O faktorech, které vedly ke svržení socialistických systémů v Evropě IV.

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 10. 2011

Twitter

Svět a Evropa po letech 1989 - 1991

10. Dramatické změny v letech 1989-1991 se netýkají jen komunistů a mezinárodního komunistického hnutí. Měly záporné důsledky pro veškeré lidstvo. Národy byly dočasně zbaveny své velké opory, svého upřímného spojence v boji za pokrok, rozvoj, demokracii, svobodu a socialismus. K velkému množství těch, kteří zahynuli, přibývají další oběti imperialistického vměšování a válek. Milióny obětí, těch, kteří zahynuli, raněných a běženců jsou na hořícím Balkáně. Lid Rwandy, Haiti a Somálska, indiáni v Mexiku jsou jasným příkladem obětí nového záporného mezinárodního poměru sil po roce 1989-1991. Kapitalismus ukazuje svou nejdivočejší a nejodpudivější tvář nyní, kdy cítí, že se zbavil všech překážek a omezení, která před něj v minulém období stavěl socialistický systém. Snaží se podřídit a přizpůsobit mezinárodní organizace, včetně OSN, svým protilidovým cílům.

"Den poté" bez Sovětského svazu, evropských socialistických zemí a Varšavské smlouvy je plný hlubokých ran, které zasazuje nespoutané imperialistické vměšování a konkurenční boj nadnárodních monopolů o přerozdělování trhů, o podřízení a anexi zemí a také celých regionů, které jsou v srdci Evropy i na celé planetě spoutávány řetězy "současné" drsné kolonizace.

Stále větší počet zemí se propadá do závislosti na bezohledném imperialismu a je různými způsoby zotročován - předáváním základních odvětví ekonomiky nadnárodnímu kapitálu, privatizací, rušením posledních elementárních formálních bariér pro svobodný přesun kapitálu a zboží, upevňováním technologické závislosti, soustřeďováním nejnovějších znalostí a technologií v rukách nadnárodních monopolů.

Nacionalismus, rasismus, náboženské a kulturní rozdíly, antisocialismus a antikomunismus se stávají v rukách imperialistů nástrojem k provokování svárů mezi národy, k drobení států na drobné, slabé a zotročené národy. V Evropě se v masovém měřítku objevují příznaky bídy a chudoby. Propast mezi rozvinutými kapitalistickými zeměmi a všemi ostatními zeměmi světa se výrazně prohloubila. Množství jaderných zbraní zůstává ohromné, šíří se lokální války, dochází ke srážkám mezi občany. V současné době existuje ve světě více než 100 ohnisek místních a občanských válek. Mravní, kulturní krize, knuta narkomanie a zločinnost narůstá rychlým, mimořádně nebezpečným tempem. Takovou daň a oběť na oltář nové záporné rovnováhy sil a nové situace platí dělnická třída a pracující všech zemí, neboť současné kapitalistické barbarství se obrací proti všemu, co bylo v minulých desetiletích v tvrdém boji vybojováno.

Po svržení socialistických režimů v letech 1989 - 1991 se výrazně zesiluje nepříznivé mezinárodní obklíčení kolem neevropských socialistických zemí - Kuby, Mongolska, Číny, Vietnamu, Severní Koreje; díky novému mezinárodnímu poměru sil a obtížím, které prožívá světové dělnické a komunistické hnutí, se objevují, množí a zostřují nové problémy, rozpory a rozdíly, existující při přechodu od kapitalismu k socialismu.

Stranické a státní vedení těchto zemí uskutečňuje v současných podmínkách reformy především ve sféře ekonomiky, které umožňují získat a využívat zahraniční investiční kapitál do výrobních odvětví a do turistiky. Tyto reformy vedou - vzhledem k celkové situaci a k povaze těchto reforem - k formování kapitalistického způsobu života, který je antagonistický vůči socialistickému společenskému vlastnictví. Imperialistické síly se pokoušejí zesílit prostřednictvím svého kapitálu uvnitř těchto zemí svůj ideologický a politický vliv.

Řešení obtíží a odražení nebezpečí, vlastních každé konkrétní etapě, závisí na konkrétních faktorech, takových, jako je úroveň společenského a politického vědomí lidu; správnost politiky komunistických stran; pevnost a bojovnost tváří v tvář ohromným objektivním obtížím. Úspěšné završení těchto snah bude záviset na změnách na mezinárodní úrovni, na aktivizaci dělnického a komunistického hnutí, na zlepšení mezinárodního poměru sil a na změnách ve prospěch antiimperialistických sil, které bojují za vítězství socialismu. Komunisté, pokrokoví lidé, antiimperialistické mírumilovné hnutí je povinno vyjadřovat svou solidaritu a poskytovat rozhodnou pomoc národům, které se stavějí proti kapitalistické restauraci. Jde o obranu práva každé země a lidu volit si svou vlastní cestu sociálního rozvoje bez vnějšího vměšování a nátlaku.

11. Kuba vede boj za přežití v podmínkách imperialistické blokády. Spojení strany s lidem, vlastní zkušenost - od prvého okamžiku po vybojování nezávislosti se setkávala s imperialistickým vměšováním - jsou vážnými faktory, které pomáhají zemi obstát vůči bezpříkladnému embargu imperialismu, dokonce i při ztrátě výhod, které Kubě poskytovala socialistická dělba práce. Překážky a obtíže jsou ohromné. Přidávají se i nové problémy, neboť Kuba je nucena hledat spojení s kapitalistickými zeměmi, které usilují o změnu politického systému a o návrat země do předrevoluční minulosti.

Změna v mezinárodním poměru sil zostřila i existující problémy, s nimiž se utkávala Čína díky své relativní zaostalosti a obrovskému počtu obyvatelstva. Komunistická strana Číny zvolila politiku "reforem a otevírání se světu" s tím, aby poskytla impuls pro ekonomický a technologický rozvoj, přičemž předpokládá, že se země nachází na počáteční etapě socialistické výstavby. Činnost zahraničního kapitálu v této obrovské zemi a konkrétně ve sféře jeho působení, vede nevyhnutelně ke vzniku kapitalistických vztahů a také k vývoji sociální diferenciace a rozvrstvení. Vytvářejí se objektivní předpoklady a podmínky pro třídní boj. Obtíže a nebezpečí, která vznikají na cestě výstavby socialismu v Číně, se stávají stále zjevnější.

S analogickými problémy a obtížemi se setkává Vietnam a Mongolsko, a to v téže době, kdy je Severní Korea - pod záminkou kontroly zbrojení - konfrontována s důsledky přímého imperialistického vměšování a s hrubým nátlakem.

12. Obraz, který dnes skýtají dřívější socialistické země, nehledě na rozdílnou úroveň v jejich rozvoji a rozdílech mezi nimi, je v základních sférách více či méně shodný.

Započalo "rozkrádání" národních vymožeností, kterých bylo dosaženo v období socialistické výstavby. Široce se využívá recept "šokové terapie", včetně předávání celých odvětví strategického významu zahraničnímu kapitálu, privatizace podniků, navracení půdy dřívějším kapitalistickým vlastníkům, rušení bezplatných služeb. Z jedné strany, roste počet kapitalistických vlastníků, kteří disponují obrovským majetkem a z druhé strany - chudoba, bída, nezaměstnanost, která se pro obyčejného člověka stává novou skutečností. Pronásledování komunistických stran a komunistů nepřetržitě pokračuje. Pokračuje se v zrežírovaných soudních procesech o jakoby zašantročených státních prostředcích a jejich zneužívání.

Pro činnost komunistických stran se vytvářejí překážky. Pokračuje se v kampaních očerňování socialismu, ve lžích a klevetách, které stále sílí a budou sílit tím více, čím jasnějším bude, že se lidé začínají s nostalgií ohlížet za socialistickou minulostí a srovnávají dnešek se včerejškem.

Organizace odporu se zatím setkává s překážkami, neboť se jedny komunistické a odborové organizace pracujících rozpadly, proti dalším jsou vedeny zničující údery. Šok z nepředvídatelných změn dočasně zadržuje značné lidové síly ve stavu rozčarování a nečinnosti.

Ohniska odporu a protestu se objevují ve většině zemí, především tam, kde působí komunistické strany a politické síly, které jsou nezávisle na své ideologické orientaci připraveny bránit vymoženosti a práva pracujících. Charakteristickým dokladem takové připravenosti národů jsou výsledky některých volebních bitev, v průběhu kterých jsou poráženy strany a politici, kteří jsou na čele kontrarevoluce a kapitalistické restaurace. A naopak, kladný počet hlasů voličů získávají komunistické strany či strany, které jsou - nezávisle na své současné orientaci - ve vědomí pracujících spojeny s předchozím společenským systémem.

13. V celém světě i v naší zemi jsou zavrhováni apologeti kapitalistického systému, kteří si pospíšili s předpovědí, že se svržením socialismu "nadchází konec studené války", že vstupujeme do období "demokratických a kosmogonických změn", v jejichž důsledku zvítězí "svoboda, demokracie a lidský blahobyt".

Dnes se stává stále zjevnějším totožnost neoliberálních, sociálně demokratických a "nových levých" stran, které opustily řady komunistického hnutí ve jménu "obnovy".

Očerňování socialismu, zatušování jeho vymožeností, absolutizace chyb, to vše se široce rozmohlo zvláště v prvních letech, kdy byly vedoucí kádry komunistických stran socialistických zemí a zemí kapitalismu mobilizovány do antikomunistických kampaní a kdy se stupňovala hysterie. Jejich "odhalení" byla využita obránci kapitalistického systému jako jakoby hodnověrná hodnocení a svědectví "zevnitř".

Každý člověk dobré vůle, objektivní a nepředpojatý soudce může pochopit, že tyto teorie nemají žádné zdůvodnění a jsou pouze záminkou pro ospravedlňování hrubého vměšování a pro agrese imperialismu. Aby se takovým způsobem dosáhlo "odpuštění" za hříchy a zločiny, ke kterým docházelo za kapitalismu během jeho historického rozvoje.

(pokračování příště)

Ústřední výbor Komunistické strany Řecka, Atény, 24. března 1995

• < Předchozí
• Další >