3. Hledání spravedlnosti - Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech. Ten, kdo se považuje za pána ostatních, stává se větším otrokem než oni sami. Rousseau 217
Nerovnost a výsady jako následek vlastnictví a nespravedlivé a nesmyslné výchovy. Povzbuzování a usměrňování vášní. Rovnost je absolutní hodnotou a vyžaduje přerozdělení jako předpoklad svobody a štěstí. Omezenost hrubého rovnostářství a všeobecného asketismu. Prosazování univerzálního praktického uplatnění apelem na celou společnost. Pokusy dosáhnout vyšší úrovně spravedlnosti v rámci existujících poměrů. Kultura vztahů mezi silami a hnutími usilujícími o pokrok.
Rozeznáváme u lidstva dva druhy nerovnosti: jednu nazývám přirozenou nebo tělesnou, protože je vytvořena přírodou a spočívá v rozdílnosti věku, zdraví, tělesných sil a vlastností ducha i duše. Druhou můžeme nazvat nerovností mravní nebo politickou, protože závisí na jakési úmluvě a je podložena nebo alespoň schválena souhlasem lidí. Tato se skládá z různých výsad, z nichž někteří těží na újmu druhých tím, že jsou bohatší, uctívanější, mocnější než oni, nebo je dokonce nutí k poslušnosti. Rousseau 83
Již od prvních let života nám nesmyslná výchova zdobí ducha a kazí úsudek. Na všech stranách vidím obrovské ústavy, kde se velice nákladně vychovává mládež tak, že se jí vštěpuje vše, vyjma povinností. Vaše děti...nerozpoznají pravdu od omylu, ale nabudou umění, jak ji lichýmni argumenty zatemňovat druhým. Rousseau 67
Pod jednostranným a věrolomným závojem zdvořilosti, pod tolik vychvalovanou slušností, za niž vděčíme osvětě našeho století, se neustále skrývají podezření, nedůvěra, obavy, chlad, rezervovanost, nenávist a zrada. Rousseau 52
Je zbytečné hledat příčinu tam, kde není účinku. Zde však je účinek jistý. Je jím reálná zvrácenost. A naše duše se kazily úměrně tomu, jak se zdokonalovaly naše vědy a umění. Rousseau 53
Když uvažuji o první a nejprostší činnosti lidské duše, myslím, že tu pozoruji dvě zásady, starší než rozum: jedna nás nutí zajímat se o svůj blahobyt a své zachování, druhá nám vnuká přirozený odpor, když vidíme hynout nebo trpět kteroukoli citlivou bytost, především své bližní. Domnívám se, že ze spolupráce a spojení, které je náš duch schopen z těchto dvou zásad vytvořit, aniž potřebuji přidávat zásadu družnosti, vznikají všechna pravidla přirozeného práva. Rousseau 80,81
Nelze uvažovat o mravech a s potěšením si nepřipomenout obraz prostoty prvních časů. Je to krásný břeh, vyzdobený toliko rukama přírody, k němuž neustále obracíme zrak a od nějž se vzdalujeme jenom s lítostí. Rousseau 65
Čím víc na to myslíme, tím spíše pozorujeme, že tento stav byl nejlepší pro člověka, ale nejméně vhodný pro revoluci, a že ho lidstvo opustilo jen nějakou nešťastnou náhodou, která vzhledem k všeobecnému užitku neměla nikdy přijít. Rousseau 122
Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku, prohlásil: Tohle je mé! a našel dost prostoduchých lidí, kteří mu to uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti.Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo ušetřeno, kdyby byl někdo vytrhal kůly, zasypal příkopy a zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho podvodníka. Jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země žádnému. Rousseau 115
V tomto novém stavu, kdy byl život prostý a osamělý, byly velmi omezené i potřeby a náčiní, které lidé vynalezli, aby je uspokojili. Lidé však začali využívat nadbytek volného času k tomu, aby si pro své pohodlí opatřili různé věci, jež jejich otcové ještě neznali. Bylo to první břemeno, které si uložili, aniž na to mysleli a první pramen zla, jež připravili svým potomkům, neboť toto pohodlí podporovalo další změkčování těla i ducha a zvykem pozbylo téměř vší příjemnosti, kleslo na pouhou nutnost a radost z jeho nabytí nevyvažovala krutost jeho ztráty. Lidé byli neštastni, když o své pohodlí přišli, ale nebyli šťastnější, když je měli. Rousseau 119
Hltavá ctižádost, horlivost zvětšit své relativní bohatství, a to nikoli ze skutečné potřeby, ale proto, aby se vyvýšil nad ostatními, vnukla všem lidem zlou náklonnost škodit si navzájem, skrytou žárlivost, tím nebezpečnější, že si nasazuje masku dobrotivosti, aby její úder byl jistější. Konkurence a soupeření, rozpor zájmů a vždy skryté přání získávat na újmu druhých, všechna tato zla jsou následkem vlastnictví a nerozlučným doprovodem rodící se nerovnosti. Rousseau 126
Budiž, přepych je bezpečným znakem bohatství, budiž, je užitečný, chceme-li je rozmnožit. Jaký závěr však máme učinit z takového paradoxu, který je nanejvýš hoden toho, aby se zrodil za našich dnů? Kam se poděje ctnost, bude-li nutné obohacovat se za každou cenu? Starověcí politikové mluvili neustále o mravech a ctnosti; ti naši mluví jen o obchodu a penězích...Člověk má podle nich pro stát toliko tu cenu, jež se rovná jeho spotřebě. Rousseau 62
Není možné, že by lidé nakonec o situaci tak zlé a o pohromách, které je stihly, nepřemýšleli. Zvláště bohatí jistě brzo pocítili, jak je pro ně nevýhodná stálá válka, na niž dopláceli jen oni sami, neboť i když riziko života v ní bylo společné, bylo riziko majetku individuální. Ostatně ať dávali svému uchvatitelství jakýkoli nátěr, jasně cítili, že jejich jmění bylo získáno jen právem nejistým a nesprávným, že je nabyli mocí a že jim ho může moc zase odejmout, aniž by měli právo si stěžovat. Rousseau 127,128
Bohatec ...našel snadno zvláštní důvody, aby je přivedl k svému cíli. Spojme se, řekl jim, abychom ochránili proti nátlaku slabé, drželi na uzdě ctižádostivé, abychom zajistili každému to, co mu patří. Ustanovme zákony práva a míru, kterým by se všichni museli podrobit, které by pro nikoho nedělaly výjimky a které by do jisté míry opravily rozmary osudu tím, že by podrobily vzájemným úkolům mocné i slabé. Neobracejme své síly proti sobě, ale spojme je ve svrchovanou moc, která by ochraňovala a bránila všechny členy společnosti, potlačovala společné nepřátele a udržovala nás ve věčné shodě. Rousseau 128,129
Když sledujeme vývoj nerovnosti v těchto různých revolucích, pozorujeme, že zřízení zákona a vlastnického práva je jeho první mezník, zavedení úřadů druhý a změna moci zákonné v moc libovolnou třetí a poslední, takže v první době byl uzákoněn stav "bohatý" a "chudý", ve druhé "mocný" a "slabý" a ve třetí stav "pán" a "otrok", jenž je posledním stupněm nerovnosti a cílem, k němuž směřovaly oba ostatní až do té doby, kdy nové revoluce vládu zrušily úplně nebo ji přiblížily zákonnému zřízení. Rousseau 139
Takový byl asi původ společnosti a zákonů, které přinesly nové překážky slabým a novou sílu bohatým, zničily nenávratně přirozenou svobodu, zajistily navždy zákon vlastnictví a nerovnosti, z obratného uchvatitelství učinily neodvolatelné právo a pro zisk několika ctižádostivých podrobily od té doby celé lidstvo práci, služebnosti a bídě. Rousseau 129© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2025 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.