O faktorech, které vedly ke svržení socialistických systémů v Evropě III.

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 10. 2011

Twitter

Kapitalistická restaurace a její mezinárodní důsledky, "Perestrojka"

7. Politika "perestrojki" se zprvu objevila pod heslem "obnovy a přestavby" socialismu a jako politika překonávání ekonomických a sociálních obtíží v socialistické výstavbě, ke kterým v té době došlo. Některá z počátečních hesel byla převzata z předchozích usnesení KSSS, z období Andropova, či ještě dřívějších. Avšak relativně rychle se začala ukazovat jejich skutečná kontrarevoluční povaha, s tím, jak při své konkretizaci a praktické realizaci nabývala obsahu "reforem" a opatření, která se dotýkala důležitých a základních stránek socialistické společnosti, politického systému a ekonomiky a směřovala k jejich likvidaci.

Podstatou těchto "reforem" bylo postupné předávání výrobních prostředků do soukromého vlastnictví, počínaje zemědělstvím, se zjevnou tendencí rozšířit je na všechna odvětví. Předpokládala se likvidace společenského vlastnictví výrobních prostředků, zrušení socialistického plánování, rozložení systému rozdělování spotřebních statků a služeb. Ukázalo se, že jde o politický export kontrarevoluce a jemu odpovídající opatření a závěry, které anulovaly proletářský internacionalismus, bratrské rovnoprávné vztahy v rámci socialistického přerozdělování.

8. Vážná otázka, která oprávněně znepokojuje ty, kteří se zajímají o tyto události, je, proč se kontrarevoluce nesetkala s odporem ze strany lidu. Proč lid nebránil socialismus a jeho vymoženosti.

Tato konkrétní politika vyvolala podporu či trpný postoj lidových mas, protože tomu napomáhal vzájemný souběh řady významných předpokladů:

Co se týče stranického a státního vedení v té době, realita a zkoumání událostí ukazuje, že jedna jeho část politiku restaurace vědomě přijímala. Další část ji prováděla pod vlivem revizionistických a oportunistických názorů, které do komunistické strany postupně pronikly. Analogický byl obraz ve vedoucích stranických a státních orgánech dalších evropských socialistických zemí, jestliže pochopitelně vezmeme na vědomí, že rozhodující vliv na ně měla politika a autorita vedení KSSS.

Politikou "perestrojki" byla zaujata také ta část lidu, která byla z různých důvodů zjevně nespokojena či byla pod vlivem omezených opatření minulosti. Tato politika byla podporována také významnou částí inteligence, kterou znepokojovalo zaostávání při řešení závažných problémů a ovlivňovaly relativně nízké příjmy ve zdravotnictví a v sociální sféře vůbec.

Na další lidi zapůsobily obtíže a omezení v cestování a výjezdech za hranice. Na jiné rostoucí a neuspokojované aktuální nároky na spotřebu, vliv výkladních skříní v okolním kapitalistickém světě a zkreslené představy o kapitalismem kultivovaných spotřebitelských modelech. Část mládeže, jako např. studenti, kteří jsou sami o sobě radikální a progresívní, se zprvu dostali pod vliv "perestrojki" a poté se ocitli ve slepém koutě, protože neměli nezbytné informace a nikdo se jimi nezabýval.

Určitou roli, zvláště v dalších zemích Varšavské smlouvy, hráli potomci kapitalistů a statkářů, kteří přišli o svá privilegia a moc, ale udrželi si některé pozice a v procesu kontrarevoluce je posílili.

Tato situace byla prohlubována ideologickým působením a otevřeným vměšováním imperialismu; procesy získaly na dynamice v podmínkách obecné apatie a odcizení.

Poté se události začaly odvíjet samospádem. Vytvořila se vrstva spekulantů, nových kapitalistů s vlastními politickými a sociálními svazky, kteří v restauraci sehráli aktivní roli.^5/ (^5. Nejdůležitějšími "reformami" bylo: "upevnění osobního vlastnictví" zákonem, který uznal "různé formy vlastnictví a antagonismus mezi nimi"; změna politického a státního uspořádání díky oslabení KSSS jako nositele výkonu moci, při zesílení institutu prezidenta Svazu; oslabení KSSS v základních sférách ekonomického a sociálního života, v oblasti obrany a bezpečnosti; záměna sovětského politického systému za formu politického systému, která byla velmi podobná buržoaznímu parlamentarismu; počátek snah po okleštění role sovětů a stranických výborů; prezident země postupně přejímá svrchované moci a udržuje si přitom postavení generálního tajemníka ÚV KSSS; změna vnější politiky strany, jejímž základním cílem se stalo dosáhnout ideologického a politického smíření s kapitalismem, pod záminkou boje za mír a odvrácení termojaderné války; rezignace na internacionální solidaritu se socialistickými zeměmi Evropy.)

9. "Nové myšlení" v zahraniční politice se opíralo o chybné, nevědecké tvrzení, že základním rozporem maší epochy je nadtřídní, to jest mimotřídní rozpor mezi válkou a mírem, na němž jsou jakoby ve stejné míře zainteresovány všechny státy, nezávisle na jejich společenském systému. Do politiky byly vnášeny utopické názory, které popíraly základní rysy a zvláštnosti imperialismu. Např., že současně s rozpadem Varšavské smlouvy dojde k vytvoření světového systému bezpečnosti. Ve skutečnosti byla přijata téze imperialismu "o zkrocení sovětské agresivity".

Byl uskutečněn pokus o deideologizaci a politické uspořádání mezinárodních a mezistátních vztahů. Leninská politika mírového soužití se přeměňuje v politiku třídního a ideologického smíření.

Politika "tržní ekonomiky" se spojuje s "urychlením sociálně-ekonomického rozvoje" - cílem, který byl vytyčen na předchozích sjezdech KSSS. Kultivovala se "socialistická tržní ekonomika", s cílem "zvýšit produktivitu práce, upevnit stimuly pro vnášení vědeckotechnických vymožeností do výroby, pro zesílení chozraščotu v podnicích". Vyhlašovaly se záměry "napravit chyby a nedostatky v ekonomickém mechanismu a v centralizovaném plánovitém řízení". Diskuse o vztahu socialismu a trhu byly vedeny se záměrem a cílem likvidovat socialismus a zavést kapitalistickou tržní ekonomiku.

Další krok, který odhalil skutečný charakter ekonomického programu "perestrojki", byl učiněn poněkud později, v roce 1987, s přijetím zákona, který utvrzoval soukromé vlastnictví a měnil pracovní sílu ve zboží. Pro psychologickou a ideologickou přípravu sovětského lidu byla využívána jako vzor nová ekonomická politika (NEP), která však byla uskutečňována v jiné etapě výstavby socialistické společnosti a měla charakter dočasného opatření.

Heslo "glasnosti ve společenském a politickém životě" se od samého počátku opíralo o kritéria a hodnoty, které plně odpovídaly oněm kriteriím a hodnotám, jež existují v buržoazní demokracii; současně nabývalo demagogického charakteru i heslo boje proti "byrokracii". Základním smyslem těchto ideologických a politických záměrů, kterým se od určité doby soustavně dělala reklama, zjevně bylo zaútočit proti vedoucí úloze strany, proti samotnému politickému systému země. Proslulá glasnosť, heslo, které doprovázelo perestrojku, bylo základním prostředkem ke zkreslení a popření dějin komunistické strany a sovětského lidu. M.Gorbačov vedl současně osobní zákulisní "rozhovory" a uzavíral dohody s vůdci kapitalistických zemí.

K uskutečňování kontrarevoluce napomáhalo aktivní společné vměšování imperialistických zemí, jejich vlád a tajných služeb, které vskutku měly k dispozici fakta a lidi jako nástroje k uskutečnění svých plánů.

Taktika a metodologie "perestrojki" byla vybudována na zveličování existujících obtíží v sovětské společnosti, na zkreslování dějin, na zapomínání a očerňování 70 i více let budování nové společnosti, zvláště na zveličování a absolutizaci obtíží v centrálním plánování a v překonávání byrokratizace. Pod záminkou posilování iniciativy podniků a svazových republik, bylo oslabováno centrum.

Tak začal proces vedoucí k oslabování jednotného charakteru sovětského státu. Byla otevřena cesta pro provokování nacionalistických odlišností a různic, což vedlo nejprve k oddělení baltských republik. Hádky o obsazení místních pozic a nacionalismus byly podněcovány zvláště za pomoci programu "ekonomické pomoci a obnovy", který štědře přislibovaly kapitalistické země s tím, aby poškodily sovětský řád, využily a rozšířily prvé průlomy.

Vedoucí jádro KSSS, které vědomě uskutečňovalo politiku restaurace, velice dovedně využívalo nesouladu a různých mínění, která se objevila po prvých etapách "perestrojki". Charakteristickým příkladem je úplné překroucení a zkreslení charakteru a obsahu termínů "obnovitel" a "konzervativec", "leví" a "praví". V důsledku toho došlo ke značnému zmatku a dezorientaci, která zasáhla velkou část komunistů. Objevily se nové skupiny a strany, které otevřeně propagovaly rychlý návrat ke kapitalismu. Současně byl potlačen skutečný charakter "perestrojki" a mizela také dělící linie mezi dvěma společenskými systémy.

Namísto potřeby brát v úvahu kladné i záporné stránky historické zkušenosti, docházelo k očerňování dějin, absolutizaci chyb, k nehistorickému přístupu k minulosti mimo místo a čas, které mělo daleko ke konkrétní analýze konkrétní historické reality.

Pomocí sdělovacích prostředků a imperialistické propagandy byla pošpiněna epopej socialistické výstavby a přínos mezinárodního socialismu k vymoženostem lidstva.

Jevy dezorientace, zmatků a apatie širokých lidových mas se dále rozšířily pod vlivem "antistalinismu" a "destalinizace", které posloužily jako prostředek k ospravedlňování antikomunismu a antisocialismu, k odmítání více než sedmdesátiletého hrdinského úsilí sovětského lidu. K "podpoře" "rekonstrukce" socialistického systému se přihlásil i imperialismus. Velká slova o samostatné odpovědnosti jednotlivých socialistických zemí, o ústupu od pouhého "napodobování" sovětského modelu, zakrývala soustavnou snahu o "export perestrojki" do dalších zemí Varšavské smlouvy a do stran v kapitalistickém světě. Poprvé po roce 1917 ustupuje Sovětský svaz, vinou svého stranického a státního vedení, od své internacionalistické politiky. Veškeré skutečnosti, které se staly díky glasnosti známými, fakta, která nyní oficiálně poskytují samotné americké tajné služby, svědčí o tom, že při setkání Gorbačova s Bushem na Maltě bylo dosaženo dohody o anexi NDR a o vytvoření jednotného kapitalistického Německa jako by o "demokratickém" řešení německé otázky a způsobu zakončení "studené války". Anexe NDR urychlila proces rozpadu socialistického systému.

(pokračování příště)

Ústřední výbor Komunistické strany Řecka, Atény, 24. března 1995

Část první: Aktuálnost a nevyhnutelnost socialismu 
Část druhá: Úloha a přínos socialistického systému

• < Předchozí
• Další >