Co je to komunismus - citace 4.

Podrobnosti

Vytvořeno 24. 7. 2010

Twitter

Praktickým vyráběním předmětného světa, zpracováním  neorganické přírody, se člověk osvědčuje jako vědomá rodová  bytost, tj. bytost, která se vztahuje k rodu jako ke své vlastní  podstatě nebo k sobě jako k rodové bytosti. Zvíře sice také  produkuje. Staví si hnízdo, obydlí, jako včela, bobr, mravenec  atd. Avšak produkuje jen to, co bezprostředně potřebuje pro sebe  nebo pro své mládě; produkuje jednostranně, kdežto člověk  produkuje univerzálně; produkuje ovládáno bezprostřední fyzickou  potřebou, kdežto člověk produkuje sám, bez fyzické potřeby,  a doopravdy produkuje teprve v nezávislosti na ní; zvíře  produkuje jenom sebe sama, kdežto člověk reprodukuje celou  přírodu; produkt zvířete náleží bezprostředně k jeho fyzickému  tělu, kdežto člověk vystupuje svobodně vůči svému produktu.  Zvíře tvoří jen podle míry a potřeby druhu, k němuž náleží,  kdežto člověk dovede tvořit podle míry každého druhu a všude  dovede přikládat na předmět inherentní míru; proto člověk tvoří  také podle zákonů krásy. EFR 55,56

      Bezprostředním důsledkem toho, že je člověk odcizen  produktu své práce, své životní činnosti, své rodové bytosti, je  odcizení člověka člověku...Nepatří-li dělníkovi produkt jeho  práce, je-li vůči němu cizí mocí, pak je to možné jen tak, že  náleží jinému člověku mimo dělníka. Je-li mu jeho činnost  strázní, musí být druhému požitkem a životní radostí. Ne bohové,  ne příroda, jen člověk sám může být touto cizí mocí nad  člověkem...Vztah dělníka k práci vytváří kapitalistův vztah  k ní, anebo ať už zaměstnavatele nazveme jakkoliv. Soukromé  vlastnictví je tedy produktem, výsledkem, nutným důsledkem  zvnějšněné práce, vnějšího vztahu dělníka k přírodě a k sobě  samému.      

Soukromé vlastnictví vyplývá tedy analýzou z pojmu  zvnějšněné práce, tj. zvnějšněného člověka, odcizené práce,  odcizeného života, odcizeného člověka. EFR 58,59      

Toto pojetí dějin spočívá tedy v tom, že vykládá skutečný  výrobní proces, a to na základě materiální výroby  bezprostředního života, a že formu styků, spjatou s tímto  způsobem výroby a jím vytvořenou, tedy občanskou společnost na  jejích různých stupních chápe jako základnu veškerých dějin  a líčí ji jednak v její činnosti jako stát, jednak z ní  vysvětluje všechny různé teoretické výtvory a formy vědomí,  náboženství, filozofii, morálku atd. atd., a sleduje proces  jejich vzniku na této základně, což potom samozřejmě také  umožňuje znázornit věc v její celistvosti /a proto i vzájemné  působení těchto různých stránek na sebe/. ME 3/51      

Pozitivní zrušení soukromého vlastnictví jako přivlastnění  lidského života je proto pozitivním zrušením veškerého odcizení,  tedy návratem člověka z náboženství, rodiny, státu atd., do jeho  lidského, tj. společenského jsoucna. Náboženské odcizení jako  takové probíhá jen v oblasti vědomí, lidského nitra, ale  ekonomické odcizení je odcizení skutečného života - jeho zrušení  zahrnuje tedy obě stránky. EFR 78      

Společenský život je v podstatě praktický. M 4/19       .

..ne kritika, nýbrž revoluce je hybnou silou dějin i  náboženství, filozofie a veškeré ostatní teorie... ME 3/51      

To veliké na Hegelově Fenomenologii a na jejím konečném  výsledku - na dialektice negativity jako hybném a tvořivém  principu - je tedy jednak to, že Hegel pojímá sebevytváření  člověka jako proces, zpředmětňování jako odpředmětňování, jako  vnějšnění a jako zrušení tohoto zvnějšnění; že tedy postihuje  podstatu práce a že předmětného člověka, pravého, protože  skutečného člověka chápe jako výsledek jeho vlastní práce.  Skutečné, činné chování člověka k sobě jako k rodové bytosti  anebo jeho činné uplatnění jako skutečné rodové bytosti, tj.  jako lidské bytosti, je možné jen tak, že ze sebe vydá skutečně  všechny své rodové síly - a to je opět možné jen společným  působením lidí, jen jako výsledek dějin - a že se k nim zachová  jako k předmětům, což je zprvu možné zase jen ve formě odcizení.    

...Hegel stojí na stanovisku moderních národních ekonomů.  Postihuje práci jako podstatu, jako prokazující se podstatu  člověka; vidí jen pozitivní stránku práce, ne její stránku  negativní. Práce je stáváním se člověka člověkem pro sebe uvnitř  zvnějšnění, neboli jakožto zvnějšněný člověk. Práce, kterou  Hegel jedině zná a uznává, je práce abstraktně duchovní. EFR 118      

...Národní ekonomie vychází z práce jako z vlastní duše  výroby, a přesto nedává práci nic a soukromému vlastnictví vše.  Proudhon učinil z tohoto rozporu závěr ve prospěch práce proti  soukromému vlastnictví. My ale chápeme, že tento zdánlivý rozpor  je rozpor odcizené práce se sebou samou a že národní ekonomie  vyslovila jen zákony odcizené práce. EFR 59      

...Protiklad nevlastnění a vlastnictví je ještě protiklad  indiferentní, nepostižený ve svém činném vztahu, ve svém  niterném poměru, protiklad ne postižený ještě jako rozpor, pokud  není pochopen jako protiklad práce a kapitálu...práce,  subjektivní podstata soukromého vlastnictví jakožto vyloučení  vlastnictví, kapitál, objektivní práce jakožto vyloučení práce,  je soukromé vlastnictví jakožto rozvinutý poměr jeho rozporu,  proto energický, k řešení ženoucí poměr. EFR 60       ¨

Snadno lze pochopit nutnost, že v pohybu soukromého  vlastnictví, že právě v pohybu ekonomie, nalézá celé revoluční  hnutí jak svou empirickou, tak teoretickou základnu. EFR 78      

...Ze vztahu odcizené práce k soukromému vlastnictví dále  plyne, že se emancipace společnosti od soukromého vlastnictví  atd., od poroby vyjadřuje politickou formou emancipace dělníků,  ne že by se jednalo jen o jejich emancipaci, ale proto, že  v jejich emancipaci je obsažena emancipace obecně lidská, avšak  ta je v ní obsažena proto, že celá lidská poroba je zahrnuta ve  vztahu dělníka k výrobě a veškeré vztahy poroby jsou jen  modifikace a důsledky tohoto vztahu. EFR 60      

...Rušení jako předmětný pohyb pojímající zpět do sebe  zvnějšnění. - Je to uvnitř odcizení vyjádřený pohled na  přivlastnění předmětné bytosti zrušením jejího odcizení,  odcizený pohled do skutečného zpředmětnění člověka, do  skutečného přivlastnění jeho předmětné bytosti zničením  odcizeného určení předmětného světa, jeho zrušením v jeho  odcizeném jsoucnu...komunismus jakožto zrušení soukromého  vlastnictví je vindikace skutečného lidského života jako  vlastnictví člověka, je vznikem praktického humanismu...  komunismus je humanismus, zprostředkovaný se sebou zrušením  soukromého vlastnictví. Teprve zrušením tohoto zprostředkování  - které je však nutným předpokladem - vzniká od sebe samého  pozitivně začínající, pozitivní humanismus...žádný útěk, žádná  abstrakce, žádné ztracení předmětného světa vytvořeného  člověkem, jeho bytostných sil zrozených k předmětnosti, žádná  chudoba vracející se k nepřirozené, nevyvinuté  prostotě...naopak /je/ teprve skutečným vznikáním, skutečně pro  člověka vzniklým uskutečněním jeho podstaty a jeho bytosti jako  skutečné. EFR 128      

Soukromé vlastnictví nás udělalo tak hloupými  a jednostrannými, že nějaký předmět je náš, teprve když ho máme,  tedy když pro nás existuje jako kapitál nebo když ho  bezprostředně držíme, jíme, pijeme, neseme na svém těle, obýváme  atd., krátce používáme....Místo všech fyzických a duchovních  smyslů nastoupilo tedy jednoduché odcizení všech těchto smyslů,  smyl mít. Na tuto absolutní chudobu musela být redukována lidská  bytost, aby mohla ze sebe vydat své vnitřní bohatství...Zrušení  soukromého vlastnictví je tedy úplnou emancipací všech lidských  smyslů a vlastností... EFR 81      

Tak jako je soukromé vlastnictví jen smyslový výraz toho,  že se člověkm zároveň stává předmětným pro sebe a zároveň se sám  sobě naopak stává cizím a nelidským předmětem, že jeho životní  projev je zvnějšněním jeho života, jeho uskutečnění je jeho  odskutečněním, cizí skutečností, tak je třeba chápat pozitivní  zrušení soukromého vlastnictví, tj. smyslové přivlastnění lidské  podstaty a života, předmětného člověka, lidských děl pro člověka  a člověkem, nejen ve smyslu držení, ve smyslu jmění. Člověk si  přivlastňuje svou všestrannou podstatu všestranným způsobemn,  tedy jako totální člověk. EFR 81      

Tak jako pohybem soukromého vlastnictví a jeho bohatství  stejně jako bídy - materiálního i duchovního bohatství a bídy -  nachází vznikající společnost k tomuto utváření všechen  materiál, tak produkuje vzniklá společnost člověka v celém tomto  bohatství jako bytosti, bohatého, všestranně hluboce důmyslného  člověka jako svou trvalou skutečnost. - EFR 84      

Činnost a požitek jsou jak svým obsahem, tak i způsobem  existence společenské, společenská činnost a společenský  požitek. Lidská podstata přírody je tu teprve pro společenského  člověka... Společnost je tedy dovršená bytostná jednota člověka  s přírodou, pravé vzkříšení přírody, provedený naturalismus  člověka a provedený humanismus přírody. EFR 78,79      

Společenská činnost a společenský požitek rozhodně  neexistují jedině ve formě bezprostředně pospolité činnosti  a bezprostředně pospolitého požitku...     Jenže i když jsem činný vědecky atd., což je činnost, kterou  mohu zřídka provádět v bezprostřední pospolitosti s druhými,  jsem činný společensky, protože jsem činný jakožto člověk. Nejen  materiál mé činnosti - tak jako i řeč, v níž je myslitel činný  - je mi dán jako společenský produkt, moje vlastní jsoucno jest  společenská činnost; proto to, co ze sebe udělám, dělám ze sebe  pro společnost a s vědomím sebe jako společenské bytosti.      Mé obecné vědomí je jen teoretická podoba toho, čeho je  skutečná pospolitá podstata, společenská bytost živou podobou...  EFR 79,80      

Především je třeba se vyvarovat toho, abychom fixovali  "společnost" opět jako abstrakci proti individuu. Individuum je  společenská bytost. Jeho životní projev - i když se třeba nejeví  v bezprostřední formě pospolitého, zároveň s druhými  vykonávaného životního projevu - je proto projevem a potvrzením  společenského života. Individuální život a rodový život člověka  nejsou rozdílné, i když nakrásně - a to je nutné - je způsob  jsoucna individuálního života zvláštnějším nebo obecnějším  způsobem rodového života, nebo čím více je rodový život  zvláštnějším nebo obecnějším individuálním životem...      Vidíme, jak dějiny průmyslu a vzniklé předmětné jsoucno  průmyslu je otevřenou knihou lidských bytostných sil, smyslově  se naskýtající lidskou psychologií, která dosud nebyla postižena  ve své souvislosti s podstatou člověka, ale vždy jen v nějakém  vnějším vztahu užitečnosti... EFR 84      

Vidíme, jak místo národně ekonomického bohatství a bídy  nastupuje bohatý člověk a bohatá lidská potřeba. Bohatý člověk  je zároveň člověk potřebující totalitu lidského životního  projevu. Člověk, v němž jeho vlastní uskutečnění existuje jako  vnitřní nutnost, jako nouze. Nejen bohatství, ale chudoba  člověka nabývá rovněž - za předpokladu socialismu - lidského,  a tedy společenského významu; je pasívním poutem, které dává  lidem pociťovat největší bohatství, druhého člověka jako  potřebu. Vláda předmětné bytosti ve mně, smyslové propuknutí mé  bytostné činnosti, je vášeň, která se tím zde stává činností mé  bytosti. EFR 86      

Kdo si může koupit statečnost, je statečný, i když je  zbabělý. Protože se peníze nesměnují za nějakou určitou kvalitu,  za určitou věc, za lidské bytostné síly, nýbrž za celý lidský  a přirozený předmětný svět, směňují tedy - z hlediska svého  majitele - každou vlastnost za každou, tedy také za jí  odporující vlastnost a předmět; jsou sbratřením nemožností, nutí  to, co si odporuje, k polibkům. EFR 110      

Předpokládáš-li člověka jako člověka a jeho vztah ke světu  jako vztah lidský, pak můžeš směnit lásku za lásku, důvěru za  důvěru atd. Chceš-li mít požitek z umění, musíš být umělecky  vzdalaným člověkem; chceš-li mnít vliv na druhé lidi, musíš být  člověkem, který na druhé lidi skutečně podnětně a povzbudivě  působí. Každý tvůj vztah k člověku - a k přírodě - musí být  určitým, předmětu tvé vůkle odpovídajícím projevem tvého  skutečného individuálního života. Miluješ-li, aniž vyvoláš  opětovanou lásku, jestliže svým životním projevem jakožto  milující člověk neuděláš ze sebe milovaného člověka, pak je tvá  láska bezmocná, je neštěstím.

• < Předchozí
• Další >