spolupráci s Brity vyzbrojila a vycvičila dnešní členy Tálibanu a Al-Kájdy, včetně právě samotného Usámy proti Sovětům, kteří svět těchto náboženských fanatiků, ať už v Polsku nebo v Afgánistánu, chtěli zbavit, ta CIA, která krvavou občanskou válku proti sandinovcům Daniela Ortegy, kteří osvobodili Nikaraguu od fašistické diktatury, podporované Spojenými státy, platila z černých fondů, jako byly např. drogy od panamského diktátora Manuela Noriegy, kterého se jako nepotřebného poté v roce 1989 zbavili pomocí 2500 členů námořní pěchoty).

Z pokračující podpory Pinochetovy Chile, invaze na Grenadu a rozmístění raket Pershing v západním Německu roku 1983 je vidět, že tomuto bloku o lidská práva vůbec nešlo. V roce 1979 rovněž Čína, spojená s USA proti Sovětském svazu, zaútočila na jeho zásadního spojence v oblasti,na Vietnam. A jak do toho zapadá Charta 77? Řekněme si to citací zmíněného pravicového týdeníku Týden: „Charta toto bezčasí“ (myšlen reálně - socialistický režim) „narušovala; v neposlední řadě tím, že režimu dodávala politické vězně“.Co to znamená? Obelhané západoevropské komunistické strany byly izolovány od socialistického tábora a tím donuceny ke zreformování se a mnohé z nich odsoudily zadržení chartistů, to jest lidí, kteří sami byli západním porušením dohod z Helsinek, tj. vměšováním do vnitřních záležitostí a také do svrchovanosti socialistických států. Tím byli obelhaní nejen pracující,ale i mnozí komunisté na Západě a narušena evropská jednota komunistů, která trvá dodnes. Jak je vidět, sama Charta byla dnes, v kapitalistickém režimu, odsunuta a zvítězili lidé jako Václav Klaus, který za socialismu chodil na tenis, na jazz a studoval ekonomii a jak uvedl, „s tou organizací bývalých komunistů a postkomunistů nechtěl mít nikdy nic společného“.

Podívejme se tedy na závěr,jak dnešní mocní dodržují hlavní body konference v Helsinkách, kterou se zaštiťovaly při podpoře chartistů.

1. bodem bylo nepoužití síly a nevyhrožování silou (za všechny uvádím vyhrožovací jednání s Jugoslávií ohledně Kosova a její bombardování).

2. bodem je nedotknutelnost hranic (zkusme se zeptat v Iráku, co si o tom myslí).

3. bod – územní celistvost států (myslím, že my v České a Slovenské republice o tom víme své).

Bod 4 – mírové řešení sporů snad ani není třeba komentovat, stejně jako bod 5 -nevměšování do vnitřních záležitostí.

Na bod 6, tedy respektování lidských a základních svobod, se zase můžeme jet zeptat do Guantanáma, do Abú-Grajb či, pokud se nám podaří najít nějakou utajenou věznici USA u nás v Evropě.

Svobodu myšlení či přesvědčení nám dnešní režim demonstruje zákazem Komunistického svazu mládeže či zakázáním tak nebezpečného seriálu, jako je Čtyři v tanku a pes v Polsku.

7. bod rovnoprávnost a právo národů na sebeurčení jistě  ukazují i přítomností svých vojáků ve 160 zemích světa. Tedy jediné, co nejspíše dodržují, je další bod, spolupráci mezi státy, tedy jde samozřejmě o zatahování mnoha zemí do amerických válek proti vůli většiny obyvatel těchto zemí.

Nutno podotknout, že porušování lidských práv kapitalistickými režimy je ještě rozšířeno o stále větší odbourávání sociálních a pracovních práv, která v minulosti lidé nabyli. Říká se tomu ovšem reformy. Výsledkem budou země, kde budou sice v penězi deformované soutěži politických stran,ale přece jen legálně zvoleny vlády, které ale nebudou o ničem rozhodovat, protože kapitál bude mít ve svých rukou energetiku, dopravu, brzy má následovat zdravotnictví a naplní-li se přání boha neoliberálů Miltona Friedmana i například policii. Zvolené vlády budou pouze od toho, aby udržovaly  obyvatelstvo řádně disciplinované. Nedopusťme, aby se ještě někdy nechali funkcionáři komunistických stran „plácat po zádech“, tak jako Michail Gorbačov, protože pak dopadneme jako on, neoblíbený sociální demokrat v kapitalismu.

Vždy se držme odkazu Velkého října, Che Guevary a dalších. Vždy podporujme jakékoliv revoluční ohnisko ve světě, jak jen budeme moci. Vždy stůjme za těmi nejbídnějšímu a odhalujme falešnou humanitu, nenechme se zreformovat (čti zlikvidovat) jako mnozí západní komunisté a stůjme za našimi soudruhy a neomlouvejme se za naši slavnou historii různým masovým vrahům,kteří řídí dnešní skutečnou Říši zla.Vždyť mnozí lidé jsou dnes jako Němci ve 30.letech,kteří věřili Hitlerovi, že „chce mír“.

David Pazdera

• < Předchozí
• Další >