Co je to komunismus - citace 5.

Podrobnosti

Vytvořeno 28. 7. 2010

 3. Hledání spravedlnosti - Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech. Ten, kdo se považuje za pána ostatních, stává se větším otrokem než oni sami. Rousseau 217

 Nerovnost a výsady jako následek vlastnictví a nespravedlivé a  nesmyslné výchovy. Povzbuzování a usměrňování vášní. Rovnost je  absolutní hodnotou a vyžaduje přerozdělení jako předpoklad  svobody a štěstí. Omezenost hrubého rovnostářství a všeobecného  asketismu. Prosazování univerzálního praktického uplatnění  apelem na celou společnost. Pokusy dosáhnout vyšší úrovně  spravedlnosti v rámci existujících poměrů. Kultura vztahů mezi  silami a hnutími usilujícími o pokrok.

 

      Rozeznáváme u lidstva dva druhy nerovnosti: jednu nazývám  přirozenou nebo tělesnou, protože je vytvořena přírodou  a spočívá v rozdílnosti věku, zdraví, tělesných sil a vlastností  ducha i duše. Druhou můžeme nazvat nerovností mravní nebo  politickou, protože závisí na jakési úmluvě a je podložena nebo  alespoň schválena souhlasem lidí. Tato se skládá z různých  výsad, z nichž někteří těží na újmu druhých tím, že jsou  bohatší, uctívanější, mocnější než oni, nebo je dokonce nutí  k poslušnosti. Rousseau 83

  

      Již od prvních let života nám nesmyslná výchova zdobí ducha  a kazí úsudek. Na všech stranách vidím obrovské ústavy, kde se  velice nákladně vychovává mládež tak, že se jí vštěpuje vše,  vyjma povinností. Vaše děti...nerozpoznají pravdu od omylu, ale  nabudou umění, jak ji lichýmni argumenty zatemňovat druhým.  Rousseau 67

  

      Pod jednostranným a věrolomným závojem zdvořilosti, pod  tolik vychvalovanou slušností, za niž vděčíme osvětě našeho  století, se neustále skrývají podezření, nedůvěra, obavy, chlad,  rezervovanost, nenávist a zrada. Rousseau 52

  

      Je zbytečné hledat příčinu tam, kde není účinku. Zde však  je účinek jistý. Je jím reálná zvrácenost. A naše duše se kazily  úměrně tomu, jak se zdokonalovaly naše vědy a umění. Rousseau 53

  

      Když uvažuji o první a nejprostší činnosti lidské duše,  myslím, že tu pozoruji dvě zásady, starší než rozum: jedna nás  nutí zajímat se o svůj blahobyt a své zachování, druhá nám vnuká  přirozený odpor, když vidíme hynout nebo trpět kteroukoli  citlivou bytost, především své bližní. Domnívám se, že ze  spolupráce a spojení, které je náš duch schopen z těchto dvou  zásad vytvořit, aniž potřebuji přidávat zásadu družnosti,  vznikají všechna pravidla přirozeného práva. Rousseau 80,81

  

      Nelze uvažovat o mravech a s potěšením si nepřipomenout  obraz prostoty prvních časů. Je to krásný břeh, vyzdobený toliko  rukama přírody, k němuž neustále obracíme zrak a od nějž se  vzdalujeme jenom s lítostí. Rousseau 65

  

      Čím víc na to myslíme, tím spíše pozorujeme, že tento stav  byl nejlepší pro člověka, ale nejméně vhodný pro revoluci, a že  ho lidstvo opustilo jen nějakou nešťastnou náhodou, která  vzhledem k všeobecnému užitku neměla nikdy přijít. Rousseau 122

        Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku, prohlásil:  Tohle je mé! a našel dost prostoduchých lidí, kteří mu to  uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti.

      Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo  ušetřeno, kdyby byl někdo vytrhal kůly, zasypal příkopy a  zavolal na své druhy: Chraňte se poslouchat toho podvodníka.  Jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země  žádnému. Rousseau 115

  

      V tomto novém stavu, kdy byl život prostý a osamělý, byly  velmi omezené i potřeby a náčiní, které lidé vynalezli, aby je  uspokojili. Lidé však začali využívat nadbytek volného času  k tomu, aby si pro své pohodlí opatřili různé věci, jež jejich  otcové ještě neznali. Bylo to první břemeno, které si uložili,  aniž na to mysleli a první pramen zla, jež připravili svým  potomkům, neboť toto pohodlí podporovalo další změkčování těla  i ducha a zvykem pozbylo téměř vší příjemnosti, kleslo na pouhou  nutnost a radost z jeho nabytí nevyvažovala krutost jeho ztráty.  Lidé byli neštastni, když o své pohodlí přišli, ale nebyli  šťastnější, když je měli. Rousseau 119

  

      Hltavá ctižádost, horlivost zvětšit své relativní  bohatství, a to nikoli ze skutečné potřeby, ale proto, aby se  vyvýšil nad ostatními, vnukla všem lidem zlou náklonnost škodit  si navzájem, skrytou žárlivost, tím nebezpečnější, že si  nasazuje masku dobrotivosti, aby její úder byl jistější.  Konkurence a soupeření, rozpor zájmů a vždy skryté přání  získávat na újmu druhých, všechna tato zla jsou následkem  vlastnictví a nerozlučným doprovodem rodící se nerovnosti.  Rousseau 126

  

      Budiž, přepych je bezpečným znakem bohatství, budiž, je  užitečný, chceme-li je rozmnožit. Jaký závěr však máme učinit  z takového paradoxu, který je nanejvýš hoden toho, aby se zrodil  za našich dnů? Kam se poděje ctnost, bude-li nutné obohacovat se  za každou cenu? Starověcí politikové mluvili neustále o mravech  a ctnosti; ti naši mluví jen o obchodu a penězích...Člověk má  podle nich pro stát toliko tu cenu, jež se rovná jeho spotřebě.  Rousseau 62

  

      Není možné, že by lidé nakonec o situaci tak zlé  a o pohromách, které je stihly, nepřemýšleli. Zvláště bohatí  jistě brzo pocítili, jak je pro ně nevýhodná stálá válka, na niž  dopláceli jen oni sami, neboť i když riziko života v ní bylo  společné, bylo riziko majetku individuální. Ostatně ať dávali  svému uchvatitelství jakýkoli nátěr, jasně cítili, že jejich  jmění bylo získáno jen právem nejistým a nesprávným, že je  nabyli mocí a že jim ho může moc zase odejmout, aniž by měli  právo si stěžovat. Rousseau 127,128

  

      Bohatec ...našel snadno zvláštní důvody, aby je přivedl  k svému cíli. Spojme se, řekl jim, abychom ochránili proti  nátlaku slabé, drželi na uzdě ctižádostivé, abychom zajistili  každému to, co mu patří. Ustanovme zákony práva a míru, kterým  by se všichni museli podrobit, které by pro nikoho nedělaly  výjimky a které by do jisté míry opravily rozmary osudu tím, že  by podrobily vzájemným úkolům mocné i slabé. Neobracejme své  síly proti sobě, ale spojme je ve svrchovanou moc, která by  ochraňovala a bránila všechny členy společnosti, potlačovala  společné nepřátele a udržovala nás ve věčné shodě. Rousseau 128,129

  

      Když sledujeme vývoj nerovnosti v těchto různých  revolucích, pozorujeme, že zřízení zákona a vlastnického práva  je jeho první mezník, zavedení úřadů druhý a změna moci zákonné  v moc libovolnou třetí a poslední, takže v první době byl  uzákoněn stav "bohatý" a "chudý", ve druhé "mocný" a "slabý"  a ve třetí stav "pán" a "otrok", jenž je posledním stupněm  nerovnosti a cílem, k němuž směřovaly oba ostatní až do té doby,  kdy nové revoluce vládu zrušily úplně nebo ji přiblížily  zákonnému zřízení. Rousseau 139

        Takový byl asi původ společnosti a zákonů, které přinesly  nové překážky slabým a novou sílu bohatým, zničily nenávratně  přirozenou svobodu, zajistily navždy zákon vlastnictví  a nerovnosti, z obratného uchvatitelství učinily neodvolatelné  právo a pro zisk několika ctižádostivých podrobily od té doby  celé lidstvo práci, služebnosti a bídě. Rousseau 129

• < Předchozí
• Další >