Co je to komunismus - citace 6.

Podrobnosti

Vytvořeno 3. 8. 2010

Hodí-li se však našim filozofům považovat člověka za bytost  nadanou rozumem, pak přestává být žravým živočichem, za jakého  jej vydávají a stává se andělem, který má to štěstí, že je  poslušen síly zřejmosti. Pod zřejmostí vášně uctivě umlkají; dej  bůh, aby tomu tak bylo! Na neštěstí však dějiny lidského rodu  plně zavrhují tyto překrásné sny. Mably 31

      V morálce a politice nejsou pravdy podobné pravdám  geometrickým a náš autor není v právu, když je směšuje.  Euklidovy poučky nevyvolávají žádné spory, kdežto ani v morálce,  ani v politice není otázek, o kterých by i lidé  s nejdokonalejším a nejosvícenějším rozumem neměli různé názory.  V čem je příčina toho rozdílu? Nemýlím-li se, spočívá v tom, že  geometři uvažují o jednoduchých věcech...Avšak politikové  a moralisté, kteří uvažují o velmi složitých otázkách, nemají  tuto výhodu...K těmto překážkám, které brání odhalení pravdy,  přidejte ještě stovky předsudků, stovky soukromých zájmů, které  nás klamou, aniž si toho všímáme. A konečně roznícené vášně bez  váhání považují za zřejmost názor, který je jim příznivý. Mably 33

        Vášně, jak řekl jeden filosof, soudí po svém; nepřou se  malicherně o to, co se jim líbí; stačí je jen povzbudit, aby  začaly jednat...Vášně vzdorují i zřejmosti, když je chce  přemoci; v tom je jejich největší triumf. Mably 34  

      Byl jsem nejdříve ohromen, když jsem objevil sebelásku,  egoismus, panovačnou vášeň, od které se nikdo nemůže osvobodit,  aniž zničí sám sebe, a která je pružinou všech našich myšlenek,  všech našich skutků a činů...Začínám se však uklidňovat, jakmile  uvažuji o moudrosti přírody a domýšlím se, že nás neobdařila  citem vzájemné lásky jen proto, aby nás učinila neštastnými.  Mably 42

 

      Za nynějšího stavu musí zákonodárce rozumně obrátit  všechny své síly proti zištnosti a ctižádosti. Mably 44

 

      Povinností zákonodárce je jednat tak, aby rozkvetly ty  společenské vlastnosti, které nás pobízejí sjednotit se ve  společnosti. Mably 35

 

      Poctivý občan má spravedlivé právo vést občanskou válku,  jestliže existují tyrani, to jest hodnostáři, kteří si činí  nárok na moc, jež může a musí příslušet jedině zákonům, a přitom  na moc tak silnou, aby mohli utiskovat své poddané. Považovat  občanskou válku vždy za nespravedlivou, vyzývat občany, aby  neodpovídali silou na násilí - to je zásada, která nejvíce ze  všech odporuje mravnosti a veřejnému blahu....Jestliže se lid  necítí oprávněn bránit se cizincům, kteří na něj útočí, bude  jimi nepochybně přemožen. Národ, který se nechce postavit na  odpor svým vnitřním nepřátelům, musí být nevyhnutelně utiskován.  Mably 28

 

      Domníváte se, že je velmi příjemné rozmnožovat své požitky  a hromaděním bohatství a rozkoší ze čtyř dílů světa vytvářet  jakousi širší existenci. Souhlasím s tím a myslím, že máte  pravdu, pokud si všímáme pouze potěšení, které doprovázejí  bohatství a rozkoše. Když však uvažuji o zhoubných následcích,  když vidím, jak jsou nerozlučně spojeny s ničivými neřestmi,  které ponižují člověka a odporují záměrům přírody, tu si myslím,  že je dobře naučit se být spokojen s těmi potěšeními, které máme  po ruce; a k dosažení skutečného štěstí musí státy právě tak  jako jednotlivci umět užívat štěstí s mírou...Štěstí spočívá  spíše v nás samých než ve věcech, které nás obklopují. Mably 38

 

      Každý chtěl dosíci štěstí podle vlastní fantazie  a vyhledával je buď v nádheře, přepychu a požitcích, nebo  v hrabivosti a zhýčkanosti, nebo v tyranii, zotročování  a podobných pošetilostech, kdežto příroda, která ustanovila jiný  řád věcí, se smála našim směšným nárokům. Mably 40

 

      Země nám dává jen omezené množství bohatství; proč tedy  chceme mít neomezené potřeby? Mably 42

 

      "Vidíte, že vám nedávám velké naděje; jestliže chcete  vystavět základy dokonalé republiky, doporučuji vám", dodal se  smíchem náš filozof, "abyste se vydal hledat své občany do  pralesů Ameriky nebo Afriky. Nešťastní divoši v těchto krajích  jsou naprosto nevědomí; proto jim ještě nenapadlo obdělávat  zemi, zakládat stáda a stálá sídliště a starat se dnes  o zítřejší potřeby...Ale jaká energie je ve všech hnutích jejich  duše...Shledávám v jejich nepatrné společnosti nejdokonalejší  rovnost." Mably 50

 

      Odstraňme vlastnictví - nepřestanu opakovat - a zničíte  navždy tisíce nahodilostí, které přivádějí člověka do  beznadějného stavu nejvyšší nouze. Tvrdím, že je nemožné, zhola  nemožné, aby člověk, až se osvobodí od tohoto tyrana, mohl se  dopouštět zločinů, aby mohl být zlodějem, vrahem a dobyvatelem.  Zákony, které dovolují vlastnictví, trestají ho za tyto zločiny;  kromě toho je také trestán výčitkami svědomí a strachem, těmito  dítky předsudků morální soustavy, v níž byl vychován. Avšak  nejpřísnějším trestem zlosyna je tento prvotní, totiž vrozený  cit, který ho nabádá, aby konal dobro. Tento vnitřní hlas  přírody, ačkoli je u člověka omezen na nevýraznou poučku nikomu  neškodit, má ještě dosti síly, aby ho zločinec mohl živě  pocítit. Morelly 20,21

 

      I. Nic ve společnosti nepatří jednotlivci a není jeho  vlastnictvím, leč předměty, kterých skutečně používá pro  uspokojení svých potřeb, pro své potěšení nebo pro svou  každodenní práci. II. Každý občan je veřejným zaměstnancem,  vydržovaným, vyživovaným a zaměstnávaným na útraty společnosti.  III. Každý občan přispívá k všeobecnému prospěchu přiměřeným  podílem podle svých sil, svých schopností a svého věku; na tomto  základě se upraví jeho povinnost podle zákonů o rozdělování.  Morelly 23

 

      Podle posvátných zákonů se nebude nic mezi spoluobčany  prodávat ani vyměnovat, nýbrž např. ten, kdo potřebuje nějakých  bylin, zeleniny nebo ovoce, půjde si pro ně na veřejné  prostranství, kam je donášejí pěstitelé, vezme si však pouze  tolik, kolik má zapotřebí na jeden den. Potřebuje-li někdo  chleba, opatří si jej u toho, kdo jej peče, a ten najde ve  veřejném skladišti potřebné množství mouky na chléb, který má  vyrobit na jeden nebo na více dní. Kdo potřebuje oblek, dostane  ho u toho, kdo jej šije, ten pak si vyzvedne látku u výrobce  a ten zase obdrží surovinu ve skladišti, kam ji přinesou ti,  kdož ji pěstují. A tak tomu bude u všech ostatních věcí, které  se rozdělují všem otcům rodin pro potřebu jejich a jejich  dětí... Morelly 25

 

      Lid, který dnes již dosáhl věku rozumu, byl dosud velmi  pečlivě udržován ve stavu ustavičného dospívání a zhoubné  nečinnosti, takže nemohl poznat svá práva...Kdyby všichni lidé  měli vždy touž výchovu, kdyby nebyli zotročeni hloupými  předsudky, které jim tak dlouho zabraňovaly v poznání toho, co  jsou a jakou mají cenu, nikdy by se většina nepodrobila  a nestrpěla by ponižující okovy, které jí vnutila menšina  a jejichž tíhu čas poněkud zmírnil, ale jejichž stopy nejsou  ještě docela smazány. Nikdy by byl nebyl tak zvaný třetí stav  odsouzen jen k utrpení a k tomu, aby dělal příjemným život těm,  kteří měli tu odvahu, že se prohlásili za první stavy...Na  způsobu výchovy lidí závisí osudy národů. A tak vzdělání samo  může člověku zajistit opět čestné postavení, které mu přísluší  a odstranit všechno zlo, k němuž došlo následkem toho, že se  rozšířily různé zhoubné názory, proti nimž jsme se stavěli.  Babeuf 107,108,109

 

      Filozofie připravila, začala a přála nynější revoluci; to  je nesporné: ale knihy nestačí; je třeba činů; čemu vděčíme za  svobodu, ne-li lidovým hnutím? Marat 70

 

      Rozeznáváme v systému a v plánu veřejné správy dva proudy  stojící navzájem v příkrém rozporu...Domnívám se, že oba dva  směry chtějí republiku, ale každý ji chce mít po svém. Jeden  chce, aby byla zcela lidovou a demokratickou a zůstala  jí...Druhá strana chce pro všechny nejenom rovnost práv, rovnost  teoretickou, nýbrž také zákonem zaručený přiměřený blahobyt,  dostatek všech hmotných potřeb, všech sociálních výhod,  spravedlivé a zaručené odměnování práce, kterou každý koná ve  prospěch celku. Babeuf 114

 

      Kéž už nemůže menšina, která tyje z práce jiných, všechno  spotřebuje a nemá nic jiného na práci než ukojit svou nenasytnou  chtivost, mořit hladem a bídou ohromnou většinu, která skutečně  vyrábí a pracuje... Babeuf 118

 

      Oni žádají pořádek, žádají pro onu menšinu, která je již  mocná svým bohatstvím, další všemožné výhody, oni jmenují  pořádkem otrockou závislost téměř všech lidí na této hrstce  privilegovaných. My to jmenujeme nepořádkem, protože podle nás  je pořádek jen tam, kde všichni jsou svobodni a šťastni.

      Proto je podle nich touha poo změně pořádku, nastoleného  podle jejich názorů, a touha po tom, dosadit místo něho pořádek,  který jsme právě definovali, spiknutím... Babeuf 140

 

      Ve státě...zůstane pouze velmi malý počet občanů, kteří se  budou moci ucházet o čest být občany; toť neštěstí, které  ohrožuje veřejnou svobodu. Vždyť jakmile volební právo bude  omezeno na zámožné obyvatele, budou voleni pouze boháči: stát se  tedy stane jejich kořistí a lid jim bude vydán bez ochrany na  milost a nemilost. Co tedy získáme odstraněním rodové  aristokracie, bude-li nahražena peněžní aristokracií? A než úpět  pod jhem těchto nových zbohatlíků, bylo by lépe ponechat  privilegované stavy. Marat 77

 

      Chudý je občanem zrovna tak jako bohatý... Marat 75

 

• < Předchozí
• Další >